Archiv pro rubriku: Příroda

Japonsko, sociální kapitál, destrukce a živly ostrovní říše

Sociální kapitál

Text profesora Kennetha Newtona z Univerzity Southampton se zabývá sociálním kapitálem, občanskou společností a politickým a ekonomickým představením těchto politických pojmů.

Newton si dal v tomto textu za úkol porovnat dvě hlavní teorie úpadku politické podpory v západních zemích. První teorie je postavena na konceptu sociálního kapitálu, důvěře a občanské společnosti, přičemž sociální kapitál je poměrně nový pojem z 70. – 80. let 20. století a vyjadřuje, že kromě ekonomického kapitálu disponuje jedinec či sociální skupina sociálními vztahy a dovednostmi, symboly, které je možno směňovat za podobné vztahy či přímo za peníze. Druhá teorie je politicky zaměřena na výkonu vlády a ekonomiky, přičemž je každá z nich většinou brána samostatně. Tyto teorie byly křížově testovány na porovnání národních dat a případových studiích čtyř zemí, které odmítají podporu a/nebo politický výkon.

Důvěra, formální a neformální sítě a politická angažovanost jsou domény, na kterých se zkoumá kvalita sociálního kapitálu.

Ve skupině bílých studovaných labutí totiž objevil Newton čtyři černé – Švédsko, Finsko, Nový Zéland a Japonsko, které mají vysokou úroveň sociálního kapitálu, stejně jako úpadek politické podpory.

Výjimka však potvrzuje pravidlo, tyto hraniční případy neznamenají, že máme hodit souvislosti mezi sociálním kapitálem a politickou podporou do koše. Dají se však interpretovat tak, že výkon může mít více co do činění s úpadkem politické podpory než se sociálním kapitálem. Důkazy představuje naše puzzle vnitřních poměrů studovaných zemí, přestože se čtyři země liší.

Já bych ráda poukázala na historii a náboženství Japonska z hlediska sociálního kapitálu a politické podpory.

Japonsko je ostrovní říše, která tedy mohla a také využívala možnosti dobrovolné izolace, vzhledem k historii, kultuře a víře je plná extrémních radikálních změn politických a společenských podmínek.

Šintoismus je původní japonské náboženství, dnes je praktikováno většinou zároveň s buddhismem, křesťanství je velmi omezeno. Hluboce zakořeněný synkretický postoj k šintoismu a buddhismu silně ovlivňuje postoje Japonců k autoritě, především politické a také jejich rodinnou sounáležitost místo budování silné občanské společnosti, i když se to pozvolna mění, jak ukáži dále.

Šintoismus je založený na polyteismu, božstva jsou známa pod názvem kami. Božstva jsou personifikovanými přírodními silami a úkazy, s uctíváním přírody. Právě díky obklopení mořem a v sopečné oblasti jsou Japonci tak poddajní moci, protože jsou mocí obklopeni. Moc živlů se vlila do jejich žil a autorita je pro ně svatá. Japonská historie je bojem o zvětšení území v Asii, první i druhá světová válka souvisí úzce s výkonem ekonomiky a politickou mocí, která s vrozenou skromností, pracovitostí a oddaností vytváří doslova granát, který kam se hodí, tam vytváří destrukci na zakázku, viz kamikaze (božský vítr, viz kami výše), Nagasaki a zastavení Japonců atomovou bombou. Jinak se prostě zastavit nedali.

V Japonsku je velice aktivní mafie a korupce je zcela běžná. Co se nevybojuje silou se vybojuje penězi a projevovanou mocí elit.

V časných devadesátých letech, po přerodu Japonska v letech osmdesátých do druhé nejsilnější světové ekonomiky a znovuobnovení členství v mezinárodních organizacích se politická podpora snížila z obecně nízké podle standardů OECD na rekordně nízké úrovně. V devadesátých letech přišlo období deflace a minimálního růstu, přesto postupně víra v demokracii jako formu vlády vzrostla v letech 1968 až 1993 (Inoguchi, Kobayashi), ale důvěra v politiky prudce klesla, stejně jako spokojenost s demokracií, důvěrou v parlament a mnoho dalších veřejných institucí.

