Frčím

Frčím. Nevím sice, jaké to je být na tripu, ale zcela zásadní je pro mě poznání, že nespadnu. Nabeton vím, že nespadnu. To jsou tvrdá data, životem ověřená. Najednou se na mě všechno sype a já to všechno chápu. Je to naprosto neuvěřitelný, protože co mi nešlo a co jsem nechápala před deseti lety, najednou chápu. Postavila jsem se a najednou chodím. Jsem jako na spirále. V životě už jsem v těchto vodách nejednou byla a pak sklouzla zpět a jak po vlně se opět vynořila v hlubším chápání co je pro co dobré. Musela jsem projít tím, čím jsem si prošla, abych pochopila svoje postavení. Bez zkušeností lze těžko dojít tam, kde nyní jsem. Ne, není to prudký stav osvícení, kdy všechno pochopíte a pak zapomenete, protože nemůžete ve stavu osvícení setrvat delší dobu. Je to setrvalý stav poznání, kdy děláte všechny věci, co dělat máte a protože už máte za sebou nepochopení a vzdor, tak to prostě děláte, protože to je to jediné, co se v danou chvíli dělat má.

Cvak – jóga, cvak – dech, cvak – strava, cvak – modlitba, cvak – meditace. A všude jsou gejzíry informací. Nakonec bych tu mohla dlouze povyprávět o astrologii, numerologii, tarotu a tak dále a tak dále, protože to všechno jsou sousledné systémy. Ano, samozřejmě budou další a další životní etapy, šťastné i nešťastné, ale to, co umím a co umím používat, to mi nikdo nevezme, i když zapomenu.

V pravé chvíli se to totiž vrátí, jako teď, kdy nastal čas…