Vyšší princip mravní

Dnes ráno jsem zaspala, protože se mi i v síťové nabíječce vybil mobil do nuly a nezvonil tudíž budík.

Mělo to jedno plus – když jsem sbíhala schody, protože nejel výtah, potkala jsem své sousedy ze šestapůltého patra. Desetiletého kluka, jak se o jedné noze snaží s poraněnou nohou vyskákat schod po schodu a jeho babičku, která mu držela berle, jež dostali v nemocnici, odkud se právě vrátili.

Takže jsem odhodila notebook a bágl a kluka v náručí vynesla do toho zatraceného šestapůltého patra. Dobře třicet kilo váhy.

Do práce jsem přišla pozdě tak jako tak. Ale aspoň mé selhání získalo další, vyšší, smysl…

jak-nahore-tak-dole