Archiv pro štítek: cesta

Čtení myšlenek? A proč?

Poslední dobou se setkávám s lidmi, kteří věří, že když jsem xxx – dosaďte si dle svých vlastních projekcí – tak jim čtu myšlenky, vlastně je mám prohlédlé skrz naskrz včetně jejich minulých životů a pokud ne, je to znak toho, že se jenom dělám, že jsem xxx, protože jinak bych se neptala, jelikož bych to věděla.

Pracuji pro Zemi a pro seskupení znalostí a zkušeností, kterým můžeme říkat třeba bohové, entity, bytosti, jak chcete. Je to energie. Pracuji tedy s energií a energie je vše kolem nás, hmotné věci, rostliny, živočichové včetně lidí, Země, naše sny, naše představy, myšlenky, světlo, tma, chlad, teplo atd.

Jeden obraz vydá za tisíc slov. Vnímám-li obrazy, tedy energii seskupenou do tvaru, který vysvětluje vše, co je v něm tím, jak probíhá, nelze toto instantní pochopení nějak popsat slovy jinak než jednoduše. V každém obrazu je příběh tak složitý, kolik jste z něj schopni pochopit. A pochopení není přenositelné.

Když mám práci, dostanu informace právě včas k čemukoli, co mám dělat. Stejně jsem jen forma, jejíž obsah tvoří vyšší vědomí. Napojením na vyšší vědomí, tedy poodstoupením od svých nicotných myšlenek, emocí a postojů, proudí informace skrz pro daný účel, ať již to je cokoli.

Z nedostatku vhodného pojmenování vycházím z tradičně ukotveného vágního pojmu čaro-děj-nice, ještě vágněji neuchopitelného pojmu ša-man, se kterým v naší kultuře nemáme mnoho zkušeností. Pojem bojovník chápe každý – je to někdo, kdo prostě bojuje s něčím či někým a protože je tak nastaven, tak se nevzdá.

Věc se má tak, že pokud se bavím třeba s křesťanem, tak ten má v Bibli psáno, kdo je čaroděj a co dělá. Takže mně odkáže na příslušný text a to jsem tedy já. Aha. Jak dotyčný ví, co dělám? Spolčení s ďáblem? Ha! Matematika, fyzika, astronomie, lékařství atd. jsou podle křesťanů od ďábla. Je to ďábelské učení od nějakého 13. století. Vždyť ještě roku 1000 se křesťanští duchovní ženili, měli rodiny, děti a žena nebyla ďábelské, nečisté stvoření plné hříchu. Takže tedy z principu se základní gramotností, s tím, že poznám Velký vůz, měsíc a Jitřenku/Venuši/ Večernici, znám lidskou anatomii a nějaké obecné základy lékařství, jsem čarodějnice a se mnou vy všichni.

Člověk léčí, Bůh uzdravuje, ne? Tady se nám to už nějak posunulo. Nechci se úplně dostat do války pojmů, to bych tady z toho zblbla a místo toho bych mohla napsat na téma knihu, jakých jsou v knihovnách stovky.

Každopádně zpátky k věci – dovedu-li – svým způsobem – pochopit energii a zacházet s ní, je to tak obsažné téma v každé setině vteřiny, jak jen je všeobsáhlý bod z kroniky Akáši. Najít konkrétní informaci pro práci dá docela práci, je k tomu potřeba zastavení vlastních myšlenek a pocitů, nějaké to napojení a umění s ním dělat, intuici a racio pro odladění atd. A pro svou práci to mám.

To, co má každý vevnitř, je každého věc. Mně to nezajímá. Co potřebuji, to mám. Nedívám se do lidí, neujíždím si na moci, je mi to úplně fuk. Naslouchám a povídám. Pokud mám něco dělat, tak to dělám a vy o tom ani nevíte, protože vypadám úplně normálně a není třeba jakéhokoliv vysvětlení. Nezpovídám se nikomu kromě sebe a těm, co mě vedou. Nezáleží mi na tom, jestli vám to je příjemné či nepříjemné, jestli se mě bojíte či mě vyhledáváte, jestli mě uznáváte či mě odsuzujete. Myslete si co chcete. Mojí práci to nezasahuje a nejsem na vašem názoru závislá.

