Archiv pro rubriku: Slovanská magie

Nadnárodní občanská společnost, Wicca, křesťanství, TAS The Sacred Earth Alliance bojující za toleranci v náboženství

Transnacionální advokační sítě (TAS) v mezinárodní politice, úvodní kapitola autorů Keck, Sikking, z roku 1998, ukazuje typ aktérů, kteří se formují ve vysoce normativních politických oblastech, jako např. ženská práva, obhajoba lidských práv obecně, ochrana životního prostředí, je mnoho oblastí, kde jsou aktivní TAS. TAS se formují do organizací kolem žhavých problémů, které trápí politické představitele jako politický problém k řešení. TAS upozorňují a prosazují univerzalisticky chápané principy, které by měly potenciálně platit pro každého člověka. Prosazují novou legislativu, často v rámci mezinárodních norem, na jejichž existenci jsou navázány. Vytváří v transnacionálním rámci nátlak na politiky díky tomu, že mobilizují skupiny i mimo daný stát, kde působí. Tím se dosahuje kýženého tlaku, protože problém lokální se mění v problém globální.

Text Kennetha a Rieffa z roku 2004 zpochybňuje pojem „globální občanská společnost“ v souvislosti s rozšířením hrozeb terorismu, hrozeb ekonomických a obecně chápání lidských „práv“ z transnacionálního a mezinárodního kontextu globalizačních aktivit, jež jednoduše drtí jednotlivé národy nutností globalizace lokálního. Upozorňuje na devalvaci ideologického zakotvení demokracie a tedy práv a povinností z globalizovaného pohledu práv, co náleží každému jedinci, morální étos, jež přímo poškozuje demokracii. Navrhuje, aby neziskové nevládní organizace působící transnacionálně a mezinárodně, šly do minulosti a pochopily svou historii, vznik a své ukotvení ať už v Evropě vycházející z kvazi-náboženských aktivit a jež směřuje k ještě více globalizované Evropské Unii, nebo v Americe, kde aktivity vychází z původní misionářské tradice. V kontextu s nedemokratickými zeměmi je třeba uchopit nově pojem, abychom zrevidovali svůj postoj k němu. Poukazuje de facto na přenesení interngovernmentalismu do současné demokracie místo neofunkcionalismu.

 

WICCU ZATRHNEME – TAKOVÉ NÁBOŽENSTVÍ NEMÁ PRÁVO BÝT…

Svoboda vyznání je základní z lidských práv, je vyjádřením svobody člověka v jeho duševní a duchovní sféře. V právních předpisech je spjata se svobodou myšlení a svobodou svědomí.

Podívám se v krátkosti na příběh vzniku a boje nového náboženského hnutí Wicca o své místo na slunci s ohledem na chápání Wiccy a čarodějnictví křesťanstvím a společností obecně.

Wicca propaguje univerzalistické principy chápání světa a má své wiccanské Rede: „Čiň, co chceš, pokud tím nikomu neškodíš“.

Wicca vyšla z myšlenek Angličana Geralda „Scire“ Gardnera jako zednáře a člena Ordo Templi Orientis (zakladatel Aleister Crowley, Theléma), amatérského antropologa, archeologa a spisovatele, který většinu času prožil v Asii studováním různých kultů a také čarodějnictví. Vypustil do světa v šedesátých letech minulého století fabulovaný příběh, jak byl zasvěcen do starého řádu New Forest coven, jehož odkaz byl předáván od zasvěcence k zasvěcenci a to právě v době, kdy už mohlo být v Anglii zákonně přiznáno, že praktikujete čarodějnictví (do roku 1951 v Anglii zakázáno). Stvořil tím něco živého, nové náboženství, které se vyvíjelo a ovlivnilo nejenom Evropu, ale také Ameriku a další kontinenty.

Náboženství se šířilo ve vlně „nově objevených“ lidských práv, mezi nimiž bylo také právo svobodně vyznávat svou víru. V Americe i Evropě se po opadnutí konfliktů reagujících na nová náboženství v 70. letech rozhořel strach ze satanismu podporovaný hysterií křesťanství, hluboce zakořeněnou v Bibli. Ještě v roce 1998 a 2000, jak uvádí Cowen a Bromley, byli američtí zaměstnanci propouštěni z práce za nošení symbolu Wiccy – pentagramu nebo i jenom za odhalení, že jsou praktikujícími Wiccany.

