Archiv pro rubriku: Esoterické úvahy

Japonsko, sociální kapitál, destrukce a živly ostrovní říše

Sociální kapitál

Text profesora Kennetha Newtona z Univerzity Southampton se zabývá sociálním kapitálem, občanskou společností a politickým a ekonomickým představením těchto politických pojmů.

Newton si dal v tomto textu za úkol porovnat dvě hlavní teorie úpadku politické podpory v západních zemích. První teorie je postavena na konceptu sociálního kapitálu, důvěře a občanské společnosti, přičemž sociální kapitál je poměrně nový pojem z 70. – 80. let 20. století a vyjadřuje, že kromě ekonomického kapitálu disponuje jedinec či sociální skupina sociálními vztahy a dovednostmi, symboly, které je možno směňovat za podobné vztahy či přímo za peníze. Druhá teorie je politicky zaměřena na výkonu vlády a ekonomiky, přičemž je každá z nich většinou brána samostatně. Tyto teorie byly křížově testovány na porovnání národních dat a případových studiích čtyř zemí, které odmítají podporu a/nebo politický výkon.

Důvěra, formální a neformální sítě a politická angažovanost jsou domény, na kterých se zkoumá kvalita sociálního kapitálu.

Ve skupině bílých studovaných labutí totiž objevil Newton čtyři černé – Švédsko, Finsko, Nový Zéland a Japonsko, které mají vysokou úroveň sociálního kapitálu, stejně jako úpadek politické podpory.

Výjimka však potvrzuje pravidlo, tyto hraniční případy neznamenají, že máme hodit souvislosti mezi sociálním kapitálem a politickou podporou do koše. Dají se však interpretovat tak, že výkon může mít více co do činění s úpadkem politické podpory než se sociálním kapitálem. Důkazy představuje naše puzzle vnitřních poměrů studovaných zemí, přestože se čtyři země liší.

Já bych ráda poukázala na historii a náboženství Japonska z hlediska sociálního kapitálu a politické podpory.

Japonsko je ostrovní říše, která tedy mohla a také využívala možnosti dobrovolné izolace, vzhledem k historii, kultuře a víře je plná extrémních radikálních změn politických a společenských podmínek.

Šintoismus je původní japonské náboženství, dnes je praktikováno většinou zároveň s buddhismem, křesťanství je velmi omezeno. Hluboce zakořeněný synkretický postoj k šintoismu a buddhismu silně ovlivňuje postoje Japonců k autoritě, především politické a také jejich rodinnou sounáležitost místo budování silné občanské společnosti, i když se to pozvolna mění, jak ukáži dále.

Šintoismus je založený na polyteismu, božstva jsou známa pod názvem kami. Božstva jsou personifikovanými přírodními silami a úkazy, s uctíváním přírody. Právě díky obklopení mořem a v sopečné oblasti jsou Japonci tak poddajní moci, protože jsou mocí obklopeni. Moc živlů se vlila do jejich žil a autorita je pro ně svatá. Japonská historie je bojem o zvětšení území v Asii, první i druhá světová válka souvisí úzce s výkonem ekonomiky a politickou mocí, která s vrozenou skromností, pracovitostí a oddaností vytváří doslova granát, který kam se hodí, tam vytváří destrukci na zakázku, viz kamikaze (božský vítr, viz kami výše), Nagasaki a zastavení Japonců atomovou bombou. Jinak se prostě zastavit nedali.

V Japonsku je velice aktivní mafie a korupce je zcela běžná. Co se nevybojuje silou se vybojuje penězi a projevovanou mocí elit.

V časných devadesátých letech, po přerodu Japonska v letech osmdesátých do druhé nejsilnější světové ekonomiky a znovuobnovení členství v mezinárodních organizacích se politická podpora snížila z obecně nízké podle standardů OECD na rekordně nízké úrovně. V devadesátých letech přišlo období deflace a minimálního růstu, přesto postupně víra v demokracii jako formu vlády vzrostla v letech 1968 až 1993 (Inoguchi, Kobayashi), ale důvěra v politiky prudce klesla, stejně jako spokojenost s demokracií, důvěrou v parlament a mnoho dalších veřejných institucí.

V roce 2003 se Japonsko umístilo na samém konci tabulky porovnání deseti asijských zemí AsiaBarometer díky důvěře ve státní správu a samosprávu, parlament, armádní, právní, vzdělávací a veřejné zdravotnické systémy. Eroze japonského sociálního kapitálu je ukázána na stabilní čtyřiceti dvou procentní sociální důvěře v rocích 1980, 1990 a 1995. Kompozitní indikátor občanské aktivity také zůstává v tomto období konstantní, ale počet dobrovolných sdružení se dramaticky později násobí. Japonci přikládají postupně větší význam působení v klubech a zájmových skupinách, než občané jakékoli jiné země zahrnuté do AsiaBarometru.

Národ tak svébytný jako Japonsko je napůl ukrytý v neformálních strukturách podsvětí, peněz a skrytého vlivu. Přestože se občané druží, spolčují a mají důvěru v demokratický systém, nemají důvěru ve výkon politického systému a politiků, kteří Japonsko řídí.

