Všimli jste si někdy toho, kdo záhadně mizí?

Všimli jste si někdy toho, kdo záhadně mizí? Nejsou to zapřisáhlí ateisté, ale vždycky jsou to nějací mágové, alchymisté, čarodějové, vědmy a mudrci. Zmizí ve zdi, v horách, na neznámém místě, v půlce cesty končí stopy.

Někteří zmizí do Jiného světa, jiní tu s námi pobývají staletí na Zemi, v různých proměnách. Z poslední doby mě zaujala povídka Jaroslava Bočka Případ doktora Karpety, vynikajícím způsobem namluvená na Youtube Případ doktora Karpety mluvené slovo.

Alchymista a popisovatel esoterických děl, Jean Julien Fulcanelli, autor knih Tajemství katedrál a esoterický výklad hermetických symbolů Velkého Díla a Příbytků filosofů I, II, zmizel v roce 1932. Prý dokázal měnit kov ve zlato, měl Kámen mudrců a celým jeho dílem dýchá důraz na morální vlastnosti Adeptů Velkého Díla. Jacques Bergier (Jitro kouzelníků) byl přesvědčen, že muž, který ho roku 1937 žádal, aby varoval prof. A. Helbronnera před nebezpečím experimentů se štěpením uranu, byl Fulcanelli. Proto po druhé světové válce nesmírně vzrostla jeho popularita a obě jeho díla byla znovu vydávána. (luzs.cz)

Johann Georg Faust (asi 1480–1540), potulný alchymista, astrolog a mág, o kterém již za jeho života kolovaly zvěsti o jeho spolčení s ďáblem a jeho hrozném konci. Po Faustovi zbyla díra ve střeše.

„Za „prafausty“ lze považovat již postavy ze starých pověstí o mocných kouzelnících, kteří se zapletli s démony. K nim patří především Kristův současník Šimon Mág, Cyprián z Antiochie z 3. století a svatý Teofil z Adané z 6. století.“ (Wikipedie, heslo Faust)

Ludvíku Součkovi jako našemu známému lékaři, spisovateli, záhadologovi byl umožněn vstup do tajné vatikánské knihovny, kde měl pár dní na studia a potom mu nabídli na čtyřiadvacet hodin vstup do tajné místnosti. Bez ničeho. Jen on sám s přísahou mlčenlivosti.

Ludvíka Součka záhadně zabili posléze, jeho rukopis posledního díla Stopy světla, se ztratil  beze stopy. Ví se, že kopii nosila jeho manželka, ale ztratila se i ta kopie. Nikdy mu nebylo umožněno vyjít s některými fakty ven.

Dodnes se vracím k jeho interpretaci Betlémské hvězdy. V jeho podání to všechno vypadá tak jednoduše, čistě, jasně, oproti známým informacím. Jakoby věděl něco víc, něco co my nevíme. Inspiruje jako Mistr.

Pochopitelně to, co říká, není všechno co ví. Jenom si vezměme tu poslední trilogii. Tušení stínu vyšlo v roce 1974, Tušení souvislosti v roce 1978, kdy začal psát už poslední díl Tušení světla. 26. prosince 1978 zemřel za záhadných okolností. Fragment Tušení světla vyšel až čtrnáct let po jeho smrti, v roce 1992.

Pět let se věnoval souhrnu toho, co znal. Ke konci života dostal odměnu v podobě znalostí z vatikánské knihovny. Pokud vezmeme základní body jeho života podle tarotových symbolů, narodil se v roce symbolu Smrt, osudové zlomy, uzavírání a otevírání věcí, vnitřní proměna osobnosti – smrt starého Já, životním úkolem je odpoutat se od všeho, k čemu jsme připoutáni a otevření se novým zkušenostem. To vše se během života dělo.

Jeho geniální paměť a neuvěřitelná tvořivá dálnice mozku zemřela v roce Velekněžky, toho nejúplnějšího začátku cyklů, neboť Blázen ani Mág nemohou být součástí růstového cyklu, jsou součástí každého z nás, sice jako všechny tarotové symboly jsou součástí naší Cesty a zrcadlí nás, nicméně pro růstové symboly jsou natolik individualizované, že se nepočítají.

Odešel ve dni Poustevníka. 225 dní po jeho posledních narozeninách. Součet 9 a to z dvou dvojek a jedné pětky. Devítka je ukončení cyklu, dvojka znamená Velekněžku, Lásku, Tvořivost, čtyřka jako součet je Země. Jsou to tři čísla, tedy Bohyně. Zároveň je to pětka, pentagram, znak Bohyně a zasvěcení, jedno z archimédovských těles, první hmotné těleso ve vesmíru. Pět už je hmota. Bylo to přesně načasované.

„V létě 1971 se kamarádi Julia Ashton, Lucas Addams, Shary Wilson Jr., Danniel Wilson a Wilma Rupert rozhodli kempovat uprostřed kamenů Stonehenge. Překvapila je děsivá bouřka, blesky spálily několik stromů v okolí a uhodily přímo i do pravěké stavby – modré světlo, které to vytvořilo a vyděšený křik přilákal oči několika svědků. Druhý den ráno nebylo po mladých lidech ani stopy, zůstalo jen vybavení na táboření.“ Expres.cz Tady k tomu snad není co dodávat, nedráždi Bohy bosou nohou, jinak basama fousama.

Jediného obyčejného člověka jsem našla v Čapkově povídce Šlépěje. Může se stát i to. Ztratí se mnoho lidí, většinou zásluhou jiných lidí. Běžné šťastné i tragické osudy. Ale jenom si vezměte ty cesty čarodějů, mágů, alchymistů, lidí, co znali a věděli a uměli. Nepodléhali času, osudu a hmotě. Byli mimo dobro a zlo.

Je to otázka k zamyšlení… Jak se chovám ve svém životě já, člověk…

Můžeme se inspirovat. Mít alespoň částečnou kontrolu nad svým životem, vědět a chápat víc, už jenom pro to, že vědomosti otevírají oči. Cítit a milovat přítomnost, žít v ní. Neupínat se k minulosti, ale ani k budoucnosti. Ukotvit se v realitě, ctít bohy a Být.

Protože jenom ten, kdo vědomě Je, dokáže měnit Svět. Pochopení sebe sama dává možnost mít pevný bod ve Vesmíru a pak pohnete čímkoli.

Jak řekl Archimédes:“Da ubi consistam, et terram caelumque movebo.“