Výbuchy, jejich pozůstatky a smíření s realitou

VÝBUCHY A JEJICH POZŮSTATKY

Výbuchy Tomahawků v Sýrii, používání barelových a chemických zbraní na syrském území (z padesáti střel dorazilo na letiště 35 a zbytek zmizel v nenávratnu. Do 30 hodin letiště zprovoznili, bomby nezasáhli hlavní a příjezdovou plochu, mnoho povyku pro nic, chemie a shozené barely s chemií a kovovým svinstvem jsou zakázané, je to cílené na civilisty bez  možnosti kontroly)

Výbuch MOAB v Afghánistánu (poničilo to jeskyně a zabilo pár desítek lidí, Trump si honí ****, čím víc slov a v souvislosti s válkou v Sýrii, Japonskem, Severní Koreou, Ruskem (F.O.A.B.) a Čínou, tím víc je to nebezpečné)

Severní Korea hrozí jako vždycky (horší by bylo, kdyby mlčeli, takhle aspoň víme, že zkouší a že jim to nejde, tady by bylo mlčení podezřelé)

Výbuch mne nad tím, že se zabývám něčím, co vůbec nemohu ovlivnit místo toho, abych čas věnovala soustředění na studium, když jsem čtyři hodinky vyplýtvala sbíráním informací z celého světa, abych si udělala aktuální obrázek o stavu před třetí světovou válkou a napsání dvou článků (kdybych se na pár hodin šla projít, udělala bych lépe)

Výbuch supernovy v době, kdy se objevili v Africe první pravěcí lidé. Nález izotopu železa Fe-60 ve fosíliích bakterií starých 2,2 milionu roků prozradil, že v blízkosti Země explodovala supernova. Dnešní aktualita z E15.

SMÍŘENÍ

Nemůžeme s těmito událostmi vůbec nic dělat, jen je přijmout a doufat, že po dalších výbuších mnoha desítek dalších, a určitě silnějších, bomb, se opět v Africe objeví první lidé, co budou používat nástroje jako v pravěku. Ono totiž z Ameriky, Evropy a Asie asi vůbec nic nezbude. Austrálie? Těžko říci. Možná, po dalším dva a půl milionu let někdo přijde a řekne:“Aha, tady kdysi žili lidé, jsou tu nějaké pozůstatky civilizace, asi se jim stala nehoda, byli to prostě pitomci, co se sami vymazali ze světa.“

Zůstane, snad, jen další mytologie o smrti a vzkříšení, jako už u mnoha jiných civilizací. Attis, Adonis, Tammuz, Dammuzi, Dionysos, Marduk, Amun, Osiris, Kristus, lidstvo… Z jednotek se stane mnohost, z individuálního kolektivní, nevědomí prostoupí vědomí, Choronzon nás sežere a nakonec vše dopadne dobře. Planeta si poradí, zotaví se, my totiž potřebujeme planetu Zemi k tomu, abychom mohli vůbec žít, ale ona nás nepotřebuje k tomu, aby mohla existovat.

A v tom je veliký rozdíl.

delfíní skok noc