Archiv pro štítek: křesťanství

Nadnárodní občanská společnost, Wicca, křesťanství, TAS The Sacred Earth Alliance bojující za toleranci v náboženství

Transnacionální advokační sítě (TAS) v mezinárodní politice, úvodní kapitola autorů Keck, Sikking, z roku 1998, ukazuje typ aktérů, kteří se formují ve vysoce normativních politických oblastech, jako např. ženská práva, obhajoba lidských práv obecně, ochrana životního prostředí, je mnoho oblastí, kde jsou aktivní TAS. TAS se formují do organizací kolem žhavých problémů, které trápí politické představitele jako politický problém k řešení. TAS upozorňují a prosazují univerzalisticky chápané principy, které by měly potenciálně platit pro každého člověka. Prosazují novou legislativu, často v rámci mezinárodních norem, na jejichž existenci jsou navázány. Vytváří v transnacionálním rámci nátlak na politiky díky tomu, že mobilizují skupiny i mimo daný stát, kde působí. Tím se dosahuje kýženého tlaku, protože problém lokální se mění v problém globální.

Text Kennetha a Rieffa z roku 2004 zpochybňuje pojem „globální občanská společnost“ v souvislosti s rozšířením hrozeb terorismu, hrozeb ekonomických a obecně chápání lidských „práv“ z transnacionálního a mezinárodního kontextu globalizačních aktivit, jež jednoduše drtí jednotlivé národy nutností globalizace lokálního. Upozorňuje na devalvaci ideologického zakotvení demokracie a tedy práv a povinností z globalizovaného pohledu práv, co náleží každému jedinci, morální étos, jež přímo poškozuje demokracii. Navrhuje, aby neziskové nevládní organizace působící transnacionálně a mezinárodně, šly do minulosti a pochopily svou historii, vznik a své ukotvení ať už v Evropě vycházející z kvazi-náboženských aktivit a jež směřuje k ještě více globalizované Evropské Unii, nebo v Americe, kde aktivity vychází z původní misionářské tradice. V kontextu s nedemokratickými zeměmi je třeba uchopit nově pojem, abychom zrevidovali svůj postoj k němu. Poukazuje de facto na přenesení interngovernmentalismu do současné demokracie místo neofunkcionalismu.

 

WICCU ZATRHNEME – TAKOVÉ NÁBOŽENSTVÍ NEMÁ PRÁVO BÝT…

Svoboda vyznání je základní z lidských práv, je vyjádřením svobody člověka v jeho duševní a duchovní sféře. V právních předpisech je spjata se svobodou myšlení a svobodou svědomí.

Podívám se v krátkosti na příběh vzniku a boje nového náboženského hnutí Wicca o své místo na slunci s ohledem na chápání Wiccy a čarodějnictví křesťanstvím a společností obecně.

Wicca propaguje univerzalistické principy chápání světa a má své wiccanské Rede: „Čiň, co chceš, pokud tím nikomu neškodíš“.

Wicca vyšla z myšlenek Angličana Geralda „Scire“ Gardnera jako zednáře a člena Ordo Templi Orientis (zakladatel Aleister Crowley, Theléma), amatérského antropologa, archeologa a spisovatele, který většinu času prožil v Asii studováním různých kultů a také čarodějnictví. Vypustil do světa v šedesátých letech minulého století fabulovaný příběh, jak byl zasvěcen do starého řádu New Forest coven, jehož odkaz byl předáván od zasvěcence k zasvěcenci a to právě v době, kdy už mohlo být v Anglii zákonně přiznáno, že praktikujete čarodějnictví (do roku 1951 v Anglii zakázáno). Stvořil tím něco živého, nové náboženství, které se vyvíjelo a ovlivnilo nejenom Evropu, ale také Ameriku a další kontinenty.

Náboženství se šířilo ve vlně „nově objevených“ lidských práv, mezi nimiž bylo také právo svobodně vyznávat svou víru. V Americe i Evropě se po opadnutí konfliktů reagujících na nová náboženství v 70. letech rozhořel strach ze satanismu podporovaný hysterií křesťanství, hluboce zakořeněnou v Bibli. Ještě v roce 1998 a 2000, jak uvádí Cowen a Bromley, byli američtí zaměstnanci propouštěni z práce za nošení symbolu Wiccy – pentagramu nebo i jenom za odhalení, že jsou praktikujícími Wiccany.

Pubertální pojetí Rede „čiň si co chceš“ neznamená „dělej co chceš“, i když je to tak bohužel mnohdy chápáno. V tomto odkáži přímo na dogma Thelémy, ze které Gardner v definici Rede vycházel – „Láska je zákon, láska pod vůlí. Dělej, co Ty chceš, ať je cele zákon.“, které odkazuje na Vůli Pravou, kdy Pravé Vůle se nekříží, křížit se mohou jenom chtění a to je velká sebe-disciplinovanost, která se po praktikujícím chce.

