Archiv pro rubriku: Esoterické úvahy

Bohyně Ostara přichází v jarní rovnodennosti

Bohyně Ostara, panenský aspekt Bohyně ze severského pantheonu, má mandlové oči a voní hlínou, deštěm a přírodou v rozpuku. Chová se tiše, jakoby se vznášela nad prvními květy v čerstvé, zelené jarní trávě. Mluví v indiciích, myšlenkách, jež prochází jak čerstvý vánek inspirace. Miluje povídání o jaru, můžete si s ní povídat dlouhé hodiny a přesto je pořád o čem mluvit.

Bílý zajíc jako symbol znovupřinesení denního svitu na oblohu hopká a Země je připravena přijmout sémě, jež i my ženy můžeme zasadit pro plodnost svou, duchovní, duševní i tělesnou.

Ne nadarmo se Ostara původem slova podobá estrogenu, ženskému hormonu, připomínám anglické Easter, křesťanské Velikonoce. Prapůvodní jarní bohyní je Artha, jež se koupe ve světle ohnivého slunce. Oheň, který je v této ohnivé bohyni skryt, působí jako světlo v myšlenkách na obnovu plodnosti, která ztichla během dlouhé noci temného období roku, kdy noc převládá před dnem.

Tento den 20. 3. 2018 se v 17,16 den narovnal ku noci a začíná prodlužovat krok na její úkor. Nakonec opět za půl roku srovná s nocí krok a dá jí, přednost, aby vše bylo znovu v harmonii, kolo života se opět pootočí, jako každý rok.

Konejme v rámci nových začátků, jejím směrem je východ, symbolem oheň, kuře a vejce jako symboly plodnosti, panenský aspekt ženy v podobě první krve při proniknutí muže do ženy. Hůl a hůlka, symboly erekce, jež dává naplnění plodnosti ženy. Barva červená.

Vzneste se naše myšlenky a volání ku Zemi i Nebeské klenbě.

Ať dojdou naše přání naplnění!

rovnodennost jaro

 

 

 

Rituál Novoluní ve Vahách 19. 10. 2017

Modlím se za to, aby se staré rány zhojily a zůstaly jen jizvy na památku.

Modlím se za to, aby se kolo života otočilo o stupeň dál a poznání, které vzešlo z utrpení, nebylo zapomenuto.

Modlím se za to, aby odešlo to, co bylo odestáto a odtrpěno a začal nový cyklus.

Modlím se za to, aby začal nový život.

Modlím se za všechny oběti a všechno utrpení, které bylo způsobeno a prosím upřímně za odpuštění.

Modlím se, aby moře bouřící krve bylo utišeno a krev klesla a nastala klidná modrá hladina čiré vody.

Modlím se k nebi, aby nám bylo odpuštěno a přestaly se stahovat bouřkové  mraky a uviděli jsme hvězdy.

Modlím se opět ke krvi, která byla prolita, aby už přestala vřít a bublat a ztišila se.

Modlím se k vodě, aby nám dala napít chladné čisté vody.

Modlím se k prsti, k půdě našich předků, jež v ní zejí kostry a tolika děr bylo vykopáno hrobů, že není vidět konce.

Odpusť nám Země, že tolika násilí jsme dopustili, že tolika násilí jsme stvořili, tolika děr kvůli nám bylo vykopáno, tolika zraněných a mrtvých bylo pohlceno.

Zvěř je lekavá a utíká před námi. Ach odpusť zvěři, že jsme Tě pronásledovali bezcílně za nocí a dní,  bezúčelně jen pro radost z násilí, hleděli na plece škubající a pokryté potem, škvířící se oči umírající. Odporné je mi to teď. Odpusťte mi  zvěři a přijďte blíže. Já nechci již ubližovat vám.

Pernatci, škubající se na silnici, na polních cestách, visící na větvích stromů hlavou dolů, jak bych mohla zapomenout. I vy mi odpusťte.

Nedopustím toho již více!

Zříkám se těchto činů!

Odpusť, Bohyně a Bože, odpusťte všichni!

