Jídelníček

Šla jsem něco vyřídit na poštu a po jednání s paní na přepážce mi ona řekla, že mne zná.

„Doufám, že jsem na Vás nebyla nějak zlá nebo tak něco…“

„Ne, všechno v pohodě. Vy jste ta paní, co si kupuje hodně moc ovoce a hodně moc zeleniny.“

Tak to mě dostalo. Myslela jsem, že jsem známá kvůli jiným věcem, jako třeba díky esoterice a magii, ale kvůli ovoci a zelenině? To snad ne. Ale nakonec jsem se zamyslela a vyšlo z toho tohle.

Poslední dny si všímám, že když opravdu jenom jím ovoce a zeleninu, případně s pečivem, tak je mi dobře. Jakmile sním kus masa, rázem mi ubude rapidně energie a jsem malátná. Navíc mi to už ani moc nechutná. Koupila jsem si kuře a bylo to takové slizké a radši jsem to zajedla ovocem.

Když jsem ve své jedenáctileté vegetariánské éře v Anglii prohlásila, že bych se nejradši živila pouze ovocem a zeleninou, nešlo to. Bylo to hrozně drahé. Dnes je to také hrozně drahé, ale musím to mít. Týdně sním čtyři brokolice a tři květáky, do toho pár kilo jablek, pomerančů, banánů, mandarinek, nějaký salát, okurky, brambory, mrkev, kukuřice, hrášek… Dnes jsem koupila také velmi levně čekankové puky, fenykl a zázvor.

Ovšem nemohla bych žít podle veganské diety. Kojot, který říká, že je vegan, miluje taková ta sojová mléka a tak. To já slyším sojový nápoj Zajíc, tak je mi špatně už dopředu. Dobrovolně bych to do pusy nevzala. Z éry sojových bobů mi zůstala husí kůže, to byla ta devadesátá léta, kdy bylo každému jasné, že jak třikrát týdně nejí sóju, zkracuje si život aspoň o padesát let. No sóju nemusím, já nejradši čočku. I když nejsem proti sojovému masu, ale když jsem nastavená na ovoce a zeleninu, tak mě ani nenapadne nějaké sojové maso. Prostě to nepotřebuju.

Když jsem Kojotovi říkala, že nám připravím veganskou štědrovečerní veřeři, tak byl rád. To jsem ovšem ještě netušila, že já to možná budu potřebovat víc než on…

Vzhůru do ovoce a zeleniny!

4 komentáře u „Jídelníček“

  1. To já se zase těším, až si o svátcích zajdu do blízké hospůdky na zvěřinu. Mají tam teď velký výběr. Mňam, mňam. Nejsem typický masožrout, ale když musím jíst jen vegetariánské jídla, tak dost trpím. Nejlepší je, když se člověk řídí svou chutí. Když má chuť jíst jen zeleninu, tak by ji měl jíst. Jakékoliv vegetariánství z ideologických důvodů je čirý nesmysl.

    Fakt je, že nefermentovaná sója při dlouhodobém užívání poškozuje zdraví. Pokud vím, tak i ti asiati ji používali jen jako potravinový doplněk, rozhodně ne jako hlavní jídlo. Se Zajícem mám taky své zkušenosti. Tak dlouho jsem ho pil, až jsem si vyrobil regulérní alergii na sóju, která předčila tu původní na kravské mléko. Naprosto skvělý je rýžový nápoj bio z německa. Úplná lahoda ve srovnání s těmi práškovými Zajíci co se u nás prodávají. Jenže to by člověk musel být rockefeller, aby si to mohl dovolit pravidelně. Je to dvakrát dražší než mléko.

    Uvažuju, že začnu experimentovat s různými kašemi. Zachutnala mi pohanka, chci vyzkoušet jáhlovou i další na které narazím. Podle mě to nejvíc odpovídá zdravé stravě naších předků a máme tomu uzpůsobený metabolizmus (až na ten lepek). Máš s těmito ne/obilninovými kašemi nějaké zkušenosti? Nějaké tipy a tak?

    1. Jo, Kojot taky rád zvěřinu. To o té sóje mě překvapilo. S kašemi zkušenosti nějaké mám – nejlepší je to zkusit a ochutnat to. Pohanková mi prostě smrdí. Ostatní jsem kdysi zkusila dělat a žádné závažnější výhrady si nepamatuji, takže snad OK. Rozdíl je vaření ve vodě a vaření v mléku. Je dobré dostatečně solit a kořenit, aby to mělo žádoucí chuť. Tak čtvrt hodiny od konce bodu úpravy kaši zakrýt a nechat dojít bez plynu.

      1. Jo. Pohanka smrdí a chutná jako spálená umělá hmota. Ale celkem rychle se na to dá zvyknout. Věř mi. Navíc má slušnou nutriční hodnotu a obsahuje spoustu dalších zdraví prospěšných látek. A je velice lehká na trávení. Skoro jako rýže. Je ale o něco výživnější.
        Vždyť její dávní konzumenti málem dobyli a ovládli Evropu 🙂

Komentáře nejsou povoleny.