Elišce, pejsce psí, malé pejsce do kapsy…

Eliško, chybíš mi. Určitě chybíš i Kojotovi a všem zvířatům, o která jsi kdy pečovala. Dneska mám den blbec, Eliško. Několikrát chybělo málo a byla bych zlá. Já… Dalo mi to hrozně sebezapírání, ale než bych ublížila, radši jsem napsala několik článků do šuplíku. Jako vždycky, když mě něco trápí. Kdyby jeden blbec, ale bylo jich pět. Pět blbců na den, to jednoho vezme.
 
S rodičema nezatopíš, ale když se dají na sektářské myšlení, je to kříž. S doporučením se nebavit s dětmi ani rodinou, protože seniora nikdy nemůže pochopit, jen „Oni“ mohou, to je psina. A ona s tím cele souhlasí a celé té myšlenkové sračce říká „Nádherná pravda.“ Jeden ochrnutej, druhej zatvrzelej ve svý nádherný pravdě, jež ho obírá o životní radosti a jistoty. Mě snad trefí.
 
S byťákem mě  čeká dohadování o výměně kusu topení. Celé Brno topí, ale já tu budu mrznout s rozsekanou drškou a spát o dvojích tlustých ponožkách, košili, svetru, peleríně, dvou peřinách a dece. Strhnuté a zarezlé ventily, jak do toho sáhnu silou, utrhne se to. Jak technik domluvil, tak ještě ani nepoložil telefon a já slyšela:“A je to v klídku, nic to nebylo, vidíte…“ To bych ho fakt vzala po čuni. Ale fotky detailů toho zpropadeného kusu žebrovaného železa už mají na městské správě v mailu, tak snad se to v dohledné době hne.
 
Další člověk je nemocný, že skoro nemluví, ale on do práce půjde, protože by přišel o další den dovolené a už jich má do konce roku jenom šest. To by ho jeden lísknul.
Kdysi mi někdo říkal:“Když máš chřipku nebo nachlazení, nepřecházej to. Je to velký nápor na tělo a pak to jde na klouby.“ Neposlouchala jsem ho. Pak jsem chodila v pubertálním věku čtyři roky o berlích. To máte pech, když vám na někom záleží.
 
Čtvrtý blbec byl člověk, na kterém mi taky záleží a nestála jsem mu ani za odpověď na pro mě důležitou otázku. A to je online.
 
Pátý blbec, Eliško, jsem byla já. Protože se chovám jako blbec. Jak vidíš z výše uvedeného, málo prosím Bohyni o dar rozlišování mezi věcmi, co mohu ovlivnit a co nemohu. Pro mě je to na stejné úrovni, bojuju o všechno pořád stejně, nic nevzdávám. Bojovníka v sobě prostě nepředělám. 
 
Ty bys mi otřela hlavu o nohy a bylo by to pryč. Vzala bych Tě na procházku nebo si s Tebou a s Tvým hlasitým ňufňutím hufla do postele a byly bychom jenom samy dvě. Dýchaly bychom společně v tělesném teple a já bych Ti hladila srst a povídala Ti. Pak bys mi olízala ruce na znamení účasti na mých trápeních.
 
A život by šel dál…
 
Takhle jde stejně, ale bez Tebe. Vedle mě kocour, který se mi ani nepodívá do očí a drží se stranou cesty, starý spavý potkan a zima kolkolem. Ale na vnitřní mráz ani dvoje ponožky a armáda svetrů nestačí…
 
Eliško, Eliško… Máš dneska svátek a jsi pryč. Ty… jedna… moje… Eliško… Lumpice jedna. Pleskla bych Tě přes zadek, až by se zaprášilo.
 
Měj se krásně v tom psím nebi, pejsko moje psí, pejsko moje do kapsy…………………..