Trochu mne překvapila diplomová práce od neznámé autorky pod Masarykovou univerzitou (jen odkaz bez jména diplomanta, mohu pouze odvozovat z názvu souboru, že název práce se jmenuje Nebezpečí kultu a sekt a alternativních náboženství), kde Wiccu spolu s Druidstvím a Satanismem definovala jako „…druh (tvrdé) sekty  přírodně-okultního původu (kořeny mají ve spiritismu, animismu či lidovém čarodějnictví). Členové odmítají křesťanské hodnoty a praktikují staré rituály, magii a  šamanství, které inovovali a přizpůsobili dnešní době. Mnohdy přinášejí svým bohům oběti…“, přičemž z vyznění své práce dává přednost sektám, které propagují rozvoj osobnosti, jako je třeba scientologie, kterou považuje za akceptovatelnou, přestože je výrazně nebezpečnější pro člověka než realizace nenásilného nového náboženského směru.  Wiccu sama řadí pod Satanismus jako tvrdou sektu, je vidět, že zde se střetávají náboženské názory křesťanky a polyteistického náboženství Wiccy. Wiccu dokonce nezná ani jediný její respondent výzkumu a kdyby si o ní přečetla aspoň něco, nemohla by práci napsat tak, jak ji napsala, protože vytvořila nesmyslnou iluzi reality, kterou jako obhájenou diplomovou práci mohou přejímat jiní hledající jako fakt. To jsou právě ty předsudky, které Wiccu provází, ať už na cestě Evropou či Amerikou a které jsou hluboce zakořeněny v křesťanství. Transnacionální advokační společnosti, které mohou ovlivňovat názory představitelů států, bohužel zmohou jen málo proti osobní neznalosti a povrchnosti při souzení druhého v jakémkoli státě s uznáním lidských práv i mezinárodním právem. „Nesuďme, abychom nebyli souzeni,“ praví Bible, stejně jako „Podle ovoce poznáš je.“ Přesto a právě proto transnacionální a mezinárodní tlak TAS na lidská práva jako univerzální hodnotu, kterou by měl uznávat každý každému, je nesmírně důležitý. V oblasti tolerance náboženství je tu třeba TAS The Sacred Earth Alliance.

My v České republice máme Listinu základních práv a svobod, která ukotvuje právo na svobodnou volbu a praktikování náboženského vyznání, pokud neporušujeme, co je zakázáno zákonem. Nikoho tu nevyhodí za nošení pentagramu z práce, za dlouhé vlasy či projevy protestu. Ve světě se to přesto stále děje. Wicca bojuje a symbolická vítězství v podobě třeba návrhu na rehabilitaci pěti žen upálených v roce 1692 za čarodějnictví ve státě Massachusets v roce 2001, v Německu v roce 2012 bývalý učitel a kněz Hartmut Hegeler prosadil rehabilitaci dívky zabité při čarodějnických procesech před čtyřmi sty lety.

Kdy přijde alespoň omluva ze strany křesťanské za statisíce ztracených životů upálených lidí z důvodu čarodějnictví? Vždyť oni ztratili nejenom svůj život, ale také svou čest osobní i občanskou.  I proto je třeba transnacionálních a mezinárodních organizací, aby se celková situace mohla změnit a lidé mohli nahlížet i na alternativní náboženství jinak, beze strachu, že praktikující dělají něco špatného a tudíž je třeba je odsoudit…

Silenter jeskynní 16042017

Zdroje:

Keck, Margaret a Kathryn Sikkink. 1998. „Activist Beyond Borders. Advocacy Networks in International Politics“. Ithaca. London. Cornell University Press, pp. 1-38.

Anderson, Kenneth a David Rieff. 2004. „‚Global Civil Society‘: A Sceptical View.“ In Helmut Anheier, Marlies Glasius a Mary Kaldor (eds.). Global Civil Society 2004/5. London: Sage, 26-39.

Covan, Douglas E., Bromley David G. 2013. „Sekty a nová náboženská hnutí“. Grada publishing. Praha. (175 – 182)

Nebezpečí kultu a sekt a alternativních náboženství https://is.muni.cz/th/55702/pedf_m/Nebezpec_kultu_a_sekt_a_alt._nabozenstvi.txt

Polák, Jaroslav. 2011. „Wicca – staré nové náboženství“. Časopis Živel číslo 33. https://kojot.name/2012/03/18/923303-wicca-nove-stare-nabozenstvi/

Listina základních práv a svobod https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html

Svoboda vyznání na Wikipedii https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1bo%C5%BEensk%C3%A1_svoboda

