Přeslechnutí aneb Xena a Herkules

Řveme v jednu v noci smíchy nad Motorolou. Řehtám se jak blázen a Cailean říká něco jako že bude ráno „hodně unavený“. Týden jsme de facto nespali a jen jsme si povídali. Cailean už čtvrtý den ráno vstává v  5:40, jede dvanáctky a každou noc spolu mluvíme hodiny a hodiny po telefonu. Bydlíme od sebe totiž šest hodin cesty, oba na opačném konci republiky.

„Mně ta hlava už snad upadne, jak mě bolí…“ Naříkám u smíchu.

„Přilepím Ti to nejdříve Herkulesem nebo Pattexem. Indesit, ten vydrží! Ale to jsou pračky…“ Na to Cailean.

pattex-drzi-vse

„Cože jsi říkal?“ Smíchy slzím. „Že budeš ráno na sračky?“

„Né, Indesit jako ty pračky, žejo… To běželo v televizi jako reklama asi před pěti lety, víš?“

„Aháááááá…“

„Jsem… už… asi… dvacet… let… bez… televizééééééé…Už ani skoro nevím, co to je!“

indesit-stara-pracka