Smrtí císaře Šówa (Hirohito) v roce 1989 a s nástupem císaře Akihita na trůn začalo nové období japonské historie – období Heisei. Doba je ještě příliš těhotná změnami, které v Japonsku postupují vzhledem k mocenské kultuře zažité po tisíciletí velmi pomalu. Široká rodina bude vždy v Japonsku základní jednotkou. Jedno jejich přísloví totiž zní: „Nikdo z nás není tak chytrý jako my všichni dohromady.“

Další japonské přísloví totiž zní: „Meditovat nad svou příští dráhou – dobře bavit myši pod podlahou.“

A to je přímá výzva k akci, japonský přístup k životu v kostce.

Studijní text:

Kenneth Newton 2006 „Political Support: Social Capital, Civil Society and Political and Economic Performance.“ Political Studies, 54(4), pp. 846-864.

ALTERNATIVA KE ČTYŘEM DENNÍM ADORACÍM KE SLUNCI

Mám pro vás, přátelé bílé kopretiny, dobrou zprávu. Mé články s lehkou duchovní tématikou budou vycházet na facebookové skupině Magická domácnost  Zbyňka Milnera a Hany Pernikářové.

západ slunce s ptákem

ALTERNATIVA KE ČTYŘEM DENNÍM ADORACÍM KE SLUNCI

Máte chuť komunikovat se sluncem a nechce se Vám do žádného systému?

Následující denní systém čtyř adorací jsem upravila pro nepersonalizovanou formu adorací, to znamená, že zde není ani slovanský systém se slunečním bohem Dažbogem nebo třeba egyptský systém se slunečním bohem Ra či Hórem, do kterých se slunce škatulkuje.

Vše, co zbyde po oproštění se od personalizované formy je… Slunce!

Slunce dohlíží na štěstí, úspěch, slávu, vzestup, ušlechtilost, počestnost, autoritu a úctyhodnost.

východ slunce

RANNÍ ADORACE
Otoč se čelem k východu. Imaginuj vycházející slunce a Jitřenku jako modrou oblohu s hvězdou stojící nad ním a provázející východ slunce. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně.

Ve Tvé kráse, Jitřenko, otevři brány rána.
Ó planoucí slunce, mladé a plné sil,
plamen můj ať se v ně také mění.
Plameny naše spojily se. Ctím Tvůj majestát!

POLEDNÍ ADORACE
Otoč se čelem k jihu. Imaginuj slunce zářící ve středu nebes. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Zářící slunce sálá až hoří, všechno pod ním vzkvétá. Má za sebou polovinu své cesty oblohou.

Ó planoucí slunce na vrcholu svých sil,
předej mi svou sílu a aktivuj mé sluneční Já,
mou Pravou vůli, Boží vůli.
Ať daří se mi procházet svým životem tak jasně,
jako Ty procházíš oblohou.
Plamenem Tvým proto rozžíhám své srdce.
Nechť spolu hoří nám.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!

VEČERNÍ ADORACE
Otoč se čelem k západu. Imaginuj zapadající slunce a Večernici stojící nad ním a zahalující ho do večerní temnoty. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně.

Ó vznešené slunce, pálíš méně,
nesa hlubokou moudrost.
Plamen můj ať mění se v moudrost zapadajícího slunce.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
Ve Tvé kráse, Večernice, zavři brány večera.

PŮLNOČNÍ ADORACE
Otoč se čelem k severu. Imaginuj půlnoční Slunce na odvrácené straně planety zlatě zářící ve tmě. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Slunce žhnoucí ve tmách prochází nocí, aby mohlo ráno znovu čerstvé vyjít na východním obzoru.

Ó žhnoucí slunce ve tmách,
ty neviděná záře,
vím, že tam jsi a očekávám Tě.
Procházíš nocí, abys ráno opět vyšlo
silné a hravé, odpočaté.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!

©Lucienne Delfína Poláková, 2017

http://lucienne.cz

Suchý půst kontra mokrý půst

Rozdíl mezi suchým půstem a půstem mokrým je ten, že u mokrého se může pít čistá voda a nejí se nic. Ano… Slyšíte dobře… U suchého půstu si nevypijete vody ani kapičku. Prostě jenom jste. Vy a vaše myšlenky, situace, které se vám stávají.

orel

Budu citovat admina ze stránek www.breatharian.eu:“Kromě čerpání energetických zásob si musí organismus vystačit i se svými zásobami vody. Tu získává rozpadem tkání a přeměnou z tuků, proto je suchý půst účinnější než běžný půst o vodě.

I jeho průběh je náročnější a daleko více se projeví příprava před půstem. Stravujete-li se před suchým půstem „klasicky“, bude vaše tělo zaneseno množstvím odpadních látek, ale kvůli nedostatku vody je nemůžete dostatečně odplavovat a může tak snadno dojít k otravě organismu. V případě nevhodné stravy (např. příliš solené) může proto být bezpečná délka suchého půstu např. jen 1 nebo 2 dny. Stravujete-li se před půstem dlouhodoběji vhodnou stravou, nejlépe vitariánskou (minimálně týden), nebude vám činit problém suchý půst o délce 7 dnů.

