Archiv pro rubriku: Kojotinky

O mlčenlivosti – sociální hnutí s individuální spiritualitou v praxi

O MLČENLIVOSTI

Kapitola Metoda výzkumu autorky Kolářové se zabývá popisem metod, které použila ve své knize z roku 2009, „Protest proti globalizaci: Gender a feministická kritika“, která vyšla v sociologickém nakladatelství SLON.  Autorka vysvětluje její přístup, kdy se jedná o převážně kvalitativní výzkum doplněný analýzou alternativních médií kvantitativními technikami, což vnímá jako dialog mezi empirickými daty a stávajícím věděním, kdy se snaží o vzájemnou komunikaci mezi teorií a terénním výzkumem a jejich srovnání.

Text autorek Blee a Verty z roku 2002 o polostrukturovaném rozhovoru ve výzkumu sociálních hnutí ukazuje tuto kvalitativní metodu z několika stran. Zabývá se užitečností právě této metody ve výzkumu sociálních hnutí, poukazuje na fakt, že vlastní postoj a sebeuvědomění pozice výzkumného pracovníka a etické parametry výzkumu, které musí být publikovány tak, aby nemohli být účastníci identifikováni a přesto aby výzkum řekl, co je podstatné a nezamlčel informace, které do majoritního proudu informací nezapadají, jsou nesmírně důležité. Uvádí nás do hlavních podtypů polostrukturovaných rozhovorů – orální historie, osudy, rozhovory s klíčovými informátory a focus groups, nadnáší diskusi o strategiích pro analýzu dat v kvalitativním rozhovoru.

Metodika výzkumu sociálních hnutí, k níž nás tyto texty vedou, zvolení konceptu a jeho operacionalizace, je složitou otázkou nejednoduchou na rozluštění. Nejprve je třeba si klást správně položené otázky, najít vhodné metody, oslovit vzorek respondentů, kteří o daném sociálním hnutí něco vědí v rámci úplnosti výzkumu a zároveň naplnit podobnost i odlišnost v tomtéž – probandi přibývají dokud není naplněna teoretická saturace a data se neopakují. Podobností i odlišností vzniká dostatečně široký vzorek a právě u kvalitativního výzkumu je a priori očekáván posun studia v rámci zjišťování informací, kdy právě průběh rozhovoru může výzkumníka navést na nové výzkumné otázky.

Já bych se ráda zastavila u etické otázky výzkumu, která úzce souvisí s mlčenlivostí, přísahou nemluvit o ničem a utajováním informací z dané oblasti, kterou osobně zkoumám.

Hodně mluvím s lidmi už mnoho let a setkávám se s tím, že někdy dotyčný reaguje natolik přecitlivěle na pokus zjistit obecnou informaci, že je to pro mne až nepochopitelné. Bariéry jsou často tak pevné a neprostupné, že ani letité budování důvěry na tom nic nezmění. Přesto, že informace jsou získávány za výzkumnými účely a pro nějaký abstraktní obraz, hranice posvátného a profánního z hlediska kupříkladu výzkumu v mé diplomové práci „Analýza aktivit a s tím souvisejících právních forem současných českých zájmových sdružení občanů zaměřujících se na individuální přístup ke spiritualitě s kořeny v evropské duchovní tradici“, jsou stejně hluboké a nepřekročitelné jako Mariánský příkop nebo deset Mount Everestů vedle sebe.

Část občanské společnosti, kterou chci zkoumat, je položena na základech pevné pyramidy čtyř – vědět, chtít, odvážit se a mlčet. Mlčení je ve většině případů tak rigidní a nepřekonatelné, že i když se třeba koná veřejná přednáška daného spolku, nedovíte se vůbec nic, což poukazuji níže na citaci z článku Pavla „Codyho“ Ungra, který se se mnou zúčastnil semináře o spolku Univerzalia, společnosti českých hermetiků, 10. 4. 2008, a kde jsem poukázala právě na tuto strnulost v komunikaci s veřejností, i když se jednalo o základní věci.

