Archiv pro štítek: knihy

Knihy

Už druhý den třídím knihy. Zvolna. Nikam nespěchám. Zjistila jsem, že polovinu veškerého mého skromného majetku jsou knihy. Knih mám asi dvě stě kilo. Hromady knih, když se to vyndá z knihoven a skříní. Pak mám hodně předmětů magických, trochu nádobí, postel, stůl, pár skříněk. Potřeb pro potkyše a pro Myšinku je asi tolik, co té trochy prádla. Ale knih, těch je strašně moc.

Takže – loučím se s knihami, vytvářím místo pro nové věci ve svém životě, už mám prázdnou jednu knihovnu a dvě skříňky.  Kolem krabice knih na prodej.

Tady budou knihy magické, tady čarodějnické, tady rozum, tady intuice. Tady dobré rady a návody, tady jóga. Tady motivační příručky, na které sahám v době třeskutých a temných den. Tady bude škola a tady budou věci, co jsem psala do šuplíku. Těch je… Možná jednou vydám knihu. Nebo dvě. Nebo moc…

Tady budou zvířata. Achanah, samička malé formy hroznýše královského (Boa constrictor imperator), zbarvení Sonora.Tady nějaký pěkný chlupatý milý sklípkan, rosnička s rosnatkami, oblovky, gekončíci, potkani. Čtvrt stěny čeká jen na ně.

Tady bude velká fontána a spousta kytek, co už jsou ve sklepě připraveny. Tady malá fontána. Tady oltář. Kameny. Velká tichá zahrada plná zurčících potůčků stékajících po skalách, plná zvířat, květin, lásky. Tak to chci.

Pečlivě jsem vytřídila i všechny detektivky. Beletrii, nic takového tady mít nebudu. Odbornou literaturu, školu, osobní zájmy ku mému rozvoji a k rozvoji druhých. Šup, šup, šup! Jedna kniha za druhou padají na hromadu.

Tak! A je to. Je tu prázdno až na hromady knih k odnošení do sklepa.

Co budu dělat? Na co jenom budu já mít tolika prostoru? Z čeho se budu těšit, když jsem si všechno vyhodila. Do téhle knížky se jednou podívám. Do téhle přece taky. To taky můžu jednou potřebovat. Tohle mám už deset, dvacet, třicet let a nepodívala jsem se do toho ještě ani jednou. Pryč s tím!

Sedla jsem si na postel a přemýšlela. Ztěžka jsem oddychovala a držela si bříško, jež bolelo po takové námaze tolika set kilo přeházených knih.

A pak jsem tichounce klekla ke knihám a pohladila je. A přepečlivě vybrala všechny Rexy Stouty, Conany, Mostecké a další zvrhlou pokleslou literaturu, kterou už jsem aspoň třikrát četla a stála za to. Zelazneho Amber sérii, vyčistila místo na Pratchetty.  A se zavřenýma očima jsem je potichoučku zašoupala za motivační příručky a návody, do úplně dolních poliček až úplně dozadu do stínu…

Sleva na plechové kočky

Chodím do práce kolem neuvěřitelné reklamy – 30% sleva na plechové kočky. Říkala jsem si, že už jsem jak Alenka v říši divů. I na plechové kočky už je tu sleva.

plechové kočky obrázek – kopieplechové kočky – kopieprodejna plechové kočky

V pátek jsem se měla setkat s malířem u Červeného kostela. Přišla jsem dříve a posadila se čelem k bráně. Řekla jsem si, že jestli o tom něco ví, tak se tiše posadí vedle mne a bude čekat, až se k němu sama obrátím čelem. Zavřela jsem oči a nasála atmosféru…

„Co tady sedíte takhle zády?“ Zahalekal malíř za mnou. Zaječela jsem uprostřed práce. Když jsem se zklidnila, odvětila jsem:“Jak mám tady jako sedět? Když jste před bránou a chcete, aby se otevřela, musíte k ní být obrácený čelem.“

červený kostel brána zavřená

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Včera v noci mi přiletěla při modlitbě k Bohyni návštěva. Kočička z ní byla paf, tak jsem si ji vyfotila a pustila zpátky do temné noci.

kobylka 5 – kopiekobylka 1kobylka 4 – kopie

Zároveň jsem si koncem týdne dotáhla z pošty 17650 gramů těžký balík s knihami, které přišly Cestou. Byly to knihy tajemné, vůbec jsem neřešila, co tam vlastně je. Dvě anonymní hromady knih na Aukru nazvané „hromada knih“ bez jakékoli identifikace. Balík za pade. Koupila jsem je.

