Čtení myšlenek? A proč?

Poslední dobou se setkávám s lidmi, kteří věří, že když jsem xxx – dosaďte si dle svých vlastních projekcí – tak jim čtu myšlenky, vlastně je mám prohlédlé skrz naskrz včetně jejich minulých životů a pokud ne, je to znak toho, že se jenom dělám, že jsem xxx, protože jinak bych se neptala, jelikož bych to věděla.

Pracuji pro Zemi a pro seskupení znalostí a zkušeností, kterým můžeme říkat třeba bohové, entity, bytosti, jak chcete. Je to energie. Pracuji tedy s energií a energie je vše kolem nás, hmotné věci, rostliny, živočichové včetně lidí, Země, naše sny, naše představy, myšlenky, světlo, tma, chlad, teplo atd.

Jeden obraz vydá za tisíc slov. Vnímám-li obrazy, tedy energii seskupenou do tvaru, který vysvětluje vše, co je v něm tím, jak probíhá, nelze toto instantní pochopení nějak popsat slovy jinak než jednoduše. V každém obrazu je příběh tak složitý, kolik jste z něj schopni pochopit. A pochopení není přenositelné.

Když mám práci, dostanu informace právě včas k čemukoli, co mám dělat. Stejně jsem jen forma, jejíž obsah tvoří vyšší vědomí. Napojením na vyšší vědomí, tedy poodstoupením od svých nicotných myšlenek, emocí a postojů, proudí informace skrz pro daný účel, ať již to je cokoli.

Z nedostatku vhodného pojmenování vycházím z tradičně ukotveného vágního pojmu čaro-děj-nice, ještě vágněji neuchopitelného pojmu ša-man, se kterým v naší kultuře nemáme mnoho zkušeností. Pojem bojovník chápe každý – je to někdo, kdo prostě bojuje s něčím či někým a protože je tak nastaven, tak se nevzdá.

Věc se má tak, že pokud se bavím třeba s křesťanem, tak ten má v Bibli psáno, kdo je čaroděj a co dělá. Takže mně odkáže na příslušný text a to jsem tedy já. Aha. Jak dotyčný ví, co dělám? Spolčení s ďáblem? Ha! Matematika, fyzika, astronomie, lékařství atd. jsou podle křesťanů od ďábla. Je to ďábelské učení od nějakého 13. století. Vždyť ještě roku 1000 se křesťanští duchovní ženili, měli rodiny, děti a žena nebyla ďábelské, nečisté stvoření plné hříchu. Takže tedy z principu se základní gramotností, s tím, že poznám Velký vůz, měsíc a Jitřenku/Venuši/ Večernici, znám lidskou anatomii a nějaké obecné základy lékařství, jsem čarodějnice a se mnou vy všichni.

Člověk léčí, Bůh uzdravuje, ne? Tady se nám to už nějak posunulo. Nechci se úplně dostat do války pojmů, to bych tady z toho zblbla a místo toho bych mohla napsat na téma knihu, jakých jsou v knihovnách stovky.

Každopádně zpátky k věci – dovedu-li – svým způsobem – pochopit energii a zacházet s ní, je to tak obsažné téma v každé setině vteřiny, jak jen je všeobsáhlý bod z kroniky Akáši. Najít konkrétní informaci pro práci dá docela práci, je k tomu potřeba zastavení vlastních myšlenek a pocitů, nějaké to napojení a umění s ním dělat, intuici a racio pro odladění atd. A pro svou práci to mám.

To, co má každý vevnitř, je každého věc. Mně to nezajímá. Co potřebuji, to mám. Nedívám se do lidí, neujíždím si na moci, je mi to úplně fuk. Naslouchám a povídám. Pokud mám něco dělat, tak to dělám a vy o tom ani nevíte, protože vypadám úplně normálně a není třeba jakéhokoliv vysvětlení. Nezpovídám se nikomu kromě sebe a těm, co mě vedou. Nezáleží mi na tom, jestli vám to je příjemné či nepříjemné, jestli se mě bojíte či mě vyhledáváte, jestli mě uznáváte či mě odsuzujete. Myslete si co chcete. Mojí práci to nezasahuje a nejsem na vašem názoru závislá.

Nejsem ani velká, ani střední, ani malá. Mám svou úlohu a tu dělám. Jen kolečko v soukolí, těžký osud na cvičišti běžné reality pro lehkost na bojišti světa druhého. Nikdo, kdo pracuje s energií na určité úrovni, nemůže mít život lehký, protože by nepochopil o čem to je, ať už je to cokoli.

paleni-carodejnic