Archiv pro štítek: Bůh

Každý muž a každá žena je hvězda aneb láska je zákon, Láska pod vůlí

Nabízím inspirativní, a podle mého nanejvýš pravdivý, Kojotův článek doplněný o obrázky, jak je cítím já. Věřím v tyto základní body. I když budete jenom číst názvy základních tezí a dívat se na obrázky, pochopíte, oč mi jde.

Dodávám však, že nejsem thelémita, stejně jako už i Kojot je duchovně jinde. Mám svou vlastní Cestu… Článek je z 21.5.2007.

Theléma je myšlenkový systém, v němž se snoubí učení evropského hermetismu, kabaly i východních nauk; vychází z textu Liber AL vel Legis (Knihy Zákona), jež byla zjevena v roce 1904 mágu Aleistru Crowleymu.

hvezda

Dělej, co ty chceš, ať je cele zákon.

Slovo theléma znamená řecky vůle a právě vůle je jedním ze základních principů thelémské filosofie. Není jí však míněno prosté chtění, ale takzvaná Pravá vůle, jejíž následování vede k naplnění jedinečného údělu každé bytosti.

Tato ryzí vůle je nezkalená úmyslem a osvobozená od chtivosti výsledku. Každý má svou jedinečnou Pravou vůli. Pravá vůle jedné bytosti nemůže být v konfliktu s Pravou vůlí bytosti jiné. V konfliktu mohou být pouze chtění. Pravá vůle je záležitostí Jungova bytostného Já (Self, Selbst), zatímco chtění je záležitostí ega. Druhým základním principem je láska

 cernunnos

Láska je zákon, láska pod vůlí.

Láska je vnímána jako síla, jež spojuje protiklady a ruší dvojnost. Tato láska musí být pod vůlí, tedy v souladu s údělem každé bytosti. Není tím myšlena pouze láska partnerská a sexuální, i když ty jsou rovněž projevy univerzální lásky a tedy i způsobem, jak překonat protiklady. Když už hovořím o protikladech, měl bych vyjasnit, co jimi vlastně myslím: Všimněte si, že lidský jazyk a myšlení se nedokáže obejít bez protikladů. Světlo-tma, dobro-zlo atd. definují sebe navzájem. Cílem thelémy je překonat tuto dvojnost a nahlédnout tyto protiklady jako součást stejného archetypu (v tomto theléma souzní s Jungovou psychologií). Toho lze dosáhnout v extázi. Láska pod Vůlí spojuje protiklady do prapůvodní Prázdnoty.

 12325706

Každý muž a každá žena je hvězda.

Bůh je v thelémském pojetí decentralizovaný. Zatímco v minulém věku, v němž převládaly klasické monoteistické systémy (křesťanství a islám), byl Bůh jediným středobodem, k němuž směřovaly pohledy uctívačů (dobře patrné je to v islámu: všichni muslimové jsou při modlitbě směrováni k jedinému bodu), theléma (v souladu se současnou astronomií) tvrdí, že každý existující bod je středem. Tedy i každý z nás. Každý z nás v sobě může realizovat božství a učinit tak sobě vlastním způsobem, nikoli způsobem někoho jiného. Každá cesta k Bohu je jedinečná a je to cesta k sobě… Každý je zodpovědný sám za sebe, za svůj úděl, za svou Pravou vůli.