Císař, Ondřej. 2002. Teorie mezinárodních vztahů a evropská studia. In Politologický časopis.cz. http://www.politologickycasopis.cz/userfiles/file/2002/1/2002-1-3-C%C2%B0sa%C5%BC-Teorie%20mezin%E2%80%A0rodn%C2%B0ch%20vztah%C3%96%20a%20evropsk%E2%80%A0%20studia.pdf

Musel jsem nahlas říct, že čarodějnice byly nevinné, říká německý kněz http://zpravy.idnes.cz/musel-jsem-nahlas-rict-ze-carodejnice-byli-nevinne-rika-nemecky-knez-1g2-/zahranicni.aspx?c=A120215_195614_zahranicni_brm

http://www.religioustolerance.org/witchcr2.htm

http://www.erlan.org/helplink.htm

Hagia Sofia

Hagia Sofia, Chrám Boží Moudrosti, pochází zhruba z let 530 n.l. Tisíc let byl křesťanským chrámem, dalších pět set let islámským chrámem, posledních osmdesát let je muzeem.
Nejdříve bylo místo Slova a uctění Slunce. Slova ševelila do uší tomu, kdo naslouchal. Přímé spojení Země, člověk, Bůh.
Následovala etapa křesťanská. Ze začátku bylo místo poctěno. Pak přišly první symboly vědomí Krista a tenkrát se to dost řezalo, takže žádné mírumilovné roky a staletí. Tisíc let velikášství, jak my máme největší katedrálu světa, jak jsme nejlepší. Bůh do toho asi neměl moc co kecat. Tvary vyzařovaly, různé energie se kupily, mocenské boje usilovaly o moc, člověk byl rád, že přežil.
Pak přišel islámský svět. Turci jsou hodně hlasití, mají jinou náboženskou strukturu a na chrám, jež už bojoval s tou velikášskou a mocenskou náloží od křesťanů, musel bojovat s nánosem dalších přístavků a přístěnků, přestavování do kudrlinek a bublinek, které zpomalují energii ještě více, zlata a většího než velkého velikášství vzdělaného islámského světa. Křesťané více mlčeli, islám víc mluvil. Slova bylo víc než dost.
Bylo to přece dílo Boha, či ne? 32 metrů průměr kupole, výška 55,6 metrů, to už je aspoň na výšku fotbalové hřiště. Skoro i na šířku. Odsvěcení od pohanství a zasvěcení do křesťanství, odsvěcení křesťanské a zasvěcení islámské, nakonec odsvěcení islámské a přechod do stavu bez náboženské příslušnosti. Muzeum. Stav prázdna, stav chrámu Božího jako budovy bez rituálů a slavností. Bez přístupu k Bohu, aspoň nějakému.
Jak si myslíte, že se teď to místo cítí? V květnu 2016 proběhla několikatisícová demonstrace, aby se na místě opět mohly konat náboženské obřady a rituály.
No a co otázka, kdo má vlastně větší právo konat tam své obřady? Křesťané tam sloužili svému bohu 1000 let, islamisté 500 let, ateisté 80 let.
Místo a jeho Slovo pod Sluncem, pod božstvím samým, tam bylo odnepaměti…

První sušenka a víno

Můj příchod křesťanství byl přes jedno velký napřesdržku, ale nevadí. K této cestě bych se asi jinak v životě nedostala. Totiž – jsem spíš na ten pohanský multitasking. Možná právě proto je pro mě křesťanství víc náročné na přechod, než jiné formy spirituality.

Před několika měsíci jsem se ptala Kojota, jestli můžu dělat křesťanství dohromady se slovanskou magií a voodoo. Kojot se zamyslel a řekl, že jo. No a opravdu to skloubit jde. Do toho má zemřelá zvířata, andělé, kameny, bytosti…

Magie jako taková je v rituálu naprosto bezprostřední, alespoň pro mě. Myslím, cítím, žiju. To křesťanství, i když skrz usilovné hledání cesty v jejich rituálech, je zvláštní. Ta vůně a chuť vína v kalichu je zvláštní. Já nejsem zvyklá pít víno a tak jsem byla zaskočená. Čekala jsem vodu, já nevím… A u hostie mi sousedka málem umřela na šok, když jsem do ní kousla. Zatvářila se jako kdyby kousla zmiji a tak jsem ji už dál nekousala. Byl to fakt trapas. U vína jsem otřela ústa místo pohárku, no aspoň si to budu pamatovat. Ale co mě zaskočilo, byla má voda v lahvi. Teprve s pořádným lokem v lavici do mě skočil ten Duch svatý, nemohu to jinak říci. Působil trochu jako droga. Při pomyšlení na ten rituál mi stydne hlava na týle a vršku hlavy. Řekla bych, že rituál má stálejší platnost, ale uvidím až s odstupem času.

Začetla jsem se do Magie od Veselého a zkouším dělat v duchu různé rituály. Obzvlášť se chystám pilovat příchodové magické kruhy a pentagramové rituály.

