Dokonalý argument

Seděla jsem v tramvaji, u nohou tři tašky s pracovními materiály a nějakým nákupem. Přiskotačila taková stará pichlavá paní, kopla do tašek a řekla, že si tašek nevšimla. Posadila se.

„Hm, v klidu…“ Zavrčela jsem. „Stejně je nemám kam jinam dát, tak co.“

Otevřela nějaké noviny zdarma a ukázala mi stránku s článkem o revolučním hubnutí, kdy za měsíc zhubnete zaručeně 19 kilo bez úpravy jídelníčku a změny životosprávy. Jenom si budete kapat jejich zázračné kapky z bylinek do vody.

„19 kilo za měsíc!“ Obrátila se na moje naducané tvářičky.

„To je pěkná blbost.“ Odvětila jsem já. „Vidíte, tady je napsáno placená reklama, někdo si zaplatil stránku, aby z Vás vytáhl…“ jedu prstem k ceníku, „590 korun za 15-ti denní kůru.“

„Ale máte 19 kilo dole!“

„Ne, patnáct dní, to je devět kilo a půl.“ Zavrčím ještě temněji. Mám já vůbec náladu řešit večer v pátek po týdenním vyvracení informací klientům takové kraviny? Podívám se z okna. To sis holka naběhla, vůbec netušíš, s kým mluvíš.

„Tady to píšou. Je vůbec možný, že to je ta samá holka?“ Ukazuje na dvojici fotek.

Na jedné smutná unavená dívka s povoleným bříškem, nahrbenými zády, skleslými rameny, placatě rovně postavenými chodidly a rovnými vlasy. Na druhé je snědá opálená usměvavá dívka s dokonalou postavou, správným postavením páteře, narovnaná a nohu má ležérně vykročenou. V jednodílných plavkách.

„Noviny se tisknou z počítače, v počítači jsou programy na úpravu fotek a tam vykouzlíte komukoli třeba jinou tvář nebo dokonalou postavu. Navíc, všimněte si, že má jiné postavení nohy, zad a kudrnaté vlasy. Je opálená, což působí dobře. Je to prostě reklama. Není to skutečné.“

„Ale zhubla s těmi bylinkami. 19 kilo za měsíc. Tady to píšou. Vidíte?“

„S počáteční váhou 82 kilo nemůžete zhubnout 19 kilo za měsíc, ani kdybyste držela půst jenom o vodě. Půsty držívám a maximálně tak zhubnete kolem čtyř kilo týdně. Kdyby měla váhu 200 kilo, tak ano, ale jsou tu limity těla. Nezhubnete za měsíc na padesát kilo ani kdybyste nic nejedla a pila jenom vodu. To je nesmysl.“

„Ale ty bylinky ten tuk nějak rozežíraj zevnitř. Proto zhubla.“

„Víte co? Kupte si ten přípravek a až se příště potkáme, tak mi řeknete, kolik jste zhubla, ano?“

„Kdepak pro mě! Ostatní to potřebujou, zhubnout. Kvůli zdraví.“

„Zdravě hubnete zhruba 1 kilo týdně, jíte po malých dávkách pětkrát denně a aspoň hodinu denně cvičíte. Nejezdíte výtahem, chodíte pěšky, pijete vodu.“

„To kolikrát lidi jedí zdravě a nakonec z toho dostanou rakovinu a dokonce na ni i umřou.“

„Všichni umřeme.“ Operátorka ve mně si zívne. Pohodlně se usadím a čekám na cvičné argumenty. Koneckonců cestu z práce můžu strávit i horší zábavou.

„Já chci jít do rakve oplácaná, aby mi to slušelo.“ Dí zasněně paní a kouká do dálky.

„Já myslím, že je to jedno.“ Umřeme tak jako tak, tak co.

„Když umřete, tak váha je to poslední, co vás trápí.“ Jsem už trochu pasivní, nic zajímavějšího než svou váhu v rakvi v zásobě nemáš, kočko?

„Ale tady ta zhubla 19 kilo za měsíc,“ vrací se paní k oblíbené větě a znovu mi ukazuje noviny. „Kvůli zdraví se hubne, kvůli ničemu jinému,“ ukazuje prstem na modelku s dokonalým tělem, sexy opálením, vyzývavou pózou a kozami čtyřkami. Dlouhovlasou blondýnku k tomu.

„Já Vám říkám, že je to nesmysl, je to reklama na vytažení peněz z lidí. Kdyby to fungovalo, tak jsme všichni hubení. Ale podívejte se na ženy kolem sebe,“ ukazuji na mladé štíhlé muže, kterými jsme obklopeny, „že nemají dokonalou postavu a mají špíčky.“

Paní s pichlavýma očima se na mě podívá a metá kolem sebe blesky.

Dokonávám akci.

„Pokud někdo chce hubnout zázrakem a bez námahy, je určitě mnohem účinnější a levnější, když vypije sklenku kyseliny sírové…“

Nevěřícný pohled pichlavých oček.

„Tak nashledanou,“ vstávám a odcházím z tramvaje.

„Nashledanou…“