U suchých půstů platí více než kdy jindy – nepřekonávejte se. Pokud cítíte, že vám dochází síly nebo že něco není v pořádku, přerušte půst. Máte dost času a můžete kdykoliv to zkusit znovu – a je velmi pravděpodobné, že každý další pokus bude čím dál snazší.“

Půst obecně je hodně účinná očišťující praktika. Jak těla, tak mysli, tak ducha. Je třeba umět zacházet s myšlenkami a umět rozpustit myšlení.

mattoni-lahev-orel

Vracela jsem se z města a šla dlouhou cestu na autobusovou zastávku. Cestou jsem přecházela vodovodní trubky, kanály na silnici měly velký název VODA, dělníci, co opravovali zatopenou silnici, měli na plotech nádherné, lákavé, skoro plné láhve vody, potkala jsem dvojici, co nesla karton mattonek, jazyk se mi lepil na patro a bolely mě sem tam ledviny a klouby.

Přemýšlela jsem o poušti a žízni, o vězení a žízni, o poustevnických jeskyních a žízni a o tom, jak člověk vydrží bez vody tak den, dva a pak přece musí umřít a jak lidé zešíleli žízní a hlady a jak to doopravdy chápu. Překonala jsem to a šla vytrvale dál. Rozpustila jsem myšlenky.

poušť se skálou

V další vhodnou chvíli se mi zjevilo šest nádherných, přenádherných šálků černého anglického čaje, který tolik miluji. Čaj lákal a voněl. Jenom po něm sáhnout a napít se. Jenom trošku. Jenom úplně malinko… Bolela mě hlava.

anglický čaj

Rozpustila jsem myšlenky a přestala myslet na čaj. Utěšila svou mysl a své tělo. Věděla jsem, že cesta tudy nikam nevede. Chvilková úleva a pak výčitky, že jsem zklamala sama sebe. Vydrž! Už to nebude dlouho trvat. Je to proces čištění. Nic víc.

Jo, zapomněla jsem dodat, že k tomu patří taky žádný sex. Ani orgasmus. A že vás to bude taky lákat.

Vzpomněla jsem si, že snad vypláznout na chvíli jazyk na slunce a požádat o vodu. Plazila jsem jazyk na slunce a viděla konev, jak mi nalévá do dlaní vodu a také na ten vyplazený jazyk. Poděkovala jsem, zandala vyschlý a sluncem vysušený jazyk do suché dršky a šla dál. Kupodivu, za několik minut jsem už měla ústa plná slin a byla jsem jak  po vypití aspoň litru vody. Fungovalo to.

Co radím?

Zastavte se na chvilku, sedněte si, když máte slabost. Noste s sebou láhev vody a jablko, kdyby přišla slabost, co se nedá překonat. Znám to z klasických mokrých půstů. Myšlenky mají jenom takovou sílu, jakou jim dáte a dovolíte, aby měly. Ale když je fakt zle, je třeba mít veškerou záchranu při sobě. Nemusíte ji použít, ale je tam. Máte jistotu, že se nic nestane.

citron a máta

Vy vládnete nad myšlenkami a tělem, váš duch. To je ta síla, ke které se upínáte. Božství v nás skrze které poznáváte božství jako takové.

Tělo je nástroj, důležitý pro poznání. Ale tělo není všechno. Respektujte a milujte své tělo nejenom, když je mu dobře, ale i když mu je zle a zvláště když mu je zle. Patří mu veškerá úcta a respekt. Ono vás nosí a vše vám umožňuje, starejte se o něj, jak nejlépe umíte.

Zkuste si o půstu, myšlenkách a těle něco přečíst. Cviky, techniky, meditace. Všechno se počítá.

No a nakonec to nejdůležitější – návratovka, tedy návrat k běžné stravě, která trvá tolik dní, kolik půstujete, je ještě důležitější, než půst jako takový. Je nesmírně léčivá a taky si lehce potrénujete vůli. To si ale musí vyzkoušet každý sám na sobě.

Půstu zdar!

consciousnesss

Co je to hlavní

Pátek večer, půl osmé. Jdu z práce. Dala jsem si přesčas. Vidím, že v čínském bistru v Brně na stanici Tábor je ještě otevřeno. Majitelé, co tam vydávají jídla, uklízí.

Že bych si koupila pozdní večeři, ať nemusím vařit? Já bych tedy nevařila, vzala bych si jablka, ale mohla bych, kdybych chtěla. Ale já si chci dát nějaký kvalitní důvod na koupení večeře. Přemýšlím, nohu nakročenou na schodech, proč tu ráda kupuji jídlo. Vstupuji dál.

„Dobrý večer, máte ještě něco k jídlu?“

„Už máme jenom kuřecí na kari s nudlemi.“

„Paráda. Tak jednu velkou porci.“ Koukám na to a paní nandavá jídlo do plastového talířku. Chci to s sebou.

„Víte, proč tu ráda kupuji jídlo? Vím a cítím, že tu máte posvěcený prostor,“ projedu rukou ve vzduchu do půlkruhu. Zastavím se s ní u smějícího se Buddhy na kruhovém oltáři v rohu, kousek od stropu. Je tam celý džbán vypálených tyčinek, které koukají do vzduchu, květiny, dary. Je přítomen samotný Buddha a dobří duchové.

