Osud

Jde změnit osud? Existuje vůbec něco jako osud? Poslední týdny se nad tímto tématem hodně zamýšlím. Je to hodně hořké přemýšlení…

Chodím do práce, která je v určitém ohledu hořká a náročná, už deset dní Eliška zvrací, sere krev a já s ní chodím co dvě hodiny ven. Dvě věci za všechny, co prožívám. V očích sirky, protože mne Myšinka nenechá vyspat ani v té hodině a půl, co mi zbývá mezi minutami, jež trávím s Eliškou na trávníku. Co má tohle všechno společné? Předpověď.

A to různé předpovědi. Dovolím si zde okopírovat část horoskopu od Ravena Argoniho na listopad 2013:

Jak to tak vypadá podle astrologických konstelací, dostanete v druhé polovině listopadu 2013 zajímavou pracovní nebo finanční nabídku, prostě nějakou nabídku, která bude z finančního hlediska vypadat naprosto skvěle a suprově, ale… Dávejte si pozor na klíče od bytu nebo od auta, je možné, že je někde  zapomenete nebo založíte a nebudete je moct najít, je také možné, že je ztratíte a těžko je budete hledat, asi by bylo nejlepší je nosit někde na řetízku nebo na krku…

Ohledně práce mám podepsanou mlčenlivost, takže vám bude muset stačit „ale“ a s klíčema mám teď velké akce – nejdříve jsem začala hledáním Kojotova klíče od schránky, který jsem nenašla. Teď chodím s extra klíčem  od bytu sundaným z klíčů ostatních, to abych nerušila sousedy, když chodím často s Eliškou ven.

Na jaře přišla odpověď, že práci budu mít na podzim. Určitě. Ale jak nebo co jsem nevěděla, jenom, že budu mít práci. A s tím jsem prožívala měsíce choroby, asi abych měla co na práci do doby, než budu mít práci. Možná si říkáte, že jsem mohla vzít nějakou práci jako do podzimu, ale opravdu to nešlo. Z tohoto pohledu bylo smyslem nemoci zabít čas a možnost seznámení s novými přáteli. Já už jsem se tomu tak poddala, že jsem byla připravená na jakékoli životní zvraty včetně nynější duchovnosti, kterou přijímám se stejně stoickým klidem jako minulou nemoc a krok od smrti. Motto života je změna je příjemná. Mám pocit, že je to vlastně jedno, co člověk prožívá, pokud stojí na středu kruhu a nebojuje proti něčemu a někomu.

Už na jaře vyšlo, že Eliška bude mít velké zdravotní problémy v polovině prosince 2013 a pravděpodobně umře. Nojo a je to tady. Zatím žije, ale jak dlouho… Volala jsem dneska veterinářce, dostala zdrbáka, ale mám pocit nevyhnutelnosti. Něco jako „byla to chyba“ a zároveň „jak může být chyba něco, o čem vím tři čtvrtě roku dopředu a vlastně jenom teču s proudem řeky života a nejde se proudu vzepřít“. Je to vůbec možné udělat nějakou chybu v tomhle pojetí skutečnosti? Tahle věta je gró tohoto článku. Vím-li, jak to dopadne a jdou-li události tak, že se jim nelze vyhnout, jak můžu dělat chyby? V tomhle pojetí slovo „chyba“ neexistuje.

Ano, Eliška jednou musí umřít a klidně to může být ke konci roku. Klidně může umřít sešlostí věkem, i když má teď problém s trávením. Ano, práce je náročná a někdy si připadám, že do toho musím říznout víc než jenom mlčet. Klíče si hlídám. Je toho víc. Nechci o spoustě věcí mluvit.

Přemýšlejte se mnou… Jde se vzepřít osudovému toku času, jdou-li události jedna za druhou jak nekonečný řetěz perel…