Pubertální pojetí Rede „čiň si co chceš“ neznamená „dělej co chceš“, i když je to tak bohužel mnohdy chápáno. V tomto odkáži přímo na dogma Thelémy, ze které Gardner v definici Rede vycházel – „Láska je zákon, láska pod vůlí. Dělej, co Ty chceš, ať je cele zákon.“, které odkazuje na Vůli Pravou, kdy Pravé Vůle se nekříží, křížit se mohou jenom chtění a to je velká sebe-disciplinovanost, která se po praktikujícím chce.

Trochu mne překvapila diplomová práce od neznámé autorky pod Masarykovou univerzitou (jen odkaz bez jména diplomanta, mohu pouze odvozovat z názvu souboru, že název práce se jmenuje Nebezpečí kultu a sekt a alternativních náboženství), kde Wiccu spolu s Druidstvím a Satanismem definovala jako „…druh (tvrdé) sekty  přírodně-okultního původu (kořeny mají ve spiritismu, animismu či lidovém čarodějnictví). Členové odmítají křesťanské hodnoty a praktikují staré rituály, magii a  šamanství, které inovovali a přizpůsobili dnešní době. Mnohdy přinášejí svým bohům oběti…“, přičemž z vyznění své práce dává přednost sektám, které propagují rozvoj osobnosti, jako je třeba scientologie, kterou považuje za akceptovatelnou, přestože je výrazně nebezpečnější pro člověka než realizace nenásilného nového náboženského směru.  Wiccu sama řadí pod Satanismus jako tvrdou sektu, je vidět, že zde se střetávají náboženské názory křesťanky a polyteistického náboženství Wiccy. Wiccu dokonce nezná ani jediný její respondent výzkumu a kdyby si o ní přečetla aspoň něco, nemohla by práci napsat tak, jak ji napsala, protože vytvořila nesmyslnou iluzi reality, kterou jako obhájenou diplomovou práci mohou přejímat jiní hledající jako fakt. To jsou právě ty předsudky, které Wiccu provází, ať už na cestě Evropou či Amerikou a které jsou hluboce zakořeněny v křesťanství. Transnacionální advokační společnosti, které mohou ovlivňovat názory představitelů států, bohužel zmohou jen málo proti osobní neznalosti a povrchnosti při souzení druhého v jakémkoli státě s uznáním lidských práv i mezinárodním právem. „Nesuďme, abychom nebyli souzeni,“ praví Bible, stejně jako „Podle ovoce poznáš je.“ Přesto a právě proto transnacionální a mezinárodní tlak TAS na lidská práva jako univerzální hodnotu, kterou by měl uznávat každý každému, je nesmírně důležitý. V oblasti tolerance náboženství je tu třeba TAS The Sacred Earth Alliance.

My v České republice máme Listinu základních práv a svobod, která ukotvuje právo na svobodnou volbu a praktikování náboženského vyznání, pokud neporušujeme, co je zakázáno zákonem. Nikoho tu nevyhodí za nošení pentagramu z práce, za dlouhé vlasy či projevy protestu. Ve světě se to přesto stále děje. Wicca bojuje a symbolická vítězství v podobě třeba návrhu na rehabilitaci pěti žen upálených v roce 1692 za čarodějnictví ve státě Massachusets v roce 2001, v Německu v roce 2012 bývalý učitel a kněz Hartmut Hegeler prosadil rehabilitaci dívky zabité při čarodějnických procesech před čtyřmi sty lety.

Kdy přijde alespoň omluva ze strany křesťanské za statisíce ztracených životů upálených lidí z důvodu čarodějnictví? Vždyť oni ztratili nejenom svůj život, ale také svou čest osobní i občanskou.  I proto je třeba transnacionálních a mezinárodních organizací, aby se celková situace mohla změnit a lidé mohli nahlížet i na alternativní náboženství jinak, beze strachu, že praktikující dělají něco špatného a tudíž je třeba je odsoudit…

Silenter jeskynní 16042017

Zdroje:

Keck, Margaret a Kathryn Sikkink. 1998. „Activist Beyond Borders. Advocacy Networks in International Politics“. Ithaca. London. Cornell University Press, pp. 1-38.

