Archiv pro štítek: boty do zimy

Počasí

Výstraha meteorologů na silné mrazy platí do dnešní 10. hodiny, pak se začne počasí měnit. Od severozápadu by se měl podle předpovědi začít sypat sníh, místy se ale bude měnit na mrznoucí déšť a může se tvořit ledovka.

Ano, čím víc toho o počasí vím, tím víc věřím v předpovědi počasí. No ono to je asi tak – podívala jsem se na radar (ČR+SR), nic tam nebylo, tak jaképak deště nebo vítr – tak asi před deseti lety. Kecaj. Další týden pršelo a byl vichr. Když se mi to stalo asi po sté, kdy jsem si předpověď vyložila po svém, tak jsem začala brát pomalu počasí vážně. Sice se mnohdy netrefí, ale když se trefí v 90%, tak se trefí hodně. Ono jih Moravy není jenom Brno, ale taky Znojmo, Vyškov a tak dále. A když řeknou, že na jihu Moravy bude sněžit a v Brně ani nekápne, tak třeba padají trakaře u Znojma, jak se často dozvídám v našem regionálním rádiu Kiss Hády. Bohužel mi odešly sluchátka, takže mám po poslouchání venku. Musím si vymyslet, jak si krátit čas. Hmmm.

Dříve jsem se modlila, mohla bych to znovu zavést. Když já si nic nepamatuju. Slovanskou magii dělám s různými přestávkami čtyři roky asi tak… no a pořád si to všechno musím odříkávat z kartiček 🙂  Já jsem prostě ztracenej případ. To Kojot se umí výrazně líp učit a jen tak mezi řečí mi řekl, že tu á čtyřku, kde měl napsaná ta zaklínadla pro bohy hoodoo, se měl naučit nazpaměť, tak se jí naučil. Jen tak.

Já se mít naučit, ještě k tomu své texty, tak asi dříve zešedivím. Nicméně na funkčnost adorací to nemá vliv, jenom u toho nesmím sedět, ale musím se řídit podle kartičky a vzpřímeně stát a usilovně si představovat své sluneční fantazie. Pak to funguje, i když třeba neřeknu slova přesně. Důležitá je hlavologie a otevřít srdce, to ještě musím trénovat. Není to jenom o rukách a nohách, jak jsem psala minule.

Od severozápadu opravdu začalo sněžit a venku je ledovka už pár dní, opravdu radši a z funkčních důvodů, chodím po silnici. I když k tomu mám i jiný důvod. No, doufám, že mě přeci jenom nikdo nezabije schválně, protože tudyvší silnice jsou posypané bordelem a  vůbec nekloužou. To už by musel být fakt magor. No co, jediné, o co byste přišli, je těch pár fotek zvířat a trochu textu.

Nicméně dobrá zpráva je, že má být příští týden až dvanáct stupňů. No jsem zvědavá v čem budu chodit. Ale když to hlásili… Možná měli i pravdu

Nic naplat, zvlčený psisko snáší tuhle zimu opravdu špatně

Tak jsem v minulým příspěvku ukázala, že Kojotova věta „ať máš boty na zimu i na jaro“, když mi je kupoval k jisté vážné události, se ukázala býti šťastným podobenstvím. Zvykla jsem si na teplo a teď musím chodit v teple a už mi to zasahuje i do mých milovaných sukní, což mě vážně sere. Vypadá to, že budu odteď nosit teplé tepláky, jak minulou zimu. Jsou sametové, úžasně černé a stříbrem vyšívané, takže to není nic na doma.

A teď? Večer si přihřívám panelákovou zimu troubou, která je elektrická, tudíž se nezabiju výplody, a navíc je výkonná, takže to tu pěkně vyhřeje. Pak si jdu lehnout v noční košili a vrrrrrrr, vzbudím se zimou, jako vždycky. Takže dneska jsem tomu učinila přítrž. Pod noční košili jsem si vzala tepláky, teplé ponožky, dále teplý, dlouhý a široký svetr, šálu a čepici. Pak jsem zalezla pod dvě peřiny na dva polštáře a dva psy, oznámila veřejně, že se dneska o postel s nikým nedělím, což bylo akceptováno. Takhle jsem spala několik hodin, než mi začalo být takové horko, že mě to probudilo. No nekonečný příběh.

Takže jsem skončila zase v košili, čepici a ponožkách a spala dál.

Venku se zdržuji minimálně, už musím nosit pod kožich i svetr, no něco u mě nevídaného. Dokonce už jsem si včera tipla, že na mě něco leze a vzala si ten zázrak, co mi Kojot koupil právě pro tuto příležitost. Jinak má všechny, teda skoro všechny, paraleny, teploměr, kapky do nosu, bobule na krk a tak dále a tak dále, co jsem mu přinesla, když byl nemocný. Takže posoudit, proč mi byla taková zima, opravdu nemohu.

Eliška na to bohužel trochu doplácí, protože do deseti minut jsem jak rampouch, takže jenom vykoná své potřeby, jdeme domů. Konec hodinových procházek, kdy se už nudila. No, snad v létě.

Tolik zprávy ze zimního hnízda psa, kočky, potkana a Lucienne.

Starýho psa starejm kouskům nenaučíš

Tak tak. Došlo i na mě. Sníh už je tu nějaký týden, s Eliškou chodím i desetkrát denně, zavázat tkaničky, rozvázat tkaničky, zavázat tkaničky, rozvázat tkaničky, zavázat tkaničky, hodit kočku do koupelny nebo do pokoje a zavřít, nasadit utíkající Elišce košík, tiše zavřít dveře, přivolat výtah a i ten pes nad náma s tím psem vedle nás začnou zuřivě štěkat. Přece kvůli nim nebudu chodit pěšky, brýle jsou stále vypouklé.

Zima. Zima. Zima.

Tatáž situace, ale s pantoflemi. tddtddtdd Hodit kočku do pokoje nebo do koupelny a zavřít, nasadit utíkající Elišce košík, přivolat výtah, haf haf haf haf ňaf ňaf ňaf ňafňaf.

Zimazimazimazimazimamoczima. (-7)

Kých pšík. Vlézt domů, sundat Elišce košík, otevřít koupelnu a pokoj, nandat Elišce jídlo, nandat Šíšovi jídlo, Myšinka má svoje. Zachumlat se do postele. zzzzzZZZZZZzzzzzzZZZZZZZzzzzzz

Už jsem si odvykla. Bohužel. Ne nadarmo se v Tibetu říká, naučíš-li se meditaci ohně, nesmíš už nikdy chodit v ničem víc než v bavlněné košili. A Tibet, to jsou vysoký hory a pěkná kosa.

Starýho psa zvlčíte děsně snadno 🙂