Dobrý skutek

Ne, nečekejte nějakou výzvu k dobrým skutkům. Jedná se mi o toto. Denně projdu kolem několika lidí žijících na ulici nebo invalidů. Pokaždé žebrají o drobné. Včera dokonce upgradovala jedna dívka na prosbu na drobné o jídlo. Nabídla jsem jí, stejně jako ostatním… jídlo. Housku. Čerstvou.

Chlápek bez nohou řekl, že si housku nemá kam dát a chce drobné.

Dívka odmítla se slovy, že housku nechce, že si chce koupit bramborák, že chce drobné.

V Praze se mne mladá dvojice po nabídnutí housky pokusila shodit z eskalátorů v metru pod výhružkou, že jestli nedám peníze, shodí mne, což začala činit.

Hlad na vás, chuligáni. Když mám hlad, tak jím přeci cokoli. Myslím, že pokud by mi dotyčný řekl, že si chce koupit krabicák na zapití žalu bídné existence, tak bych mu snad i za upřímnost tu kačku dala. Ale takhle? Akorát zkazí cestu ostatním, kteří mají opravdu hlad.

A pak je od sebe nerozeznáme…

14 komentářů u „Dobrý skutek“

  1. Hele, a už jsi někdy potkala někoho, kdo by žebral na jídlo a měl opravdu hlad?
    Nebo na jízdenku a fakt ji potřeboval?
    Já ne…

    1. Hele, sice jsem nežebrala, ale měla jsem k tomu blízko. Jedna z posledních hladových etap byla tohoto října (letos to bylo na hlad opravdu strašný), kdy jsem, kromě jiných špatných událostí, byla poprvé v životě chytnuta revizorem, protože jsem měla utkvělou představu, že mi legitimace platí ještě týden a nezkontrolovala jsem to. Čtrnáct dní jsem se živila čtyřkilovými plechovkami nakládané červené řepy ze zlevněnky, plechovka za 9,90. Na kurzu mi kamarádka dala pár rohlíků a sýr, sama od sebe, i když jsem se o historku nepodělila. Prostě viděla, že mám hlad a viděla sklenice červené řepy, jak se jimi po kouskách cpu, aby mi vydržely.

    2. Jo a k té jízdence – okradli mě na Slovensku. Neměla jsem na jízdenku na nádraží, odkud jsem už měla jízdenku do Čech. Požádala jsem o peníze, fakt jsem byla zoufalá, a dostala bych je, ale zjistila jsem, že si můžu vybrat nějaké peníze z bankomatu. Nikdy jsem z bankomatu v zahraničí nevybírala a nevěděla jsem, že to jde a tak… Pár se mnou šel až k bankomatu a na tramvaj.

      1. Tak z toho můžu zodpovědně odvodit, že Tebe jsem na nádraží nikdy nepotkal :).
        Ale vážně – chápu, že ta situace nastat může a taky jsem jim dost často přispěl, i s vědomím, že to rozhodně není na jídlo nebo na jízdenku.

        1. Nojonojono… Mně to prostě nejde jim to jen tak hodit, protože vím, jak těžce se koruna vydělává aspoň mně. Já prostě svoje peníze neprochlastávám a nechci, aby to dělal někdo jiný. Myslím, že peníze představují hodnotu. Možná jiní lidé to mají jinak.

  2. Už léta dojíždím do školy do Brna a vždycky jsme to brala pěšky přes Svoboďák a Českou, pamatuji si, jak tam seděl pán na vozíčku s prosbou o příspěvek na elektrický vozík, byl tam skoro pokaždé, když jsem šla do školy a pak najednou několik týdnů nebyl vidět. A po těch pár týdnech možná měsíci tak stál tentokrát seděl na moderním elektrickém vozítku a v ruce cedulku přispějte na opravu elektrického vozíčku.. No tak nevím na jakou opravu, když na tom vozíčku přijel i odjel. Tehdy jsme dostala pocit, že když pán viděl, že se dá vydělat takhle na vozík, tak pak může tahat peníze dál. Ale možná ho měl opravdu rozbitý, ale přišlo mi to divné, přece by se to dalo reklamovat, když ho měl chvilku…Dnes už ho tam nevídám.

