Archiv pro štítek: duchovní cesta

Já a mých osm andělů

Tak jsem dlouho psala celkem zásadní článek o víceméně ničem, umyla jsem se, vypadala mi hromada vlasů, pravda, část z nich vlastní vinou, protože si vlasy odbarvuji. Víc blond je víc blond a kdo má víc? 🙂

Nicméně šla jsem zapálit svíce k oltáři a přemýšlela jsem o Kojotovi a jeho posledních článcích o Živušce, lištičce. Kojot k ní promlouvá doslova horoucně o tom, že ji miluje. Sama jsem to i zažila. Tu něžnou přítulnost. K Živě. A připadalo mi to tak nějak zvláštní, asi jako když pedofil rozdává dětem před školou bonbonky. Jako co to oooook je? To jako nemá, kdo by mu řekl, že ho má ráda jako kamaráda nebo co? A pak jsem šla k oltáři, podívala se na fotku Kulíška a došlo mi to. Ooooooooook Kulíšek. Kulíšek byl má první kočičí láska a jak jsem tu už nesčíslněkrát podotkla, mnohokrát jsme leželi vedle sebe v posteli a koukali si hluboce do očí, že jsme se oba do sebe zamilovali. Jemu jsem určitě milionkrát řekla, že ho miluju a nebylo mi to divné. Říkala jsem mu všechny zdrobnělinky, jak jenom se malý kocourek může nazvat. Byl moje kočička, prdelka, kulička, kulišák, kuliš, kulišour (když zlobil). Dívala jsem se na fotku a hladila ji, to trvalo několik minut a pak se tam cosi zhmotnilo a já jsem se na to nevyprdla, ač je už půl jedný ráno, ale začala jsem hledat odpovědi.

Ty otázky jsou nezbytnou součástí každého takového hledání odpovědí. Já se je pokusím minimálně zkrátit a sešoupat text k sobě jako summary, protože jinak byste se unudili. Otázky – to je moje know-how a to se zase tak lacino nedává. Jeden čtenář, respektive čtenářka ví, jaké dávám otázky a jak se většinou k odpovědi dostanu, takže zdravím na Cejl! 🙂

Takže jsem se dostala k tomu, že to je anděl mnou stvořený z lásky. Mnou stvoření jsou anděl lásky (síla 4), anděl žalu, co mě má ochraňovat před příliš velkým žalem (síla 10) a anděl duchovní cesty (síla 10). Z toho to asi tak vypadá, že mám často velké žaly (deprese), které musím zpracovávat a mám opravdu silného anděla, který mě drží na duchovní cestě a pomáhá mi s ní. Anděl lásky je poměrně slabý a přichází, když intenzivně myslím na Kulíška. Kulíšek mě otevřel syrovou lásku. Nebyla to láska partnerská nebo zodpovědnost z lásky, žal z lásky, prostě byla to láska sama. Kulíška jsem prostě milovala. Používám stupnici od 0 do 10, která se automaticky klopí na 11 a dál, pak už to nejde lineárně, ale progresivně. Je to takový můj systém při práci s kyvadlem.

Ptala jsem se jich, jestli se mnou mají hodně velkou práci a bylo mi řečeno, že ne, že jenom tak trochu. Zalovila jsem si ve svědomí ohledně duchovní cesty a že asi postupuji pomalu no a oni na to, že sice postupuji pomalu, ale že rychleji to nejde. Takže vlastně pohoda jazz, kejty na stůl a dvě deci vody 🙂 No, doopravdy mě to sice moc nepotěšilo, ale aspoň mám někoho za zadkem, kdo mě hlídá a pokud jdu pořád dostatečně rychle, tak není důvod se nějak víc zatěžovat. Všechno se má udělat v ten pravý čas.

Pak mám další čtyři anděly a ti mi byli přiděleni. První je anděl, který mi přibyl ve věku mezi čtrnáctým a šestnáctým rokem. Někdy kolem patnácti let. Je to anděl ochránce a má sílu 11. Dále mám anděla duchovní cesty od 24 let se sílou 15. Dále mám dva anděly se silou 4, kteří chrání obsah mé hlavy a ti přišli při spojení vajíčka a spermie.

Poslední z andělů je anděl strážný a tam mi přišly informace, že jsme se znali ještě před mým zrozením a fungujeme v tandemu už tři životy dozadu. Jeho síla je nekonečná, proto nekonečno ho poslalo. Dohlíží a stráží mě, abych přežila.

Takže tak se to má… Samotná síť reality.

 

Je to silné téma. Psychóza, halucinace, náboženství nebo alternativní magie?

Wow. Dneska jsme s Odborným diplomem probírali téma vody v mých představách. Zvlášť hnusně hluboké vody, ze které se vyplavuje čedičový nepravidelný kámen o vysoké hmotnosti případně vyskakuje velký nebezpečný žralok. Téma vody je u mě tabu posledních pár let. Vím to. Teď se to zhoršilo. Zatím to neřeším a zaháním to. To umím. Věnuji svou mysl jiným činnostem, alespoň se zdáním puncu prospěšnosti mně samé.