 14224818_10208369863061622_5138892815312079447_n

Nový věk

Jisté obrovské „hvězdy“ (neboli seskupení zkušeností) lze chápat jakožto Bohy. Jeden z nich je odpovědný za osudy této planety v období příštích dvou tisíc let (chvíle přechodu z jednoho období do druhého se nazývá Rovnodennost bohů, ta poslední nastala 20. března roku 1904). Historie tohoto světa zná podle thelémské nauky tři takové bohy (theléma užívá především egyptské motivy, ale to je jen jeden z mnoha možných vyjádření téhož): Isis, Matku, jež vládla době, kdy bylo universum chápáno jako prostý pokrm, který přichází přímo od ní; toto období se vymezuje matriarchátem. Dalším byl Osiris, a to pro období, které se datuje od 500 let př. Kr., odpovídající patriarchátu, vedoucí ke zkvalitnění zkušenosti, ale i vzdálení se světu. Nyní přichází Horus, dítě, jehož prostřednictvím docházíme k pochopení událostí, abychom nebyli přemoženi okolnostmi. Isidinu Aeonu (Věku) odpovídal též vztah Boha a Člověka jako pastýře a stáda, Osiridovu pak otce a syna. Nový Aeon překonává tento vztah a zvěstuje identitu Boha a člověka. S příchodem Nového Aeonu však přichází nejprve dlouhé přechodné období, v němž teprve postupně převládne nový, thelémský, Zákon.

 buh-a-bohyne-sex

Základní utvářející síly Universa

Základními elementy Universa jsou Nuit – prostor – což jest souhrn všech možných zkušeností, všech „hvězd“ (=seskupení zkušeností, tedy lidí, jiných bytostí, bohů…) – a Hadit, kterýkoliv bod, jenž tyto zkušenosti zakouší. Tato idea je symbolizována egyptskou bohyní Nuit (Nút), sklánějící se ženou, představující klenbu noční oblohy. Hadit má za symbol okřídlený glóbus v srdci Nuit. Nuit je tedy ženské, jinové kvality, je rozprostřená, zatímco Hadit je kvality mužské, jangové, a je pohyblivým bodem. Dynamické spojení mezi těmito protiklady je Ra-Hoor-Khuit a symbolizuje vnější objektivní universum. Nuit je kruh, Hadit bod, Ra-Hoor-Khuit spojení obou. Vezmeme-li na pomoc indickou mytologii, pak Šiva (Hadit) a Šakti (Nuit) ustavičnou kopulací stvořují Universum (Ra-Hoor-Khuit).

 julekort_side_2

Nemáš jiného práva, než konat svoji vůli

Každá z bytostí, hvězd, se má pohybovat po svém správném orbitu, jak to naznačuje povaha lidského postavení, zákon růstu, impuls vycházející z předešlých zkušeností. Všechny události teoreticky mají pro každého stejnou právoplatnost – a každá je z dlouhodobého hlediska stejně důležitá; ale v praxi je v nějakou danou chvíli pro individuum právoplatný pouze jeden jediný čin. Každý čin nebo pohyb je aktem lásky, sjednocením s Nuit; každý takový akt musí být „pod vůlí“ a musí být zvolen tak, aby naplnil a nikoli zmařil pravou podstatu bytosti, jíž se týká.

celebrate-ostara
„Dělej, co ty chceš“ neznamená „jednej, jak se ti zrovna zlíbí“, je to příkaz ke hledání Pravé vůle člověka, božského vědomí. Pravá vůle vyznačuje vědomím daný cíl, smysl individuálního života. Cíl, který je třeba hledat. Jakmile člověk dosáhne této své Pravé vůle (tj. pozná ji), neřadí již svá jednání za sebou jak právě přicházejí, libovolně a bez reflexí, neklátí se jako třtina ve větru událostí, nýbrž jedná vědomě jako celistvý člověk. Vše je v neustálé proměně. A vše, co se pokouší tomuto zákonu uniknout, co setrvává díky své síle a tuhosti, se rozlomí. Vše, co chce způsobit stagnaci, je smeteno nezadržitelnou vůlí času. Neexistuje tedy „trvalá“ Věčná pravda. Proto „Dělej, co ty chceš“ znamená dynamickou formuli symbolizující nekonečný pohyb vědomí. Vůle je naplněna teprve, až prodělala všechny zkušenosti.

kolo-roku
Druhou částí magické formule Nového Aeonu a jeho Zákona, jejíž prvou částí je Vůle, je princip lásky. Láska pod kontrolou Vůle je sjednocením, Spojením, Syntézou. Formule „láska pod vůlí“ vyžaduje spojení dualit – protikladů. Na jedné straně odstranění rozporu těla a ducha, na druhé straně odstranění rozporu muž-žena. Cílem je uvést vlastní vědomí pod primát vědomí božského.

