Dynamika a struktura sociálních hnutí – teorie mobilizace zdrojů

Film Selma z roku 2014 pojednává o třech bouřlivých měsících v roce 1965, kdy Dr. Martin Luther King vedl hnutí za občanská práva a jeho cílem bylo umožnění všem černochům volit bez ohledu na segregaci, která ač byla v určitých státech v té době zakázána, stále byla provozována a ve městě Selma mohlo volit jen 2% černochů oproti více než 50% černošských obyvatel města. Tím bylo narušováno jejich právo účastnit se politického života, sedět v porotě (kdo neměl právo volit, nemohl zasedat v porotě (tím byli u soudu černoši významně znevýhodněni) a vůbec být právoplatnými členy společnosti. Film ukazuje, jak se na základě racionálního politického rozhodnutí Kinga z mírných beránků, kteří se nebrání, stala smečka vlků hrdě jdoucí za svým cílem a jak úspěšně ho dosáhli. Ve třech měsících změnili Ameriku, prezident podepsal zákon o volbách a média v tom hrála opravdu velkou zpravodajskou a tím nátlakovou roli.

V Jenkinsově textu je vysvětlena teorie mobilizace zdrojů ve výzkumu sociálních hnutí. Na tuto teorii se pohlíží z různých stran, je konfrontována s dalšími teoriemi, které se postupně snaží vysvětlit svou tezí sociální realitu hnutí.

„Teorie mobilizace zdrojů tvrdí, že sociální hnutí dosahují úspěchu prostřednictvím efektivní mobilizace zdrojů a vývoje politických příležitostí pro své členy. Sociální hnutí může mobilizovat jak materiální, tak nemateriální zdroje. Materiální zdroje zahrnují peníze, organizace, pracovní sílu, technologie, komunikační prostředky a masová média, zatímco mezi nemateriální zdroje lze řadit legitimitu, loajálnost, sociální vztahy, sítě, osobní kontakty, veřejnou pozornost, autoritu, morální odhodlání a solidaritu.

Tato teorie vychází z pěti základních principů:

  1. Akce členů a účastníků sociálního hnutí jsou racionální.
  2. Postup sociálního hnutí je silně ovlivněn zavedenými nerovnováhami sil a konflikty zájmů.
  3. Tyto nerovnováhy sil a konflikty zájmů stačí k vytvoření křivd, které vedou k mobilizaci sociálního hnutí se záměrem o změnu rozdělení zdrojů.
  4. Centralizovaná a formálně strukturovaná sociální hnutí mobilizují zdroje a dosahují cílů efektivněji než decentralizovaná a neformální sociální hnutí
  5. Úspěch sociálního hnutí je zásadně ovlivněn skupinovou strategií a politickým klimatem“ (citováno dle Wikipedie)

 

Co vlastně přispívá ke kolektivní akci? Teorie mobilizace zdrojů je založena na sociálním a ekonomickém kapitále, jež jsou zdroji. Vynořila se v 70. letech minulého století právě i na základě silných událostí ohledně občanských práv, ohledně hnutí žen, dopadů volné lásky, ekologických aktivit a celkově velké síly, kterou občané dokázali na základě sjednocení vyvinout a změnit tím svou realitu, společnost, ve které žili.

Akce je něco rychlého, akce a reakce. Výsledkem je změna stavu. Hnutí stavu. V dnešní době se hýbe společností velmi dobře. Vrtěti psem. Média, marketing, public relations, to vše jsou způsoby, jak ovlivnit realitu. V dnešních médiích hraje prim internet, ale nejčtenějším tištěným médiem je u nás s velkým předstihem Blesk. Bulvární médium, které zprostředkovává emoce, akci. Zklamání a potěchu, hrdost i odsudek. Slzy a smích.

V demokratické společnosti je díky zákonům, které povolují to, co není zakázáno a je jen relativně málo velkých „TABU“, díky prostupnosti informací a možnosti mluvit otevřeně bez toho, aby za to byl člověk stíhán, a vysoké úrovni sociálního a ekonomického volného kapitálu, švitořivá komunikace mezi spolky a hnutími, komunikovat své politické cíle může dnes každý v naší republice, v našem malém rybníčku.

Hnutí za práva kdekoho jsou na každém kroku. Hýbeme rukama a nohama, abychom mohli dělat dobré činy, ke kterým jsme motivováni. Aktivace ekonomického potenciálu skrze média, zákony a nátlak společnosti a sociálního kapitálu při sociálních poutech, v nichž jsme uvězněni, je nyní docela jednoduchou věcí oproti třeba Japonsku, kde jsou zdroje více alokované a struktura společnosti je jiná.

Teorie mobilizace zdrojů je podle mne velmi přínosná, také je jednou z největších sociologických teorií a má k tomu všechny předpoklady. Můžeme namítat, můžeme polemizovat, ale tím jen zvyšujeme prohloubení poznatků o společnosti, o sociálních hnutích, které touto teorií můžeme dobře zkoumat, jak ukazuje právě Jenkins.

 

Zdroje:

  1. C. Jenkins 2001. „Social Movements: Resource Mobilization Theory.“ In Neil J. Smelser, Paul B. Baltes (eds.). International Encyclopedia of the Social and Behavioral Sciences. Amsterdam: Elsevier, 14368-71.

“Selma”(2014):http://www.csfd.cz/film/275833selma/prehled/

 https://cs.wikipedia.org/wiki/Teorie_mobilizace_zdroj%C5%AF