Anderson, Kenneth a David Rieff. 2004. „‚Global Civil Society‘: A Sceptical View.“ In Helmut Anheier, Marlies Glasius a Mary Kaldor (eds.). Global Civil Society 2004/5. London: Sage, 26-39.

Covan, Douglas E., Bromley David G. 2013. „Sekty a nová náboženská hnutí“. Grada publishing. Praha. (175 – 182)

Nebezpečí kultu a sekt a alternativních náboženství https://is.muni.cz/th/55702/pedf_m/Nebezpec_kultu_a_sekt_a_alt._nabozenstvi.txt

Polák, Jaroslav. 2011. „Wicca – staré nové náboženství“. Časopis Živel číslo 33. https://kojot.name/2012/03/18/923303-wicca-nove-stare-nabozenstvi/

Listina základních práv a svobod https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html

Svoboda vyznání na Wikipedii https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1bo%C5%BEensk%C3%A1_svoboda

Císař, Ondřej. 2002. Teorie mezinárodních vztahů a evropská studia. In Politologický časopis.cz. http://www.politologickycasopis.cz/userfiles/file/2002/1/2002-1-3-C%C2%B0sa%C5%BC-Teorie%20mezin%E2%80%A0rodn%C2%B0ch%20vztah%C3%96%20a%20evropsk%E2%80%A0%20studia.pdf

Musel jsem nahlas říct, že čarodějnice byly nevinné, říká německý kněz http://zpravy.idnes.cz/musel-jsem-nahlas-rict-ze-carodejnice-byli-nevinne-rika-nemecky-knez-1g2-/zahranicni.aspx?c=A120215_195614_zahranicni_brm

http://www.religioustolerance.org/witchcr2.htm

http://www.erlan.org/helplink.htm

Čtení myšlenek? A proč?

Poslední dobou se setkávám s lidmi, kteří věří, že když jsem xxx – dosaďte si dle svých vlastních projekcí – tak jim čtu myšlenky, vlastně je mám prohlédlé skrz naskrz včetně jejich minulých životů a pokud ne, je to znak toho, že se jenom dělám, že jsem xxx, protože jinak bych se neptala, jelikož bych to věděla.

Pracuji pro Zemi a pro seskupení znalostí a zkušeností, kterým můžeme říkat třeba bohové, entity, bytosti, jak chcete. Je to energie. Pracuji tedy s energií a energie je vše kolem nás, hmotné věci, rostliny, živočichové včetně lidí, Země, naše sny, naše představy, myšlenky, světlo, tma, chlad, teplo atd.

Jeden obraz vydá za tisíc slov. Vnímám-li obrazy, tedy energii seskupenou do tvaru, který vysvětluje vše, co je v něm tím, jak probíhá, nelze toto instantní pochopení nějak popsat slovy jinak než jednoduše. V každém obrazu je příběh tak složitý, kolik jste z něj schopni pochopit. A pochopení není přenositelné.

Když mám práci, dostanu informace právě včas k čemukoli, co mám dělat. Stejně jsem jen forma, jejíž obsah tvoří vyšší vědomí. Napojením na vyšší vědomí, tedy poodstoupením od svých nicotných myšlenek, emocí a postojů, proudí informace skrz pro daný účel, ať již to je cokoli.

Z nedostatku vhodného pojmenování vycházím z tradičně ukotveného vágního pojmu čaro-děj-nice, ještě vágněji neuchopitelného pojmu ša-man, se kterým v naší kultuře nemáme mnoho zkušeností. Pojem bojovník chápe každý – je to někdo, kdo prostě bojuje s něčím či někým a protože je tak nastaven, tak se nevzdá.