14192594_834099306726774_1206719359852721045_n
Tato forma probuzení, zasvěcení, znovuzrození uvolňuje v člověku sílu, které nemůže nic vzdorovat. Aby však tato síla nepůsobila destruktivně a sebedestruktivně, musí být uvedena pod primát Pravé Vůle.
Člověk, který toto uskuteční, je odhaleným Bohem. Překonal stav oddělenosti od světa (já/ne-já), stav bezsmyslnosti a tím rozervanosti v sobě samém. Vše je jeho částí a on je částí všeho.

universe-structure
Cesta, kterou theléma učí, odmítá všechny tradované zákony a mravní představy. Není však nemorální, nýbrž stojí mimo morálku, neboť odmítá dualitu. Každá dualita je klam a každý zákon či morální představa spočívá na dualitách. Fikce individuálního já spočívá na odloučení individua od světa. Překoná-li člověk tuto fikci a vzdá-li se své ješitnosti, nalezne svůj střed – své božské vědomí.


Rituál Nového Aeonu postrádá možnost přenesení zodpovědnosti. Každý člověk zodpovídá sám za sebe. Není zpovědi, není odpouštějícího „Otce“. Není viny ani milosti. Praxe thelémy je založena na evropské magii, hermetismu a kabale, doplněná o prvky východní spirituality. V tradiční podobě jde o systém zasvěcovacích stupňů, po němž adept stoupá. Systém vychází z modelu, který vytvořili členové řádu Zlatý Úsvit, a který modifikoval Aleister Crowley a jeho žáci. V současné době existují různé řády nabízející zasvěcení. Ale z povahy thelémy plyne, že každý adept by měl najít vlastní cestu dle své Vůle a tu praktikovat. Nicméně thelémská magie ve svém“tradičním“ pojetí nabízí mnoho užitečných nástrojů, jak toho dosáhnout.

Závěrem

Tolik tedy úvod do myšlení, k němuž se hlásím, napsaný (tak jednoduše, jak jen jsem to dokázal) pro naprosté laiky. Mnohé jsem vynechal, abych udržel únosnou míru jednoduchosti a srozumitelnosti. Zájemce odkazuji na svou bakalářskou práci Aleister Crowley a thelémité; dozvíte se zde více o historii evropského hermetismu a jeho vyústění do thelémské nauky, leccos o Crowleym a mnoho jiného. Je to sice povětšinou jen kompilace a dnes bych to už napsal poněkud jinak, ale jako zdroj vcelku solidních informací lze tento text použít.

Jaroslav A. Polák: Stručný úvod do thelemy aneb Čemu že to vlastně věřím

Modlitba pro Bohyni a Boha

Požehnání Matky Bohyně a Rohatého Boha všem,

ať nás živly ochraňují a zabezpečují nás,

ať jsou naše dny naplněny radostí a láskou,

ať naše srdce překypují smíchem a štěstím. 

Ať vždy vyhlížíme kupředu k novému, 

tak, jako je čas učit se a růst,

tak je čas léčit a předávat Cestu dál,

žít v jednotě s přírodou a respektovat ji.

Staniž se!

