Modlitba pro toho, kdo ztratil sám sebe

Cítím se být studánkou. Studánka tu byla odjakživa a pořád tu bude. Její voda je tak osvěžující, že uzdraví úplně každého… I Tebe.
Napij se z ní a osvěž své hrdlo poutníka. Zregeneruj své tělo, svou mysl, svou duši a svého ducha.
Ožij, raněná mysli!
Pamatuješ, jak pleskají vlnky na pláži?
Dlouhé šumění a žuchchchch do plosek nohou, jak sedíš na pláži v podvečer… A znovu, a znovu… Hvězdy vychází…
Držím Tě za ruku a sedíme vedle sebe. Úplně tiše, tichounce. Posloucháme vlnky…
Vnímáme teplou vlhkou noc pod nebem plným hvězd.
Vnímáš písek pod nohama, jak trošku zavrtíš prsty a vyhloubíš důlky pro maličká jezírka.
Podívej, támhle padá hvězda………
Jsi také hvězdou, jedinečný ve svém vesmíru….
 Cítíš se součástí Vesmíru a Vesmír je součástí Tebe…
Tvé srdce bije pevně a silně, slyšíš jeho tlukot…
Slyšíš sám sebe, jak žiješ.
Hladím Tvou dlaň palcem, jemně.
Jen tak, aby sis uvědomoval, že nejsi sám ani osamělý, ani predátor ani oběť, jsi v tu chvíli sám sebou…
Staň se sám sebou!
Staniž se!

This slideshow requires JavaScript.