Výtah z nebes

Chystám se ven, dnes večer, za úplňku, na jedno svaté místo ke studánkám, vytvořit malý oltář a zasvětit ho Bohyni. Po sérii drobných upomínek shora se vracím domů pro skládací lopatku a vyjíždím do svého osmého patra. Protože máme výtahy v mezipatře, rovnou ho pošlu do sedmého patra, odkud budu za chvilku odjíždět. Sbíhám schody a vidím souseda, jak čeká u výtahu v sedmičce.

„Poslala jsem Vám rovnou výtah.“

„A jak jste to věděla, že jsem tady?“

Zamyslím se na sekundu. „Jsem čarodějnice?“

„Hahaha,“ zařehtá se soused i jeho pes.

„Hahaha,“ zařehtám se já.

Někteří lidé jednoduše nevěří na prosté lidské zázraky…