Archiv pro štítek: entity

To N E S N Á Š Í M

Dneska, jako na potvoru, nebo možná záměrně, se mi děly samé hrozné situace. Úplně se mi několikrát chtělo dotyčného proklít nebo mě někdo vystrašil nebo tak něco. Byl to prostě strašnej den. Příšerný den. Úplně ten nejhorší za dlouhou dobu.

 

Takže jak to začalo. Začalo to děsivým snem o mém exex, který mne vzbudil ve tři hodiny ráno a do pěti jsem se hrůzou klepala pod peřinou, než jsem usnula. Budíček ve třičtvrtě na sedm, normálka, Eliška, rozmrazování jídla z balkonu, potud vše normální a relativně OK. Pak ve městě naprosto nepochopitelně na veřejném místě v centru potkám exex, který vypadá jako nefalšovaná zombie. Úplně mě vyděsil a pokud se někdy dá použít, že oko, do duše okno, tak tady bylo v duši pěkný studený hell. Úplný kapří oči. Strašlivý. Zážitek na několik let. Fuj. Jak jsem mohla někoho s tak studenýma očima milovat. Nicméně den teprve začínal.

 

Jdu k lékařce a je tam takový naprosto nablblý areál, že v něm jsou lůžka a celej areál je tak trochu uzavřenej. Řeší to třeba v lékárně průchozími dveřmi na zvonítko a tak. Chodíme tam s Kojotem už léta a nikdy jsme tam neměli problém s průchodem. Dneska mě odmítli propustit skrz dveře, snad proto, že jsem měla kufr, takže to vypadalo, jako bych smrtce a lékařům utekla z lopaty. No lékárnice si to nelajsla a i přes moje protesty mě odmítla vypustit ven do světa. Prý mám jít přes vrátnici. Snad doufala, že mě tam zadrží a pošlou zpátky. Nevím, co jí šlo hlavou, ale já nesnáším, když mi někdo omezí svobodu. To bych vraždila. Prostě nesmím být nikdy takhle omezená. To nesnáším už od mládí. Takže jsem šla o tři sta metrů dál, prošla halou, vrátila se ke svobodné části lékárny, rozlehla dveře a když ta kráva vyšla, tak jsem jí vynadala a řekla, že už si tam nikdy nic nekoupím a že jsem to oznámila primářce, aby z toho měla pěknej průser. A šlehla jsem dveřma a odešla si dát něco k jídlu k nedalekému krámku.

 

Tam mi jedna paní řekla, že mám asi obarvený vlasy. Prý je to vidět, že mám u hlavy ty vlasy tmavší. Hmm. A taky si sama zastřihujete konečky, žejo? No co byste na tohle řekli? Já potkávám dneska samý boží lidi. Kristova noho, obarvený vlasy a krácený konečky vlasů. Tady bral někdo soukromý lekce diplomacie a nějak mu to nevyšlo. Jak mám být tip top, když tu mám vždycky přes den procesí lidí a jsem ráda, že si každý večer ty vlasy umyju. Teď ještě ta hodina navíc s barvením… Slibuju, že nikomu neřeknu, že si barví vlasy, protože to je vidět. 🙂 Já myslím, že tohle se mi ani nikdy nestalo.

 

Pak mě shodil dvousetkilový pán v tramvaji. Já tam s báglem plným jídýlek pro Elišku, kufr s patnácti kily steliva pro Myšinku a vůbec jsem byla taková obestavěná. Nicméně to ho neomlouvá. Ošklivě se na mě koukal dokud nevystoupil. Alkoholik jeden. Byl úplně červenej a od ráže.

 

V lékárně měli jenom půlku léků, takže tam budu muset znovu. Budu to muset objednávat dopředu.
Pozitivní věc: našla jsem 1Kč. Vyřídila spoustu věcí. Nicméně jsem nasraná jak brigadýr.

 

Ještě by mi mohl někdo říct, že mám boty od soli a měla bych si je nakrémovat, nejlépe někdo z tramvaje, komu je do mých bot úplný hovno. Jak vidíte, tak dneska nejdu pro sprosté slovo daleko.
Pochopitelně z bytu nahoře se nikdo neozval. Jejich odpad je časovaná bomba. Začnou tam bydlet a mám to mokrý až ke kuchyňské lince.

Pošťák opět nezvonil a dopis na mě čeká na poště.

No co dál?

Myslím, že dnešní den byl takový zkušební, jako co vydržím. Woodoo duchové si mě zkouší, jinak to není možný. Přesto všechno jsem nikoho neproklela, i když ta lékárnice by si to zasloužila. Zasloužila by taky od někoho takový zneužití pravomoci, který ona použila na mně. A opravdu ze srdce jí přeju, aby jí ty dveře, až bude potřebovat, nikdo neotevřel, i když mu stačí strčit prst na tlačítko, jenom se mu nechce. Nejlépe s konstatováním, že na to nejsou zařízený a proto ji nikdo nepustí a ona bude mít smůlu. Nicméně neproklela jsem nikoho a všechno ustála. Ghede to se mnou nebudou mít tak jednoduchý. Bylo to tak primitivní a jednoduchý, až to bylo nápadný. Všechno mířilo na mý nejzákladnější pudy. Jakpak se asi dokážu ovládat, když mě někdo naštve…

Nesnáším, když si se mnou někdo hraje. Ale já nejsem zvíře. Dokážu se ovládat. Zaplaťpánbůh. Jsem nebezpečná až mě musíte štvát ale hodně dlouho nebo hodně hustě. A na to potom nepotřebuju Ghede, stačí mi vlastní hlava. Proklínám účinně.

Pravda, netrumfla jsem Ravena Argoniho s Arianou, kteří na zakázku prokleli jednoho chlapa, ten dostal mozkový zkrat, zabil si manželku, děti mu sebraly do dětského domova a on dostal doživotí, přišel o práci , bydlení a vůbec o všechno.

Myslím, že se mám ještě co učit.

Obří muž s hlasem jako když se přesýpají kameny a s obrovským kyjem

Ležím v posteli a zcela spontánně žádám své slovanské bohy jako dítě země, aby zakročili a pomohli mi překonat tu prozatímní smůlu při hledání zaměstnání. Zleva přistoupil jakýsi tmavěplavý obr s kyjem a začali jsme si povídat.Oslovil mne “dítě Země” a dál se vinul jakýsi telepatický rozhovor, kdy on mluvil a já bezmozkovitě reagovala, ale reagovala jsem na úrovni. Jeho hlas hrčel jakoby se překlapovalo kamení, takový zvuk jsem ještě neslyšela. Nakonec jsem slyšela sebe jak říkám:”Půjčka za oplátku”. On souhlasil.A tak – doufám – budu mít brzo zaměstnání, těžko říct jaké.

Už abych tady měla ten obřadní stůl… Nemám kam dát obětiny. Ale zkusím uklidit na skříních a třeba na ně uvidím ze židle…