V roce 2003 se Japonsko umístilo na samém konci tabulky porovnání deseti asijských zemí AsiaBarometer díky důvěře ve státní správu a samosprávu, parlament, armádní, právní, vzdělávací a veřejné zdravotnické systémy. Eroze japonského sociálního kapitálu je ukázána na stabilní čtyřiceti dvou procentní sociální důvěře v rocích 1980, 1990 a 1995. Kompozitní indikátor občanské aktivity také zůstává v tomto období konstantní, ale počet dobrovolných sdružení se dramaticky později násobí. Japonci přikládají postupně větší význam působení v klubech a zájmových skupinách, než občané jakékoli jiné země zahrnuté do AsiaBarometru.

Národ tak svébytný jako Japonsko je napůl ukrytý v neformálních strukturách podsvětí, peněz a skrytého vlivu. Přestože se občané druží, spolčují a mají důvěru v demokratický systém, nemají důvěru ve výkon politického systému a politiků, kteří Japonsko řídí.

Smrtí císaře Šówa (Hirohito) v roce 1989 a s nástupem císaře Akihita na trůn začalo nové období japonské historie – období Heisei. Doba je ještě příliš těhotná změnami, které v Japonsku postupují vzhledem k mocenské kultuře zažité po tisíciletí velmi pomalu. Široká rodina bude vždy v Japonsku základní jednotkou. Jedno jejich přísloví totiž zní: „Nikdo z nás není tak chytrý jako my všichni dohromady.“

Další japonské přísloví totiž zní: „Meditovat nad svou příští dráhou – dobře bavit myši pod podlahou.“

A to je přímá výzva k akci, japonský přístup k životu v kostce.

Studijní text:

Kenneth Newton 2006 „Political Support: Social Capital, Civil Society and Political and Economic Performance.“ Political Studies, 54(4), pp. 846-864.

ALTERNATIVA KE ČTYŘEM DENNÍM ADORACÍM KE SLUNCI

Mám pro vás, přátelé bílé kopretiny, dobrou zprávu. Mé články s lehkou duchovní tématikou budou vycházet na facebookové skupině Magická domácnost  Zbyňka Milnera a Hany Pernikářové.

západ slunce s ptákem

ALTERNATIVA KE ČTYŘEM DENNÍM ADORACÍM KE SLUNCI

Máte chuť komunikovat se sluncem a nechce se Vám do žádného systému?

Následující denní systém čtyř adorací jsem upravila pro nepersonalizovanou formu adorací, to znamená, že zde není ani slovanský systém se slunečním bohem Dažbogem nebo třeba egyptský systém se slunečním bohem Ra či Hórem, do kterých se slunce škatulkuje.

Vše, co zbyde po oproštění se od personalizované formy je… Slunce!

Slunce dohlíží na štěstí, úspěch, slávu, vzestup, ušlechtilost, počestnost, autoritu a úctyhodnost.

východ slunce

RANNÍ ADORACE
Otoč se čelem k východu. Imaginuj vycházející slunce a Jitřenku jako modrou oblohu s hvězdou stojící nad ním a provázející východ slunce. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně.

Ve Tvé kráse, Jitřenko, otevři brány rána.
Ó planoucí slunce, mladé a plné sil,
plamen můj ať se v ně také mění.
Plameny naše spojily se. Ctím Tvůj majestát!

POLEDNÍ ADORACE
Otoč se čelem k jihu. Imaginuj slunce zářící ve středu nebes. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Zářící slunce sálá až hoří, všechno pod ním vzkvétá. Má za sebou polovinu své cesty oblohou.

