Klinkíííí

Zkouším experimentovat se stravou a vitariánstvím. Tedy, plný vitarián rozhodně být nehodlám, pokud to nebude nezbytně nutné, ale maso  jsem více-méně vysekla ze svého jídelníčku a jím co nejvíc syrové zeleniny a ovoce. Před asi dvaceti lety jsem prohlásila, že můj cíl je jíst pouze ovoce a zeleninu, pak mne zmermomocnili k vegetariánství, protože jíst jenom ovoce a zeleninu je pro dívku ve vývinu nezdravé – no, blbost. K tomu semena a ořechy a je to. Takže teď je to takový bod obratu dvě, kdy mi do toho nikdo nekecá a můžu si přeci jíst jak já chci a jak to cítím. No, cítím se u toho líp. Zatím zkouším takové to programové porušování, že jako bez brambor to nepůjde, bez mléka to nepůjde, sýry mi nechutnají, takže to odpadá, no, je to takové zajímavé.

Hitem letošního Silvestra měly být sušené placičky ze lněného semínka, sezamového semínka a slunečnice. Jako v receptu na vitariánovi bylo, že se mají semínka nechat nabobtnat slizem a pak se z toho udělají placičky do tří milimetrů výšky, usuší se a bude to jako krekry. No pochopitelně jsem neměla pečicí papír, na který se to mělo naklást, tak jsem rozřezala mikrotenové pytlíky. Taky jsem neměla dobrou sušičku a ta moje je jenom studenosušicí, což je jako dát to na balkon vyschnout, takže druhý pilot zmeškal manévry a lněné semínko bez pilotů nepostavím (ty piloty pod domem, ne ti piloti, ještě mi nešibe 🙂 ).

Dneska jsem to po třech dnech vítězně otevřela a ono mi to začalo propukat jarem, normálně to začalo klíčit. Dvoucentimetrové výhonky po obou stranách slunečnicových semínek, pětimilimetrové klíčení u lněného semínka, no jak to klíčí, tak to smrdí, to je jasný. Prostě to kvasí. Místo sušičky jsem si improvizovaně vyrobila rychloklíčírnu. Na takovéhle nezdary mě neupozornili. Zřejmě se jim to ještě nestalo. Kdysi jsem pojídala pár týdnů klíčky mungo a rychle jsem z toho vyrostla. Jasně, naklíčit znamená totální živá strava, ale pro mě je to jako bych jedla housenky nebo tak něco. A navíc mi to ani nechutná.

Všechny začátky jsou těžký. Vybírala jsem dneska v Tescu nějaké věci kyvadlem. Najednou se tam za mnou ozval kničivým hlasem mužský baryton:“Fůůůj, klinkííííí! To je hříííích!“

Nejsem švihlá sama. Moje „klinkííí“ na ten jekot nereagovalo a já v klidu vybrala věc a vyklidila pozice. Už ani v Tescu člověk nemá klid. V mojí duchovní cestě je kyvadlo neuvěřitelně užitečná věc, ale nazývat ho „klinkííí“ by mě tedy v životě nenapadlo. Ubohé „klinkííí“, ještě, že se neuráží 🙂

Takže šťastný a klíčivý nový rok! A „klinkííí“ do ruky 🙂

kyvadla-012-1024x819

 

 

 

 

sunfood_triangle

 

 

4 komentáře u „Klinkíííí“

  1. Divím se, že si v tescu vůbec něco tím kyvadlem vybereš, vzhledem k tomu, jaký tam prodávají humus. Opravdu jsem na pochybách, jestli hypermarketová strava má vůbec nějakou výživnou hodnotu. To spíš něco od lokálního pěstitele.

    Jinak syrová zelenina je ochlazující, takže pro zimní období ve větším množství ne moc vhodná. Pokud ovšem nejsi nějaká rozpálená a potřebuješ se zchladit 🙂

  2. 2Wu:
    🙂

    2Albatros:
    Já vybírala éterický olej. No, pak jsem ještě koupila nějakou tu brokolici a salát, to je fakt. Já to zatím ještě pořád kombinuju… Ale poslední dny jsem rozpálená, to je taky fakt.

  3. Slyšela jsi někdy o Evě Puklové? Připadá mi, že se zabývá trochu podobnými věcmi jako ty. Docela by mě zajímalo, jaký máš na ni názor.
    Mě se na tom jejím vyprávění dost věcí líbí, ale taky se mi zase něco nezdá.
    Jestli ji neznáš, tak tady je:

    Je to trochu delší, ale možná by to zajímalo i tebe.

Komentáře nejsou povoleny.