Nejsem ani velká, ani střední, ani malá. Mám svou úlohu a tu dělám. Jen kolečko v soukolí, těžký osud na cvičišti běžné reality pro lehkost na bojišti světa druhého. Nikdo, kdo pracuje s energií na určité úrovni, nemůže mít život lehký, protože by nepochopil o čem to je, ať už je to cokoli.

paleni-carodejnic

 

 

 

 

Krajiny za prahem

KRAJINY ZA PRAHEM

V krajinách za prahem, v temném lese, kterým každý čaroděj prochází jako učebním procesem vyššího vědomí, je dobré požádat o průvodce a naklonit si ho prosbami a modlitbami. Každý se tam dostane, ne však každý projde skrz do světla Branou.

Zkoušky a prožité utrpení, které dokážeme zapracovat vědomě do sebe, nás činí silnějšími a vědomějšími, s většími možnosti pracovat pro ty, jež nás vedou a dle vůle matky Země.

Čím hlubší je hlubina, jež prozkoumáme, tím více můžeme následně podat ruku těm, jimž jsme posláni jako průvodci v jejich Cestě, protože pomoci může jen ten, kdo už dané utrpení prožil a pochopil. Bez pochopení je průvodce jen stínem bez opravdové moci.

Proto důvěřujme průvodcům, kteří jsou nám posláni či se o ně modlíme a prosíme, ale dobře prověřujme a analyzujme každou jejich radu, neboť Cesta je naše Cesta, ne jejich, a mnoho rad jsou jenom šalby ke zmatení, aby vyzkoušeli naše schopnosti rozlišování. Hlídejme každý svůj krok v temném lese a to ještě před tím, než ho učiníme. To především.

Opatrně a ostražitě naslouchejme, navnímávejme realitu, v temném lese je mnoho bytostí, které nás budou zkoušet, mnoho nástrah, které nás mohou poranit a dobít. Les není krutý, i když to tak může podle přicházejících událostí vypadat. Nekonečná bolest, starosti a slzy. Les zná smilování dle pokory daného žáka, čisté duše, modliteb a trpělivě konaných činů, které přichází. Je to vnitřní světlo, které pomáhá v temném lese neztratit směr a pohybovat se. Vnitřní světlo je napojení, víra a důvěra, pramen čisté lásky proudící z duše. Vděčnost za každý krok na Cestě, za vedení na Cestě. Uvědomování si souvislostí. Učení, poznání, pochopení.

Odmala jsem prozkoumávala realitu i se šátkem na očích, různě se omezovala a následně zkoušela, kam až dojdu, co všechno zvládnu. Nedávno jsem byla tak hluboko, že se mi takto nachozené kilometry ve městě a přírodě velmi hodily. Kus lesa, jímž jsem procházela, se dal projít jen tak, že jsem prostě zavřela oči a šla jen naslepo, podle vnitřního vedení. Nešlo jít jinak. Se zavřenýma očima jsem zvládla cestu nočním Brnem domů, dva přestupy, schody, silnice, chodníky, překážky. Jen zavřené oči a šlo to. Byl to jen trochu vyšší level oproti malé holčičce, co si zavázala oči šátkem a dělala vše, co dělala s otevřenýma očima. Dokonce i číst se tak dalo. Kupodivu. Všechno šlo.

Desetiletí práce v jiných rovinách vědomí, jeden dokončený příběh za druhým, jedna podaná ruka za druhou, to je naše odměna. Jen to, že můžeme tuto práci dělat. Že můžeme být průvodci, šamany a čaroději. Vidět za oponu a moci s tím něco dělat. Pro druhé i pro sebe. A většina spí, zatímco my bdíme a pracujeme. Jaká čest! A radost za tu možnost vidět a cítit a moci dělat více!