Ó planoucí slunce na vrcholu svých sil,
předej mi svou sílu a aktivuj mé sluneční Já,
mou Pravou vůli, Boží vůli.
Ať daří se mi procházet svým životem tak jasně,
jako Ty procházíš oblohou.
Plamenem Tvým proto rozžíhám své srdce.
Nechť spolu hoří nám.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!

VEČERNÍ ADORACE
Otoč se čelem k západu. Imaginuj zapadající slunce a Večernici stojící nad ním a zahalující ho do večerní temnoty. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně.

Ó vznešené slunce, pálíš méně,
nesa hlubokou moudrost.
Plamen můj ať mění se v moudrost zapadajícího slunce.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
Ve Tvé kráse, Večernice, zavři brány večera.

PŮLNOČNÍ ADORACE
Otoč se čelem k severu. Imaginuj půlnoční Slunce na odvrácené straně planety zlatě zářící ve tmě. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Slunce žhnoucí ve tmách prochází nocí, aby mohlo ráno znovu čerstvé vyjít na východním obzoru.

Ó žhnoucí slunce ve tmách,
ty neviděná záře,
vím, že tam jsi a očekávám Tě.
Procházíš nocí, abys ráno opět vyšlo
silné a hravé, odpočaté.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!

©Lucienne Delfína Poláková, 2017

http://lucienne.cz

O tanci, živelném chování a stydlivosti

Opět jsem cestou z práce na hlaváku podupávala do rytmu, tentokrát na Horkýže slíže. Mám zavřené oči, užívám si muziku a najednou mi někdo dá ruku na rameno. Asi jsem nepůsobila moc profesionálně a seriozně na nového druhého šéfa, ale jeho oči se smály. Suše jsem polkla a z děsu zaměstnance přistiženého při neprofesionálním chování na veřejnosti se rozesmála a začala mluvit o práci.

A je to. Sice o tom facebookuju, ale doopravdy mne nikdo z kolektivu neviděl podupávat v rytmu uprostřed davu lidí, vodit nevidomé, křísit závislé po dávce, klevetit s lidmi na úplném dně a motivovat je k návštěvě pomocných rukou, řvát a zorganizovat šokovaný dav do spolupracujících jedinců při nehodách, kdy jsem náhodou u toho a cíleně zachraňuji život, protože to umím, tak třeba dání přednosti vynesení zraněného třicetikilového kluka v náruči do šestého patra před včasným příchodem do práce. V soukromém životě jsem naprostý živel a měnit to nehodlám za žádných okolností.

Svěřuji se příteli, že opravdu ráda tančím, ale jen tak, o samotě, a že z toho mám vnitřní radost. Napsala jsem o svém přístupu k tanci před časem článek Tajná fantazie a tak si o tanci povídáme.

Níže jsou dvě fotky, jedna ukazuje realitu Hříšného tance, o kterém v článku píši, realitu smíšenou se snem většiny lidí, druhá ukazuje mojí realitu. Většinou mne opravdu potkáte v lese, v jeskyni nebo také nikde, protože píšu článek či se věnuji zvířatům.

dsc00794
„Mám rád tanec a určitě někdy vyrazíme zatančit si.“ Píše On.
„Neumím vůbec nic. Mám jenom vnitřní radost.“ Odpovídám.
„To nevadí, je to jednoduché, vnitřní radost bude stačit.“ Zklidňuje mně On.
Namítám, protože… a popravdě…  i ta poslední děvečka od hnoje umí tančit lépe než já.
„Nech toho, buď chceš nebo odmítni, ale byla by to chyba. Tanec je o radosti a dobrém pocitu, trochu smíchu a trapasů k tomu patří.“
Nějak mi pak došly slova, takže v dubnu či květnu půjdu tančit poprvé po devatenácti letech netančení…
Křest ohněm.
devicky-13-14-8-16-134

Moringa oilefera – strom života

Moringu oileferu jsem objevila loni přes Akášu jako kytičku, která je pro můj organismus velice zajímavá. Moringa je strom, který roste v nehostinných podmínkách a právě díky tomuto se naučil velmi dobře  uchovávat lidem i zvířatům prospěšné látky jako rostlina, co přežije všechno pro všechny, kdo ji potřebují.

