Archiv pro rubriku: Ghede

Magie zapovězená

Když se dívám na ty sporé měsíce,  kdy nepíšu, vidím tmu. V takových okamžicích je lano svobody vyjádření znehodnoceno hledáním. Když se podívám na možné příčiny neutěšeného stavu, někdy najdu otřesné věci.

Ptám se sama sebe, jak jsem se vůbec do takových sraček dostala, jak jsem se vůbec mohla dostat, když dělám to, dělám ono. Po zhodnocení aktuální situace přestávám dělat dobré skutky a nasrat na hrob, žádný kvítí. Jednoznačně.

Vrátilo se mi patnáct let učení vlastní matky esoterice. Veškeré mé poznatky, čas, rituály, pomoc… To všechno se zvrhlo v jedinou kyselou hrušku. Patnáct let snahy, představte si to… Patnáct let v čudu. Kdybych si hodila kejty na stůl a v klidu rozjímala nebo psala články, udělala bych líp. Je to moje velká životní prohra, ale v podstatě je dobře, že jsem ji přežila. Taky bych tu už vůbec nemusela být. Plačte a rvěte si vlasy. No dobře, nebudeme z toho dělat zase takovou komedii 🙂

Hledala jsem příčiny svého neutěšeného stavu a věda, že jsem se žádných zásadních překlepů v posledním půl roce nedopustila, hledala jsem dál. A našla jsem, že mi závažně ublížila vlastní matka. Volala jsem jí, co se jako děje a vo co gou. Zjistila jsem, že mě proklela a vlastně úmyslem bylo zabít a zneškodnit. Dokonce si na to najala věhlasného a velice drahého mága Ravena Argoniho. Ten provedl kletbu a další rituály. Zaplatila za to majlant. A stalo se to před půl rokem. Následky prokletí jsem odstranila vnořením se do křesťanského proudu. Jsem čistá. Ale koho by takovýhle sadopraso napadlo. Mě ne.

Už jí nechci v životě vidět. Něco takovýho se vlastnímu dítěti nedělá. Od té doby se pohybuji po ose – nenávidím ji – odpouštím jí (když zrovna přijdou křesťanský okamžiky a rady místní jeptišky). Není to vůbec složité, je to velmi jednoduché. Mocné, ale prosté emoce. Kolem mně proudí osm andělů, jak jsem před pár týdny psala. Pomáhají mi nezbláznit se. Ale zlobím se hodně.

A co že bylo příčinou? Prý mě nepozvala na večeři na Štědrý den a já jsem kvůli tomu udělala čóromóro. Za prvé o tom vůbec nevím (taky mohla zavolat co se děje a ne rovnou dělat blbosti), za druhé jsem se věnovala v dané dny navazování známostí ve vodoun culture. Nemůžete dělat dvě věci zaráz, zvlášť ne takovéhle věci. Na navazování vodoun známostí potřebujete celou osobnost v přívětivém naladění. Pro dlouhodobou spolupráci bych stav zloby nedoporučovala ani sobě ani komukoliv jinému. Tolik k věci.

Takže prací s prokletím se zabývám posledních několik týdnů, co nepíšu. Doufám, že se jí to vrátí. Já už pro ni na magickém poli nezvednu ani malíček.

No a tak tam tak ležím na posteli, na netu mám jenom starý mobil – a to jsem ráda, že mi na net vůbec funguje, ale jenom na text. Stokrát denně se dívám na radarové srážky na www.chmi.cz a když už po sto a prvý projdu Novinky.cz, Blesk.cz a IDnes.cz, tak mě to už nudí. I řekla jsem si, že až půjdu na propustku na víkend, tak si vlezu na známé blogy a dám si do svých stránek v mobilu také kvalitní magické stránky. Bohužel ani to mi není dáno.

Vlezu na Kojota a tam nejsou žádný odkazy. Kdysi jich tam měl asi čtyřicet. Tak nic. Tak vlezu do Bloxxteru ke Codymu – taky nic. Žádný odkazy. Vzpomenu si ještě na Okulturu, ale na tu se nedostanu z mobilu, protože má obrázky a ty se mi bloknou a stránka není načtena. Ale ani na Okultuře nejsou žádný odkazy. No já snad skončím na Googlu. To je smutný.