Temný les jen čeká, lačně čeká na tu důvěru v něj vloženou ve tmě životních událostí, jež chodí jedna za druhou. Vezměte lampu jak poustevník do jedné ruky, rozsviťte ji vnitřním světlem, do druhé poutnickou hůl a v poutnickém plášti se vydejte na Cestu, jež je tak zajímavá a cenná, tak dobrodružná a nádherná, že člověk nemůže odolat každému dalšímu kroku do Tmy s vírou, že tma je jen koncentrované světlo.

Jděme s bohy a s vírou a láskou!

Přeslechnutí aneb Xena a Herkules

Řveme v jednu v noci smíchy nad Motorolou. Řehtám se jak blázen a Cailean říká něco jako že bude ráno „hodně unavený“. Týden jsme de facto nespali a jen jsme si povídali. Cailean už čtvrtý den ráno vstává v  5:40, jede dvanáctky a každou noc spolu mluvíme hodiny a hodiny po telefonu. Bydlíme od sebe totiž šest hodin cesty, oba na opačném konci republiky.

„Mně ta hlava už snad upadne, jak mě bolí…“ Naříkám u smíchu.

„Přilepím Ti to nejdříve Herkulesem nebo Pattexem. Indesit, ten vydrží! Ale to jsou pračky…“ Na to Cailean.

pattex-drzi-vse

„Cože jsi říkal?“ Smíchy slzím. „Že budeš ráno na sračky?“

„Né, Indesit jako ty pračky, žejo… To běželo v televizi jako reklama asi před pěti lety, víš?“

„Aháááááá…“

„Jsem… už… asi… dvacet… let… bez… televizééééééé…Už ani skoro nevím, co to je!“

indesit-stara-pracka

Krásná tvář

Lidi, prosím vás, důležité je u člověka to, co má uvnitř sebe, jaké má srdce, úctu a respekt k životu, k Zemi a k přírodě.

Kolik je za mojí současnou tváří bolesti a zkušeností, kolik let pláče a zkoušení překonat těžkou nemoc, těžké vztahy, těžké situace, roky bídy a do toho vnést víru tak silnou, že překoná vše, lásku tak silnou, že ze mně sálá pro všechny, sílu být Zdrojem…

Rozhodla jsem se proměnit částečně svou Cestu, dodat si také trochu štěstí než jenom tvrdého boje, ran a bolesti.

Nikdo jste nestál v mých botách, když jsem kráčela svých 39 let.

Neposuzujte proto mou tvář, netvrďte mi, že jsem krásná a že, zvláště mužové ze vzdálených zemí, ale i přátelé mých přátel, chcete mít se mnou sex, vztah, lásku a svatbu. Ani za sto velbloudů a půl království k tomu. Zaprvé jsem zadaná, za druhé to je tak povrchní, že moje odmítnutí ublíží jenom vám samotným. Mně ne.

Každý muž a každá žena je hvězda aneb láska je zákon, Láska pod vůlí

Nabízím inspirativní, a podle mého nanejvýš pravdivý, Kojotův článek doplněný o obrázky, jak je cítím já. Věřím v tyto základní body. I když budete jenom číst názvy základních tezí a dívat se na obrázky, pochopíte, oč mi jde.

Dodávám však, že nejsem thelémita, stejně jako už i Kojot je duchovně jinde. Mám svou vlastní Cestu… Článek je z 21.5.2007.

Theléma je myšlenkový systém, v němž se snoubí učení evropského hermetismu, kabaly i východních nauk; vychází z textu Liber AL vel Legis (Knihy Zákona), jež byla zjevena v roce 1904 mágu Aleistru Crowleymu.

hvezda

Dělej, co ty chceš, ať je cele zákon.

Slovo theléma znamená řecky vůle a právě vůle je jedním ze základních principů thelémské filosofie. Není jí však míněno prosté chtění, ale takzvaná Pravá vůle, jejíž následování vede k naplnění jedinečného údělu každé bytosti.