☽✪☾

Blessings of the Goddess and Green Man to All
May the Elements Protect us and keep us
May our days be filled with Joy and Love
Our Hearts with Laughter and Joy
May we look ahead to the new
As a time to grow and learn
Heal and Teach
Live in one with Nature and respect her majesty
So Mote it Be

☽✪☾

Pentagram3

Druhá bota je nalezena

Většina lidí dělá to, co kolem sebe vidíme. Chodí do trafiky, do kaváren, kde se setkávají s přáteli, koupí si chatu (jsme snad nejhoufnější chataři v Evropě) a dře na zahradě. Chlapci si budují dílny, dívky kuchyně a zahrádky. Téměř všichni mají děti. Chodí na koncerty a bavit se do klubů, dvakrát ročně na dovolenou. Píší na Twitter a Facebook. Jen malá část populace se věnuje blogům, přesto je nás dost, abychom vypsali realitu všedních domů. Baví se o politice v hospodě u piva. A tak dále.

Na každou touhu existuje služba, která ji naplní. I ty nejskrytější touhy bývají ukojeny někde a někdy. Když čtu Kojotův blog, srovnávám ho se svojí realitou a s realitou mého okolí. Pochopitelně to dělám s každým blogem, na který kdy narazím. Nicméně Kojot má velice dobré postřehy a protože ho také dobře znám, vím, co se v něm asi odehrává. Pak to srovnám s realitou, co se mi zrovna přihodí a někdy mi i něco dojde. Třeba to, že ho jiní lidé zasypávají kameny za jeho „koníčky“. No, ono taky jak jinak nazvat pro veřejnost člověka, který dělá Šťastné hoodoo a magii. Kojot se nazývá člověkem, který má netypické koníčky.

Odborný poradce mě odhalil jako člověka, který se utíká do víry, jako někdo jiný k buddhismu, tak já do slovanské magie, voodooo, jasnovidění a víry. Stejně jako mi řekl, že můj záchranný obřad je meditace k uvolnění svalů, myslím si, že to není pravda. Prostě s ním nemohu souhlasit. Jistě se mi uvolní svaly, ale svalit akt víry a rituál na relaxaci a meditaci, případně řízené fantazie, to je naprostá nepochopitelná katastrofa.

Neříkám, že svou realitu neospravedlňuji vírou a že některá fakta mého života nejsou nafouklá do bublinky, jež může kdykoli prasknout stejně jako jiná fakta jsou zkomprimována do malých krabiček od sardinek s nekonečnou hmotností na cm krychlový. Pravdou je, že vymezením svého života, jeho ceny, se zabývám denně. Jenom se tomu říká jinak.

Pán s diplomem, když jsme si povídali, vymezoval můj život:

dětmi  – ne

rodinou – ne

partnerstvím – ne

kulturou – ne

schůzkami s přáteli – ne

prací – pracuje se na tom

Já naplňuji svůj život rituály, zvířaty a vírou. A chystám se do víry ponořit ještě hlouběji, řekla jsem mu. On mi na to odvětil to s tou relaxací a tím posunul můj život do života člověka s napnutými svaly, který se naprosto nevěnuje vnitřnímu a vnějšímu životu. Ale tak to vůbec není. Můj život přeci není bezcenný proto, že mám jiné kulturní a životní priority, než většina ostatních. Já nepotřebuji chodit do kina, na hlučné i tiché společenské akce s mnoha lidmi, mít rozvětvenou rodinu a početné přátele, které neustále dokola navštěvuji, což tvoří nekonečnou spirálu společenského kontaktu. Z takových věcí mám hrůzu. Ale lidé, které znám, mají většinovou diagnostiku. Mají spousty přátel s nimiž jsou neustále v kontaktu. Mají partnera nebo rodinu, případně tam spějí ve svých snech a krocích. Jak muži, tak ženy. Málokdo žije duchovnem a vírou. Stavět, investovat do rodiny a dětí, vydělávat čím dál tím víc peněz, být úspěšný. Od toho se pak počítá společenský statut. Kdo má pevný a vysoký společenský statut, je uznáván pro úspěšnost. Já jsem z jejich hlediska jedinec neúspěšný.