Přemýšlím, proč tomu tak je. No, já sama odkazy nemám, protože na to nemám nervy. Někoho tam mít a někoho ne. Aktualizovat odkazy a tak dále. Snad se o magii nemá mluvit. Já tedy o ní v současné situaci navenek nemluvím. Nevykládám nikomu karty ani z přátelské známosti – jeden výklad už má tedy spolupacientka slíbený asi měsíc a ten mě ještě čeká, ale už nic nikomu. Prd. Pouze pro vlastní potřebu. Do té doby, než se rozhodnu o tom, zda jsem dost dobrá na to být vykladačkou veřejně. A za peníze.

Tolik ve zkratce všechno důležité. Přežila jsem a dokázala se magicky adaptovat. Nezakrněla jsem. Když jsem přemýšlela o andělech, začala kolem mě kroužit včela a sedala si na ručník, co jsem měla na hlavě. Mokrý studený ručník, protože tam bylo na padnutí, taky bylo skoro čtyřicet ve stínu. Takže kolem mě andělé pracují jak včeličky – to je hezké. Konec dobrý, všechno dobré.

 

 

Co mě dělí od 1. esoterického blogu podle TopListu a podle Blog.cz – Alua.cz

Na základě všeobecné naštvanosti veřejnosti k Alue Loskotové přikládám link na komentáře, jež jsme si vyměnily s jednou anonymkou, jež si přeje, abych tento článek upravila a patřičně Alue pozměnila vizáž.   Píše mi to k článku o Mayské spiritualitě a znamení Jaguára… Tím je řečeno asi vše, co si o tom myslím.

Lidi, myslete si o Alue co chcete, ale hlavně u toho používejte mozek. Vlastní nejlépe. Článek je z roku 2013. Z dnešního pohledu bych to koncipovala úplně jinak, ale historii nezměním a ani nechci.

Negativitami a nějakým názorem, který se mi udělá potom, co vnímám negativitu a hnojím si tím hlavu a emoce a ztrácím tím svůj čas, už tedy nechci ztrácet svůj čas, ale zde udělám výjimku a pak už na ni budu jenom odkazovat v rámci šetření svého času a svých nervů.

Máme každý vlastní hlavu a pokud ji někdo nepoužívá, jeho problém. I Alue má právo na život. Tak to prostě v životě je.

Nejsem tu od korekce cizích názorů. Myslete si co chcete… 

Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou,
ten kdo do pout jímá otroky, sám je otrok.
Nechť ruky, nechť by jazyk v okovy své vázal otrocké,
jedno to, neb nezná šetřiti práva jiných. (Kollár, Slávy dcera, 1824)

_________________________________________________________________

Hluboce jsem se zamyslela, jestli nemám udělat úvahu až zítra, až si to pořádně promyslím, ale myslím, že vím, proč to mu tak je. Proč mám aktuálně patnáct čtenářů, padesát, v době bloguje.cz pět tisíc čtenářů, kteří si mě naladili víc jak dvěstěkrát po sobě.

1) Bloguje.cz, kam si zvykli mí čtenáři chodit, skončilo. Většina mých čtenářů chodila na lucienne.bloguje.cz, kde momentálně není nic.

2) Netvořím blog pro jiné, ale pro sebe. Blog Alue sbírá obrázky andělů a jiných bytostí, ne nafocených, ale nakreslených, to je politicky korektní. Alue tvoří blog pro jiné. Sbírá jejich zkušenosti, spojuje je dohromady v komentářích. Úplný opak mně.

3) Alue je fotogenická subtilní dlouhovlasá modrooká blondýnka, která je extrovertní.