Věc se má tak, že pokud se bavím třeba s křesťanem, tak ten má v Bibli psáno, kdo je čaroděj a co dělá. Takže mně odkáže na příslušný text a to jsem tedy já. Aha. Jak dotyčný ví, co dělám? Spolčení s ďáblem? Ha! Matematika, fyzika, astronomie, lékařství atd. jsou podle křesťanů od ďábla. Je to ďábelské učení od nějakého 13. století. Vždyť ještě roku 1000 se křesťanští duchovní ženili, měli rodiny, děti a žena nebyla ďábelské, nečisté stvoření plné hříchu. Takže tedy z principu se základní gramotností, s tím, že poznám Velký vůz, měsíc a Jitřenku/Venuši/ Večernici, znám lidskou anatomii a nějaké obecné základy lékařství, jsem čarodějnice a se mnou vy všichni.

Člověk léčí, Bůh uzdravuje, ne? Tady se nám to už nějak posunulo. Nechci se úplně dostat do války pojmů, to bych tady z toho zblbla a místo toho bych mohla napsat na téma knihu, jakých jsou v knihovnách stovky.

Každopádně zpátky k věci – dovedu-li – svým způsobem – pochopit energii a zacházet s ní, je to tak obsažné téma v každé setině vteřiny, jak jen je všeobsáhlý bod z kroniky Akáši. Najít konkrétní informaci pro práci dá docela práci, je k tomu potřeba zastavení vlastních myšlenek a pocitů, nějaké to napojení a umění s ním dělat, intuici a racio pro odladění atd. A pro svou práci to mám.

To, co má každý vevnitř, je každého věc. Mně to nezajímá. Co potřebuji, to mám. Nedívám se do lidí, neujíždím si na moci, je mi to úplně fuk. Naslouchám a povídám. Pokud mám něco dělat, tak to dělám a vy o tom ani nevíte, protože vypadám úplně normálně a není třeba jakéhokoliv vysvětlení. Nezpovídám se nikomu kromě sebe a těm, co mě vedou. Nezáleží mi na tom, jestli vám to je příjemné či nepříjemné, jestli se mě bojíte či mě vyhledáváte, jestli mě uznáváte či mě odsuzujete. Myslete si co chcete. Mojí práci to nezasahuje a nejsem na vašem názoru závislá.

Nejsem ani velká, ani střední, ani malá. Mám svou úlohu a tu dělám. Jen kolečko v soukolí, těžký osud na cvičišti běžné reality pro lehkost na bojišti světa druhého. Nikdo, kdo pracuje s energií na určité úrovni, nemůže mít život lehký, protože by nepochopil o čem to je, ať už je to cokoli.

paleni-carodejnic

 

 

 

 

Procházka do jeskyní

„Kam půjdeme?“ Žadoním.

„Nech se překvapit…“

A tak jsme jeli ze Staré Osady do Ochozu u Brna do skal. Bylo náledí, všude to klouzalo.

„To asi nedáme. Nahoru se možná dostaneme, ale dolů to bude těžší.“ Rozhlížíme se po ledové krajině.

Kloužeme a u toho se držíme za ruce a jistíme se při nebezpečných stoupáních. Někdy lezu po kolenou na mrazivých spádech ledu a držím se stromů a kořenů.

„Dáme to! Když to nezkusíme, nemůžeme se rozhodnout, jestli se to dá nebo ne. Mám dobrodružství v krvi! Pojď!“ Dodávám naději během Cesty.

A tak jsme šli a šli, až jsme lesem plným sněhu a stop zvířat došli kolem skal až k Pekárně.

dsc00775

dsc00776

Uvnitř bylo sucho a vzduch byl čistý a chladný.

Potěšili jsme se a šli jsme do Netopýrky kolem několika soucestí a stop psů a zvěře. Cestou jsem si hrála na Mařenku a usypávala semínka. Věčně jsem běhala ve sněhu, protože cesta byla tak kluzká, že jsem radši chodila ve stopách zvěře po stráních.

dsc00844

Našli jsme i schované dřevo kdesi uvnitř kamenů. V Netopýrce je fakt tma. Přesto je tam spousta vyhořelých kalíšků svíček. I my jsme dvě zapálili.

dsc00848

Cestou jsme šli i kolem dvou spojených stromů.

dsc00819

Mrazivou krajinou jsme pokračovali dál, až jsme došli zpátky do Ochozu kolem hasičů.

dsc00868

Děkujeme.