„Tam, pod Buddhou, ráda sedávám, dobře si tam odpočinu.“ Pár se na mě dívá pátravě.

„Jak dlouho tu jste?“

„Jako na tomhle místě? Šestnáct let.“

„Hmmm,“ zabručím, “ to je výkon.“

„Skoro šest tisíc dní…“

„To máte pravdu, skoro šest tisíc dní.“ 16 x 365 je 5840 dní, v duchu si to zhruba počítám.

„Jídlo je tu nabité pozitivní energií a dělá mi to dobře.“ Oba se usmívají, dívají se po sobě a usmějí se i na mě.

„Děkujeme. Je to vírou.“

„Já vím. Víra je hrozně důležitá věc.“

„My jsme buddhisti.“ Odmlčí se pán.

„Myslím si, že Bůh je jenom jeden,“ řekne.

„Ano. Bylo by to nespravedlivé vůči miliardám stvoření před námi a miliardám stvoření po nás, kdyby bylo jedno náboženství ‚to pravé‘. Každý se někam narodíme, do nějaké společnosti, do nějakého světonázoru a náboženství. Je to o dobru, které v sobě máme a předáváme dál, je to lidství v nás, protože to, že pomáháme všemu a všem, z nás dělá lepší bytosti a dělá svět lepším, je to o tom, myslet tak jako v tom…“ Zadrhnu se a dávám si na srdce dlaň.

Nevím, jak mám říci, že žití v božství a upřednostňování božství před vlastními touhami a názory, před ‚egem‘, z nás činí teprve lidi s vlastním názorem. Že to je to, oč jde. Proto jsme tady. Učíme se, jak mít pokoru před bohy a před vesmírem, před ostatními lidmi, zvířaty, rostlinami, věcmi, přírodou obecně. Učíme se, jak mít pokoru před sebou samými. Ego to tedy zatím nikdy moc nevytrhlo. Je to takový učební program.

„Je to o vcítění, o prožití,“ usmívá se v lehce pobavené póze pán.

„Ano,“ klopím oči já a usmívám se. „Vy jste buddhisti, já jsem pohan, jsou tu křesťané, muslimové, tisíce dalších náboženství. Ale člověk je to pořád jeden. A víra, ta je jenom jedna.“

Chvíli mlčíme. Paní ukáže zpoza pultu na zabalené jídlo, už zaplacené. „Tady máte jídlo.“

Usměji se. Ano, mají do sedmi a je tři čtvrtě na osm. „Děkuji za jídlo po pracovní době,“ jemně skloním hlavu s úctou k jejich neutuchající práci a všemu, co do svého života, do své práce, do nás, vnášejí dobrého.

„Hezký víkend,“ podívám se na ceduli, kde mají volno jen jeden den v týdnu, v neděli, a odcházím z šesti tisíc dnů starého svatého poutního místa, kam chodí stovky lidí čerpat sílu na každý den…

Jaguár, posvátné denní znamení Mayů, duch Matky Země

O víkendu jsme byli s partnerem v jeskyních. V jeskyních je tma jak v pytli. Měla jsem baterku, ta však začala blikat a nakonec pohasla. Strčila jsem ji do kapsy a mentálně se přepnula na vnitřní smysly.

Cítila jsem překážky v podobě kaluží a kamenů, strop a kameny vyčuhující do prostoru. Vnitřní vedení mám v neviditelném světě vždy, ale kdo rozumí, ten ví co vidím. Pro ostatní nechť jsou detaily skryty.

Přijala jsem temnotu Země jako součást sebe samé a stěny začaly zářit zlatým světlem. Viděla jsem naprosto vše. Každý kámen a to i za něj. Stala jsem se součástí Země a Země mne prostoupila.

Další rovina vidění mne prostoupila v míru a pokoji.

Doma jsem se podívala, proč mě oči pálí a přičítala to tomu, že vidím v běžné realitě tak hrozné věci, že mi to sežehlo oči do zánětu. Ale ono se ukázalo ještě další vysvětlení. Skrz vnitřní utrpení se mi začala měnit struktura a barva očí. Začala mi v mých modrých očích  prosvítat u panenky medová, žlutá. Zcela zmizela zelená a šedá. Začaly se rýsovat tvary medových oblastí do tvaru panenek šelem.

Kdysi jsem četla, že po dlouhé Cestě se lidem změnila barva očí do průzračné modré. No, já se měním do jaguára, takové vcelku nebezpečné kočičky. Také jsme právě začali nový Mayský rok, proměna probíhá v souladu s Mayskými cykly.

Jaguár je tajnůstkářská bytost, která se plazí kolem v noci. Je to typické denní znamení pro proroky mezi Mayi a kvůli schopnosti vidět ve tmě mají často osoby s tímto znamením jasnovidecké schopnosti spojené se značnou dávkou inteligence. Je to typické denní znamení mezi strážci dne. Intelektuální schopnosti Jaguára spojené s jeho typicky ženskou mentalitou mohou v nositelích tohoto znamení vytvořit léčivé schopnosti. Jejich síla jim dodává trpělivost, která může rychle přejít v náhlé záchvaty činnosti. Jejich úsilí je však často velmi úzce soustředěno a zřídka jsou otevření ke zkoumání alternativních cest života. Mají sklon k tomu, že je druzí obtížně chápou, a pak se jen obrátí a mizí v životech jiných lidí.