univerzalia logo

Seminář uváděl PhDr. Zdeněk Vojtíšek, TH. D. a hlavní osobou byl předseda Univerzalie František Pikard. „…na většinu otázek F. Pikard odpovídal velice politicky – tedy vyhýbavě, přičemž málokdy se tazatel dozvěděl přesnou odpověď…  Na závěr jsem si nechal záležitost dle mne nejvtipnější a samozřejmě nejzajímavější a nejdiskutovanější. A to výměna S za Z ve jméně společnosti. Bylo nám sděleno, že výměna na Z byla velice důležitá a nutná a prospěšná a budoucnost ukázala, že velice dobrá. Jako smysl výměny S za Z bylo, že se se Univerzalie přetransformovává do té aktivní, mužské, dynamické polohy. Když poté Lucienne se dotázala, co bylo tím impulsem k této změně v roce 1998, tak F. Pikard řekl, že odpověď na tuto otázku má skvěle připravenou, ale že již není čas to vysvětlit. Poté co se ho pan Vojtíšek zeptal, jestli je možné tu odpověď získat po přednášce, říkal že ne, že kontakty nenavazuje, pan Vojtíšek se zeptal, jestli na nějaké další přednášce a F. Pikard sdělil, že žádná další přednáška nebude. Pan Vojtíšek se decentně usmál a dále se již tato otázka neřešila. F. Pikard se nechal slyšet, že Univerzalie je naprosto uzavřená společnost, která nemá zájem se jakkoliv s kýmkoliv kontaktovat a ani spolupracovat (to by mě zajímalo proč teda vlastní doménu Horev.cz?). Což zcela mistrně glosovala Lucienne, kdy otázkou, jak tenhle rigidní konzervativní přístup souvisí s tím Z, které je symbolem té aktivní, dynamické a mužské části. Myslím, že to pana předsedu trochu vyvedlo z míry a já (nejen) se skvěle bavil.“

Další ukázkou mlčenlivosti, byť vidím do pozadí a nejsou všechny věci, jak se zdají být, je okkultní bratrstvo Fraternitas Coyotii, jež sdružuje jednotlivce, kteří jsou ve spojení s egregorem Trickstera – Šibala. Toto sdružení existuje spíše jako dobrý žert než jako skutečné sdružení, ale vyjádření ohledně stránek a bratrstva je zcela typické pro oblast individuální spirituality s přísahou mlčenlivosti, kdy se spolek rozrůstá na základě referencí a umu daného uchazeče o místo ve spolku.

isle_of_the_blessed_damned_by_kojot333-d3egjmo
Jaroslav A. Polák – Ostrov zatracených

 

Sdružení „…je uzavřenou společností, jež si sama vyhledává vhodné adepty pro členství. Toužíte-li vstoupit do našich řad, to nejlepší, co pro to můžete udělat, je dát o sobě vědět – a to nejlépe nějakým zvláště vypečeným šibalským kouskem… Nemá žádnou pevnou hierarchii, nemá vůdce ani stupně zasvěcení, neboť Šibal je bytostí chaotickou – proto lze o Fraternitas Coyotii hovořit spíše jako o okkultním chaosu nežli řádu. Naše práce spočívá v plném integrování šibalského archetypu do bytosti zasvěcence… Stránky nejsou – a ani nemohou být – stránkami oficiálními, neboť žádný náš člen nesmí prozradit nic o identitě a činnosti ostatních členů bez jejich souhlasu. Proto se zde dozvíte leccos o postavě Šibala, o knihách, jež vyšly, o zajímavých stránkách a podobně; nikoli ale o činnosti bratrstva jako takového…“

modlitba k bohyni
měsíční šperky z dílny Z živého ticha, Fler.cz 

 

Studijní text:

Blee, Kathleen a Verta Taylor. 2002. “Semi-Structured Interviewing in Social Movement Research.” In Bert Klandermans a Suzanne Staggenborg (eds.) Methods of Social Movement Research. London: University of Minnesota Press, s. 105-107.

Kolářová, Marta. 2009. Protest proti globalizaci: Gender a feministická kritika. Praha: Slon, s. 141-145.

