Archiv pro rubriku: Nezařazené

Bonzáci

Sním o tom, že si pořídím potkánka. Dneska si to tu pan domácí pořádně prohlídl, nahlédl snad i pod postel, jestli někde potkana neukrývám, že to lidem vadí. Prý jsem někomu řekla, že budu mít potkana. No a hned začerstva mu to nabonzovali. Lůza.

„No ale kdybyste si přeci jenom chtěla toho potkana pořídit, tak to nikomu neříkejte.“

„Já bych potkana milovala, chodila s ním ven a mě by hned někdo nabonzoval.“

Je to tak smutné. Kdyby se lidi starali sami o sebe, bylo by žití jednodušší.

Moje sousedka mě dokonce udala na Přestupkový odbor za přestupek ohledně psaní tohoto blogu. Prý jsem se o ní vyjádřila hanlivě. Jo, nikde jsem jí nejmenovala a stejně tam mám jít. Kdyby měl každý blogger u vylití srdce jít na komisi, kde bychom byli. Snad tu platí nějaká svoboda slova a u bezejmenného blogu o dvaceti čtenářích z celé planety je minimální šance, že by ji někdo znal, aby ubožačka došla újmy.

Kdybych chtěla udělat něco zásadního proti ní, šla bych na celostátní blogy, nejlépe brněnské a tam bych ji pomluvila. Ale najít si mě podle jména a pak tušit, že to je ona…. Ach lidská malosti.

Proč mě to nepřekvapuje.

Na každou svini se někde vaří voda. A já si na to počkám.

Jak to vlastně mohlo být se skopnutím fanouška z podia

Jednoduché zamyšlení poloslepé mezi obrýlenými.

Jdu na koncert, který pořádám, minimálně s pětihodinovým předstihem. Jsem Američan a v mojí zemi existují kontaktní čočky. To koneckonců i v tom uprděném Česku nebo kde to mám dneska hrát.

Koncert, to je miliarda kabelů vedoucích všude. Nebudu zastírat, jako Lucienne, jsem chodila léta s klukem, co měl kapelu a vyhrával si kde to šlo. Kabelů je prostě na koncertě spousta.

OK, udělám první zkoušky zvuku, obrazu a tak dále. Všechno je fajn. Pak hodím brýle do kouta a jdu se odvázat… Vidím jen siluety.

Ne. Tak to být opravdu nemohlo.

Chápu, že mohla být špatná bezpečná délka lidí od podia, že lidi prostě vytlačili davově zábrany, které se do sebe zkroutily a pak byla cesta na podium volná, ať bezpečnost dělala cokoliv. To chápu. Stane se. Dav má vlastní zákony chování.

Jako Američan zastřu, že jsem měl kontaktní čočky, pokud nejsem opravdu debil, který si chce nabít dršku na vlastním pódiu. Fanoušci lezli na podium, tak jsem je z něho skopával. I to chápu. Pád z pódia metr padesát obvykle není životu nebezpečný.

Mělo to všechno skončit dobře, jako všechny koncerty. Bohužel pro šíleného fanouška to skončilo smrtí. Nepochybuji, že byl v alkoholovém a drogovém rauši, protože neslyšel. Možná žil fantazii, jak bude s Američanem hrát vedle něj. Je to jenom domněnka.

Nalískat by měla dostat bezpečnstní služba, že nezatarasila zábrany aspoň dvakrát a selhala v tom, že se někdo dostal za ně.

Nevěřím, že neměl kontaktní čočky, také totiž vidím stíny bez brýlí. Nevdím ani na deset centimetrů. Musel mít, už kvůli technickému zázemí koncertu, kontaktní čočky.

A jinak bych to nepočítala jako vraždu, ale jako nehodu. Ani ne zabití z nedbalosti. Prostě nehodu. První, kdo by se měl kát není zpěvák, ale bezpečnostní služba a tu nikde v článcích nevidím. Ta by měla přijít o licenci nebo platit rodině fanouška veké odškodné.

Ale zpěvák za to nemůže, ten se jenom bránil svým způsobem.

Co prý dělám, že moc nepíšu na blog?

No, učím se, starám se o Kojota a zvířata, pracuji. Vypracovávám tuny písemných prací, skládám zkoušky a zápočty, když už napíši nějaký příspěvek na aktuální téma, tak ho buď uložím k ledu, protože ho vlastně píši pro sebe a nechci ho dávat na veřejnost a nebo ho rovnou smažu, protože si říkám, že by to stejně nikoho nezajímalo. A tak tu přibývají odborné texty, které mají určitě části čtenářů co dát – mnohé z nich spatřily světlo světa v češtině poprvé. Tříbím si angličtinu, někdy mi to přijde dost příšerné si ji tříbit tímto stylem, ale škola je škola, co nadělám. Pokračovat ve čtení Co prý dělám, že moc nepíšu na blog?

Veselé svátky – akce zvratky

Tak veselé vánoční svátky jsem neměla ani nepamatuju. Od té doby, co se opět ozvala má zlá víla s přáním všeho nejlepšího, jsem zase čekala dardu a ta na sebe nenechala dlouho čekat. Jo – zlá víla? Bývalá kamarádka, se kterou jsem se rozešla v takovém mírně až středně špatně blbém a i když jsme to daly zpátky dohromady, tak následky jsou fatální – pro mě a mé blízké. Sice mi není jasný systém fungování jejího věštebného či zásahového systému, ale ozývá se s pravidelností hraničící se smrtí a také hraničící se smrtí, nebo v lepším případě, s vážnou nemocí. Pokračovat ve čtení Veselé svátky – akce zvratky