Moringa se ponejvíce prodává jako sušený prášek, já ji kupuji přímo z Etiopie v tobolkách síly 3000 mg přes Ebay. Vyjde tak asi na čtvrtinu toho, co se prodává tady a ve větší síle. No, vydělávat se musí, já to chápu, ale kdo můžete, jděte ke zdroji, já beru vždy přes Fair Trade, aby práce byla férově zaplacená a ne otrocká.

Dnes ráno jsem vytáhla pytlík s tobolkami a pár si jich nasypala do pusy. Oblékala jsem se a najednou slyším šustění. Myšinka něco ukradla z tašky z léky a drtila to jak velký úlovek.

„Myško!“

„Co je? Nech mi to!!! Je to pro mně dobré a potřebuji to.“

„Myško…“ Zvednu jí hlavu od kořisti a vidím drcenou tobolku s moringou…

„Máš to mít, kočko! A do plnejch.“ Usměju se na ni a ona pokračuje v drcení stromu života a vylízávání z tobolky.

Moje kočka a já doporučujeme Moringa oilefera!

20170309_064118[1].jpg

moringa oilefera

Čtení myšlenek? A proč?

Poslední dobou se setkávám s lidmi, kteří věří, že když jsem xxx – dosaďte si dle svých vlastních projekcí – tak jim čtu myšlenky, vlastně je mám prohlédlé skrz naskrz včetně jejich minulých životů a pokud ne, je to znak toho, že se jenom dělám, že jsem xxx, protože jinak bych se neptala, jelikož bych to věděla.

Pracuji pro Zemi a pro seskupení znalostí a zkušeností, kterým můžeme říkat třeba bohové, entity, bytosti, jak chcete. Je to energie. Pracuji tedy s energií a energie je vše kolem nás, hmotné věci, rostliny, živočichové včetně lidí, Země, naše sny, naše představy, myšlenky, světlo, tma, chlad, teplo atd.

Jeden obraz vydá za tisíc slov. Vnímám-li obrazy, tedy energii seskupenou do tvaru, který vysvětluje vše, co je v něm tím, jak probíhá, nelze toto instantní pochopení nějak popsat slovy jinak než jednoduše. V každém obrazu je příběh tak složitý, kolik jste z něj schopni pochopit. A pochopení není přenositelné.

Když mám práci, dostanu informace právě včas k čemukoli, co mám dělat. Stejně jsem jen forma, jejíž obsah tvoří vyšší vědomí. Napojením na vyšší vědomí, tedy poodstoupením od svých nicotných myšlenek, emocí a postojů, proudí informace skrz pro daný účel, ať již to je cokoli.

Z nedostatku vhodného pojmenování vycházím z tradičně ukotveného vágního pojmu čaro-děj-nice, ještě vágněji neuchopitelného pojmu ša-man, se kterým v naší kultuře nemáme mnoho zkušeností. Pojem bojovník chápe každý – je to někdo, kdo prostě bojuje s něčím či někým a protože je tak nastaven, tak se nevzdá.

Věc se má tak, že pokud se bavím třeba s křesťanem, tak ten má v Bibli psáno, kdo je čaroděj a co dělá. Takže mně odkáže na příslušný text a to jsem tedy já. Aha. Jak dotyčný ví, co dělám? Spolčení s ďáblem? Ha! Matematika, fyzika, astronomie, lékařství atd. jsou podle křesťanů od ďábla. Je to ďábelské učení od nějakého 13. století. Vždyť ještě roku 1000 se křesťanští duchovní ženili, měli rodiny, děti a žena nebyla ďábelské, nečisté stvoření plné hříchu. Takže tedy z principu se základní gramotností, s tím, že poznám Velký vůz, měsíc a Jitřenku/Venuši/ Večernici, znám lidskou anatomii a nějaké obecné základy lékařství, jsem čarodějnice a se mnou vy všichni.