    1. Nojo, je to tak. Taky žiju v Brně a pár lidí na ulici už znám. Je fakt, že žebrota podle nějakých výzkumů vydělá víc než na běžném zaměstnání. Ale taky je fakt, že pokud si opravdu ty peníze spořil a neprochlastal je, nepromrhal, neprohrál na automatech a neprofetoval, tak je to cílená činnost a já bych to brala jako OK. Pokud měl nový vozík a je zvyklý si takhle vydělávat a spořit, tak je vysloveně rozumné, aby si žebral dál na nějakou budoucí opravdu vozíku. No, je to logické.

  3. Jednou jsem si na ulici koupil dva hamburgry. Jak jsem je začal jíst, tak jsem si všiml staršího bezdomovce, co na mě z povzdálí hladově koukal. Tak jsem mu ten druhý hamburger dal. On se do něj hladově zakousl, jenže ono to jaksi nešlo. Měj totiž skoro všechny zuby pryč, tak ten hamburger jen tak ožužlával. To mi silně připomnělo Tantalova muka.

    Docela chápu, že jedna suchá houska takhle hladového člověka zrovna nevytrhne. Já jsem jim většinou dal nějakou stravenku, aby si koupili jídlo a ne chlast. Poslední dobou začínám být docela tolerantní, zvlášť teď v zimě. Možná bych mu i ten krabicák sám koupil. V takové zimě se bez něj na ulici přežívá těžko.

    Další věc je, že můžou potřebovat prachy na nocleh u předražené armády spásy. S tím jim houska tuplem nepomůže.

  4. Nu, je také možné, že tito lidé plně pochopili hlubokou filosofickou pravdu, že hlad je převlečená žízeň 😉
    Ale vážně: Ano, ofrňovat se nad houskou není zrovna pěkná vizitka, ale tito lidé žijí ve vlastním světě, a dost pochmurném, nutno dodat, a kupříkladu taková Maslowova pyramida potřeb je zcela zbořená, je to hodně chaotická existence a základní potřebou je tlumení utrpení. Vím, jak tito lidé fungují, na základě své praxe s terapií alkoholiků v Lotosu, kde jsem měl možnost mluvit o tom s lidmi, kteří si tím prošli.
    Takže je nesoudím příliš přísně – vždy si v této souvislosti vybavím buddhistickou říši hladových duchů a cítím soucit (aniž bych propadal naivitě).

    1. Bezdomovci často lžou (i sami sobě) nebo zatajují pravdu, takže se od nich člověk často dozví dost zkreslené věci. Ono je to asi nutnost, aby se člověk psychicky udržel. To s tím Maslowem se mi nezdá. Podle mých zkušeností jich hodně žije vyloženě na úrovni základních fyzických potřeb (k čemuž jsou nucení podmínkami, ve kterých žijí). V Brně to není tak markantní, ale v Praze jsem viděl bezdomovce, co ze všeho nejvíc připomínali agresivní zvířata. Klesli až na animální úroveň. U psychicky nemocných bezdomovců (kterých taky není málo) bych to narušení Maslowovy pyramidy už celkem chápal.

      Nechceš o své zkušenosti s nimi napsat třeba článek na svém blogu? Pro hodně lidí by to bylo docela poučné.

      1. Myslel jsem to v souvislosti s tím alkoholem případně drogami, kterým dávají přednost před uspokojením potřeby jídla a střechy nad hlavou.
        (napsal Kojot z účtu Lucienne, jsem u ní na návštěvě a nechce se mi přehlašovat tam a zpátky).

        1. Tak to jo. Drogy člověku pěkně přehází priority. A to včetně těch měkkých.

Komentáře nejsou povoleny.