4) Sice, jak říká, nelobbuje v žádných zájmových kruzích, ale není tomu tak. Propaguje levitovanou vodu a levitátory, jeden stojí bratru stopatnáct tisíc korun a není k sehnání. Je tu jiná firma, která prý ukradla nápad a pak ho zpeněžila stejně jako dokumentaci. Tudíž hraje hru „Proti šmejdům.“ To je dobrá reklama. Obyčejně nemám v 19 letech stopatnáct tisíc na vodní levitátor. To mě zaráží. Navíc se nikde nezmiňuje o destilované vodě, která má podobné účinky a je v mání za pár korun v drogerii nebo v každé benzínce. Účinky na organismus má podobné. Víc špíny z těla odnese než voda z vodovodu. Má čisté chemické složení a dobře se na ni váží informace.

O levitátorech byla velká debata na Osud.cz, který je otevřený všem bez rozdílu. To znamená opravdu všem. To je děsivé. Nekontrolované dezinformace reality včetně děsivých článků o účincích různých metod aplikovaných na člověka. Od UFO přes Diamantovou vodu, Levitovanou vodu, Pí vodu, Mimozemšťanech, různých energetických anomálií, poprašky chemtrails…

S panem Maškem se znám osobně, měla jsem s ním spolupracovat před několika lety, ale zřejmě mu virgule řekla, že já nejsem ten správný člověk na obsazované místo, protože já bych nedokázala publikovat zjevné nesmysly nebo propagandu a dala bych tím Osudu jiný směr, než chtěl pan Mašek. Pan Mašek chtěl také vyplnit díru na trhu informací a za ty se platí a kdo na to má žaludek a konspirativní povahu, najde tam všechno. Doslova všechno. Může se bát až do roztrhání těla. A kdo se bojí a „chce vědět“, platí.

5) Má komentovaná videa narozdíl ode mně. Konkrétně video jak se napojit na stromy se mi velmi líbilo. Dělá dobrou osvětu dobrým způsobem. Já si nedokážu představit, že bych prozradila svou krajinu komukoli. Ani zadarmo, ani za peníze. Jediný, kdo o ní ví, je Kojot. Když jsme se poznali, byla jsem asi o tisíc procent větší introvert, než jsem teď. Měla tři anonymní identity. Dva životy. Spousty bytostí, které jsem fotila s tím, že jednou je budu publikovat. Je to s nimi domluvené. Zatím ten čas nenadešel, i když pár desítek fotek najdete v příslušných článcích v Astru a Esoterických úvahách. Je to velmi komerční a aktuální téma, to vím. Jednou… Snad… Až to tak budu cítit (třeba budu vyhecovaná svojí malou čteností a originalitou svých, ryze praktických, článků o svých zkušenostech :).

6) Má 42! rubrik, z toho 13 cizích nebo převzatých. Dává čtenářům velké slovo, ti ji píší na email nebo do diskuzí. Rubriky Zdraví, Vaše zkušenosti, Polodrahokamy, Ženy a muži, Převzaté články, Média, Jak zdravě nakupovat a tak dále… To tady prostě nenajdete. Toto je totální komerce. Z tohoto hlediska to vypadá, jako aktivita náctileté, která se hledá a na Blog.cz jsou takových deníčků stovky, ne-li tisíce. Je tak dobrá, že i s tímhle rozsáhle děleným blogem a vílí tváří prorazila. To se cení.

Já kdybych měla tolik převzatých rubrik, naprosto bych nad tím ztratila kontrolu. Nemohla bych dělat blog s tím, že by ho utvářeli mí čtenáři a tím se mi zvýšila návštěvnost. Jak já si vážím toho mála mých čtenářů, kteří mají co říct a řeknou to ve správnou chvíli na správném místě a nejdou se sem prsit. Jak já si jich jenom vážím. Kojot má stovky, tisíce komentářů, má stotisícovou čtenost, má také úplně jiný blog a orientuje se na náboženství a politiku. A dělá to sakra dobře. Ovace tisíců čtenářů jsou zasloužené, stejně tak proklínání dalších tisíců čtenářů. I to má zasloužené. Někdy bych mu dala pohlavek, když si přečtu kojotovinu na celoplanetární úrovni. Konkrétně z poslední doby to blognutí o Thatcherové a soudruzích komunistech. To bylo na pěst.

