Člověk, zvířata a stáří

ELISKA-posledni_fotka

Stáří u nás všech je klidné i neklidné, v našem věku věčného mládí je obávané a je nechtěným přívažkem biologických hodin. Stáří je utrpení, které vidíme nejenom na sobě, ale i na svých blízkých, zvířatech.

Před časem jsem se setkala s tím, jak malá dívka vzala starého potkánka a vypustila ho do lesa. Potkánek tam po letech strávených v blahobytné kleci pochopitelně umřel na hlad, žízeň, vyčerpání, chlad, dravcem. Měla jsem vztek na tu mladou dámu a její zaostalé rodiče, kteří dovolili něco takového. Já sama jsem pohřbila asi třicet potkánků a většinu z nich jsem nechala uspat pro nemoc. Chápala jsem nesmyslnost její volby a bolest, kterou způsobila.

Pro vyvážení poselství můžu přidat pozitivní příklad. V Brně na Kociánce je ústav sociální péče pro tělesně postiženou mládež. Tam chovají, kromě jiného, staré prasátko Huberta, který tam volně chodí a má se dobře. Děti se učí, že stáří je přirozenou součástí života a nikomu nesnižuje jeho hodnotu, ani člověku, ani zvířatům…

A vo vo vo tom to je 🙂