Japonsko, sociální kapitál, destrukce a živly ostrovní říše

Sociální kapitál

Text profesora Kennetha Newtona z Univerzity Southampton se zabývá sociálním kapitálem, občanskou společností a politickým a ekonomickým představením těchto politických pojmů.

Newton si dal v tomto textu za úkol porovnat dvě hlavní teorie úpadku politické podpory v západních zemích. První teorie je postavena na konceptu sociálního kapitálu, důvěře a občanské společnosti, přičemž sociální kapitál je poměrně nový pojem z 70. – 80. let 20. století a vyjadřuje, že kromě ekonomického kapitálu disponuje jedinec či sociální skupina sociálními vztahy a dovednostmi, symboly, které je možno směňovat za podobné vztahy či přímo za peníze. Druhá teorie je politicky zaměřena na výkonu vlády a ekonomiky, přičemž je každá z nich většinou brána samostatně. Tyto teorie byly křížově testovány na porovnání národních dat a případových studiích čtyř zemí, které odmítají podporu a/nebo politický výkon.

Důvěra, formální a neformální sítě a politická angažovanost jsou domény, na kterých se zkoumá kvalita sociálního kapitálu.

Ve skupině bílých studovaných labutí totiž objevil Newton čtyři černé – Švédsko, Finsko, Nový Zéland a Japonsko, které mají vysokou úroveň sociálního kapitálu, stejně jako úpadek politické podpory.

Výjimka však potvrzuje pravidlo, tyto hraniční případy neznamenají, že máme hodit souvislosti mezi sociálním kapitálem a politickou podporou do koše. Dají se však interpretovat tak, že výkon může mít více co do činění s úpadkem politické podpory než se sociálním kapitálem. Důkazy představuje naše puzzle vnitřních poměrů studovaných zemí, přestože se čtyři země liší.

Já bych ráda poukázala na historii a náboženství Japonska z hlediska sociálního kapitálu a politické podpory.

Japonsko je ostrovní říše, která tedy mohla a také využívala možnosti dobrovolné izolace, vzhledem k historii, kultuře a víře je plná extrémních radikálních změn politických a společenských podmínek.

Šintoismus je původní japonské náboženství, dnes je praktikováno většinou zároveň s buddhismem, křesťanství je velmi omezeno. Hluboce zakořeněný synkretický postoj k šintoismu a buddhismu silně ovlivňuje postoje Japonců k autoritě, především politické a také jejich rodinnou sounáležitost místo budování silné občanské společnosti, i když se to pozvolna mění, jak ukáži dále.

Šintoismus je založený na polyteismu, božstva jsou známa pod názvem kami. Božstva jsou personifikovanými přírodními silami a úkazy, s uctíváním přírody. Právě díky obklopení mořem a v sopečné oblasti jsou Japonci tak poddajní moci, protože jsou mocí obklopeni. Moc živlů se vlila do jejich žil a autorita je pro ně svatá. Japonská historie je bojem o zvětšení území v Asii, první i druhá světová válka souvisí úzce s výkonem ekonomiky a politickou mocí, která s vrozenou skromností, pracovitostí a oddaností vytváří doslova granát, který kam se hodí, tam vytváří destrukci na zakázku, viz kamikaze (božský vítr, viz kami výše), Nagasaki a zastavení Japonců atomovou bombou. Jinak se prostě zastavit nedali.

V Japonsku je velice aktivní mafie a korupce je zcela běžná. Co se nevybojuje silou se vybojuje penězi a projevovanou mocí elit.

V časných devadesátých letech, po přerodu Japonska v letech osmdesátých do druhé nejsilnější světové ekonomiky a znovuobnovení členství v mezinárodních organizacích se politická podpora snížila z obecně nízké podle standardů OECD na rekordně nízké úrovně. V devadesátých letech přišlo období deflace a minimálního růstu, přesto postupně víra v demokracii jako formu vlády vzrostla v letech 1968 až 1993 (Inoguchi, Kobayashi), ale důvěra v politiky prudce klesla, stejně jako spokojenost s demokracií, důvěrou v parlament a mnoho dalších veřejných institucí.

V roce 2003 se Japonsko umístilo na samém konci tabulky porovnání deseti asijských zemí AsiaBarometer díky důvěře ve státní správu a samosprávu, parlament, armádní, právní, vzdělávací a veřejné zdravotnické systémy. Eroze japonského sociálního kapitálu je ukázána na stabilní čtyřiceti dvou procentní sociální důvěře v rocích 1980, 1990 a 1995. Kompozitní indikátor občanské aktivity také zůstává v tomto období konstantní, ale počet dobrovolných sdružení se dramaticky později násobí. Japonci přikládají postupně větší význam působení v klubech a zájmových skupinách, než občané jakékoli jiné země zahrnuté do AsiaBarometru.

Národ tak svébytný jako Japonsko je napůl ukrytý v neformálních strukturách podsvětí, peněz a skrytého vlivu. Přestože se občané druží, spolčují a mají důvěru v demokratický systém, nemají důvěru ve výkon politického systému a politiků, kteří Japonsko řídí.

Smrtí císaře Šówa (Hirohito) v roce 1989 a s nástupem císaře Akihita na trůn začalo nové období japonské historie – období Heisei. Doba je ještě příliš těhotná změnami, které v Japonsku postupují vzhledem k mocenské kultuře zažité po tisíciletí velmi pomalu. Široká rodina bude vždy v Japonsku základní jednotkou. Jedno jejich přísloví totiž zní: „Nikdo z nás není tak chytrý jako my všichni dohromady.“

Další japonské přísloví totiž zní: „Meditovat nad svou příští dráhou – dobře bavit myši pod podlahou.“

A to je přímá výzva k akci, japonský přístup k životu v kostce.

Studijní text:

Kenneth Newton 2006 „Political Support: Social Capital, Civil Society and Political and Economic Performance.“ Political Studies, 54(4), pp. 846-864.