Archiv pro rubriku: Jeden čumáček

KOČIČÍ ZÁBAVA U LUCIENNÍHO STUDIA

KOČIČÍ ZÁBAVA U LUCIENNÍHO STUDIA
 
Lucienne pořád kouká do knih a dvou počítačů. Studuje a nemá na mě čas.
 
NUDA!
 
Aspoň, že do toho koše si můžu vlézt a projevit z něj vyčítavým pohledem svou lítost… Když ho pak pěkně rychle vymrštím do vzduchu a k tomu hupnu na řadu knih a povalím je, až lítají stránky všude, bude zábava.
 
Snad ji to probere.
 
Jsem totiž hóóódná kočička!
myc5a1ka-v-koc5a1i-1.jpg

Touha po rodině

Spřátelené potkanářky pekly…
 
Taky bych jednou chtěla mít takhle bohatý černobílý svět. Jednou bych chtěla buď obnovit ChS Světlonoš nebo mít doma potkaní ráj. Tři potkánci, které mám doma, jsou fajn, ale já pořád toužím. Víc a víc.
14877835_1314544451889307_592049236_n
Kočička je fajn, ale dvě budou lepší. Nahoře už se jedno kotě peče, hledáme speciálního kocoura se speciálním osudem, s hebkou srstí, nalezence, pro naši Zinušku nalezenou na Býčí skále při rituálu. Zinuška promluvila ke Kojotovi ve snu lidským hlasem, že chce koťátka, rozhodně jí to s Kojotem umožníme.
DIGITAL CAMERA
Velká rodina plná zvířat, to říká mé nitro. Široká rodina! Tolik jsem pracovala na své současné realitě, tolik si ji přeji udržet. Tři muži, vtělení Bohyně v trojce. Ztělesnění síly, moci být chráněna ze všech stran, moci se kdykoli na kohokoli z nich obrátit, síla zázemí, tři K. Moji chlapi, má kuřátka pod mými křídly. Mí milovaní muži…
Duchovní realito, buď milosrdná. Poskytni ve mně sílu a zázemí všem, kdo to potřebují!
Nech mě být čistou životodárnou hlubokou studní, jež z vnitřních pramenů napájí celý svět.
 
Do mého srdce se vejde tolik lidí a zvířat, tolik bohů a tolik bytostí. Pořád nemám dost…
 
Bohové, prosím, vyslyšte mé přání!

To je ale hlína!

Svoboda pro moje potkyše znamená, že mi zrušili celý prostor květin. Metr velká květina mi spadla na hlavu, bo z ní byla vyhrabaná hlína, stejně vyrušili dracénu, fialku, ještě nějaké vysoké cosi.

Každý den jsem zasazovala rostliny nově do hlíny. Každý den byly vyhrabané na kořeny.

VRRRRRRrrrrrrrrrrRRRRRRRRRrrrrrRRRRRRRrrrrrrrrr!

Potkyši s kečupem jsou dobrá volba!

Jak jim nechat hlínu a přitom tu denně nechodit ve vyházené hlíně, jak zachovat rostliny a dopřát potkyšům to, co milujou?

Plastová krabice z Ikey to zajistila. Teď už tam je i hráz, aby mi hlína nepadala při usilovném hrabání ze skříně na zem.

Je to vysoká pravděpodobnost, že to bude fungovat. Ono pořád chodit doma v hlíně není žádná slast.

 

Elišce, pejsce psí, malé pejsce do kapsy…

Eliško, chybíš mi. Určitě chybíš i Kojotovi a všem zvířatům, o která jsi kdy pečovala. Dneska mám den blbec, Eliško. Několikrát chybělo málo a byla bych zlá. Já… Dalo mi to hrozně sebezapírání, ale než bych ublížila, radši jsem napsala několik článků do šuplíku. Jako vždycky, když mě něco trápí. Kdyby jeden blbec, ale bylo jich pět. Pět blbců na den, to jednoho vezme.
 