Váše Mayské Sluneční Znamení

Vaše datum narození: 02.06.1977
Mayský dlouhý počet: 12.18.3.16.14
TZOL’KIN: 5 Ix (Jaguár, mág)

Ix

Česky: Jaguár, šaman
K’iché: Ix-Balam
Yucatecan: Ix
Dreamspell: Bílý Mág

Charakteristika:
Ix-Balam, Jaguáří samice, je královnou a hlasem džungle, divoká, tajemná, silná. Mayové jaguára často zobrazovali jako sochy, reliéfy v kameni, malovali jej na keramiku, vyráběli jaguáři masky. Je to mocná energie Matky Země, která se může kouzelně zhmotnit kdekoliv a v jakékoliv podobě. Je to energie kouzelníků a šamanů.

Symbolika glyfu:
Jaguár: Glyf zobrazuje tvář a skvrny Jaguára-samice, královny džungle. Skvrny můžeme také chápat jako duchovní dimenze, do kterých má vědomí Jaguára přístup, jako energii Země, nebo jako ženské reprodukční orgány.

Více zde: http://rozbor-narozeni.webnode.cz/mayove/jednotliva-znameni/jaguar/

Jasnovidnost a sny – o porozumění

Silenter a já

K tomuhle článku se už chystám asi patnáct let, leč stále jsem se necítila dostatečně „zkušená“ na to, abych k tématu napsala pár vysvětlujících slov a protože se ani po letech tak necítím, zřejmě to tak má být a možná svou ne/zkušeností hozenou do pléna pomohu někomu, kdo hledá jak na to.

když změním svou mysl

 

Totiž, zcela zásadní je kontext života toho kterého jedince, co dělal a čím se zabýval v minulosti, co dělá teď a co chce dělat potom a podotýkám, že je pravděpodobná změna směru zájmů během času a pokud chcete zlatou radu – nevažte se nikde a jděte krok po kroku s tím, že kdykoli může nastat zatáčka a vy nevíte, co je za ní. Nemůžete vědět, ani když vidíte až za roh.

Mám-li to vzít stručně od svého života, tak já k jasnovidnosti přišla jak slepý k houslím třídenním půstem před zhruba dvaceti lety a myslím, že nás je víc, co se v době globalizace a oploštění zájmů jedince na komerční jednoduchost konzumního světa včetně jednoduchých vysvětlujících new-age brožurek dostanou shodou náhod k duchovní cestě a pak poraď si jak umíš.

modlící se žena

 

Nejdříve jsem z toho byla vyplašená, viděla jsem různé věci o kterých jsem slyšela jako o energetickém světě kolem nás a viděla jsem spoustu věcí, o kterých jsem ani neslyšela natož pak četla. Říká se, že mnoho neúspěšných esoteriků opisuje od těch úspěšných druhých a přitom „nic nevidí“ a jenom o tom blafají. Může to tak být a pokud to tak je, tak jsem před dvaceti lety nenarazila ani na originálního autora natož na opis těch jevů, s kterými jsem se denně setkávala.

A popravdě řečeno – moc číst nešlo, do knih jsem se propadala, a duchovní literatuře se mé podvědomí natolik brání, že po dvaceti letech nemám načtenou jedinou knihu na spirituální téma od začátku do konce, jen úseky, které jsem potřebovala k poznání a pochopení. Části textu, ke kterým mne kniha pustila a to jen taková kniha, ke které jsem měla důvěru a dovolila jsem jí ovlivnit mé vědomí a podvědomí.

Takže – buď „vidím“ víc a nebo… jsou to takové věci, o kterých se mlčí jak v esoterním bulváru, tak v seriózní literatuře. Tabu věci. Co s tím? Jen to prožít a doufat v pochopení souvislostí. Vzít si z dané situace maximum pro své poznání a vydržet, vytrvat.

strom života

Přiznám se, že pohybovat se ve světě aur a energetických „pozůstatků“ lidí, budov či myšlenek, bylo zároveň s běžným světem „na pozadí“ či „na popředí“ (odkazuji na gestalt psychologii) náročné a víc jsem „viděla“ než věděla. Sebekriticky mohu s klidným svědomím prohlásit, že to tak mám dosud. Pokora před dovednostmi, jež volně přicházejí a odcházejí, vůči proměnlivé realitě, hrami bohů a jinými činiteli, ovlivňujícími přímo vaši realitu, je na místě. Buďte formou po božský obsah ve vás samých, nelpěte a nepřejte si usilovně nic kromě vytrvalosti v setrvání na Cestě přese všechny překážky, poznání, jestli přijde a otevřenosti k pochopení, bude-li vám dopřáno jej získat. Všechno ostatní se dostaví samo ve vhodný čas. Každý krok se počítá, to mějte vždy na paměti.

slunce v ruce

Skloubit intuitivní vhled s přemýšlením o tom, co vidíte a jaký je význam daného obrazu, je bez předchozí prošlapané stezky dost nereálné a jak říkám, já měla místo stezky hustý prales, takže jeden nemůže čekat pochopení obrazu za týden praxe. Po letech tvrdé práce na sobě na to sice už mám trochu grifu, ale stejně – léta, která jiný strávil zabývání se „koníčkem“ na cvičišti, jsem já strávila zcela jinak a proto mi na bojišti chybí. Tím chci říci, že kdo se tím zabývá „celý život“, tak má rozhodně plus a může porozumět lépe, lehčeji a dříve po probuzení.