Z hlediska viditelnosti mě vidí spíš odborná společnost sociologická, protože, věřte mi nebo ne, komentáře k užitečnosti odborných prací v sekci Studuji, poděkování za přínos, toho je asi tak stejně, jako normálních komentářů. A to si lidé vyhledají články staré třeba šest, sedm let. Pořád je to aktuální. Pokud vím, nikde na netu není třeba Zakotvená teorie. Někdy mám pocit, že píšu jenom pro studenty sociologie a humanitních oborů. Alespoň podle statistik to tak je. Denně aspoň pět návštěv na sociologické práce. Málokdo mě sleduje vcelku. Pravda je, že i já sleduji různé bloggery zčásti, protože nejsem schopna pojmout všechny jejich stránky. U mě to bude stejné. Těžko si někdo bude číst o rituálech a magii a zároveň bude věnovat pozornost sociologickým teoriím. To bych vážně chtěla od svých čtenářů moc.

Nicméně, práce jsou napsány, dál se sociologické teorii nevěnuji, čím tedy ospravedlnit své bytí? Jako jeden důvod bych mohla uvést péči o zvířata, najmě Elišku, která tu má vhodnější podmínky k životu, jaký potřebuje. Dejme tomu.

Ale víra? Introvertní prožitek? Něco, co není vidět? I když o tom píšu, je výsledek mého bádání na tomto poli přínosný pro společnost? Je to, co dělám, pro někoho důležité? A co kdybych o tom vůbec nepsala? Jsou zážitky i myšlenky, které nezveřejňuji. Byl by blázen, kdo by si myslel, že si mě tady přečte celou. Tady je tak malá špičička ledovce, že mě celou může vidět jenom hlubinný potapěč, k těm já ale nejsem vlídná. Jak si někdo začne dělat nárok na „znalosti“ mě, okamžitě kopu.

Víra a introvertní prožitek zároveň s rituály musí mít na povrch společnosti vliv, pokud má být víra někde vidět. Někdo spojuje s vírou svou úspěšnost. V podstatě chápu stojáky se Strážnou věží v podobě babek či dědů. Oni mají pro svou práci svůj cíl. Každý den jdou na stejné místo a čekají. V ulicích potkávám Adventisty a další ježíšovce s cedulkami na šatech, uniformovaných šatech. Může někomu takovému člověk říci, že je jeho práce marná a nemá cenu ani té umělohmotné cedulky na šatech? Kdo se odváží? Společnost pro studium sekt a náboženských směrů? Mají ti snad certifikát na víru?

A je vůbec individuální duchovní zkušenost alespoň stejně přínosná, jako ta kolektivní? I v knížce Mezi člověkem a Bohem je napsáno, že je třeba vstoupit ve společenství, v Církev. Je to knížka křesťanská, takže to je pochopitelné. Ale je to tak opravdu? Já bych ve společenství nebyla šťastná. Nemám k tomu vlohy. To Kojot je naproti mně společenský člověk, má talent být každým, kým si namane. Koneckonců je to Kojot a ti sloužili vždy v převlecích.

„Chceš-li růst, zvol Boha. Bůh ti nabízí NEKONEČNO.“ Píše se v knize Mezi člověkem a Bohem. Píše se také, že člověk si nekonečno nedokáže představit, proto je to nekonečno. Skrz víru se ale dá do nekonečna potopit a pochopit ho. Zažívám to každý den. Je v tom i má cena? V podstatě žiji s představou, že někdo tam na druhé straně poslouchá, jak myslím. A zajímá ho to. A můžu z toho místa svět ovlivnit. A místo může ovlivnit mě. Nechávám se ovlivňovat věřením a vírou každý den, kdy se odevzdávám úmyslu. Kojot si myslí, že jsem málo magická, ale já si myslím, že čím méně síly se dá do pohybu, který ovlivní pohyb veliký, tím větší je. Já sice můžu použít dělo na komára, ale stačí malá plácačka a krátká vzdálenost, abych komára ze světa vyzmizela. Koneckonců, proto máme Raid a ne Biolit. Věda jde dopředu.

