Archiv pro štítek: jeskyně

Jaguár, posvátné denní znamení Mayů, duch Matky Země

O víkendu jsme byli s partnerem v jeskyních. V jeskyních je tma jak v pytli. Měla jsem baterku, ta však začala blikat a nakonec pohasla. Strčila jsem ji do kapsy a mentálně se přepnula na vnitřní smysly.

Cítila jsem překážky v podobě kaluží a kamenů, strop a kameny vyčuhující do prostoru. Vnitřní vedení mám v neviditelném světě vždy, ale kdo rozumí, ten ví co vidím. Pro ostatní nechť jsou detaily skryty.

Přijala jsem temnotu Země jako součást sebe samé a stěny začaly zářit zlatým světlem. Viděla jsem naprosto vše. Každý kámen a to i za něj. Stala jsem se součástí Země a Země mne prostoupila.

Další rovina vidění mne prostoupila v míru a pokoji.

Doma jsem se podívala, proč mě oči pálí a přičítala to tomu, že vidím v běžné realitě tak hrozné věci, že mi to sežehlo oči do zánětu. Ale ono se ukázalo ještě další vysvětlení. Skrz vnitřní utrpení se mi začala měnit struktura a barva očí. Začala mi v mých modrých očích  prosvítat u panenky medová, žlutá. Zcela zmizela zelená a šedá. Začaly se rýsovat tvary medových oblastí do tvaru panenek šelem.

Kdysi jsem četla, že po dlouhé Cestě se lidem změnila barva očí do průzračné modré. No, já se měním do jaguára, takové vcelku nebezpečné kočičky. Také jsme právě začali nový Mayský rok, proměna probíhá v souladu s Mayskými cykly.

Jaguár je tajnůstkářská bytost, která se plazí kolem v noci. Je to typické denní znamení pro proroky mezi Mayi a kvůli schopnosti vidět ve tmě mají často osoby s tímto znamením jasnovidecké schopnosti spojené se značnou dávkou inteligence. Je to typické denní znamení mezi strážci dne. Intelektuální schopnosti Jaguára spojené s jeho typicky ženskou mentalitou mohou v nositelích tohoto znamení vytvořit léčivé schopnosti. Jejich síla jim dodává trpělivost, která může rychle přejít v náhlé záchvaty činnosti. Jejich úsilí je však často velmi úzce soustředěno a zřídka jsou otevření ke zkoumání alternativních cest života. Mají sklon k tomu, že je druzí obtížně chápou, a pak se jen obrátí a mizí v životech jiných lidí.

Váše Mayské Sluneční Znamení

Vaše datum narození: 02.06.1977
Mayský dlouhý počet: 12.18.3.16.14
TZOL’KIN: 5 Ix (Jaguár, mág)

Ix

Česky: Jaguár, šaman
K’iché: Ix-Balam
Yucatecan: Ix
Dreamspell: Bílý Mág

Charakteristika:
Ix-Balam, Jaguáří samice, je královnou a hlasem džungle, divoká, tajemná, silná. Mayové jaguára často zobrazovali jako sochy, reliéfy v kameni, malovali jej na keramiku, vyráběli jaguáři masky. Je to mocná energie Matky Země, která se může kouzelně zhmotnit kdekoliv a v jakékoliv podobě. Je to energie kouzelníků a šamanů.

Symbolika glyfu:
Jaguár: Glyf zobrazuje tvář a skvrny Jaguára-samice, královny džungle. Skvrny můžeme také chápat jako duchovní dimenze, do kterých má vědomí Jaguára přístup, jako energii Země, nebo jako ženské reprodukční orgány.

Více zde: http://rozbor-narozeni.webnode.cz/mayove/jednotliva-znameni/jaguar/

Procházka do jeskyní

„Kam půjdeme?“ Žadoním.

„Nech se překvapit…“

A tak jsme jeli ze Staré Osady do Ochozu u Brna do skal. Bylo náledí, všude to klouzalo.

„To asi nedáme. Nahoru se možná dostaneme, ale dolů to bude těžší.“ Rozhlížíme se po ledové krajině.

Kloužeme a u toho se držíme za ruce a jistíme se při nebezpečných stoupáních. Někdy lezu po kolenou na mrazivých spádech ledu a držím se stromů a kořenů.

„Dáme to! Když to nezkusíme, nemůžeme se rozhodnout, jestli se to dá nebo ne. Mám dobrodružství v krvi! Pojď!“ Dodávám naději během Cesty.

A tak jsme šli a šli, až jsme lesem plným sněhu a stop zvířat došli kolem skal až k Pekárně.

dsc00775

dsc00776

Uvnitř bylo sucho a vzduch byl čistý a chladný.