Tak se staň!

hroby

Nadnárodní občanská společnost, Wicca, křesťanství, TAS The Sacred Earth Alliance bojující za toleranci v náboženství

Transnacionální advokační sítě (TAS) v mezinárodní politice, úvodní kapitola autorů Keck, Sikking, z roku 1998, ukazuje typ aktérů, kteří se formují ve vysoce normativních politických oblastech, jako např. ženská práva, obhajoba lidských práv obecně, ochrana životního prostředí, je mnoho oblastí, kde jsou aktivní TAS. TAS se formují do organizací kolem žhavých problémů, které trápí politické představitele jako politický problém k řešení. TAS upozorňují a prosazují univerzalisticky chápané principy, které by měly potenciálně platit pro každého člověka. Prosazují novou legislativu, často v rámci mezinárodních norem, na jejichž existenci jsou navázány. Vytváří v transnacionálním rámci nátlak na politiky díky tomu, že mobilizují skupiny i mimo daný stát, kde působí. Tím se dosahuje kýženého tlaku, protože problém lokální se mění v problém globální.

Text Kennetha a Rieffa z roku 2004 zpochybňuje pojem „globální občanská společnost“ v souvislosti s rozšířením hrozeb terorismu, hrozeb ekonomických a obecně chápání lidských „práv“ z transnacionálního a mezinárodního kontextu globalizačních aktivit, jež jednoduše drtí jednotlivé národy nutností globalizace lokálního. Upozorňuje na devalvaci ideologického zakotvení demokracie a tedy práv a povinností z globalizovaného pohledu práv, co náleží každému jedinci, morální étos, jež přímo poškozuje demokracii. Navrhuje, aby neziskové nevládní organizace působící transnacionálně a mezinárodně, šly do minulosti a pochopily svou historii, vznik a své ukotvení ať už v Evropě vycházející z kvazi-náboženských aktivit a jež směřuje k ještě více globalizované Evropské Unii, nebo v Americe, kde aktivity vychází z původní misionářské tradice. V kontextu s nedemokratickými zeměmi je třeba uchopit nově pojem, abychom zrevidovali svůj postoj k němu. Poukazuje de facto na přenesení interngovernmentalismu do současné demokracie místo neofunkcionalismu.

 

WICCU ZATRHNEME – TAKOVÉ NÁBOŽENSTVÍ NEMÁ PRÁVO BÝT…

Svoboda vyznání je základní z lidských práv, je vyjádřením svobody člověka v jeho duševní a duchovní sféře. V právních předpisech je spjata se svobodou myšlení a svobodou svědomí.

Podívám se v krátkosti na příběh vzniku a boje nového náboženského hnutí Wicca o své místo na slunci s ohledem na chápání Wiccy a čarodějnictví křesťanstvím a společností obecně.

Wicca propaguje univerzalistické principy chápání světa a má své wiccanské Rede: „Čiň, co chceš, pokud tím nikomu neškodíš“.

Wicca vyšla z myšlenek Angličana Geralda „Scire“ Gardnera jako zednáře a člena Ordo Templi Orientis (zakladatel Aleister Crowley, Theléma), amatérského antropologa, archeologa a spisovatele, který většinu času prožil v Asii studováním různých kultů a také čarodějnictví. Vypustil do světa v šedesátých letech minulého století fabulovaný příběh, jak byl zasvěcen do starého řádu New Forest coven, jehož odkaz byl předáván od zasvěcence k zasvěcenci a to právě v době, kdy už mohlo být v Anglii zákonně přiznáno, že praktikujete čarodějnictví (do roku 1951 v Anglii zakázáno). Stvořil tím něco živého, nové náboženství, které se vyvíjelo a ovlivnilo nejenom Evropu, ale také Ameriku a další kontinenty.

Náboženství se šířilo ve vlně „nově objevených“ lidských práv, mezi nimiž bylo také právo svobodně vyznávat svou víru. V Americe i Evropě se po opadnutí konfliktů reagujících na nová náboženství v 70. letech rozhořel strach ze satanismu podporovaný hysterií křesťanství, hluboce zakořeněnou v Bibli. Ještě v roce 1998 a 2000, jak uvádí Cowen a Bromley, byli američtí zaměstnanci propouštěni z práce za nošení symbolu Wiccy – pentagramu nebo i jenom za odhalení, že jsou praktikujícími Wiccany.