Setkání s Bohyní, čarodějná cesta 27.9. – 28.9.2016

Jdu na rituál. S Bohyní jsme se dohodly na trojbarevném vřesu, který ozdobí její oltář už navždy. Nesu výborné víno a paraořechy, svíčky a pár dalších drobností.

Jdu o půlnoci temným lesem tři dny před novoluním, tudíž tma jak v pytli. Jsem ve svém rituálním rouchu, jako vždy. Je temně zelené, šité od maminky. Dá se povolit na určitých místech tak, že z člověka zbude jen pár stínů. Je velice dobře vymyšlené.

Přede mnou slyším kroky. Hlasité brodění se listím v lese. Lešij? Běsi? Lidi???

Rozhodnu se učinit neviditelnou. Odložím proutěný košík, pomalu. Shrnu roucho a nasadím si kapuci. Pomaličku stáhnu auru až pod kůži, oči vtáhnu dovnitř pod temnotu kápě, pevně se ukotvím nohama na zemi v dřepu a znehybním. Stanu se lesem.

cyril-barreaux-_4600_861

Vnímám jemnohmotnými smysly, které se rozhoří naplno. Brodění a dupání. Na ježky je to moc velké, funění a občas zachrochtání mi dává na vědomí, že v těsném okolí pár metrů se nachází stádo divokých prasat. Napadá mě pár krvavých historek na téma setkání s kancem, ale zaháním je. Zkontroluji neviditelnost a mělké dýchání, zatemním i myšlenky, abych nerušila čas kančí procházky.

Sedím a čas ubíhá. Kanci jsou kolem mne evidentně spokojení, sem tam uchroupnou větvičku a ta se zlomí jak rozšlápnutý kelímek. Zachroustání a nezbude nic. Jestlipak se přijde nějaký kanec podívat blíž ke mně? Čekám…

Stádo je mezi stromy tak dva až tři metry ode mne a obchází kolem. Jeden štíhlý kanec s protáhlou tlamou se vydal směrem ke mně. Vyšel ze stínu a pomalu přicházel. Tři metry, dva metry, jeden metr… Zkamením. Těsně kolem mne mě obešel, na délku ruky, a vběhl znovu do stínů.

 

Čekám, dokud stádo neprojde dál. Pevně se zvednu z širokého dřepu zapřena do těžkých bot. Vezmu tiše košík a nechám se vést Bohyní dál po Cestě.

Pak odvedu svou práci, zasadím vřesy, poděkuji a obdaruji Bohyni. Prasata se vrací, jsou ode mne tak deset metrů. Svíčka vydává jasné světlo a oslepuje. Dívám se do světla a dupání mne obklopí. Listí šustí. Jen Bohyně, les a já.

Odcházím za doprovodu kanců z lesa a vracím se domů…

Bohyně, děkuji za vlídné přijetí…

nerthus

 

 

Sleva na plechové kočky

Chodím do práce kolem neuvěřitelné reklamy – 30% sleva na plechové kočky. Říkala jsem si, že už jsem jak Alenka v říši divů. I na plechové kočky už je tu sleva.

plechové kočky obrázek – kopieplechové kočky – kopieprodejna plechové kočky

V pátek jsem se měla setkat s malířem u Červeného kostela. Přišla jsem dříve a posadila se čelem k bráně. Řekla jsem si, že jestli o tom něco ví, tak se tiše posadí vedle mne a bude čekat, až se k němu sama obrátím čelem. Zavřela jsem oči a nasála atmosféru…

„Co tady sedíte takhle zády?“ Zahalekal malíř za mnou. Zaječela jsem uprostřed práce. Když jsem se zklidnila, odvětila jsem:“Jak mám tady jako sedět? Když jste před bránou a chcete, aby se otevřela, musíte k ní být obrácený čelem.“

červený kostel brána zavřená

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Včera v noci mi přiletěla při modlitbě k Bohyni návštěva. Kočička z ní byla paf, tak jsem si ji vyfotila a pustila zpátky do temné noci.

kobylka 5 – kopiekobylka 1kobylka 4 – kopie

Zároveň jsem si koncem týdne dotáhla z pošty 17650 gramů těžký balík s knihami, které přišly Cestou. Byly to knihy tajemné, vůbec jsem neřešila, co tam vlastně je. Dvě anonymní hromady knih na Aukru nazvané „hromada knih“ bez jakékoli identifikace. Balík za pade. Koupila jsem je.