Lví silou – o síle národa, Země a jejího lidu, Ovidiovy Proměny člověka ve zvíře či rostlinu, Morana čili svět a jeho nicoty 1 a 2, Stříbrné město – román Horymírova kraje, Ze vzpomínek IV. Poslední stránky, biografie mého oblíbence kruťase Balzaca, Staří mistři, Nové písně poutníka, Se stromu poznání, Stopy dnů a nocí, V sklonu století, Nové sonety samotáře, Reflexy a reliefy, Tříšť paprskův, Mythy, Z obrazáren, Vánoční růže, Umění a umělci, Divina comedia, Alma mater, Hořké znělky, Smutné tropy, Z hlubin, Dni a noci, Erbenovy pohádky, Pohádky s obrázky Mikoláše Alše,  Hořící kámen, Milovati budeš… Hloží a bodláčí, což má pro mě velice zajímavou konotaci, jako ostatně každá z těch knih, jenom si přečtěte ty názvy… , Královna Dagmar, což je… to mi neuvěříte… slovanský náboženský historický román. Otevřela jsem ji a padl mi zrak na Arkonu, Svantovít sem, Svantovít tam, vlchevci, veležrec Drahovít, svatyně a Svantovítova korouhev…, žasla jsem u každé knihy. Kde jsem ji otevřela, tam byly perly.

Mimochodem Dagmar je ženské křestní jméno, které pochází ze Skandinávie. Jeho význam je spojen s norským jménem Dagmaer, které je složeno ze slov „dagr“ (den) a „maer“ (panna) nebo „mari“ (sláva). Většinou překládáme jako slavný den, žena milující den nebo jitřenka. Jitřenka je zároveň Večernice a je to planeta Venuše.

2014-09-05-polarka-severka-jitrenka-vecernice-tajemstvi-zbavene-maly-medved-a-polarka.png

Taky tam byla jedna kniha v ruštině se svalnatým, ztepilým, skoro nahatým policajtem s pistolí ve slipech a rozhodně nabušeným poklopcem, dramaticky černobíle vyvedené foto s červenými nálepkami. Wow. Akorát jsem mu nerozuměla.

knihy 1knihy 2knihy 3knihy 4knihy 5

Když mi padl zrak na poslední z knih, byla to zašlá kniha 25 x33 cm. Tedy opravdu velká. Měla šedivou poškrábanou obálku, zelené lemování v současné barvě mojí koupelny a na obálce měla hlavu jakéhosi kozla se zelenou okolíkovitou rostlinou v tlamě.

zlatá brána otevřená – kopie

kozlík v koupelně

Měl žluté oči, fialovou tlamu a roztomilé vousy kolem dokola. Vypadal, že je fakt v klidu. Dívala jsem se kozlovi do očí a říkala si:“Týjo, Ty jsi fakt nějakej bůh Země, něco jako Bafomet, akorát bez rohů. Takový přátelský zvíře.“ A s úctou a respektem jsem knihu otevřela…

A otevřel se mi celý svět! Užasla jsem znovu a neměla slov. Chvíli jsem se dívala a nechala na sebe obrazy působit.

celý svět

Následoval prázdný dvojlist. Bylo to napínavé.

prázdný dvojlist

Opatrně jsem otočila list…

zlatá brána kniha detail – kopie

Zlatá brána otevřena, zlatým klíčem odemčena. Kdo do ní vejde, hlava mu sejde. Ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem…

zlatesvetlo1