Tato ryzí vůle je nezkalená úmyslem a osvobozená od chtivosti výsledku. Každý má svou jedinečnou Pravou vůli. Pravá vůle jedné bytosti nemůže být v konfliktu s Pravou vůlí bytosti jiné. V konfliktu mohou být pouze chtění. Pravá vůle je záležitostí Jungova bytostného Já (Self, Selbst), zatímco chtění je záležitostí ega. Druhým základním principem je láska

 cernunnos

Láska je zákon, láska pod vůlí.

Láska je vnímána jako síla, jež spojuje protiklady a ruší dvojnost. Tato láska musí být pod vůlí, tedy v souladu s údělem každé bytosti. Není tím myšlena pouze láska partnerská a sexuální, i když ty jsou rovněž projevy univerzální lásky a tedy i způsobem, jak překonat protiklady. Když už hovořím o protikladech, měl bych vyjasnit, co jimi vlastně myslím: Všimněte si, že lidský jazyk a myšlení se nedokáže obejít bez protikladů. Světlo-tma, dobro-zlo atd. definují sebe navzájem. Cílem thelémy je překonat tuto dvojnost a nahlédnout tyto protiklady jako součást stejného archetypu (v tomto theléma souzní s Jungovou psychologií). Toho lze dosáhnout v extázi. Láska pod Vůlí spojuje protiklady do prapůvodní Prázdnoty.

 12325706

Každý muž a každá žena je hvězda.

Bůh je v thelémském pojetí decentralizovaný. Zatímco v minulém věku, v němž převládaly klasické monoteistické systémy (křesťanství a islám), byl Bůh jediným středobodem, k němuž směřovaly pohledy uctívačů (dobře patrné je to v islámu: všichni muslimové jsou při modlitbě směrováni k jedinému bodu), theléma (v souladu se současnou astronomií) tvrdí, že každý existující bod je středem. Tedy i každý z nás. Každý z nás v sobě může realizovat božství a učinit tak sobě vlastním způsobem, nikoli způsobem někoho jiného. Každá cesta k Bohu je jedinečná a je to cesta k sobě… Každý je zodpovědný sám za sebe, za svůj úděl, za svou Pravou vůli.

 14224818_10208369863061622_5138892815312079447_n

Nový věk

Jisté obrovské „hvězdy“ (neboli seskupení zkušeností) lze chápat jakožto Bohy. Jeden z nich je odpovědný za osudy této planety v období příštích dvou tisíc let (chvíle přechodu z jednoho období do druhého se nazývá Rovnodennost bohů, ta poslední nastala 20. března roku 1904). Historie tohoto světa zná podle thelémské nauky tři takové bohy (theléma užívá především egyptské motivy, ale to je jen jeden z mnoha možných vyjádření téhož): Isis, Matku, jež vládla době, kdy bylo universum chápáno jako prostý pokrm, který přichází přímo od ní; toto období se vymezuje matriarchátem. Dalším byl Osiris, a to pro období, které se datuje od 500 let př. Kr., odpovídající patriarchátu, vedoucí ke zkvalitnění zkušenosti, ale i vzdálení se světu. Nyní přichází Horus, dítě, jehož prostřednictvím docházíme k pochopení událostí, abychom nebyli přemoženi okolnostmi. Isidinu Aeonu (Věku) odpovídal též vztah Boha a Člověka jako pastýře a stáda, Osiridovu pak otce a syna. Nový Aeon překonává tento vztah a zvěstuje identitu Boha a člověka. S příchodem Nového Aeonu však přichází nejprve dlouhé přechodné období, v němž teprve postupně převládne nový, thelémský, Zákon.

 buh-a-bohyne-sex

Základní utvářející síly Universa

Základními elementy Universa jsou Nuit – prostor – což jest souhrn všech možných zkušeností, všech „hvězd“ (=seskupení zkušeností, tedy lidí, jiných bytostí, bohů…) – a Hadit, kterýkoliv bod, jenž tyto zkušenosti zakouší. Tato idea je symbolizována egyptskou bohyní Nuit (Nút), sklánějící se ženou, představující klenbu noční oblohy. Hadit má za symbol okřídlený glóbus v srdci Nuit. Nuit je tedy ženské, jinové kvality, je rozprostřená, zatímco Hadit je kvality mužské, jangové, a je pohyblivým bodem. Dynamické spojení mezi těmito protiklady je Ra-Hoor-Khuit a symbolizuje vnější objektivní universum. Nuit je kruh, Hadit bod, Ra-Hoor-Khuit spojení obou. Vezmeme-li na pomoc indickou mytologii, pak Šiva (Hadit) a Šakti (Nuit) ustavičnou kopulací stvořují Universum (Ra-Hoor-Khuit).