Nápor na psychiku se zvládnout dá, pokud tomu uzpůsobíte svůj život. Byla jsem schopná chodit do tří prací najednou, dobrovolničit a do toho vystudovat bakaláře, nikde mne nevyhodili pro nekompetentnost či pro bláznivost a já o svém světě nemluvila, protože přeci jenom, mezi námi, už to není hra s vysvětlujícími brožurkami a „jasný andělský new age“, ale realita a ta někdy ukazuje věci, za které se druhý stydí či ho bolí a pak je jednodušší mlčet než byste druhého vyděsili a on před vámi utekl.

mlčení

Pro přežití je důležité mlčet. Ti, co potřebují radu si vás najdou vždycky a pak sami uznáte za vhodné, jakou znalostí pomůžete. I kdybyste stokrát chtěli sdílet, raději se na to vykašlete.

dokazat

Doporučuji pracovat se svými sny, ovšem ne stylem babiččina snáře, ale cestou vlastních asociací ke snům. Pro mě budou potkani ve snu vždy představovat to nejdražší, co mám, co se ve mně rodí a o co pečuji, tj. duchovní cesta a myšlenky, pro druhého budou odporností, která je děsí. Je to zcela individuální a proto je nutné o tom přemýšlet.

12541013_1122004157811819_337737113871098975_n

 

Každý sen je plný symbolů, které jsou nějak poskládané. Každá jasnovidná scéna je plná symbolů, které jsou nějak poskládané. Všechny symboly mají několik významů a je třeba pečlivě rozlišovat symboly a znaky. Důležité je, v jakém pozadí či ději se použijí, jak vypadají, jaký mají tvar, barvu, jak rychle se s nimi zachází, jestli vidíte symbol zezadu, zepředu, z boku a z které strany, co vám symbol asociuje a hlavně pozor na detaily.

emoce

Jako příklad uvedu kupříkladu scénku člověka, který má v ruce cosi jako činku, tu zvedá a s ní pomalu začíná točit. Racionální popis: člověk drží činku a s tou pohybuje. Je třeba k tomu přistoupit jinak, aby to dávalo smysl a to asociacemi. Činka se skládá z tyče a zátěže. Činka ze scénky má v detailu tři zátěže na každé straně, takže podle obecně ustavených pravidel v našich médiích (viz předpověď počasí), je třetí stupeň největší stupeň zátěže, člověku nebezpečný. Člověk je ohnutý pod zátěží, kterou pozvedá, ne však moc, protože je to na něj příliš těžké, a pokouší se s ní zatočit. Takže vysvětlení je: Zatočit s těžkou zátěží.

zátěž

Jako druhý příklad uvedu cvičení. Scénky jsou: muž cvičí na piáno dokola jednu pasáž, muž cvičí na hrazdě, muž dělá kliky. Přistoupím rovnou k asociacím a uvedu rozdíly ke „cvičením“. V první scénce je trénována dovednost, umění, kde je potřeba obou rukou a nohou, mužského nasazení, síly, cílevědomosti a pravidelnému rytmu. Druhá scénka je vzpor na sílu, je třeba silou ucvičit náročný cvik, netřeba žádných zvláštních dovedností. Cvik je dokončený, takže výhra. Třetí scénka platí na posilování. Posilujeme sebe, ducha, reflexy, žádoucí spojení v mozku, svaly. Posilujeme kromě nich i výdrž, mechanicky, cvik není dokončený, takže práce bez konce. Pokud by ve scénkách cvičila žena či dítě, bude vysvětlení odlišné, protože žena znamená ženskost, iracionalitu, něžnost a jemnost, dítě zase cosi započatého v prvních fázích vývoje, nový projekt, pocit, znalost, dovednost.

