Omezené pole našich možností

Přišla jsem na to, když jsem myla nádobí a rozstřelil se mi sám od sebe hrnek vedle na lince. Takové věci se mi stávají. Manifestuje se tak konflikt. Většina lidí to tak nemá, nevědí, jaké to je, když se nad nimi při učení rozloupne lustr a rozpadne se. Když praskají žárovky, když přestává jít jeden spotřebič za druhým. Můj svět je mnohem křehčí. 

Většina lidí potřebuje hmotný podnět, aby se něco rozbilo. Mně stačí energie a její působení. Je to jako hranice vesmíru. Něčí hranice jsou víc flexibilnější než jiné. Moje hranice jsou křehké, snadno se rozbijí. Je-li mysl šokována, snadno se rozbije, stejně jako minerály, šálky, žárovky a televize. 

Představte si vesmír jako gumu a ruku, jak se snaží gumu natáhnout. Půjde to do určitého bodu a pak se guma rychle smrskne. Čím blíž bude guma svému středu, tím pomaleji se bude stahovat. Myslím, že chápu svět jako manifestaci svojí mysli, která je hmotná a prolíná se se světy myslí ostatních, které mají různě křehké hranice. 

Dočetla jsem dnes knihu od Dana Arielyho Jak drahé je zdarma?. Před dvěma dny mi kniha dala zvláštní sen o volbách. Moje drahé podvědomí volbu (nejen) spotřebitele přetlumočila jako volby, tisíce volebních lístků, které vypadaly jako doporučenky. Celé štosy doporučenek vedle několika suchých bazénů, řeky a zvěřinových a rybích chodů naservírovaných u oslav zvolení jednou Topolánka, jednou Paroubka. Jak jsem si tak vybírala oslavencovo menu se zvláštními rybími a zvěřinovými chody, Topolánek i Paroubek mi koupili dárek, oba skoro to samé, nějaký zlatý řetízek s perlou a prstýnek s perlou. Velice symbolické. 

Kniha o iracionálních volbách člověka byla zajímavá, s pár jednoduchými grify, ale jak se říká, v jednoduchosti je síla a polovina knihy je o jednom triku se třemi možnostmi, který na nás všude vykukuje. Kniha mi byla doporučena ve škole, ale ty tři stovky, co za ni chtějí, bych nedala. Kniha mi nepřijde jako ideální možnost, kam investovat peníze. Takže půjčit, přečíst, vrátit.

Všechno složité se dá jednoduše vysvětlit. Možná už zítra zase nebudu chápat podstatu vesmíru a vůbec, třeba jenom jiskra iracionálna zažehla světlo fantazie a už nikdy nepochopím to, co dneska. Ale dneska jsem to prožila a tenhle článek mi dá nezapomenout.

5 komentářů: „Omezené pole našich možností“

  1. Koukám, že jsi radikálně změnila design (stránek i sebe). Málem bych tě nepoznal. Při bližším pohledu ale nakonec ano. Ty linky kolem nosu a hlavně oči. Ty jsou pro tebe charakteristické. Jen přemýšlím, proč jsi se rozhodla schovat je za tak výrazné brýle. Já bych na tvém místě volil spíš bezobroučkové.
    Mimochodem, jaký časový odstup je mezi tvojí původní fotkou a tou současnou? Já tvoje stránky navštěvuji poměrně krátkou dobu, tak nevím, jestli jsi ji měla od počátku tohoto blogu.

    1. Jo, nojono… Nadešla doba a tak nějak se mi líbilo mít tuhle šablonu s měnícími se obrázky a ostříhaná se sobě taky líbím víc. Nechala jsem se ostříhat v létě a teď tak jednou za měsíc.

      Moje původní fotka je z roku 2006, fotil mě Kojot a tuhle novou tu taky fotil Kojot. Já obecně nejsem fotogenická, takže udělat fotku, na které bych nevypadala jako blbec, to je umění. Tyhle konkrétní brýle mám asi pět let, vybíral je Kojot, protože se mu na mě moc líbily no a já jsem neprotestovala.

      Fotku jsem dala na stránky až po několika letech, probíhala tenkrát provazová akce Tvář za blogem a já jsem se zapojila na něčí vyzvání. Jinak design už jsem měnila mnohokrát, tak asi desetkrát za tu dobu, co bloguji. Moje minulá šablona byla mnohem víc intimní než tu, co mám teď. Potřebuji se prezentovat navenek a nemám chuť tu být tak odhalená.

      Ale snad se Ti tu bude i tak líbit 🙂

  2. Ha, tohle přímo nesnáším – měla by jsi vidět mojí domácí zásobu žárovek! Nemluvě o přehřátých procesorech, roztavených baterkách a zamrzlých mobilech.

    Největší zážitek tohoto typu jsem měl zhruba před dvěma roky, kdy jsem se vracel domů z rituálu a jak jsem šel, tak plynule zhasínaly lampy pouličního osvětlení, odemykám dveře a jenom slyším ránu jak praskly najednou tři láhve vína.

    Vidíš – kolik člověk utratí za žárovky je ještě zcela nezpracované esoterní téma 🙂

  3. To je hrozně zajímavý!!

    Setkala jsem se jen s jedním člověkem, co mi vyprávěl (-a, byla to spolužačka), jak jí doma praskaly žárovky. Vyprávěla, že zkoušela různé přístupy, asi náboženské, esoteriku, vlastně nevím,a tohle se jí dělo.
    Potom začala navštěvovat nějaké křesťanské společenství a modlila se, aby uvěřila, a následně zažila obrácení. Takže byla silně věřící křesťanka, když jsem ji potkala.

Komentáře nejsou povoleny.