Konec světa nastal

Vezu si nahoru do  osmého patra svou první farmářskou bedýnku. Čerstvá zelenina a ovoce, 10 – 12 kg za 360 Kč, doprava až domů v ceně. Saláty jsou mokré od deště, dnes řezané, ještě s hlínou. Brambory, ředkvičky, jablka, saláty, kedlubny, koření. 

Chlapec mi hodí bedýnku do výtahu, výtah zůstane viset mezi šestým a pátým patrem. Dveře se otvírají do  napůl zdi a napůl kovových dveří. Koukám na to a říkám si, že dneska už mě skoro trefilo a teď  se to vyloženě hodí, aby mě to dodělalo a já měla konečně tuhle životní cestu za sebou. Jsem bez mobilu, v noční košili a mikině. Paráda. Pa-rá-da!

Náš nový výtah Kone je totiž tak spolehlivý, že i když je měsíc nainstalovaný, tak pořád nejede. Naštěstí má takové zvonítko kamsi na operátora.

„Zvoňte deset sekund.“ Výtah řve, jak kdyby hořelo. Mačkám jak vzteklá naplno. Siréna houká.

„Haló,“ ozývá se operátorka.

„Jsem zaseklá ve výtahu, adresa ta a ta.“

„Město?“

„Brno.“

„Telefon?“

„Nemám.“ Ve skutečnosti jsem jí řekla číslo.

„Chcete poslat technika se stoprocentní přirážkou, nebo to počká do následujícího pracovního  dne?“

„Cože???“

„Chcete poslat technika se stoprocentní přirážkou ještě dnes nebo to počká do následujícího pracovního dne? Neslyším vás. Poodstupte od zařízení a mluvte srozumitelně a nahlas!“

„Slečno, až někoho z vás, vašich pracovních postupů a vašich výtahů trefí, jako teď skoro  mě, bude to na vaši odpovědnost. Následující pracovní den je až za pět dní!“

Spojení se přerušilo.

Konec světa nastal.