Nicméně, moje esoterická aktivita vytvořila od roku 2005, kdy jsem o svých zkušenostech začala psát, stovky esoterických článků. Všechny mají co říct. Žádný není výkřik do tmy. Píšu vždy pod velkým přetlakem, který ve dne v noci skládám do písmen. Taky mám o jednu generaci starší zkušenosti. I proto nepublikuji celorepublikově, nedokážu si představit, že bych měla dva tisíce lidí denně na stránkách a dvacet pět milionů návštěv. Wow. To je teda číslo. Ta holka musí být fakt dobře namíchanou směsí esoteriky, komerčního umění, nekomerčních zájmů a dalších aktivit. Možná je to takový druhý Cody nebo kdokoli z magických kruhů i když i o těch pochybuju, že by si dobyli srdce pětadvaceti milionů návštěvníků, kteří by je zahrnovali zkušenostmi.

Velmi zajímavým shledávám to, že se „nekamarádí“ ani skrz odkazy s lidmi ohledně magie, pohanství a vůbec. To je mi tak nepochopitelné… Má tam kdekoho, ale tuhle část naší scény prostě nevnímá. Možná má vůči magii předsudky, pohanství, jakkoli se objímá se stromy a říká že je vnímá srdcem a sluchem, což pohané obvykle dělají. Dělá to i Zeman, ač je prezident. Dále se nekamarádí s původním čarodějnickým Darienovým covenem, do kterého jsem odmítla vstoupit, protože to, co dělám, dělám sama za sebe a nevím, co jsou ostatní zač. Tenkrát jsem byla ještě mnohem víc uzavřenější, takže Darien neměl šanci. Zato jsem mu udělala natolik přesnou předpověď do budoucna, že mi i po letech chtěl říct a poděkovat, že jsem se neuvěřitelně strefila do všeho, včetně měsíce, kdy potká svou osudovou lásku, jak bude vypadat, co bude dělat a v čem se budou doplňovat, že spolu založí rodinu a tak dále… Matně si ty holky pamatuji, část z nich se identifikovala jako andělské bytosti, ale tahle holka o nich nemá ani páru, ač je všemu otevřená, zdá se. To je divné. Za ty roky by se dávno měla vyznat ve struktuře podobných „andělských“ bytostí v našem malém státě. Zvlášť na Blog.cz, kteréžto statistiky sleduje. (Já mám Blog.cz u prdele, protože je to odporná komerční záležitost a nikdy tam publikovat nebudu! To není nic proti Alue, jenom mi prostě tahle doména milionu teenagerovských blogů nesedí. Přeji do budoucnosti tisíce lesklých srdíček jejím uživatelům… Vím, že už si koupila doménu, jenže stejně je základ na Blog.cz včetně šablony. Můžu se mýlit, ale považuji to za pravděpodobné.)

Já pohanskou a magickou scénu vnímám, ačkoli se nikdy nezapojuji. Jsou tu osobnosti, které velmi uznávám, a pak osobnosti, které prostě neuznávám. To, že jsme „všichni“ prošli Bardonovou Bránou k opravdovému zasvěcení, považuji za základ. Škoda, že to o mně tak málo lidí ví. Nějak to neříkám. Jak říkám, nesetkávám se s nimi. Nesetkávám se s nikým kromě Kojota. O to víc si vážím, že se ke mně nenapíchne dva tisíce lidí denně, aby se mnou komunikovalo o tématech, v nichž mám pozitivní zkušenosti. To bych se asi zbláznila. Zrušila a vymazala blog. Proto nikdy nebudu slavná a opěvovaná jako Alue. Držím jí pěsti, ať se jí rozjíždí vlastní obchod, stejně jako se to stalo na Blog.cz na Andělských stránkách, které se svou zaměřeností slušně živí, ať vydá druhou knihu. Možná si jí někde prolistuju v obchodě. Kupuji si velmi málo knih. Jsem hodně opatrná, co do sebe vložím za myšlenky. I já jsem začínala mladá a mládí má svojí cenu. Ovšem člověk musí být inspirován, abych byla přesná. A to o Alue nevím. Mně zatím nepřesvědčila. To, co propaguje, je obecná bílá síla, která zatracuje černou. Myslím, že má ještě co dohánět.