 julekort_side_2

Nemáš jiného práva, než konat svoji vůli

Každá z bytostí, hvězd, se má pohybovat po svém správném orbitu, jak to naznačuje povaha lidského postavení, zákon růstu, impuls vycházející z předešlých zkušeností. Všechny události teoreticky mají pro každého stejnou právoplatnost – a každá je z dlouhodobého hlediska stejně důležitá; ale v praxi je v nějakou danou chvíli pro individuum právoplatný pouze jeden jediný čin. Každý čin nebo pohyb je aktem lásky, sjednocením s Nuit; každý takový akt musí být „pod vůlí“ a musí být zvolen tak, aby naplnil a nikoli zmařil pravou podstatu bytosti, jíž se týká.

celebrate-ostara
„Dělej, co ty chceš“ neznamená „jednej, jak se ti zrovna zlíbí“, je to příkaz ke hledání Pravé vůle člověka, božského vědomí. Pravá vůle vyznačuje vědomím daný cíl, smysl individuálního života. Cíl, který je třeba hledat. Jakmile člověk dosáhne této své Pravé vůle (tj. pozná ji), neřadí již svá jednání za sebou jak právě přicházejí, libovolně a bez reflexí, neklátí se jako třtina ve větru událostí, nýbrž jedná vědomě jako celistvý člověk. Vše je v neustálé proměně. A vše, co se pokouší tomuto zákonu uniknout, co setrvává díky své síle a tuhosti, se rozlomí. Vše, co chce způsobit stagnaci, je smeteno nezadržitelnou vůlí času. Neexistuje tedy „trvalá“ Věčná pravda. Proto „Dělej, co ty chceš“ znamená dynamickou formuli symbolizující nekonečný pohyb vědomí. Vůle je naplněna teprve, až prodělala všechny zkušenosti.

kolo-roku
Druhou částí magické formule Nového Aeonu a jeho Zákona, jejíž prvou částí je Vůle, je princip lásky. Láska pod kontrolou Vůle je sjednocením, Spojením, Syntézou. Formule „láska pod vůlí“ vyžaduje spojení dualit – protikladů. Na jedné straně odstranění rozporu těla a ducha, na druhé straně odstranění rozporu muž-žena. Cílem je uvést vlastní vědomí pod primát vědomí božského.

14192594_834099306726774_1206719359852721045_n
Tato forma probuzení, zasvěcení, znovuzrození uvolňuje v člověku sílu, které nemůže nic vzdorovat. Aby však tato síla nepůsobila destruktivně a sebedestruktivně, musí být uvedena pod primát Pravé Vůle.
Člověk, který toto uskuteční, je odhaleným Bohem. Překonal stav oddělenosti od světa (já/ne-já), stav bezsmyslnosti a tím rozervanosti v sobě samém. Vše je jeho částí a on je částí všeho.

universe-structure
Cesta, kterou theléma učí, odmítá všechny tradované zákony a mravní představy. Není však nemorální, nýbrž stojí mimo morálku, neboť odmítá dualitu. Každá dualita je klam a každý zákon či morální představa spočívá na dualitách. Fikce individuálního já spočívá na odloučení individua od světa. Překoná-li člověk tuto fikci a vzdá-li se své ješitnosti, nalezne svůj střed – své božské vědomí.


