Hagia Sofia

Hagia Sofia, Chrám Boží Moudrosti, pochází zhruba z let 530 n.l. Tisíc let byl křesťanským chrámem, dalších pět set let islámským chrámem, posledních osmdesát let je muzeem.
Nejdříve bylo místo Slova a uctění Slunce. Slova ševelila do uší tomu, kdo naslouchal. Přímé spojení Země, člověk, Bůh.
Následovala etapa křesťanská. Ze začátku bylo místo poctěno. Pak přišly první symboly vědomí Krista a tenkrát se to dost řezalo, takže žádné mírumilovné roky a staletí. Tisíc let velikášství, jak my máme největší katedrálu světa, jak jsme nejlepší. Bůh do toho asi neměl moc co kecat. Tvary vyzařovaly, různé energie se kupily, mocenské boje usilovaly o moc, člověk byl rád, že přežil.
Pak přišel islámský svět. Turci jsou hodně hlasití, mají jinou náboženskou strukturu a na chrám, jež už bojoval s tou velikášskou a mocenskou náloží od křesťanů, musel bojovat s nánosem dalších přístavků a přístěnků, přestavování do kudrlinek a bublinek, které zpomalují energii ještě více, zlata a většího než velkého velikášství vzdělaného islámského světa. Křesťané více mlčeli, islám víc mluvil. Slova bylo víc než dost.
Bylo to přece dílo Boha, či ne? 32 metrů průměr kupole, výška 55,6 metrů, to už je aspoň na výšku fotbalové hřiště. Skoro i na šířku. Odsvěcení od pohanství a zasvěcení do křesťanství, odsvěcení křesťanské a zasvěcení islámské, nakonec odsvěcení islámské a přechod do stavu bez náboženské příslušnosti. Muzeum. Stav prázdna, stav chrámu Božího jako budovy bez rituálů a slavností. Bez přístupu k Bohu, aspoň nějakému.
Jak si myslíte, že se teď to místo cítí? V květnu 2016 proběhla několikatisícová demonstrace, aby se na místě opět mohly konat náboženské obřady a rituály.
No a co otázka, kdo má vlastně větší právo konat tam své obřady? Křesťané tam sloužili svému bohu 1000 let, islamisté 500 let, ateisté 80 let.
Místo a jeho Slovo pod Sluncem, pod božstvím samým, tam bylo odnepaměti…