Mojí aktuální Nr. 1 je kniha Mezi člověkem a Bohem. Ta se mi zdá nevyčerpatelná. Pořád a pořád se vracím k minulým pasážím, je duben a já knihu dostala k vánocům od Kojota. Ten mě dobře zná a trefil se. Myslím, že ji budu číst denně ještě roky. Upřednostňuji totiž vlastní praxi před čtením knih. I když, nebyla jsem vždy taková. Četla jsem všechno, vždycky, všude, i s baterkou pod peřinou a pak usínala ve škole, abych si pod lavicí četla další knihy. Pak nastal zlom a už to nejde. Už jsem hotový člověk a teď přichází zkoušky.

Jo, pokud chcete přestat kouřit, tak si přečtěte asi jednu stránku s konkrétní radou od Marcela Vaneka – Může se to stát i vám. Celá knížka za to stojí. Já už nekouřím deset let. Stačilo si stránku párkrát přečíst a další den už ze mně byl nekuřák. Už nafurt.

Ano, teď budu citovat něco, co podle mého je pochopitelné u chápání náctileté, ale je to nedomyšlené a proto nebezpečné. Závorky jsou moje komentáře.

Podle míry našeho uvědomění, podle našeho jednání v životě a podle míry naší energie se odvíjí naše schopnosti a znalosti. – Všichni tedy máme ty vlastnosti, ke kterým jsme sami dozráli, ke kterým jsme se dopracovali, na které máme energie, nebo které si zasloužíme a potřebujeme.(To není pravda. Často dostaneme energie, ke kterým jsme nedozráli, které neumíme používat a které se máme teprve naučit používat. Viz já sama.)

Nedostanete dar jasnovidectví, pokud byste měli v duši nedobrou vlastnost, která by zavinila, že svůj dar budete používat k manipulaci, která lidem ubližuje. (Blbost. Znám jasnovidku, která svůj dar marnotratí za peníze, které řekne, že dotyčný má zaplatit. Pak ho zaplete do takových tenat, že bez ní se z nich dotyčný nedostane. Slouží potom pochopitelně jako peněženka na peníze. A to je spousta lidí, kteří přišli k nějakým schopnostech a teď je zneužívají.)

Ten kdo svou bytost otočí k temnotě, přirozeně světlé dary ztrácí. (Rozlišení na bílou a černou magii, na bílou a černou energii, na temné a bílé, čisté bytosti, je klam. Je jenom jedna energie. Mnoho lidí řekne, že křesťanství je temnota. Jsou křesťani temné bytosti? Nejsou. Jsou to lidé, kteří jdou svojí cestu s nejlepším svým vědomím a svědomím. Jistě, existují patologie, to vždycky a všude. Tím, že se dostanu do kroužku léčitelů tak to neznamená, že neplatí Gaussova křivka. Platí. Vždycky. I v Mense. Je náboženství Santaria, které obětuje Oblovky žravé zločinem? Kdo soudí. Zamoření Miami-Dade statisíci dvaceticentimetrových oblovek vzniklo jako osamocené vypuštění třech šneků. Třech. Ne víc. Každý naklade 1200 vajíček a z těch vajíček vyroste dalších 1200 jedinců v krátké době možné zplodit dalších 1200 jedinců na šneka. Je už tohle zločin? Co voodoo? Náboženství veskrze realistické, s vlastními zázraky, s bohy, s bohyněmi, funkční jako příloha ke křesťanství. Většina vyznavačů voodoo chodí pravidelně do kostela a tam se modlí. Mohla bych pokračovat dál a dál. Pokud je někdo duševně nemocný a vidí mrtvé, kteří ho chodí děsit, je pravděpodobně zralý na léčbu na psychiatrii. Pokud třeba já vidím mrtvé a je to prodchnuté láskou a vírou, nikdo mě neděsí a jsem úplně zdravá, co se týče vidění mrtvých a dalších energetických zhmotněnin a žiju šťastný život, tak zřejmě nebudu na hlavu v této oblasti.)