Alchymie horní a dolní nebesa

Je jedno, k čemu se scénka vztahuje, je to podle mě univerzální symbolika, jenom je třeba se o ní naučit přemýšlet. Pokud budete pracovat se snáři moderního typu, tj. freudovská a jungovská symbolika, vždy mějte na vědomí, že snář je návod, inspirace, ale hlavní smysl snu či jasnovidné scéně musíte dát vy a musíte to tak cítit. Pokud scénku pochopíte, nastanou příslušné pocity uvědomění, což pro vás bude odměnou, protože jsou to pocity příjemné. Řiďte se tudíž podle pocitů, ne podle rozumu. Rozum vám může stokrát říkat, že je to jinak, pokud to neprocítíte, je to jenom racionální pokus o vysvětlení a ten nemá v tomhle světě váhu.

johann_georg_gichtel zasvěcení

Zkoušela jsem také pracovat s Danem Rudhyarem a jeho Astrologickou mandalou, kde jsem pročítala scénky, které viděla jasnovidka Wheelerová na kartičkách s jednotlivými stupni zvířetníku a kterým se říká tzv. Sabiánské symboly. Rudhyar má vytvořený systém 360 fází v pentarytmické sekvenci, přičemž „symbol je klíčem k souladu mezi individuálním činem, problémem nebo situací a univerzálním referenčním rámcem – relativním jako sama tato univerzalita.“sabiánské symboly

Systém může dobře sloužit porozumění jasnovidným osobám a racionálnímu bádání nad každou scénkou, ale popravdě řečeno, v době, kdy jsem hledala jednoduché cesty ve složitém světě jasnovidění, jsem moc neocenila složitý systém, kde se vyjadřovalo k tomu, co viděla Wheelerová, několik lidí a každý na to šel jinak, nehledě na to, že mnoho symbolů mne oslovovalo jinak po průchodu mým nitrem a asociacemi, než bylo vysvětleno. Bylo to zracionalizované a příliš mnoho obrazů, já si naopak potřebovala poradit s obrazy svými, odlišnými, individualizovanými pro mě. Proto jsem i pochopila větu, kterou jsem kdysi četla někde na netu v nějaké hádce ohledně Sabiánských symbolů, že „my chceme vědět jenom to, co Wheelerová viděla a ne to, jak si její scénky vykládáte“.

koule s motylem

Abych se ještě vrátila k těm detailům – je mi zcela pochopitelné, že Pýthie řekla králi Kroisovi o scénce, kterou viděla: „Když překročíš řeku Halys, zničíš velkou říši.“ Mohla vidět vojsko vedené lýdským králem jak překračuje řeku a mohla vidět zničenou říši. Jestli tam viděla i znaky nebo zbroj obou armád, mohla dojít k poznání armády dle účesů, oblečení vojáků a vojenského stylu a vybavení. Následně mohla vidět vpád přes řeku a pak krajinu po bitvě, nijak nesignovanou symboly. Jestli to bylo jinak už nikdo nezjistí.

Čas-mystikum---Delfy-Malá.jpg

Je však třeba brát v úvahu, že pokud se k někomu vydá král na poradu, musí mít ten člověk ověřený rozhled a schopnost rozlišovat. Každopádně si myslím, že dokázala odvodit, kdo bude zničen, protože v detailech to vždycky je. Pokud to ve scénce není jasně pochopitelné, je nutné se ptát znovu a poprosit o jinou formu symbolu či jeho zvýraznění a scénka se upraví podle přání a pak už zase můžete bádat, co scénka zobrazuje. V jejím případě byla nejednoznačná odpověď jejím diplomatickým umem, jeden už se po dlouhé praxi naučí odpovídat tak, aby nedostal za uši od žadatele věštby a přitom mu dal možnost volby.

the_pythie_by_eireen

Co mi v porozumění tomuto světu naopak pomohlo hodně, bylo vykládání snů a vizí nahlas. Já při práci s vizemi mluvím alespoň v duchu, když nemohu mluvit nahlas, či si zapisuji to, co vidím, pro svou vlastní okamžitou zpětnou vazbu a lepší pochopení.

energie.jpg

Léty praxe jste schopni při práci s vizemi a sny zaznamenat myšlenku od myšlenky písemně až po aktu vize samotné a vybavit si každý detail včetně navazujících a souběžných realit, se kterými jste pracovali. Mluvím zde o hodinách vnímání ve stavu změněného vědomí, které pak několik hodin zapisujete.

snění 3

Za tímto je vždy velký kus práce na sobě. Je to něco jako myšlenkový diář, odlišný od práce s Akášou, kterou prohlížíte. Zde jste zúčastněný aktér a lucidně jste schopni pracovat s astrální realitou či na ni pohlížet z pohledu prostého nehodnotícího pozorovatele, což je často těžké, ale dá se naučit poodstoupení od emocí. Těžko, ale dá se to.

zářím

Všechny scénky, které se jasnovidně odehrávají, představují doslovný popis a pokud se pokusíte znovu a znovu pojmenovat co vidíte, za nějakou dobu se trefíte do významu. Kupříkladu píši článek a mám žízeň. Zjeví se mi scénka, kde vidím sama sebe, jak zvedám lahev na vodu (pozor na různé tvary láhví, amfor, hrnků, skleniček a misek – pokaždé jiný význam) k ústům a pak ruka trochu klesá a pak zase stoupá a tak pořád dokola, takže symbol je ne pít, ale popíjet, nedokonavá činnost. Samozřejmě – mám-li inspiraci, mohu vizi ignorovat, na druhou stranu používám k psaní nejenom svého ducha, ale i své tělo a je lepší s tělem vycházet po dobrém a pokud má žízeň a dokonce si o vodu řekne, měla bych minimálně ze slušnosti, především pak z lásky a respektu k sobě samé a svému tělu, vyhovět.

amfora

Tím se dostávám k části poslední a tou jsou idiomy. Budete-li se zabývat hrou jazyka, hodně si pomůžete. Nakonec začnete slyšet významy v původně hluché řeči, kterou jste dosud brali jako automatismus. Tím dostává smysl i doporučení ve Veselého kompendiích o magii, aby adept dobře uměl jazyk a to nejenom svůj, ale i ten, kterým komunikuje s bytostmi, které volá, protože na jazykové hříčky se hraje všude a já dodávám, že nejenom v magii, ale i ve snech, v jasnovidectví, vizích i spontánní komunikaci s přírodními bytostmi. Vlastně je to celé taková velká hra či malá hříčka.