„Lidé, jeden jako druhý, celé lidstvo, všichni se podílejí na ustavičném zmatku v posuzování pravé velikosti. Teprve, až se vzdají úmyslu „postavit město a věž, jejíž špička se dotýká nebe“ (Gen. 11, 4), budou moci doufat, že dosáhnou nekonečnosti.“ (Mezi člověkem a Bohem).

Je proto stále moje víra jen „koníčkem“, jak poukazuje na své „koníčky“ Kojot? Já to tak mohu říci na veřejnosti v rámci rozlišení profánní a světské reality pro různé lidi různě. Sama v sobě si to nemyslím. Je to víra, která mě drží při životě, není to meditace. Nežiji pro meditaci, ale pro víru. Ale ono to není vidět. Smůla. Odevzdaně a s nesobeckou vírou žiji pro svá zvířata, pro Kojotova zvířata, pro zvířata na celé planetě.

Lidé? Ne. Jako lidstvo jsme pěkný neřádi. Poznala jsem jednotlivce i skupinky jednotlivců, kteří žili nesprávně. To každý cítí, když se chová nesprávně. Pokud tedy nelže a nedělá špatné věci každý den, pak má pokažený „pravdometr“ v sobě. Sama jsem dnes v noci říkala jisté osobě, kterou dobře znám, aby nelhala. Myslím, že to bylo oprávněné vytčení. Ona lhala. Lhala sobě tak ustavičně, že začala lhát i nahlas ostatním a protože byla o své pravdě přesvědčená, všichni jí věřili. Nikdo nešel a nepřesvědčil se o pravdivosti informace. Nešvar i dnešních médií. Zprávy nejsou přinášeny ze všech stran, ale jenom z jedné strany. Jednostranně. Druhá strana nikomu nechybí.

A tak chodíme o jedné botě a ani nevidíme, že důležité je mít boty dvě. Je to těžké. Vysoké a nízké bytí. Boty s podpatky a bez podpatků. Víra a nevíra.

Mám takový pocit, že mě vyšší síly zkouší

Mám takový pocit, že mě vyšší sily zkouší. Popravdě řečeno nevím proč, to mi neřekli, ale procházím jedním šokem za druhým.

Včera večer se objevil anděl, zase asi třímetrový a plakal. No než my jsme se domluvili proč pláče, to uběhlo vody. Deset večer, já už málem v kómatu a anděl se ze všech sil snažil předat mi obrazové poselství. Zabývala jsem se tím poctivě, přeci jenom smutný a plačící anděl je i na mě moc. Výsledek byl, že se málo modlím k Bohu a on mi to jako posel přišel sdělit. Pantomima, tak se to jmenuje. Já se pokouším uhádnout, co se po mně chce, zatímco oni – jako v Kufru nebo jak se ten pořad jmenoval -, mi skládají věty z jednotlivých obrazů. Nikdy jsem na pantomimu nebyla, už jenom uhádnout, co mi chce ten pomalovanej ksicht říct je nad moje síly a teď si představte anděla ve stejné roli. Uf. Je to vždycky fuška.

Ale k jádru článku. Trvá to už několik měsíců. Obzvláštní pifku mají na věci či situace, které považuji z hlediska statistiky a reality za pevné body. Myšinka neměla žádný důvod utéct. Navíc z chodby zdrhá do předsíně pod židli. Dlí pod židlí už mnoho měsíců, jakmile jdu ven, poslední měsíc s Eliškou ven, tak se usadí pod židlí a buď ji najdu tam nebo na křesle, když přijdu. Nestalo se mi ani jednou, až teď, že by Myšinka zdrhla. Totiž, když nemůžete najít zvíře, tak se dostáváte do stresové situace. Zvlášť, když jste nevěřili, že by se to mohlo stát, protože jste přesvědčeni, že jste odvedli dobrou práci na výchově zvířete a zvíře se chová pořád stejně tak, jak věříte, že se bude chovat už pořád. Prostě víra se setkává s nevírou a máte problém. Na co začnete myslet? Jak se začnete chovat? Budete mít dost trpělivosti? Napadnou vás takové nápady, které situaci vyřeší? Budete nadávat? Nebudete nadávat? Budete brát boží jméno nadarmo? Tady už ze zkušenosti větřím, že takovou věc dělat nemám. Máte víru v dobré řešení pro vás? Kdo má víru ve vyšší moc, která dělá věci pro jeho dobro, tak dostane i to hmotné. Neznám ten citát z Bible přesně, ale asi o tom to zkoušení je. Mít víru v Boha v jakékoli situaci. Taky si mám už konečně spravit to mé modlítko, co se rozbilo a stále dlí ve skleničce na víno.