Tedy zjednodušeně řečeno:
Čím více jste ve světle, tím více toho víte a oplýváte různými schopnostmi a dary, které jsou založené na vašem světlém nitru a pravdivosti. Tyto dary se zesilují podle toho, jak moc pomáháte světu a jak moc na sobě pracujete.
Pokud je někdo v temnotě, své dary ztrácí. – Temnota a utrpení snižují vibrace naší bytosti a tím přicházíme o své schopnosti. (No, tady bych mohla argumentovat svým třídenním experimentem, ale čím víc má člověk napracováno – třeba i podle Kariky nebo Bardona nebo jiných, co vypracovali cvičení k postupu, které tahle dívka vůbec nenabízí, pravděpodobně o něčem takovém ani neví – tím dříve spadne a tím dříve si uvědomí cennost své předešlé cesty, na kterou může opět rychle navázat, jako já, během jednoho dne rozhodnutí. To je jeden přístup, jeden příklad. Další vlastní příklad – láska. Láska může nabýt tak hrůzné podoby, že vás může zabít. Letitá temnota a utrpení z lásky mé vlastní bytosti k jiné bytosti zvýšily po několika letech agónie a třídenním půstu a dvanáctihodinové horečce mé schopnosti o milion o procent. Kdo soudí, že milovat je špatné? Láska je přece pozitivní vibrace, ne? Ne, není. Ne vždycky. Vlastně nikdy. Kdo miluje, žárlí, kdo nežárlí, nemiluje. Kdo se stará o druhého, má starost. Starost by mít neměl, pokud by své starosti odevzdal Bohu, vyšší síle. Takže koná hřích. Vyznejte se v tom potom. Myslím, že na vlastním případu jsem vám ukázala, že teorie bílé a černé magie či síly v člověku nefunguje. Ani nemůže. Vy sami nevíte, jestli to, co děláte, je správné nebo špatné. Nikdo to neví. Třeba to, že tady takhle píšu, proč mi mladičká Alue zaimponovala a vžila jsem se do její kůže, kterou teď odhaluji, dá tisíce špatných liků a komentářů, které nepochopily, proč to píšu.
Píšu to proto, že si nedokážu i při své praxi a kontaktech s bytostmi a bohy mít dvacet pět milionů návštěv za sedm let. Ani to nechci. Musí to být pro ni hrozně náročné. Ale přesto mi to nedalo a některé, náhodně vybrané texty jsem dala do svého kontextu. Možná je jednoduchá „pravda“ pro miliony lidí stravitelnější než neexistence pravdy v reálném životě. Je třeba jít „za“ život.
A proto každý má svou cestu, někdo i duchovní. A pravdu známe jen při spojení sebe s vyšší silou, jen na krátký okamžik inspirace. A o tom má smysl psát.
I když pro patnáct čtenářů…

Připadám si těhotně

Aspoň takhle bych se chtěla cítit, kdybych bývala byla těhotná. Cítím se volně a šťastně. Napadlo mne pustit si Hoboes, tak tu teď lyričím falešným hlasem, usmívám se, uklízím a jsem tiše šťastná. Neuvěřitelné. Triumfuji ve změnách svěho vnímání s knihou Mezi člověkem a Bohem, která do taktu Bedny vod whisky píše svá přirovnání. Jsem smířená tak, že bych mohla z fleku umřít. Aspoň tak bych se chtěla cítit ve chvíli svojí smrti.

Rodím vlastního Boha. Z něj se pozestávají ostatní bohové a z nich realita.

Budiž světlo.

Přeprogramovávání začíná

Vzbudila jsem se v sedm hodin ráno. Ze včerejška jsem věděla, že dnešní den musí být jiný. Ráno zkouším film, na který jsme se kdysi dávno dívali s Kojotem a že je to takový akční kultovní scifi. Matrix. Je to ještě větší blbost, než kdy jindy. Ty filmy už mě nudí. Vůbec jsem netušila, že moje včerejší předurčení změní i pohled na takový vysoce hodnocený film. Viděla jsem za poslední čtyři dny tak osm filmů. Osm a půl. Na Matrix nemám sílu se dokoukat.