Lví silou – o síle národa, Země a jejího lidu, Ovidiovy Proměny člověka ve zvíře či rostlinu, Morana čili svět a jeho nicoty 1 a 2, Stříbrné město – román Horymírova kraje, Ze vzpomínek IV. Poslední stránky, biografie mého oblíbence kruťase Balzaca, Staří mistři, Nové písně poutníka, Se stromu poznání, Stopy dnů a nocí, V sklonu století, Nové sonety samotáře, Reflexy a reliefy, Tříšť paprskův, Mythy, Z obrazáren, Vánoční růže, Umění a umělci, Divina comedia, Alma mater, Hořké znělky, Smutné tropy, Z hlubin, Dni a noci, Erbenovy pohádky, Pohádky s obrázky Mikoláše Alše,  Hořící kámen, Milovati budeš… Hloží a bodláčí, což má pro mě velice zajímavou konotaci, jako ostatně každá z těch knih, jenom si přečtěte ty názvy… , Královna Dagmar, což je… to mi neuvěříte… slovanský náboženský historický román. Otevřela jsem ji a padl mi zrak na Arkonu, Svantovít sem, Svantovít tam, vlchevci, veležrec Drahovít, svatyně a Svantovítova korouhev…, žasla jsem u každé knihy. Kde jsem ji otevřela, tam byly perly.

Mimochodem Dagmar je ženské křestní jméno, které pochází ze Skandinávie. Jeho význam je spojen s norským jménem Dagmaer, které je složeno ze slov „dagr“ (den) a „maer“ (panna) nebo „mari“ (sláva). Většinou překládáme jako slavný den, žena milující den nebo jitřenka. Jitřenka je zároveň Večernice a je to planeta Venuše.

2014-09-05-polarka-severka-jitrenka-vecernice-tajemstvi-zbavene-maly-medved-a-polarka.png

Taky tam byla jedna kniha v ruštině se svalnatým, ztepilým, skoro nahatým policajtem s pistolí ve slipech a rozhodně nabušeným poklopcem, dramaticky černobíle vyvedené foto s červenými nálepkami. Wow. Akorát jsem mu nerozuměla.

knihy 1knihy 2knihy 3knihy 4knihy 5

Když mi padl zrak na poslední z knih, byla to zašlá kniha 25 x33 cm. Tedy opravdu velká. Měla šedivou poškrábanou obálku, zelené lemování v současné barvě mojí koupelny a na obálce měla hlavu jakéhosi kozla se zelenou okolíkovitou rostlinou v tlamě.

zlatá brána otevřená – kopie

kozlík v koupelně

Měl žluté oči, fialovou tlamu a roztomilé vousy kolem dokola. Vypadal, že je fakt v klidu. Dívala jsem se kozlovi do očí a říkala si:“Týjo, Ty jsi fakt nějakej bůh Země, něco jako Bafomet, akorát bez rohů. Takový přátelský zvíře.“ A s úctou a respektem jsem knihu otevřela…

A otevřel se mi celý svět! Užasla jsem znovu a neměla slov. Chvíli jsem se dívala a nechala na sebe obrazy působit.

celý svět

Následoval prázdný dvojlist. Bylo to napínavé.

prázdný dvojlist

Opatrně jsem otočila list…

zlatá brána kniha detail – kopie

Zlatá brána otevřena, zlatým klíčem odemčena. Kdo do ní vejde, hlava mu sejde. Ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem…

zlatesvetlo1

 

 

Dobrá zpráva – napůl postavené hnízdo v naší popelárně

Obecně symbolika ptactva je přítomnost bohů, ať už v kladném slova smyslu či jako varování, předtucha zla. Pokud si u vás na domě udělají vlašťovky hnízdo, znamená to pro dům štěstí.

Jsou ptáci notoricky symbolicky známí – orel, vlašťovka, krkavec, havran, holubice… a nesmíme zapomenout také na Fénixe. Každopádně na každého ptáka máme nahlížet jako na posla bohů, deities.

