Touha duše

Touha duše je touha jako každá jiná…
 
Je krásný, silný, opálený, s duší černého pantera a má něžná jaguáří duše mu sahá tak maximálně po zadek… Což je z fotky opravdu dobře vidět.
 
Ach, jak já si přeji si dětsky plivnout pod natažené špičky a být aspoň o kousíííček lepší, vědomější a uvědomělejší, s větším poměrem vědomostí ku slámě v hlavě… Mít ještě větší trpělivost, víc lásky a tolerance v srdci než mám, umět jít jako ztělesněná síla tiše po vyšlapaných pěšinách v džungli.
 
Až příliš často mne vytrhne kdejaký bzučící komár ze vzpomínek, kdy mám zavřené oči a bezhlese mi kanou slzy.
 
Láska je mocná čarodějka.
 
Možná si jednou všimne očí, jež ho tiše sledují zpovzdálí. Možná si všimne pár čerstvých úlovků, jež mu náhodou leží na jeho pěšině jak na zavolanou. Jen aby se v klidu nažral a spočinul u studánky, ze které někdo vybral napadané listy. Odpočinul si ve stínu lípy, jež neúnavně vrhá stín na místo, kde lehává, aby mu nebylo horko. I hmyz utichl, když se tiše svalil do svého místa v trávě. Jakoby nějak vytušil, jak důležitý je momentálně klid. Možná mu to někdo prozradil…
 
Černý panter je velký bojovník.
 
A velcí bojovníci nevnímají pole za sebou, jdou vždy první do bitevní vřavy. Jsou to samotáři a ostatní jsou jen pěšáci.
 
Možná si všimne mého smotaného černého šátku kolem hlavy, jež drží neposedné vlasy. Možná mě někde uvidí, jak cvičím s malým mečíkem nenadrilované seky malé bojovnice. Možná mě vycítí, jak vnímám džungli intuicí a se zavřenýma očima vidím za víčky celý svět.
 
Možná jednou…
Možná jednou spadne hvězda a osvítí jeho cestu. Možná se jednou pomalu otočí a zjistí, že malá jaguářice je na dohled. A ona pustí z mordy čerstvou kořist na jeho cestu, pěkně pomalu, aby nevytvořila jediný zvuk, a tiše zmizí ve tmě. Vítr začne vát a tráva bude šelestit o sebe, nebe se zatáhne mraky a ona, čerstvě prozrazena, požádá džungli o úkryt. 
Pak bude vnímat světlo a dívat se na rosu v trávě, strkat čumák do pavučin, naslouchat hlasům džungle a přemýšlet o Cestě.
Bude čekat…