Rodinné štěstíčko

This slideshow requires JavaScript.

Dva potkani, kočka a já. Qvítko, Qytička a Myšinka. Potkyši mají svůj domeček a mají pořád otevřeno. Mohou jít kamkoli chtějí, kdykoli. Neuznávám drátěné hranice, ploty mezi jednotlivými tvory, zvláště v mé domácnosti. Konflikty se tu nevedou.

Nedávno jsem nemohla usnout, potkyši šramotili dlouho po půlnoci. Po delší době šramotění jsem zařvala vztekle z postele: „Tak co je to tady?“ A rozsvítila jsem. Jeden z potkyšů stál nehnutě na kleci a dělal, že tam není. Měla jsem na kleci nějaké věci a on je tam v tichu cupoval.

„Nešramoť! Chci spát.“ Zhasla jsem.

Šramocení… Znovu. Ale trochu jiné. Potkyš potichu slézal do klece, aby to nebylo slyšet a tím vytvářel neuvěřitelný hluk.