Člověk léčí, Bůh uzdravuje, ne? Tady se nám to už nějak posunulo. Nechci se úplně dostat do války pojmů, to bych tady z toho zblbla a místo toho bych mohla napsat na téma knihu, jakých jsou v knihovnách stovky.

Každopádně zpátky k věci – dovedu-li – svým způsobem – pochopit energii a zacházet s ní, je to tak obsažné téma v každé setině vteřiny, jak jen je všeobsáhlý bod z kroniky Akáši. Najít konkrétní informaci pro práci dá docela práci, je k tomu potřeba zastavení vlastních myšlenek a pocitů, nějaké to napojení a umění s ním dělat, intuici a racio pro odladění atd. A pro svou práci to mám.

To, co má každý vevnitř, je každého věc. Mně to nezajímá. Co potřebuji, to mám. Nedívám se do lidí, neujíždím si na moci, je mi to úplně fuk. Naslouchám a povídám. Pokud mám něco dělat, tak to dělám a vy o tom ani nevíte, protože vypadám úplně normálně a není třeba jakéhokoliv vysvětlení. Nezpovídám se nikomu kromě sebe a těm, co mě vedou. Nezáleží mi na tom, jestli vám to je příjemné či nepříjemné, jestli se mě bojíte či mě vyhledáváte, jestli mě uznáváte či mě odsuzujete. Myslete si co chcete. Mojí práci to nezasahuje a nejsem na vašem názoru závislá.

Nejsem ani velká, ani střední, ani malá. Mám svou úlohu a tu dělám. Jen kolečko v soukolí, těžký osud na cvičišti běžné reality pro lehkost na bojišti světa druhého. Nikdo, kdo pracuje s energií na určité úrovni, nemůže mít život lehký, protože by nepochopil o čem to je, ať už je to cokoli.

paleni-carodejnic

 

 

 

 

Procházka do jeskyní

„Kam půjdeme?“ Žadoním.

„Nech se překvapit…“

A tak jsme jeli ze Staré Osady do Ochozu u Brna do skal. Bylo náledí, všude to klouzalo.

„To asi nedáme. Nahoru se možná dostaneme, ale dolů to bude těžší.“ Rozhlížíme se po ledové krajině.

Kloužeme a u toho se držíme za ruce a jistíme se při nebezpečných stoupáních. Někdy lezu po kolenou na mrazivých spádech ledu a držím se stromů a kořenů.

„Dáme to! Když to nezkusíme, nemůžeme se rozhodnout, jestli se to dá nebo ne. Mám dobrodružství v krvi! Pojď!“ Dodávám naději během Cesty.

A tak jsme šli a šli, až jsme lesem plným sněhu a stop zvířat došli kolem skal až k Pekárně.

dsc00775

dsc00776

Uvnitř bylo sucho a vzduch byl čistý a chladný.

Potěšili jsme se a šli jsme do Netopýrky kolem několika soucestí a stop psů a zvěře. Cestou jsem si hrála na Mařenku a usypávala semínka. Věčně jsem běhala ve sněhu, protože cesta byla tak kluzká, že jsem radši chodila ve stopách zvěře po stráních.

dsc00844

Našli jsme i schované dřevo kdesi uvnitř kamenů. V Netopýrce je fakt tma. Přesto je tam spousta vyhořelých kalíšků svíček. I my jsme dvě zapálili.

dsc00848

Cestou jsme šli i kolem dvou spojených stromů.

dsc00819

Mrazivou krajinou jsme pokračovali dál, až jsme došli zpátky do Ochozu kolem hasičů.

dsc00868

Děkujeme.

