Experimenty s pracími technikami

Měla jsem kamarádku, která prala v octě. Na několik dní namočila prádlo do kbelíku s vodou a několika lžicemi octa a pak ho ručně vyprala. Byla to taková ekologická žena, v mnohém mi byla příkladem.

Dnes, po několika letech praní v ruce mohu s přehledem říci, že praní v octové vodě přináší minimálně dvě nevýhody. Nevypere se to dobře a jste cítit octem. Takže praní s octem jsem škrtla, i když je to dobré na dezinfekci a má to i pár dalších předností.

Moje přízeň zase používá mýdlo do skříně. Fígl je, že tam těch mýdel má desítky, naskládané podél stěn. Chodí a voní čistotou mýdel. Ovšem otázka pro mě zní, jestli opravdu chci vonět toaletním mýdlem. To já radši voním parfémem, takže jsem zase odmítla koupit padesát mýdel pro provonění skříně.

Jak jsem se zmínila dříve, prací ořechy jsou ztrátou času. Vůbec to nekupujte, protože to vůbec nepere a že nemusíte přidávat aviváž… Kecy. Prostě to elektrizuje jako bez aviváže, což taky je.

Praní v mýdle s jelenem – jo, pere to, ale ne dostatečně. Prací prášek je lepší. Pokud už prací prášek, tak dobrý prací prášek, ze zjasňovači na bílé prádlo, ustalovači na barevné a s tmavícím účinkem na černé prádlo. Opět nejradši nějaká dražší značka.

Od aviváže očekávám ustání od elektrizujících výbojů v prádle a vůni. Voním potom kudy chodím, pokud nepotřebuji, aby byl cítit parfém. To se totiž velmi rádo bije a nepůsobí to pak dobře.

S prádlem jedině Vanish, protože opravdu skvrny vyčistí. Takže to už je třetí dobrá věc na praní. Dále tu máme sodu a to buď jemně mletou nebo krystalovou. Obě jsou dobré k tomu, aby špína dřív pustila a použilo se méně prášku. Dobrý poměr cena/výkon.

Mýdlové vločky nebo nastrouhané mýdlo – spolu tvoří tzv. sliz na praní. Pere to, ale nejsem fanda.

Škrob – nemám vyzkoušen, mám takovou stereotypní představu, že škrobené košile jsou tvrdé  a že to nepotřebuju.

Takže ono praní není vůbec jednoduchá věc a jak vidíte, je mnoho parametrů, které musíte do svých úvah zahrnout.