Zatím všude, kde jsem byla, se dřív či později ptáci do domu nastěhovali. Postavili si hnízdo na mříži v balkoně, ve výklenku na zdi, u střechy či ve sklepě. Tak tady jsem se nakonec taky dočkala. V popelárně. Mají tam otevřené okénko na ventilačku, takže mohou kdykoli ven.

Doufám, že se dočkáme letos alespoň dvou odchovů.

Mám z toho radost. Značí to, že je v domě harmonie, klid a všechno je v pořádku. Máme tu boží posly…

John Steinbeck – Neznámému bohu

John Steinbeck: Neznámému bohu

Vysílání ČR Vltava od 18,30 od 19.5.2016, deset dílů. Slyšela jsem díl 5/10 a rozhodně zaujalo. Hodlám si díly postupně naslechnout celé. Týden od vysílání je možno naslechnout na webových stránkách rozhlas.cz.

Četba z mystického románu o osídlování Kalifornie. Příběh farmáře, který splynul s krásnými i děsivými silami přírody.

Desetidílnou četbu poslouchejte na Vltavě od 19. května 2016 vždy v 18:30. Po odvysílání se jednotlivé díly objeví také na stránce Hry a četba. Zůstanou tam vždy po dobu jednoho týdne. On-line do středy 25. května 2016.

 Mystický příběh z časů osídlování Kalifornie. Neznámý bůh je zde divoká a nemilosrdná kalifornská příroda, lidské vášně, tajemství pradávné indiánské svatyně… Účinkuje M. Siničák. (do 25. 5. 2016)

Začíná to jako western: farmář Josef Wayne si v době osídlování Kalifornie zabere půdu v odlehlém údolí Nuestra Seňora. Postaví si ranč, na němž hospodaří se svými bratry a mexickými pomocníky. Ožení se s učitelkou Elizou, narodí se jim syn. Josef, ne nepodobný starozákonním prorokům, ale cítí, že štěstí je stejně proměnlivé jako divukrásná příroda kolem. A nebezpečí, s nímž musí bojovat, už není jako z westernu.

Po Indiánech zde zbyla jen pradávná svatyně uprostřed tajemného lesa a do údolí se vplíží horší nepřítel než bandité. Ani Josefovy mystické rituály nedokáží zastavit příchod vražedného sucha, jež mu postupně vezme úplně vše. Vlastně – skoro vše. Zbývá už jen jediný pramen, vyvěrající z hlubin jen tušených; z hlubin samotné lidské existence.

Robustní John Steinbeck nepatřil k autorům, jejichž díla bychom zařadili mezi tzv. duchovní literaturu. Byl to spíše zkušený znalec života než psycholog, spíše skvělý pozorovatel nežli vykladač. I ve zdůvodnění pro udělení Nobelovy ceny (1962) je zmiňován hlavně jeho „humor, zájem o sociální problémy a hluboké sympatie k utlačovaným“. Ale dvě rané knihy ze začátku třicátých let, Nebeské pastviny a Neznámému bohu, jsou prodchnuty mystickým symbolismem, jenž autor i jeho postavy čerpají z panenské kalifornské půdy, z divoké i jímavé krásy toho kraje, kde jsou bílí osadníci dlouho (a snad navždy) jen hosty.

Vášeň, s níž farmář Josef Wayne obdělává svou půdu, vášeň, s níž prožívá plození polí, zvířat i lidí, se mísí s uměřeností katolické církve a prastarými indiánskými rituály, až vniká směs pestrá a drsná jako mexická ponča. Ano, hlavním citem v knize je vášeň, hlavní dějovou linkou ovšem cena, kterou jsme ochotni za tuto vášeň zaplatit. Ne lidem, ale – neznámému bohu.


Čte: Martin Siničák

Autor: John Steinbeck
Překlad: Emanuel a Taťána Tilschovi
Rozhlasová úprava: Ludvík Němec
Režie: Radim Nejedlý

Čtěte také: Všechna dostupná díla na webu Hry a četba

Pořad: Četba na pokračování  |  Stanice: ČRo Vltava
Čas vysílání: každý den 18:30  |  Délka pořadu: 30 minut