Jak mě naučit si přát

Učím se přát si. Je to pěkně těžké. Mnoho let jsem si nepřála nic. Nic navíc.

Chtěla jsem mít dobrý vztah s Kojotem, dělala jsem pro to všechno. Pokud chcete mít dobrý vztah, musíte na něm dřít se vším všudy, i s předvídáním přání toho druhého, s přemýšlením jak mu ulehčit jeho cestu, jak pro něj udělat cokoli, co potřebuje a mnohem víc. Dokonalé odevzdání se s pokorou, všeobjímající nesobecká láska, tolerance, humor a respekt k osobnosti druhého.

Chtěla jsem mít práci. Stálou práci, respekt. Mám ji. Dřu. Měním se, abych dostála všem požadavkům, jsem jako měňavka, tvrdá a neústupná v požadavcích na sebe, přizpůsobivá jako chameleon v každém hovoru. Je to o práci na sobě a na to nepotřebuji si přát. Dělám to.

Chtěla jsem jít svou Cestou. Mít sílu ovládat svůj život, mít respekt. Mám ji. A cesta má mě. Máme se navzájem. Vycházíme si vzájemně vstříc, předvídáme své potřeby a svá přání. S respektem. Sílou. Navždy. Je to Umění.

Rovnám svůj život. S neuvěřitelnou silou malého semínka, které rozrazí i asfalt, jak se dere na světlo. Ale já jsem ten hybatel, ten hlavní činitel. Nikdo jiný to za mě nedělá. Mám duchovní pomoc, to ano, ale příběh je můj. Dřu. Ve dne, v noci. Neustále. S respektem. S láskou k sobě samé i k okolí.

Bohyně, veď mé kroky…

Pošta dnes brzo ráno. Číselný automat vyjel číslo 342. Kolem na přepážkách jsou čísla 100, 101, 102 a jedno číslo z mé řady – 340.

Mladý muž ležérně stojí u přepážky a směje se. Debatuje. Vybírá si losy se čtyřlístky.

Pět minut.

Deset minut.

Chodím sem a tam, jak tygr v kleci. Pospíchám. Sem… a… tam… Tam… a… sem…

„Jé, já jsem nic nevyhrál! Tak já si vezmu ještě tyhle dva! Můžu si to tady rovnou setřít?“ Stírá losy. „Zkontrolujete mi to prosím?“ Strčí losy paní za přepážkou a ta je kontroluje a ukazuje mu další losy. Idylka se čtyřlístky.

Já pospíchám! Gestikuluji zuřivě muži za zády na paní za přepážkou. Mám toho ještě hodně co na práci!

Dvacet minut pryč. 103, 104, 105, 106. Lidé procházejí přepážkami jak apoštolové na orloji.

Potřebuji udělat volnou cestu! 

Potřebuji prostor a čas!

Dejte se do toho!

A v tom mžiku se z čísla 340 stalo číslo 342.