Archiv pro štítek: krabička

Jak se sešel osud s krásou Umění

Oheň ve mně stravuje vše. Minulost, současnost i budoucnost. Život jako květ ohně. Světlo. Dívejte se do světla. Vytvářejte světlo. Zapalujte oheň ve svém srdci, je to prudce nakažlivé!

Oheň a jsoucno. Oheň jako božská jiskra. Oheň jako součást ducha, který tvoří i ostatní živly. Být živlem, být životem, být…

20160808_202141[1]

Pět let čekal. Čekal na mě. Již šest týdnů po vyrovnání závazku čeká na vhodnou ochranu pro své Umění. Leží na jím určeném místě u svého tvůrce. Trpělivě čeká, čas nehraje žádnou roli. Teď už ne…

pazourkový nůž 1

Dvě magické věci k sobě našly cestu časem. Obě se dočkaly svého budoucího určení.

20160811_004026[1]

pazourkový nůž 3

 

 

 

JXD jak malej

JXD má smysl pro humor. Podle mě, samozřejmě. Ale popořádku.

Babišovi lidé vyzvali své zaměstnance den před volbami, aby vykoupili Reflexy. Ti to udělali, proto se na další lidi Reflex nedostal, z čehož je malá reflexí aférka na jeden článek.

No a co udělal JXD? Sebral všechny staré Reflexy z redakce, nabalil je do štůčků a nasáčkoval Agrotecu (Agrofertu) na recepci s tím, že jim je předává podle jimi poslanému mailu a chce je proplatit. Bomba akce. Napsali si PARAGON na A4 a Reflexů (hodně). Už z toho má být každému soudnému člověku jasné, že to je happening, sranda, parodie.

reflex

 

Chudák JXD málem dostal po tlamě. Já na jeho místě bych se nesrala s jedním štůskem Reflexů v pravé ruce a v levé pořád mikrofon při všem tom přenášení. Správný provokatér má vytvořit stoprocentní sebezaměstnání dvěma balíky ve dvou rukách a mikrofon drtit v zubech v zájmu novinářského řemesla. Nicméně JXD byl měkkej a v tý levý ruce pořád třímal ten mikrofon, no nebylo to nic dramatického.

1863982_agrotec-babis-v1

JXD mi připomíná mou vánoční akci v mých zhruba osmi až deseti letech, kdy jsem si sehnala asi deset krabic, jež se daly vzájemně zasouvat. Bedny to byly z tenkrát běžného zboží. Nejdříve jsem začla s tou nejmenší, zabalila jsem ji a ovázala mašlí. Pak větší krabice, do které jsem položila a nechala zabalit tu menší, takže vznikla taková velká hranatá matrjoška. Vrchní skříň byla velká zhruba jako lednice. Tento dárek byl určen babičce.

krabice na vánoce

„Co to bude, je to nějaký velký…“

„Nech se překvapit, babičko!“

A babička rozbalila jednu krabici, vyndala druhou. Rozbalila druhou, vyndala třetí. Rozbalila třetí a vyndala čtvrtou a tak dále až z docela malé krabičky vydobyla úplně malinkou krabičku a tu když rozbalila, tak v ní nebylo nic.

Babička byla naprosto šokovaná tou obrovskou radostí, která se postupně smrskávala až do toho konečného NIC a pak se mnou asi rok nemluvila nebo ekvivalentní trest.

Přitom to byla naprosto regulérní sranda, zážitek, kdy na něco čekáš a myslíš, že to bude vypadat takhle a nakonec si projdeš různými stavy mysli až dojdeš k nicotě a to je ten nejlepší dar.

Jednoduše jejich přístup k problému mě inspiroval. Podívejte se koneckonců sami.

1860798_babis-reflex

JXD: U Babiše mají teď opravdu hodně Reflexů 

Ostatní kauzy s tímhle spojené jdou rozkliknout z reflexí stránky výše prolinkované.

Je to černý humor ad absurdum. Není to konstruktivní, ale mám to ráda a novinář typu JXD se právě na tahle představení hodí jak prdel na hrnec.