Pubertální pojetí Rede „čiň si co chceš“ neznamená „dělej co chceš“, i když je to tak bohužel mnohdy chápáno. V tomto odkáži přímo na dogma Thelémy, ze které Gardner v definici Rede vycházel – „Láska je zákon, láska pod vůlí. Dělej, co Ty chceš, ať je cele zákon.“, které odkazuje na Vůli Pravou, kdy Pravé Vůle se nekříží, křížit se mohou jenom chtění a to je velká sebe-disciplinovanost, která se po praktikujícím chce.

Trochu mne překvapila diplomová práce od neznámé autorky pod Masarykovou univerzitou (jen odkaz bez jména diplomanta, mohu pouze odvozovat z názvu souboru, že název práce se jmenuje Nebezpečí kultu a sekt a alternativních náboženství), kde Wiccu spolu s Druidstvím a Satanismem definovala jako „…druh (tvrdé) sekty  přírodně-okultního původu (kořeny mají ve spiritismu, animismu či lidovém čarodějnictví). Členové odmítají křesťanské hodnoty a praktikují staré rituály, magii a  šamanství, které inovovali a přizpůsobili dnešní době. Mnohdy přinášejí svým bohům oběti…“, přičemž z vyznění své práce dává přednost sektám, které propagují rozvoj osobnosti, jako je třeba scientologie, kterou považuje za akceptovatelnou, přestože je výrazně nebezpečnější pro člověka než realizace nenásilného nového náboženského směru.  Wiccu sama řadí pod Satanismus jako tvrdou sektu, je vidět, že zde se střetávají náboženské názory křesťanky a polyteistického náboženství Wiccy. Wiccu dokonce nezná ani jediný její respondent výzkumu a kdyby si o ní přečetla aspoň něco, nemohla by práci napsat tak, jak ji napsala, protože vytvořila nesmyslnou iluzi reality, kterou jako obhájenou diplomovou práci mohou přejímat jiní hledající jako fakt. To jsou právě ty předsudky, které Wiccu provází, ať už na cestě Evropou či Amerikou a které jsou hluboce zakořeněny v křesťanství. Transnacionální advokační společnosti, které mohou ovlivňovat názory představitelů států, bohužel zmohou jen málo proti osobní neznalosti a povrchnosti při souzení druhého v jakémkoli státě s uznáním lidských práv i mezinárodním právem. „Nesuďme, abychom nebyli souzeni,“ praví Bible, stejně jako „Podle ovoce poznáš je.“ Přesto a právě proto transnacionální a mezinárodní tlak TAS na lidská práva jako univerzální hodnotu, kterou by měl uznávat každý každému, je nesmírně důležitý. V oblasti tolerance náboženství je tu třeba TAS The Sacred Earth Alliance.

My v České republice máme Listinu základních práv a svobod, která ukotvuje právo na svobodnou volbu a praktikování náboženského vyznání, pokud neporušujeme, co je zakázáno zákonem. Nikoho tu nevyhodí za nošení pentagramu z práce, za dlouhé vlasy či projevy protestu. Ve světě se to přesto stále děje. Wicca bojuje a symbolická vítězství v podobě třeba návrhu na rehabilitaci pěti žen upálených v roce 1692 za čarodějnictví ve státě Massachusets v roce 2001, v Německu v roce 2012 bývalý učitel a kněz Hartmut Hegeler prosadil rehabilitaci dívky zabité při čarodějnických procesech před čtyřmi sty lety.

Kdy přijde alespoň omluva ze strany křesťanské za statisíce ztracených životů upálených lidí z důvodu čarodějnictví? Vždyť oni ztratili nejenom svůj život, ale také svou čest osobní i občanskou.  I proto je třeba transnacionálních a mezinárodních organizací, aby se celková situace mohla změnit a lidé mohli nahlížet i na alternativní náboženství jinak, beze strachu, že praktikující dělají něco špatného a tudíž je třeba je odsoudit…

Silenter jeskynní 16042017

Zdroje:

Keck, Margaret a Kathryn Sikkink. 1998. „Activist Beyond Borders. Advocacy Networks in International Politics“. Ithaca. London. Cornell University Press, pp. 1-38.

Anderson, Kenneth a David Rieff. 2004. „‚Global Civil Society‘: A Sceptical View.“ In Helmut Anheier, Marlies Glasius a Mary Kaldor (eds.). Global Civil Society 2004/5. London: Sage, 26-39.

