Kacířská myšlenka

Prožívám zvláštní rok a poslední týdny jsou ještě zvláštnější. Jsou natolik zvláštní, že se o tom bojím mluvit i s Kojotem, i když pár věcí jsem mu nastínila. Je to natolik intimní, že je to horší než svěřovat se muži s tím, že měsíc zasvítil do mého okna a já nutně potřebuji dámské hygienické potřeby. Je to natolik intimní, že to nesvěřím ani blogu, i když jsem se už svěřila s kdečím. Prostě je to příliš moje a božské existence, se kterou se nyní velmi stýkám.

Už tu byly pokusy o výlet na Býčí skálu s nefunkčním autem a další vtipné historky o soužívání s božským jsoucnem a vycházení mu vstříc, o které jsem se ráda podělila, jakkoli byly šílené a nepochopitelné. Ale to, co se děje teď, to se snad nedělo ani první týden vpadnutí do naprosté reality show Slovanské magie. Naprosto „nechápu“, respektive naprosto chápu.

Pokud chcete nahlédnout do mého soukromí, nejlépe to vyjádří tento obrázek od Zdeňka Hajného – Betlémská krajina 2, uvedená výše.

Ale víc neprozradím…

krajina vykoupení hajný