Trojúhelník o čtyřech stranách aneb Posvátné zvíře je vlastně stín Boha. A Bůh vnímá i svůj stín.

Dvanáct hodin jsem dnes probednila. Nad Platónskými tělesy, různými bohy, bohyněmi, i Bohem a Bohyní. Založila jsem si další blog, můj životní už asi šestý a druhý, který bude po blíže neurčenou dobu současně funkční s tímto blogem. Je tak soukromý a utajený, že je založený jako soukromý, do nějž nevidí ani enžíny vyhledávacích strojů a každý článek  je nastavený jako soukromý, takže ho nevidí ani ten, kdo má přístupové údaje, protože je skryt v  psací mašině uvnitř, což je potřeba vědět, kam sáhnout a znát administrátorské heslo. Je to (ne)dokonale hermeticky uzavřené, i já se v tom učím hledat. Samotnou mě někdy systém překvapí.

Těžko říct, jestli si připravuji překvapení já sama, fyzicky asi ano, ale ideově to jsou bohové, kteří mě vedou. Úplně cítím, jak vedle mě tiše stojí a ani nedýchají, když mi seberou článek, který jsem dvě hodiny potila a já ani nevzdechnu po velké práci a hodím to za hlavu. Tak zas tiše vydechnou… Tak prošla…

A pak, za dalších několik hodin, co vypotím další tři články a přepnu se do svého, tohoto, blogu, mi dají na výběr, jestli se chci podívat, co mám rozepsané… No co, podívám se, stejně si to nepamatuju. A on tam kompletní ztracený článek. Já pitomec ho psala na jiné doméně. Ale jinak – dokonalé boží překvapení.

Zas ani nevzdechnu, jen tak valím oči a říkám si, že tohle by ve středověku považovali za jasný zázrak a já bych měla taky. Takže říkám: „Bodujete :)“ Článek uložím, ne sem, pochopitelně, co kdyby… A jedu dál. Další dokonalé překvapení mi přinese Rovenin blog, protože i tam se už doneslo, že trojúhelník může být v kruhu a stále to znamená Oheň.

Já se k tomu dopocuju velice těžce, každou čárku si musím vymyslet a obhájit před sebou a před vesmírem sama, jinak to snad nemá cenu. Ale je to fakt zajímavý. Papír, tužka – zelená. Kreslím různě trojúhelníky a snažím se o jejich 3D podobu, pak ty šišky, co si říkají kruhy, pak do toho různě čárám… Bedním… Posvátná geometrie.

posvatna_geometrie_platonska_telesa_harmonizace

A protože mi bylo vyčteno, že se o něco zajímám jedno odpoledne a píšu instantní články, tak se ode mě o platonských tělesech nedovíte vůbec nic. Veškeré postřehy, trojúhelníkové příběhy, vepsaná tělesa a projekce božích tvorů do nich skončí v mém okultním blogu, který nikdo nikdy nikde nijak nebude číst, kromě mě. A to už je snad v okultních vědách povolené.

Kojot řekl, že ho sice taky strašně štve, jak skáču z tématu na téma, ale že s tím nic nenadělá, a že on dobře ví, že mám dar mít dobré postřehy k tématu, které vůbec neznám a nic o něm nevím, takže proč se s tím zalamovat.

Můj dnešní vhled je: „Posvátné zvíře je vlastně stín Boha. A Bůh vnímá i svůj stín.“ 

Během bednění mi přišel mail: „Automatické prodloužení smlouvy…“ a po práci, kdy jsem šla s košem, jsem našla knihu: „A přece nezemřeš“ od nějakého Lee Childa, tedy pana Dítěte. Super, takže se mnou nahoře prodlužujou smlouvu a přece nezemřu, takže jim to asi evidentně nevadí, takové moje psaní a skákání z tématu na téma. Vždyť pořád přemýšlím o nesmrtelných tématech…

Kolik je to století a lidé pořád čárají do jeskyní a na kameny obrazy bohů s parohy, různých těles, počítají co mohou, dokonce i před mým domem se objeví deset božích očí, jak je nakreslily desetileté holčičky jako velké tajemství… A kdo neví, neporozumí, jako neporozuměly ony, ale někde v nich ten vhled je, jsou jako stín Velkého Boha a Velké Bohyně, kteří se dotýkají tak jemně, že Země se jen chvěje.

CIMG8283

Vždyť ten náš svět je stvořen od nekonečně složitého Boha a Bohyně, do těch nejjednodušších organismů a proto je sever vždy nahoře na každé mapě a jih dole, aby dolů mohly kapat kapky božích milostí… Aby zvířata měla co pít, rostliny co pít, lidé co pít, mašiny co pít a všechny stíny měly své pány, které mají svého Pána a Paní… A my jsme jejich odraz………………..

Cernunnos cernunnos jako jelen Bůh a Bohyně ve stromovém pentagramu

stvoreniposvatna_geometrie_platonska_telesa_seznam archimedovska-telesa

No a pro toho, kdo dočetl až sem, malé překvapení!

Držela jsem tak tu knížku: „A přece nezemřeš“ od toho Dítěte a říkala jsem si: „Podívám se do ní, třeba tam najdu nějaký vzkaz.“ Kniha se tvářila úplně normálně, ale prolistovala jsem ji a vzkaz našla…


CIMG8631

CIMG8632

Takže, milé děti, dobrou noc u platonských těles, květu života, pyramid, bohů, bohyň a světa vůbec. Ten vzkaz radši vůbec nebudeme brát vážně, co? 🙂 Možná totiž, že si můžeme s věděním a posvátností hrát – jen ze začátku!

CIMG8629

1 komentář u „Trojúhelník o čtyřech stranách aneb Posvátné zvíře je vlastně stín Boha. A Bůh vnímá i svůj stín.“

  1. Ahoooj, Lucienne,
    hurá, narazila jsem tu na aktivitu.
    Pozdravuju tě mohutně!

    (Pa)rohatý pán lesa se mně jevil jako „správný bůh“ 🙂 – zároveň důstojný, mocný až hrozivý a přitom laskavý, přátelský.

Komentáře nejsou povoleny.