Krajiny za prahem

KRAJINY ZA PRAHEM

V krajinách za prahem, v temném lese, kterým každý čaroděj prochází jako učebním procesem vyššího vědomí, je dobré požádat o průvodce a naklonit si ho prosbami a modlitbami. Každý se tam dostane, ne však každý projde skrz do světla Branou.

Zkoušky a prožité utrpení, které dokážeme zapracovat vědomě do sebe, nás činí silnějšími a vědomějšími, s většími možnosti pracovat pro ty, jež nás vedou a dle vůle matky Země.

Čím hlubší je hlubina, jež prozkoumáme, tím více můžeme následně podat ruku těm, jimž jsme posláni jako průvodci v jejich Cestě, protože pomoci může jen ten, kdo už dané utrpení prožil a pochopil. Bez pochopení je průvodce jen stínem bez opravdové moci.

Proto důvěřujme průvodcům, kteří jsou nám posláni či se o ně modlíme a prosíme, ale dobře prověřujme a analyzujme každou jejich radu, neboť Cesta je naše Cesta, ne jejich, a mnoho rad jsou jenom šalby ke zmatení, aby vyzkoušeli naše schopnosti rozlišování. Hlídejme každý svůj krok v temném lese a to ještě před tím, než ho učiníme. To především.

Opatrně a ostražitě naslouchejme, navnímávejme realitu, v temném lese je mnoho bytostí, které nás budou zkoušet, mnoho nástrah, které nás mohou poranit a dobít. Les není krutý, i když to tak může podle přicházejících událostí vypadat. Nekonečná bolest, starosti a slzy. Les zná smilování dle pokory daného žáka, čisté duše, modliteb a trpělivě konaných činů, které přichází. Je to vnitřní světlo, které pomáhá v temném lese neztratit směr a pohybovat se. Vnitřní světlo je napojení, víra a důvěra, pramen čisté lásky proudící z duše. Vděčnost za každý krok na Cestě, za vedení na Cestě. Uvědomování si souvislostí. Učení, poznání, pochopení.

Odmala jsem prozkoumávala realitu i se šátkem na očích, různě se omezovala a následně zkoušela, kam až dojdu, co všechno zvládnu. Nedávno jsem byla tak hluboko, že se mi takto nachozené kilometry ve městě a přírodě velmi hodily. Kus lesa, jímž jsem procházela, se dal projít jen tak, že jsem prostě zavřela oči a šla jen naslepo, podle vnitřního vedení. Nešlo jít jinak. Se zavřenýma očima jsem zvládla cestu nočním Brnem domů, dva přestupy, schody, silnice, chodníky, překážky. Jen zavřené oči a šlo to. Byl to jen trochu vyšší level oproti malé holčičce, co si zavázala oči šátkem a dělala vše, co dělala s otevřenýma očima. Dokonce i číst se tak dalo. Kupodivu. Všechno šlo.

Desetiletí práce v jiných rovinách vědomí, jeden dokončený příběh za druhým, jedna podaná ruka za druhou, to je naše odměna. Jen to, že můžeme tuto práci dělat. Že můžeme být průvodci, šamany a čaroději. Vidět za oponu a moci s tím něco dělat. Pro druhé i pro sebe. A většina spí, zatímco my bdíme a pracujeme. Jaká čest! A radost za tu možnost vidět a cítit a moci dělat více!

Temný les jen čeká, lačně čeká na tu důvěru v něj vloženou ve tmě životních událostí, jež chodí jedna za druhou. Vezměte lampu jak poustevník do jedné ruky, rozsviťte ji vnitřním světlem, do druhé poutnickou hůl a v poutnickém plášti se vydejte na Cestu, jež je tak zajímavá a cenná, tak dobrodružná a nádherná, že člověk nemůže odolat každému dalšímu kroku do Tmy s vírou, že tma je jen koncentrované světlo.

Jděme s bohy a s vírou a láskou!