Two babies laughing together.

Dívejme se tedy na svět s pousmáním a laskavýma očima zvídavého dítěte. I proto je třeba jej nebrat tak vážně, živi z něj stejně neodejdeme.

Zažehnání smíchem…

DSC01054

O jasnovidnosti také pojednávají tyto články:

Kojotova série skeptického pojednávání o jasnovidnosti a telepatii a zvláště článek s texty od W. H. C. Tenhaeffa o parapsychologickém výzkumu v Holandsku a námitkám proti hypotéze náhody v telepatii.

 

Pro opravdu zvídavé doporučuji pročíst rubriku Esoterika, Esoterické úvahy a Astro, kde najdete dostatek podrobnějšího materiálu z různých úhlů pohledu, převážně v metaforách.

Cesta vody, nositelky života a emocí, k Zemi pod blankytně černou oblohou

This slideshow requires JavaScript.

Představte si, že o něco usilujete několik let. Za každou kapku potu, hořkou slzu a odplivnutou slinu z vyčerpáním vysušené dršky se střádají kapky emocí v podobě vody do nádrže. Postupem měsíců a let je nádrž naplněna a pomalu přetéká.

když změním svou mysl

Je to jak kácení deštných pralesů. Postupem času se zastavuje koloběh vody na Zemi, Golfský proud mění směr, moře je neklidné, bouře jsou nevyzpytatelné, počasí se mění.

CIMG9130
Najednou už s tím člověk se sirkami, dynamitem a rozbuškami nehne, jen zírá. Ještě pár rozbušek, pár výbuchů, vždyť dosud se nic nestalo a určitě se nikdy nic nestane. Prázdné pohledy, prázdná slova, prázdná gesta. Nádrž uvnitř na svém dně pukla a voda se začala ztrácet.

vodárenské kaly

Roční období mezitím probíhala. Počasí kolem nádrže se postupně začalo měnit. Díky těžkým kovům a radioaktivitě z neustálého osvěcování a nuceným reakcím vody s chemickými látkami, se zvířata a rostliny změnily, zmutovaly, aby přežily.

tříhlavý pes

Z mírného podnebí se stalo podnebí 92x více než Země natlakované, těžké a horké Venuše spojené s doruda rozpáleným Martem bez kapky vody. Voda, kdysi tak plodná a přinášející život všemu a všem, se skryla postupně do podzemí.

venus-mars-art-copy_88671_990x742

Voda protekla rozpukanou zemí blíže k jádru Země a nastala proměna do dalšího skupenství, páry, jež rozšiřovala spáry u litograficky se tvářících puklin, vzor vody tak změnil členitost v jednotu, že kamenotisk byl logickým vyústěním. Voda ve formě kapaliny, ledu a páry podráždila Zemi, vytvořila cestu ven magmatu. Začala vznikat sopka. Pomaličku ale jistě.

fotky-35-sopka-hualalai

Krajina je tichá. Ale magma tiše stoupá vzhůru, pekelná teplota spaluje nitro a tlak uvnitř Země je nesmírný.

 

Žádné emoce navenek, Cesta vedla do podzemí a dál bude probíhat skrytě…

slunce v ruce

Smaragdová deska

Překlad Pierra de Lasenica:

  1. Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole, aby dokonány byly divy jediné věci.
  2. A jako všechny věci byly učiněny z jediného, za prostředkování jediného, tak všechny věci zrodily se z této jediné věci přizpůsobením.
  3. Slunce jest jeho otcem, měsíc jest jeho matkou, vítr nosil jej ve svých útrobách, země jest jeho živitelkou.
  4. On jest otcem universálního telesmatu celého světa.
  5. Jeho síla jest celá, když byla proměněna v zemi.
  6. Oddělíš zemi od ohně, jemné od hrubého, opatrně a nanejvýš moudře.
  7. On vystupuje od země k nebi a zase znova sestupuje z nebe na zemi a přijímá sílu věcí hořeních i doleních.
  8. Takto budeš míti slávu celého vesmíru; veškerá temnota prchne před tebou.
  9. Tu sídlí síla, ze všech sil nejmocnější, která překoná každou jemnou věc a pronikne každou věc pevnou.
  10. Takto stvořen byl vesmír.
  11. Odtud vzejdou přizpůsobení podivuhodná, jichž způsob jest zde.
  12. Proto jsem byl nazván Hermes Trismegistos, maje tři části filosofie celého vesmíru.
  13. Co jsem pověděl o magisteriu slunce, jest úplné.

Rosicrucian_Rose