Jo, mám pocit, že to ve mně má ukotvit poselství toho citátu, možná je to to, co mám dělat? Mám taky pocit, když se věnuju jakýmkoli jiným bytostem, nejenom voodoo, ale třeba slovanské bytosti a bohové, v podstatě cokoli se mi zjevuje kromě andělů, tak že vlastně mařím svůj čas. Já chápu Pogačnikova Krista, ale… Sama jsem ve stavu, kdy pro mě Kristus znamená to samé co Ogou nebo Kalfou nebo Veles nebo kdokoli jiný. Prostě příčka k Bohu, nic víc. Nemůžu se napojovat na Krista, když se chci napojit na Boha. Aspoň tak to cítím. Možná, že to mají ostatní lidé jinak a potřebují prostředníky, jako třeba můj Bůh potřebuje anděly, aby mi věci sdělovali. Já fakt nevím. Tady v tom se cítím dost na tenkém ledě.

Tak tohle v sobě mám a dostávám realistické šoky. Mám na nájem, nemám na nájem, mám na jídlo, nemám na jídlo. Myšinka je zdravá – á, dneska, když jsem celý den řešila Eliščí uši a v nich bordel, co už vyndaváme asi měsíc, jsem jen tak, pro svůj klid, udělala výtěr uší i Myšince a co jsem nezjistila – že má v levém uchu hnisavý výtok. Normálně mi to promáčelo celé dvě vatičky, takový malinký ouško. Takže i Myšinka je nemocná, jenom o tom nevím. Další krok reality změněn. Mám víru, že se uzdraví? Nemám? V některých věcech se prostě musím dokázat odevzdat do Božích rukou. Je to těžké, ale jde to.

Nejdůležitější je to, aby mě to vůbec napadlo. Abych si neujížděla na poselstvích, ač jsou mnohdy úchvatnou podívanou. Pýcha předhází pád. Jo, musím se krotit dost často, hned, jak na něco takového pomyslím, tak se mi rozezní varovný zvoneček v hlavě a už se krotím. No douho jsem se to učila. Stále se to učím. Když mám z něčeho radost, mám oprávněnou radost? Poslední velká radost přišla asi před čtrnácti dny, když jsem hrdě a s velmi dobrým pocitem sebrala Eliščí hovno, které nebyl průjem, i když Eliška už dva dny zvracela. Bylo to dobré znamení, bylo to super, ani jsem nevěděla, že sbírat hovna je tak extatická činnost. Ale zase na druhou stranu – vidíte, že radosti zas tak moc v životě nemám. Jedna radost za čtrnáct dní, i to je dobré. Myslím, že obecně mám radost s dobrým pocitem právě při napojení na Boha. Možná mám hledat radost tam… I teď, co píšu tenhle článek, jsem napojená a srdeční čakra mi září a hřeje teple až do krku a do žaludku. Možná je to to, co se mi celou dobu snaží šoky v realitě sdělit, že mám být víc napojená, ať se děje, co se děje. Že se takhle nedostanu mimo území vymezené Bohem, kde je šťastný pocit. Snad to vyjadřuji tak, aby to ti, kteří tyhle pocity taky zažívají, v tomhle případě opojnou radost z víry, dokázali zpracovat.