S rodičema nezatopíš, ale když se dají na sektářské myšlení, je to kříž. S doporučením se nebavit s dětmi ani rodinou, protože seniora nikdy nemůže pochopit, jen „Oni“ mohou, to je psina. A ona s tím cele souhlasí a celé té myšlenkové sračce říká „Nádherná pravda.“ Jeden ochrnutej, druhej zatvrzelej ve svý nádherný pravdě, jež ho obírá o životní radosti a jistoty. Mě snad trefí.
 
S byťákem mě  čeká dohadování o výměně kusu topení. Celé Brno topí, ale já tu budu mrznout s rozsekanou drškou a spát o dvojích tlustých ponožkách, košili, svetru, peleríně, dvou peřinách a dece. Strhnuté a zarezlé ventily, jak do toho sáhnu silou, utrhne se to. Jak technik domluvil, tak ještě ani nepoložil telefon a já slyšela:“A je to v klídku, nic to nebylo, vidíte…“ To bych ho fakt vzala po čuni. Ale fotky detailů toho zpropadeného kusu žebrovaného železa už mají na městské správě v mailu, tak snad se to v dohledné době hne.
 
Další člověk je nemocný, že skoro nemluví, ale on do práce půjde, protože by přišel o další den dovolené a už jich má do konce roku jenom šest. To by ho jeden lísknul.
Kdysi mi někdo říkal:“Když máš chřipku nebo nachlazení, nepřecházej to. Je to velký nápor na tělo a pak to jde na klouby.“ Neposlouchala jsem ho. Pak jsem chodila v pubertálním věku čtyři roky o berlích. To máte pech, když vám na někom záleží.
 
Čtvrtý blbec byl člověk, na kterém mi taky záleží a nestála jsem mu ani za odpověď na pro mě důležitou otázku. A to je online.
 
Pátý blbec, Eliško, jsem byla já. Protože se chovám jako blbec. Jak vidíš z výše uvedeného, málo prosím Bohyni o dar rozlišování mezi věcmi, co mohu ovlivnit a co nemohu. Pro mě je to na stejné úrovni, bojuju o všechno pořád stejně, nic nevzdávám. Bojovníka v sobě prostě nepředělám. 
 
Ty bys mi otřela hlavu o nohy a bylo by to pryč. Vzala bych Tě na procházku nebo si s Tebou a s Tvým hlasitým ňufňutím hufla do postele a byly bychom jenom samy dvě. Dýchaly bychom společně v tělesném teple a já bych Ti hladila srst a povídala Ti. Pak bys mi olízala ruce na znamení účasti na mých trápeních.
 
A život by šel dál…
 
Takhle jde stejně, ale bez Tebe. Vedle mě kocour, který se mi ani nepodívá do očí a drží se stranou cesty, starý spavý potkan a zima kolkolem. Ale na vnitřní mráz ani dvoje ponožky a armáda svetrů nestačí…
 
Eliško, Eliško… Máš dneska svátek a jsi pryč. Ty… jedna… moje… Eliško… Lumpice jedna. Pleskla bych Tě přes zadek, až by se zaprášilo.
 
Měj se krásně v tom psím nebi, pejsko moje psí, pejsko moje do kapsy…………………..

Stáří aneb bezbariérová klec

Tak s Qvítkem najíždíme zkušební provoz jen se spodkem klece. Celý život žije s otevřenou klecí a dnes, dnes už neslouží nožičky tak, aby vylezl do patra klece. Dva a půl roku – nejvyšší čas na potkaní důchod.

Žádné nedosažitelné a nepřekonatelné hranice! No stress pro mého potkánka…

V noci spinkáme spolu, ve dne bude ležet v seně a bude chroupat co bude chtít,  lízat mléko s cornflaky, což miluje a čemu dává absolutní přednost.

Jsou dvě rizika – potkánek se při průzkumu okolí neudrží a spadne nebo ho bude lovit Myšinka, jíž provokuje jeho dostupnost a zranitelnost.

Uvidíme, kdo z koho… Myška je lovec, ale já jsem větší 🙂