Potěšili jsme se a šli jsme do Netopýrky kolem několika soucestí a stop psů a zvěře. Cestou jsem si hrála na Mařenku a usypávala semínka. Věčně jsem běhala ve sněhu, protože cesta byla tak kluzká, že jsem radši chodila ve stopách zvěře po stráních.

dsc00844

Našli jsme i schované dřevo kdesi uvnitř kamenů. V Netopýrce je fakt tma. Přesto je tam spousta vyhořelých kalíšků svíček. I my jsme dvě zapálili.

dsc00848

Cestou jsme šli i kolem dvou spojených stromů.

dsc00819

Mrazivou krajinou jsme pokračovali dál, až jsme došli zpátky do Ochozu kolem hasičů.

dsc00868

Děkujeme.

Jsou věci, které mě dokáží vyděsit a to se nekoukám na horory

Každého vyděsí něco jiného. To jenom Honza žil beze strachu až mu jednou v noci vylili za pyžamo rybičky a v tu chvíli si teprve ten pocit zažil.

Já osobně považuji strach za emoci, bez které sice člověk jako živočich přežít nedokáže, je to priorita k přežití, ale vyděsit mě dokáže spousta věcí, což považuji za zbytečné.

Třeba voda. Moc vody. Je to pár let, co jsem skončila s plaváním a myslím, že nadobro. Ne že by mě děsil bazén, to ne, ale jít plavat do bazénu pro sebe považuji za zhola zbytečné. Venkovní voda, jezera, řeky? Jako bývalý velký plavec a vodák jsem se z takových pocitů nadobro vyléčila. Dneska si smočím tak nohy v umělém potoku v Lužánkách, což je starý brněnský park. A už ani to ne. Když voda, tak sprcha. Kdepak vana! Nene, už to je moc vody.

Kdysi jsem plavávala na Slapech, Orlíku a vůbec jsme měly jako děti na dovolených vody dostatek. Klidně jsem uplavala několik set metrů na druhou stranu. Jenže – zatopená území, vesnice, čím hlouběji se člověk dostal tím větší tma a zima tam byla… Už jenom dva metry pod vodou byla zima jak v morně. Zkuste potápěčské brýle! To teprve uvidíte, jak pod vodou není vůbec vidět.

Pak přišlo pár slizkých dotyků od ryb, rybáři vylovili dvoumetrového sumce, který by člověka dokázal pod vodu stáhnout, pán našel mrtvolu v zátoce, kdesi byl zatopený kostel i se zvonem a proudy o něj duněly, voda se při napouštění přehrady zvedala až ke stanům a zatopovala stromy a pobřeží, sem tam povodně…

Ne… Do vody už bych nešla. A teď jsem si pustila video se „sinkholes“, co natočili záchranáři kdesi v Americe a zvedly se mi všechny chlupy, které nemám. Tohle video je o takovém přírodním jevu, který je horší než tornádo, jež je oproti sinkhole předvídatelné.

Ani nemiluji jeskyně, sice bydlím blízko Moravského Krasu, ale děsí mě to. Několikrát jsem jako děcka blbla u jeskyní, dokonce jsem tam i spadla, člověku ujela noha… A pak tam sama, ve tmě, v díře, hlína se propadala, snažila jsem se vyhrabat, povedlo se mi to, ale člověku přitom proběhla hlavou celá řada záchranných akcí spojených s plaváním v hlíně až nahoru ke světlu. Pohled do tunelu světla zvící půlmetrové díry dva metry nad vámi, sypající se hora hlíny a listí… Znám lepší způsoby jak přijít o život.

Děcko je odolné. Jako dospělý už si může přece jenom vybrat způsob trávení času. Já volím nadzemní, bezpečné cesty. I tak – dneska a včera tak lilo, že když jsme šly s Eliškou sídlištěm od veterinářky, tak jsme se brodily místy až dvacet centimetrů hlubokým potokem po chodníku. Silnice na tom nebyly lépe. Chudák Eliška mokla se zavázanou packou. Bylo mi jí líto. Nemohla jsem dělat nic. Byly jsme durch a nebylo jak se vodě vyhnout. A to jsme byly v oblasti, kde je to k vodě několik kilometrů a bydlíme v pátém nadzemním patře. No já bych bydlet k vodě nebo do nestabilního podloží nešla ani za nic. Hu! Kdo nezažil bezmoc povodní a topení se si to nedokáže představit.

Přitom, nebo právě proto, jsem už viděla desítky jeskyní a plavala všude možně včetně moře. Taky se tam moje kamarádka skoro utopila a já jsem volala ze Španělska až do Čech pro akupresurní body po topení. Pak Atlantský oceán a ta síla toho oceánu. Už jenom vody po kolena byl tak silný proud, že to člověka strhlo na volné moře za skály.

Kdepak… S vodou si nic nezačínat!