Covan, Douglas E., Bromley David G. 2013. „Sekty a nová náboženská hnutí“. Grada publishing. Praha. (175 – 182)

Nebezpečí kultu a sekt a alternativních náboženství https://is.muni.cz/th/55702/pedf_m/Nebezpec_kultu_a_sekt_a_alt._nabozenstvi.txt

Polák, Jaroslav. 2011. „Wicca – staré nové náboženství“. Časopis Živel číslo 33. https://kojot.name/2012/03/18/923303-wicca-nove-stare-nabozenstvi/

Listina základních práv a svobod https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html

Svoboda vyznání na Wikipedii https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1bo%C5%BEensk%C3%A1_svoboda

Císař, Ondřej. 2002. Teorie mezinárodních vztahů a evropská studia. In Politologický časopis.cz. http://www.politologickycasopis.cz/userfiles/file/2002/1/2002-1-3-C%C2%B0sa%C5%BC-Teorie%20mezin%E2%80%A0rodn%C2%B0ch%20vztah%C3%96%20a%20evropsk%E2%80%A0%20studia.pdf

Musel jsem nahlas říct, že čarodějnice byly nevinné, říká německý kněz http://zpravy.idnes.cz/musel-jsem-nahlas-rict-ze-carodejnice-byli-nevinne-rika-nemecky-knez-1g2-/zahranicni.aspx?c=A120215_195614_zahranicni_brm

http://www.religioustolerance.org/witchcr2.htm

http://www.erlan.org/helplink.htm

O mlčenlivosti – sociální hnutí s individuální spiritualitou v praxi

O MLČENLIVOSTI

Kapitola Metoda výzkumu autorky Kolářové se zabývá popisem metod, které použila ve své knize z roku 2009, „Protest proti globalizaci: Gender a feministická kritika“, která vyšla v sociologickém nakladatelství SLON.  Autorka vysvětluje její přístup, kdy se jedná o převážně kvalitativní výzkum doplněný analýzou alternativních médií kvantitativními technikami, což vnímá jako dialog mezi empirickými daty a stávajícím věděním, kdy se snaží o vzájemnou komunikaci mezi teorií a terénním výzkumem a jejich srovnání.

Text autorek Blee a Verty z roku 2002 o polostrukturovaném rozhovoru ve výzkumu sociálních hnutí ukazuje tuto kvalitativní metodu z několika stran. Zabývá se užitečností právě této metody ve výzkumu sociálních hnutí, poukazuje na fakt, že vlastní postoj a sebeuvědomění pozice výzkumného pracovníka a etické parametry výzkumu, které musí být publikovány tak, aby nemohli být účastníci identifikováni a přesto aby výzkum řekl, co je podstatné a nezamlčel informace, které do majoritního proudu informací nezapadají, jsou nesmírně důležité. Uvádí nás do hlavních podtypů polostrukturovaných rozhovorů – orální historie, osudy, rozhovory s klíčovými informátory a focus groups, nadnáší diskusi o strategiích pro analýzu dat v kvalitativním rozhovoru.

Metodika výzkumu sociálních hnutí, k níž nás tyto texty vedou, zvolení konceptu a jeho operacionalizace, je složitou otázkou nejednoduchou na rozluštění. Nejprve je třeba si klást správně položené otázky, najít vhodné metody, oslovit vzorek respondentů, kteří o daném sociálním hnutí něco vědí v rámci úplnosti výzkumu a zároveň naplnit podobnost i odlišnost v tomtéž – probandi přibývají dokud není naplněna teoretická saturace a data se neopakují. Podobností i odlišností vzniká dostatečně široký vzorek a právě u kvalitativního výzkumu je a priori očekáván posun studia v rámci zjišťování informací, kdy právě průběh rozhovoru může výzkumníka navést na nové výzkumné otázky.

Já bych se ráda zastavila u etické otázky výzkumu, která úzce souvisí s mlčenlivostí, přísahou nemluvit o ničem a utajováním informací z dané oblasti, kterou osobně zkoumám.

Hodně mluvím s lidmi už mnoho let a setkávám se s tím, že někdy dotyčný reaguje natolik přecitlivěle na pokus zjistit obecnou informaci, že je to pro mne až nepochopitelné. Bariéry jsou často tak pevné a neprostupné, že ani letité budování důvěry na tom nic nezmění. Přesto, že informace jsou získávány za výzkumnými účely a pro nějaký abstraktní obraz, hranice posvátného a profánního z hlediska kupříkladu výzkumu v mé diplomové práci „Analýza aktivit a s tím souvisejících právních forem současných českých zájmových sdružení občanů zaměřujících se na individuální přístup ke spiritualitě s kořeny v evropské duchovní tradici“, jsou stejně hluboké a nepřekročitelné jako Mariánský příkop nebo deset Mount Everestů vedle sebe.