Dostala jsem od Kojota k vánocům strašně fajn knížku – Mezi člověkem a bohem – a tam jsou popsány hluboké pravdy. Tedy – jsou to jen citáty a vysvětlení k nim, ale když se na ten citát zaměřím a pokusím se ho spojit s pocity, které jsem už zažila, se situacemi, tak to bilancování přináší úchvatný vhled do sebe. Rezonuji s citátem, s Bohem. Chápu ho do hloubky a vím, že kdybych neprožila spoustu náročných a smutných situací, stejně jako spoustu náročných a veselých situací, tak tu knihu nepochopím. Neměla bych páru, o čem se tam vůbec mluví. Vůbec bych tomu nerozuměla. To si uvědomuji, když tu knihu čtu. Že je to jen špička ledovce a na ledovec sám musím přiít až ponořením se do slov. Že většina z poselství knihy je vlastně ve mně, v mém chápání obsahu knihy. Že kniha popisuje nepopsatelné a krátká jednoduchá věta může obsahovat přemýšlení třeba na hodinu, když do něj spadnu. Najednou aha efekt, hup, a jsem tam. I to obsahuje moje víra, je spojená s přemýšlením.

Já nevím, spoustu situací, které prožívám, mohu prožívat s Bohem i bez Boha. Připadám si jak Job, když se mu stane něco zlého. Neříkám si, že všechno zlé je pro něco dobré, protože to není pravda, ale odevzdávám se ve zlém i v dobrém Bohu, se všemi pocity co mám. On to pochopí, co prožívám a jak je to pro mě ve spoustě situací těžké, někdy až přespříliš. Připomenu si vrbu a pevný strom, vrba se ohne větrem, pevný strom se zlomí. Víte, jak to myslím? Myslím to tak, že ty pevné body, ty pevné stromy, které se mohou zlomit, když se větru nepoddají, jsou moje názory na to či ono a že jediný správný názor není názor, ale odevzdání se s tím, že vůbec netušíte, jestli to, co je zrovna dobré, je dobré, nebo špatné. Spousta špatných věcí se nakonec vyvrbila ve věc dobrou, i když to ze začátku vypadalo špatně. Jako když padáte z balkonu a někdo vás pevně chytí za ruku a vy – nespadnete…

Tak jsem neprošla testem zla

Tak jsem neprošla testem zla a Kalfou mě opustil. Místo toho, abych se v tísni největší obrátila s řešením na něj, obrátila jsem se na Boha, na svou vyšší sílu, do které přirozeně patří i voodoo bytosti, ale já jsem šla o stupeň výš, nad dualitu. Byla jsem v takové tísni, že jsem to již nemohla snést a to se vždycky neobracím na kovaříčka, když se můžu obrátit na kováře. Sice se nám jednou s Kojotem tato taktika nevyplatila, ale já věřím, že jsem udělala dobře. Prostě mi to přišlo jako nejlepší řešení. Tam nahoře se splétají nitky, bytosti nám ty nitky mohou posunout, pomoci s nimi pracovat, domluvit se na barvě atd., ale projít si shora nadiktovanou cestou musíme. Já jsem prosila o zlehčení svého osudu. A to s žádnou bytostí nevyřeším.

Kalfou z mého oltáře odešel, protože jsem málo zlá. Prostě se víc modlím a jsem otevřená Bohu, i když pracuji s jakoukoli řadou bytostí, všechna jsou boží stvoření a dohromady tvoříme Boha. 

Zato přišel někdo jiný, někdo ze Slezska, kdo má zahraniční kořeny a kdo potřebuje vyřešit nějaký svůj problém. Přišel po přečtení mých článků, nevědomě. Takže – všichni, kdo si myslíte, že byste mohli nevědomě dlet v místě po Kalfouovi, ozvěte se, ať váš problém vyřešíme. Je to muž a schovává se mi pod svícnem.