http://fraternitas-coyotii.moonfruit.com/

http://moje-kniha-stinu.blog.cz/0908/cesta-carodeje-vedet-chtit-odvazit-se-mlcet

http://bloxxter.info/jak-byla-prednka-seminr-o-univerzalii/comment-page-1/

http://dreamer-s.blog.cz/1312/zaklady-magie

http://www.zeleneslunce.websnadno.cz/Zasady-loze.html

http://univerzalia.cz/

Touha po rodině

Spřátelené potkanářky pekly…
 
Taky bych jednou chtěla mít takhle bohatý černobílý svět. Jednou bych chtěla buď obnovit ChS Světlonoš nebo mít doma potkaní ráj. Tři potkánci, které mám doma, jsou fajn, ale já pořád toužím. Víc a víc.
14877835_1314544451889307_592049236_n
Kočička je fajn, ale dvě budou lepší. Nahoře už se jedno kotě peče, hledáme speciálního kocoura se speciálním osudem, s hebkou srstí, nalezence, pro naši Zinušku nalezenou na Býčí skále při rituálu. Zinuška promluvila ke Kojotovi ve snu lidským hlasem, že chce koťátka, rozhodně jí to s Kojotem umožníme.
DIGITAL CAMERA
Velká rodina plná zvířat, to říká mé nitro. Široká rodina! Tolik jsem pracovala na své současné realitě, tolik si ji přeji udržet. Tři muži, vtělení Bohyně v trojce. Ztělesnění síly, moci být chráněna ze všech stran, moci se kdykoli na kohokoli z nich obrátit, síla zázemí, tři K. Moji chlapi, má kuřátka pod mými křídly. Mí milovaní muži…
Duchovní realito, buď milosrdná. Poskytni ve mně sílu a zázemí všem, kdo to potřebují!
Nech mě být čistou životodárnou hlubokou studní, jež z vnitřních pramenů napájí celý svět.
 
Do mého srdce se vejde tolik lidí a zvířat, tolik bohů a tolik bytostí. Pořád nemám dost…
 
Bohové, prosím, vyslyšte mé přání!

Trojúhelník o čtyřech stranách aneb Posvátné zvíře je vlastně stín Boha. A Bůh vnímá i svůj stín.

Dvanáct hodin jsem dnes probednila. Nad Platónskými tělesy, různými bohy, bohyněmi, i Bohem a Bohyní. Založila jsem si další blog, můj životní už asi šestý a druhý, který bude po blíže neurčenou dobu současně funkční s tímto blogem. Je tak soukromý a utajený, že je založený jako soukromý, do nějž nevidí ani enžíny vyhledávacích strojů a každý článek  je nastavený jako soukromý, takže ho nevidí ani ten, kdo má přístupové údaje, protože je skryt v  psací mašině uvnitř, což je potřeba vědět, kam sáhnout a znát administrátorské heslo. Je to (ne)dokonale hermeticky uzavřené, i já se v tom učím hledat. Samotnou mě někdy systém překvapí.

Těžko říct, jestli si připravuji překvapení já sama, fyzicky asi ano, ale ideově to jsou bohové, kteří mě vedou. Úplně cítím, jak vedle mě tiše stojí a ani nedýchají, když mi seberou článek, který jsem dvě hodiny potila a já ani nevzdechnu po velké práci a hodím to za hlavu. Tak zas tiše vydechnou… Tak prošla…

A pak, za dalších několik hodin, co vypotím další tři články a přepnu se do svého, tohoto, blogu, mi dají na výběr, jestli se chci podívat, co mám rozepsané… No co, podívám se, stejně si to nepamatuju. A on tam kompletní ztracený článek. Já pitomec ho psala na jiné doméně. Ale jinak – dokonalé boží překvapení.

Zas ani nevzdechnu, jen tak valím oči a říkám si, že tohle by ve středověku považovali za jasný zázrak a já bych měla taky. Takže říkám: „Bodujete :)“ Článek uložím, ne sem, pochopitelně, co kdyby… A jedu dál. Další dokonalé překvapení mi přinese Rovenin blog, protože i tam se už doneslo, že trojúhelník může být v kruhu a stále to znamená Oheň.

Já se k tomu dopocuju velice těžce, každou čárku si musím vymyslet a obhájit před sebou a před vesmírem sama, jinak to snad nemá cenu. Ale je to fakt zajímavý. Papír, tužka – zelená. Kreslím různě trojúhelníky a snažím se o jejich 3D podobu, pak ty šišky, co si říkají kruhy, pak do toho různě čárám… Bedním… Posvátná geometrie.

posvatna_geometrie_platonska_telesa_harmonizace

A protože mi bylo vyčteno, že se o něco zajímám jedno odpoledne a píšu instantní články, tak se ode mě o platonských tělesech nedovíte vůbec nic. Veškeré postřehy, trojúhelníkové příběhy, vepsaná tělesa a projekce božích tvorů do nich skončí v mém okultním blogu, který nikdo nikdy nikde nijak nebude číst, kromě mě. A to už je snad v okultních vědách povolené.

Kojot řekl, že ho sice taky strašně štve, jak skáču z tématu na téma, ale že s tím nic nenadělá, a že on dobře ví, že mám dar mít dobré postřehy k tématu, které vůbec neznám a nic o něm nevím, takže proč se s tím zalamovat.