Část občanské společnosti, kterou chci zkoumat, je položena na základech pevné pyramidy čtyř – vědět, chtít, odvážit se a mlčet. Mlčení je ve většině případů tak rigidní a nepřekonatelné, že i když se třeba koná veřejná přednáška daného spolku, nedovíte se vůbec nic, což poukazuji níže na citaci z článku Pavla „Codyho“ Ungra, který se se mnou zúčastnil semináře o spolku Univerzalia, společnosti českých hermetiků, 10. 4. 2008, a kde jsem poukázala právě na tuto strnulost v komunikaci s veřejností, i když se jednalo o základní věci.

univerzalia logo

Seminář uváděl PhDr. Zdeněk Vojtíšek, TH. D. a hlavní osobou byl předseda Univerzalie František Pikard. „…na většinu otázek F. Pikard odpovídal velice politicky – tedy vyhýbavě, přičemž málokdy se tazatel dozvěděl přesnou odpověď…  Na závěr jsem si nechal záležitost dle mne nejvtipnější a samozřejmě nejzajímavější a nejdiskutovanější. A to výměna S za Z ve jméně společnosti. Bylo nám sděleno, že výměna na Z byla velice důležitá a nutná a prospěšná a budoucnost ukázala, že velice dobrá. Jako smysl výměny S za Z bylo, že se se Univerzalie přetransformovává do té aktivní, mužské, dynamické polohy. Když poté Lucienne se dotázala, co bylo tím impulsem k této změně v roce 1998, tak F. Pikard řekl, že odpověď na tuto otázku má skvěle připravenou, ale že již není čas to vysvětlit. Poté co se ho pan Vojtíšek zeptal, jestli je možné tu odpověď získat po přednášce, říkal že ne, že kontakty nenavazuje, pan Vojtíšek se zeptal, jestli na nějaké další přednášce a F. Pikard sdělil, že žádná další přednáška nebude. Pan Vojtíšek se decentně usmál a dále se již tato otázka neřešila. F. Pikard se nechal slyšet, že Univerzalie je naprosto uzavřená společnost, která nemá zájem se jakkoliv s kýmkoliv kontaktovat a ani spolupracovat (to by mě zajímalo proč teda vlastní doménu Horev.cz?). Což zcela mistrně glosovala Lucienne, kdy otázkou, jak tenhle rigidní konzervativní přístup souvisí s tím Z, které je symbolem té aktivní, dynamické a mužské části. Myslím, že to pana předsedu trochu vyvedlo z míry a já (nejen) se skvěle bavil.“

Další ukázkou mlčenlivosti, byť vidím do pozadí a nejsou všechny věci, jak se zdají být, je okkultní bratrstvo Fraternitas Coyotii, jež sdružuje jednotlivce, kteří jsou ve spojení s egregorem Trickstera – Šibala. Toto sdružení existuje spíše jako dobrý žert než jako skutečné sdružení, ale vyjádření ohledně stránek a bratrstva je zcela typické pro oblast individuální spirituality s přísahou mlčenlivosti, kdy se spolek rozrůstá na základě referencí a umu daného uchazeče o místo ve spolku.

isle_of_the_blessed_damned_by_kojot333-d3egjmo
Jaroslav A. Polák – Ostrov zatracených

 

Sdružení „…je uzavřenou společností, jež si sama vyhledává vhodné adepty pro členství. Toužíte-li vstoupit do našich řad, to nejlepší, co pro to můžete udělat, je dát o sobě vědět – a to nejlépe nějakým zvláště vypečeným šibalským kouskem… Nemá žádnou pevnou hierarchii, nemá vůdce ani stupně zasvěcení, neboť Šibal je bytostí chaotickou – proto lze o Fraternitas Coyotii hovořit spíše jako o okkultním chaosu nežli řádu. Naše práce spočívá v plném integrování šibalského archetypu do bytosti zasvěcence… Stránky nejsou – a ani nemohou být – stránkami oficiálními, neboť žádný náš člen nesmí prozradit nic o identitě a činnosti ostatních členů bez jejich souhlasu. Proto se zde dozvíte leccos o postavě Šibala, o knihách, jež vyšly, o zajímavých stránkách a podobně; nikoli ale o činnosti bratrstva jako takového…“

modlitba k bohyni
měsíční šperky z dílny Z živého ticha, Fler.cz 

 