Rituál Nového Aeonu postrádá možnost přenesení zodpovědnosti. Každý člověk zodpovídá sám za sebe. Není zpovědi, není odpouštějícího „Otce“. Není viny ani milosti. Praxe thelémy je založena na evropské magii, hermetismu a kabale, doplněná o prvky východní spirituality. V tradiční podobě jde o systém zasvěcovacích stupňů, po němž adept stoupá. Systém vychází z modelu, který vytvořili členové řádu Zlatý Úsvit, a který modifikoval Aleister Crowley a jeho žáci. V současné době existují různé řády nabízející zasvěcení. Ale z povahy thelémy plyne, že každý adept by měl najít vlastní cestu dle své Vůle a tu praktikovat. Nicméně thelémská magie ve svém“tradičním“ pojetí nabízí mnoho užitečných nástrojů, jak toho dosáhnout.

Závěrem

Tolik tedy úvod do myšlení, k němuž se hlásím, napsaný (tak jednoduše, jak jen jsem to dokázal) pro naprosté laiky. Mnohé jsem vynechal, abych udržel únosnou míru jednoduchosti a srozumitelnosti. Zájemce odkazuji na svou bakalářskou práci Aleister Crowley a thelémité; dozvíte se zde více o historii evropského hermetismu a jeho vyústění do thelémské nauky, leccos o Crowleym a mnoho jiného. Je to sice povětšinou jen kompilace a dnes bych to už napsal poněkud jinak, ale jako zdroj vcelku solidních informací lze tento text použít.

Jaroslav A. Polák: Stručný úvod do thelemy aneb Čemu že to vlastně věřím

Touha duše

Touha duše je touha jako každá jiná…
 
Je krásný, silný, opálený, s duší černého pantera a má něžná jaguáří duše mu sahá tak maximálně po zadek… Což je z fotky opravdu dobře vidět.
 
Ach, jak já si přeji si dětsky plivnout pod natažené špičky a být aspoň o kousíííček lepší, vědomější a uvědomělejší, s větším poměrem vědomostí ku slámě v hlavě… Mít ještě větší trpělivost, víc lásky a tolerance v srdci než mám, umět jít jako ztělesněná síla tiše po vyšlapaných pěšinách v džungli.
 
Až příliš často mne vytrhne kdejaký bzučící komár ze vzpomínek, kdy mám zavřené oči a bezhlese mi kanou slzy.
 
Láska je mocná čarodějka.
 
Možná si jednou všimne očí, jež ho tiše sledují zpovzdálí. Možná si všimne pár čerstvých úlovků, jež mu náhodou leží na jeho pěšině jak na zavolanou. Jen aby se v klidu nažral a spočinul u studánky, ze které někdo vybral napadané listy. Odpočinul si ve stínu lípy, jež neúnavně vrhá stín na místo, kde lehává, aby mu nebylo horko. I hmyz utichl, když se tiše svalil do svého místa v trávě. Jakoby nějak vytušil, jak důležitý je momentálně klid. Možná mu to někdo prozradil…
 
Černý panter je velký bojovník.
 
A velcí bojovníci nevnímají pole za sebou, jdou vždy první do bitevní vřavy. Jsou to samotáři a ostatní jsou jen pěšáci.
 
Možná si všimne mého smotaného černého šátku kolem hlavy, jež drží neposedné vlasy. Možná mě někde uvidí, jak cvičím s malým mečíkem nenadrilované seky malé bojovnice. Možná mě vycítí, jak vnímám džungli intuicí a se zavřenýma očima vidím za víčky celý svět.
 
Možná jednou…
Možná jednou spadne hvězda a osvítí jeho cestu. Možná se jednou pomalu otočí a zjistí, že malá jaguářice je na dohled. A ona pustí z mordy čerstvou kořist na jeho cestu, pěkně pomalu, aby nevytvořila jediný zvuk, a tiše zmizí ve tmě. Vítr začne vát a tráva bude šelestit o sebe, nebe se zatáhne mraky a ona, čerstvě prozrazena, požádá džungli o úkryt. 
Pak bude vnímat světlo a dívat se na rosu v trávě, strkat čumák do pavučin, naslouchat hlasům džungle a přemýšlet o Cestě.
Bude čekat…