Nutí mě to uklízet, uklízet v mysli i uklízet doma. Otřít prachovkou oltářní stolek a znovu ho postavit. Jinak. Jako vždycky podle pocitu a kyvadla. Zdá se mi, že slovanští bohové jsou citlivější než voodoo bytosti. Voodoo bytosti se zdají být zkušenější v lidských proměnách a nějakou tu zapomenutou modlitbu, když si na člověka zvyknou, tiše nechají být. Čekají. Nevzdávají se.

To slovanští bohoté, vytvoření ze mně a z krajiny, se mnou aktuálně nemluví. Nejsou dost trpěliví v mých proměnách. Taky je nenavrhovala trpělivá osoba, já. Já jsem jim určitě trpělivost nedala do vínku. Mají úplně jiné grády. Je to jiný svět než svět voodoo. Ani za čtyři roky je dostatečně neznám. Když se s nějakým bohem bavím, pohltí to mně celou na dlouhé hodiny přemýšlení, uchovávání vzpomínky, korelaci dle dobových znalostí, korelaci dle magických znalostí. Denně nekomunikuji s vícero než dvěma bohy. Nechci v tom mít bordel.

Zato voodoo bohové jsou jako vystřelující reketky, ten mě osloví, pak ho přebije jiný, je to doslova vřava bytostí, které se snaží docílit mé pozornosti. Tady… Tadýýý… jako kdyby volali. Já, já, pojď ke mně, nabídnu Ti víc… Jen mi dej svou oběť, zaplať. Znají svou cenu.  A chtějí donekonečna obchodovat. Svá přání musím psát na papír, to vyžadují. Jediné bytosti, které vyžadují písemnou smlouvu. Ještě s nikým takovým jsem se nesetkala.

Nejsmírnější cesta, kterou jsem kdy šla, byla s přírodními bytostmi, se zemřelými, s bytostmi stromů, parků… Jak šlo dvacet čtyři hodin dokola, tak přicházely případy k řešení, Já je vyřeším a existujeme v symbióze. Na druhou stranu mám automatickou ochranu všude kam jdu, můj byt je hlídán před energetickými vetřelci, žiju si svůj malý osamocený život napojena na Zemi. To byla úžasná léta. Jednou bych je ráda vrátila. Tak jsem se cítila asi nejlíp. Neviditelná  a přece důležitá součást krajiny. Těší mně pracovat s krajinou. Malé věci jsou zapomenuty. Zůstávají ty základní, které nikdo nedělá. Každý dělá něco pro něco. Já ne. Ta symbioticita vyšla sama ze sebe. Najednou jsem ji měla, ač jsem o ni nežádala. Jen jsem pracovala pro Zemi. Když byla Země vyděšená podzemním jaderným výbuchem, uklidňovala jsem ji. Vnímala jsem otřesy tisíce kilometrů vzdálené díry. Země naše jaderné testy, znečišťování, skládky, průmysl, těžce snáší. Nikdo ji neuklidňuje, nikdo ji nečistí, je nás strašně málo. Jak jinak bych se dozvěděla o výbuchu. Kdyby tam byl někdo, kdo by se o ni postaral… Ale nikdo takový není. Až já.

Ostatní lidé se starají jenom o sebe. Cesta otevřenosti ke krajině nikoho nenapadá. Je to jak slepá skvrna. Nevidíme ji.

Imanentní absolutno

Žiju v takové iluzi, jak jsem zjistila. Nemůžu říct, že odjakživa, ale od té doby, co jsem začala pracovat s bytostmi, tím myslím především přírodní bytosti různých druhů a zemřelé, různé, tak jsem se naučila jim věřit. Nakonec to velice rychle přešlo v osobní ochranku, kdy mi několik sekund napřed řekli, že mi hrozí nenadálá situace a měla jsem těch pár sekund na přípravu. To bylo velice cenné. Já jsem pracovala pro ně a oni pracovali pro mě. Super.

Ale jak jsem začala pracovat s voodoo bytostmi, tak jsem zjistila, že vše potřebují mít napsané. Skoro mám až pocit úpisu vlastní krví. I když já s nimi pracuji na jiném principu, přání ode mě potřebují mít napsané na papíře. Dokážou to jedny bytosti, dokážou to i druhé bytosti, jenom nechtějí…

No, to je záležitost k zamyšlení…