Studijní text:

Blee, Kathleen a Verta Taylor. 2002. “Semi-Structured Interviewing in Social Movement Research.” In Bert Klandermans a Suzanne Staggenborg (eds.) Methods of Social Movement Research. London: University of Minnesota Press, s. 105-107.

Kolářová, Marta. 2009. Protest proti globalizaci: Gender a feministická kritika. Praha: Slon, s. 141-145.

http://fraternitas-coyotii.moonfruit.com/

http://moje-kniha-stinu.blog.cz/0908/cesta-carodeje-vedet-chtit-odvazit-se-mlcet

http://bloxxter.info/jak-byla-prednka-seminr-o-univerzalii/comment-page-1/

http://dreamer-s.blog.cz/1312/zaklady-magie

http://www.zeleneslunce.websnadno.cz/Zasady-loze.html

http://univerzalia.cz/

Výbuchy, jejich pozůstatky a smíření s realitou

VÝBUCHY A JEJICH POZŮSTATKY

Výbuchy Tomahawků v Sýrii, používání barelových a chemických zbraní na syrském území (z padesáti střel dorazilo na letiště 35 a zbytek zmizel v nenávratnu. Do 30 hodin letiště zprovoznili, bomby nezasáhli hlavní a příjezdovou plochu, mnoho povyku pro nic, chemie a shozené barely s chemií a kovovým svinstvem jsou zakázané, je to cílené na civilisty bez  možnosti kontroly)

Výbuch MOAB v Afghánistánu (poničilo to jeskyně a zabilo pár desítek lidí, Trump si honí ****, čím víc slov a v souvislosti s válkou v Sýrii, Japonskem, Severní Koreou, Ruskem (F.O.A.B.) a Čínou, tím víc je to nebezpečné)

Severní Korea hrozí jako vždycky (horší by bylo, kdyby mlčeli, takhle aspoň víme, že zkouší a že jim to nejde, tady by bylo mlčení podezřelé)

Výbuch mne nad tím, že se zabývám něčím, co vůbec nemohu ovlivnit místo toho, abych čas věnovala soustředění na studium, když jsem čtyři hodinky vyplýtvala sbíráním informací z celého světa, abych si udělala aktuální obrázek o stavu před třetí světovou válkou a napsání dvou článků (kdybych se na pár hodin šla projít, udělala bych lépe)

Výbuch supernovy v době, kdy se objevili v Africe první pravěcí lidé. Nález izotopu železa Fe-60 ve fosíliích bakterií starých 2,2 milionu roků prozradil, že v blízkosti Země explodovala supernova. Dnešní aktualita z E15.

SMÍŘENÍ

Nemůžeme s těmito událostmi vůbec nic dělat, jen je přijmout a doufat, že po dalších výbuších mnoha desítek dalších, a určitě silnějších, bomb, se opět v Africe objeví první lidé, co budou používat nástroje jako v pravěku. Ono totiž z Ameriky, Evropy a Asie asi vůbec nic nezbude. Austrálie? Těžko říci. Možná, po dalším dva a půl milionu let někdo přijde a řekne:“Aha, tady kdysi žili lidé, jsou tu nějaké pozůstatky civilizace, asi se jim stala nehoda, byli to prostě pitomci, co se sami vymazali ze světa.“

Zůstane, snad, jen další mytologie o smrti a vzkříšení, jako už u mnoha jiných civilizací. Attis, Adonis, Tammuz, Dammuzi, Dionysos, Marduk, Amun, Osiris, Kristus, lidstvo… Z jednotek se stane mnohost, z individuálního kolektivní, nevědomí prostoupí vědomí, Choronzon nás sežere a nakonec vše dopadne dobře. Planeta si poradí, zotaví se, my totiž potřebujeme planetu Zemi k tomu, abychom mohli vůbec žít, ale ona nás nepotřebuje k tomu, aby mohla existovat.

A v tom je veliký rozdíl.

delfíní skok noc