Krátká zpráva ze zasvěcení zvonu ve Vojkovicích nad Svratkou

„Co nás budíš z letargie?“ Zní z hřbitova, jen vejdu.
„Nejsi vítána, odejdi.“
„Nechtěla jsem vás rušit ve vašem odpočinku.“ Odcházím pokorně zpátky ve svých stopách.
Zvon krásný. Šest litých nádherných sirén. Ale to je tak všechno.
Místo prodchnuté takovou negativitou z pocitů místních, jak si církev nakradla, hoďme na ni síť, nakopat do zadku a hezky přidržet, zloději. Ta slova znějí i od místních, když chci přispět na koláčky rozdávané před kostelem.
Nikdo nechce přijmout dvacku za jídlo ani pro církev, „…když si nakradla takové majetky, ať jim to hodím do kasičky, oni se starat nebudou… A zas někdo koupil další zvon, oni na to mají… To už budou zvony dva… Zatracení Brňáci, zas budou řvát, že tu jsou zvony… Stěhují se na vesnici a pak se diví, že tu zvoní zvony… Restituce… Peníze…  Nedám jim ani korunu…“

This slideshow requires JavaScript.

Pracuji na nápravě, tak jak nejlépe umím. Vždyť místo ani víra nemohou za naše přístupy! Nemohou za lidskou malost. Za malou vesnickou zaprděnost. Vždyť je to Místo, Chrám boží. Místo, kam se chodíme modlit za své strasti i radosti, kam si chodíme pro Sílu k dalšímu životu. Tam nemá lidská malost co dělat. Víra, láska a přátelství jsou univerzální hodnoty.
Když jsem odcházela, dala jsem ke kasičce na pamětní zvonky dvacku. Nahoře huj, dole fuj. Tady nechci být nic dlužna, ani za pitomé tři deci limči a pár svatebních koláčků. Takhle ublížit Místu!
CIMG9541
Odcházela jsem středem po dobře vykonané práci, Bohyně pokývala hlavou a pirát ze hřbitova na mě šibalsky mrkl…

CIMG9526