Věnuji se během dne náhodným modlitbám, volám bohy, komunikuji s nimi, mohou být jako představa v hlavě, ovšem od jisté doby jsem nepochopila, jestli vidím představu nebo už jasnovidný proces, který probíhá venku i uvnitř mně. Odborný diplom mě tlačí do „fantazie“ a „představ“ a já se tedy snažím tyto pojmy naplnit.

Problém nastává, když mám vcelku pravidelné rozhovory se svými bohy na různá témata, fyzicky cítím přívaly energie a je to pro mě sakra skutečné.

„Když Vy v to, Lucienne, věříte, a proto nemůžeme dělat fantazijní techniky, abychom neotevřeli nějakou psychózu.“

Ano, když se na to podívám z hlediska člověka, který víru nikdy nezažil, spadám do kategorie psychóz. Kapituluji. Půl hodiny jsem poslouchala o tom, jak si mám hledat pomocníky v teplém hrnku na čaj, v určitém rituálu, mít imaginárního pomocníka, který bude pořád se mnou.

„No… Věřím na anděly. “

Odborný diplom řekl, že to není dobrá cesta. Prý představte si hrníček teplého čaje, něco reálného.

„Ale anděl je dost reálný!“

„Protože tomu tak moc věříte!“

„Já to vím!“ Vím, jak vypadá halucinace a pomáhající anděl se halucinaci vůbec nepodobá! (damn it, damn it, damn it)

„Jenomže těch pár minut s těmito bytostmi mi poskytuje v celém dni alespoň trochu lidského přístupu a tepla, pomáhají mi udržet se naživu.“

„Tak si mě zařaďte klidně do těch psychóz, já Vám nejsem schopna to vyvrátit, protože budete tvrdit, že mám halucinace s bludy.“ Ale kdybyste znal můj svět, taková pitomost by vás nenapadla. Prostě já vidím věci, které jiní nevidí, ale kvůli tomu ještě nejsem vadná.“

„A už vůbec nebudu přestávat na Vaše naléhání s fantaziemi. To je to jediné krásné co mi ve dni ještě zbylo.“

„Lucienne – pohybujete se po dost tenkém ledě. “

„Jsem zvyklá léty tvrdého výcviku.“

„No, tak na shledanou.“

Tak schválně jak dlouho vydrží? Podkopla jsem padající šestisetmililitrovej hrnek…

Vydržel jeden den. Teďka jsem do něj lila horkou vodu a u toho větrala a nějak ten teplotní rozdíl nevydýchal, ačkoli prasklina nebyla vidět. Jin, jang a meon v praxi. Meon je takové technické zlo, mimo zlo samo, protože ani zlo nedokáže být tak zlé jako meon. Přečtěte si Karikův Meon. Já ho tedy na doporučení Kojota nečetla, protože na to nemám žaludek. Je zajímavé, jak to, že si mě vybral Kalfou neboli ďábel haitského panteonu. Kojot říkal, že je z nich nejzlejší a je mu záhadou, jak si mě může vybrat taková Entita. Zrovna mě, která má úchylku pro dobro a pomáhat a tak. Říkal, že ve mně musí být kousek zla, který ten Kalfou oslovuje.

Ano, když na to pomyslím, jsem zlem prolezlá. Jenom někdy dělám dobré skutky, to když se zlá strana nedívá 🙂 Myslím, že vonrammstein už mě po tomhle přiznání nikdy nebude číst 🙂 Takový čistý opravdový katolík. Poslední příspěvek o tom, jak nebyl u zrození Ježíška a že má asi krizi víry nebo je jenom líný a neví co s tím. Tak  jsem tak jenom pokývala. Ano ano, jednou to dostane každého. Nuda je to jenom, když to prožíváte poněkolikáté. Víte, o čem to je a jak to bude pokračovat. Jenom vonramsteinn to dostal poprvé. Duchovní prázdno.

Znám jak to probíhá u mě, velice bolestně  jsem to prožívala u Kojota, to jsou vlastně dvě duchovní zkušenosti, které mohu někomu předat dál, problém je v tom, že je to, jako každá zkušenost, nepředatelné. Pro všechny vonrammsteiny – pročtěte si od začátku rubriku esoterické úvahy. Najdete tam také veřejný dopis všem, kdo prožívají temnou noc duše. Pomůže vám to přinejmenším v tom, že tím už někdo před vámi prošel a ta cesta má i konec, cíl, a tím je – znovuzrozený člověk a začátek cesty nové.  Další dobrá zpráva je ta, že pokud začnete dlouhodobě přemýšlet, že to, co vám kdysi fungovalo tak dobře, teď nefunguje a nevíte proč, tak jste blíž konci cesty, než jste si mysleli. Opravdu. Jak vám tohle dojde, zvrátí se to v nový začátek velmi rychle. Někdy i v řádu hodin. Je to na každém. Také to může být dalších několik let. Každá varianta je správná. Většinou je to ale najednou, rychle a drsně. Bum a je tu poznání. Pokaždé jiné, to dá rozum. Já i Kojot jsme to měli jinak, jinak to bude mít i vonrammstein. Už se těším na příspěvek, v co se zrodil.