Můj dnešní vhled je: „Posvátné zvíře je vlastně stín Boha. A Bůh vnímá i svůj stín.“ 

Během bednění mi přišel mail: „Automatické prodloužení smlouvy…“ a po práci, kdy jsem šla s košem, jsem našla knihu: „A přece nezemřeš“ od nějakého Lee Childa, tedy pana Dítěte. Super, takže se mnou nahoře prodlužujou smlouvu a přece nezemřu, takže jim to asi evidentně nevadí, takové moje psaní a skákání z tématu na téma. Vždyť pořád přemýšlím o nesmrtelných tématech…

Kolik je to století a lidé pořád čárají do jeskyní a na kameny obrazy bohů s parohy, různých těles, počítají co mohou, dokonce i před mým domem se objeví deset božích očí, jak je nakreslily desetileté holčičky jako velké tajemství… A kdo neví, neporozumí, jako neporozuměly ony, ale někde v nich ten vhled je, jsou jako stín Velkého Boha a Velké Bohyně, kteří se dotýkají tak jemně, že Země se jen chvěje.

CIMG8283

Vždyť ten náš svět je stvořen od nekonečně složitého Boha a Bohyně, do těch nejjednodušších organismů a proto je sever vždy nahoře na každé mapě a jih dole, aby dolů mohly kapat kapky božích milostí… Aby zvířata měla co pít, rostliny co pít, lidé co pít, mašiny co pít a všechny stíny měly své pány, které mají svého Pána a Paní… A my jsme jejich odraz………………..

Cernunnos cernunnos jako jelen Bůh a Bohyně ve stromovém pentagramu

stvoreniposvatna_geometrie_platonska_telesa_seznam archimedovska-telesa

No a pro toho, kdo dočetl až sem, malé překvapení!

Držela jsem tak tu knížku: „A přece nezemřeš“ od toho Dítěte a říkala jsem si: „Podívám se do ní, třeba tam najdu nějaký vzkaz.“ Kniha se tvářila úplně normálně, ale prolistovala jsem ji a vzkaz našla…


CIMG8631

CIMG8632

Takže, milé děti, dobrou noc u platonských těles, květu života, pyramid, bohů, bohyň a světa vůbec. Ten vzkaz radši vůbec nebudeme brát vážně, co? 🙂 Možná totiž, že si můžeme s věděním a posvátností hrát – jen ze začátku!

CIMG8629

Problematika trestání

Shrnu to: jsem proti trestání. Za prvé to moc nepomáhá a zoufalí lidé či zoufalá zvířata dělají zoufalé věci. Trest patří k věcem, které zoufalost vyvolávají. Je to nemohoucnost se bránit, protože pokud už trestám, tak mám převahu nebo tím převahu získávám v té dané věci. Tím u trestajícího i trestaného roztáčím kolo znovuzískávání převahy nad situací a tak dále, do nekonečna.

Když jsem byla malá, říkali mi, že přeci musím být rozumnější, když jsem ta větší. No, rozumná nejsem, ale v této věci si myslím, že mám docela jasno.

Mám hodná zvířata nebo máme s Kojotem hodnou Elišku s Myšinkou, oba jsme je měli dlouhý čas. Nikdy nezlobí. Mají své slabé chvilky – Eliška vyžere uvařené slupky od brambor z koše nebo něco jiného, Myšinka soustavně nažírá pytel s Eliščími granulemi a skáče na zábradlí od balkonu, ač jsme v pátém patře. Netrestám je za to. Za prvé mám klid, za druhé nemám ustrašená zvířata, za třetí mám větší odpovědnost, protože předcházím takovým kolizím a vůbec. Mám klidnější vztahy s oběma, protože když potřebuju, aby něco přestaly dělat, sáhnu do kuchyňské linky pro kokinka a granule a ty je zaručeně odvedou od všech činností, co dělají, ať už dělají cokoli.

Pan domácí chodí a trochu trápí Myšinku. Je vyjeven, že se Myšinka ničeho nebojí. Ano, ničeho se nebojí a to je důsledek mojí výchovy, protože nikdy nic Myšince nedělám. I Kojot jenom tak zlobí laskáním. Prostě Myšinka se nemusela nikdy bránit nebo škrábnout. Dneska jsme Myšince stříhali drápky, pan domácí držel Myšinku, já ji v rychlosti stříhala, přeci jenom mám už něco nastříháno. Říkal, že ho pak bude Myšinka nenávidět, když jí dělá takové věci. Já na to jako proč, když jsem jí nestřihla, celou tu krátkou dobu ani nemňoukla a klidně se posadila ke dveřím, hlavnímu dějišti. Má to za sebou poprvé v životě a pohoda jazz.

Takže – netrestat. Nikdy. Buď je trestáte pravidelně a pak se bojí a nebo je nikdy netrestáte a pak to nechápou. Obojí je na prd. Radši zaveďte kokinka. A je jedno u koho.