Už pár dní je u mě Eliška a Myšinka. Myšinka mi dnes, před chvílí, ukradla tyčinky pro Elišku a půl jich sežrala, zmizla i menší část alobalu. Myslím, že jí nic nebude. Oběma se daří dobře, Eliška už dobře baští a výtah vítá.

No a já? Mám nejkratší sestřih za posledních dvacet let. Teď si zas budu nechávat dorůst vlasy. Nechala jsem si opravit dvoje hodinky, takže si zvykám na okov pásku. Snad dneska budu lépe spát. To horko je příšerný. Kojotkovi jsem poskytla svůj obrvětrák, takže se ovívám představou Kojota v aerodynamické kuchyni, kde ladí své obrázky a fotky. No, moc to nepomáhá, ale vlahá sprcha je dobrá.

Magie zapovězená

Když se dívám na ty sporé měsíce,  kdy nepíšu, vidím tmu. V takových okamžicích je lano svobody vyjádření znehodnoceno hledáním. Když se podívám na možné příčiny neutěšeného stavu, někdy najdu otřesné věci.

Ptám se sama sebe, jak jsem se vůbec do takových sraček dostala, jak jsem se vůbec mohla dostat, když dělám to, dělám ono. Po zhodnocení aktuální situace přestávám dělat dobré skutky a nasrat na hrob, žádný kvítí. Jednoznačně.

Vrátilo se mi patnáct let učení vlastní matky esoterice. Veškeré mé poznatky, čas, rituály, pomoc… To všechno se zvrhlo v jedinou kyselou hrušku. Patnáct let snahy, představte si to… Patnáct let v čudu. Kdybych si hodila kejty na stůl a v klidu rozjímala nebo psala články, udělala bych líp. Je to moje velká životní prohra, ale v podstatě je dobře, že jsem ji přežila. Taky bych tu už vůbec nemusela být. Plačte a rvěte si vlasy. No dobře, nebudeme z toho dělat zase takovou komedii 🙂

Hledala jsem příčiny svého neutěšeného stavu a věda, že jsem se žádných zásadních překlepů v posledním půl roce nedopustila, hledala jsem dál. A našla jsem, že mi závažně ublížila vlastní matka. Volala jsem jí, co se jako děje a vo co gou. Zjistila jsem, že mě proklela a vlastně úmyslem bylo zabít a zneškodnit. Dokonce si na to najala věhlasného a velice drahého mága Ravena Argoniho. Ten provedl kletbu a další rituály. Zaplatila za to majlant. A stalo se to před půl rokem. Následky prokletí jsem odstranila vnořením se do křesťanského proudu. Jsem čistá. Ale koho by takovýhle sadopraso napadlo. Mě ne.

Už jí nechci v životě vidět. Něco takovýho se vlastnímu dítěti nedělá. Od té doby se pohybuji po ose – nenávidím ji – odpouštím jí (když zrovna přijdou křesťanský okamžiky a rady místní jeptišky). Není to vůbec složité, je to velmi jednoduché. Mocné, ale prosté emoce. Kolem mně proudí osm andělů, jak jsem před pár týdny psala. Pomáhají mi nezbláznit se. Ale zlobím se hodně.

A co že bylo příčinou? Prý mě nepozvala na večeři na Štědrý den a já jsem kvůli tomu udělala čóromóro. Za prvé o tom vůbec nevím (taky mohla zavolat co se děje a ne rovnou dělat blbosti), za druhé jsem se věnovala v dané dny navazování známostí ve vodoun culture. Nemůžete dělat dvě věci zaráz, zvlášť ne takovéhle věci. Na navazování vodoun známostí potřebujete celou osobnost v přívětivém naladění. Pro dlouhodobou spolupráci bych stav zloby nedoporučovala ani sobě ani komukoliv jinému. Tolik k věci.

Takže prací s prokletím se zabývám posledních několik týdnů, co nepíšu. Doufám, že se jí to vrátí. Já už pro ni na magickém poli nezvednu ani malíček.

No a tak tam tak ležím na posteli, na netu mám jenom starý mobil – a to jsem ráda, že mi na net vůbec funguje, ale jenom na text. Stokrát denně se dívám na radarové srážky na www.chmi.cz a když už po sto a prvý projdu Novinky.cz, Blesk.cz a IDnes.cz, tak mě to už nudí. I řekla jsem si, že až půjdu na propustku na víkend, tak si vlezu na známé blogy a dám si do svých stránek v mobilu také kvalitní magické stránky. Bohužel ani to mi není dáno.

Vlezu na Kojota a tam nejsou žádný odkazy. Kdysi jich tam měl asi čtyřicet. Tak nic. Tak vlezu do Bloxxteru ke Codymu – taky nic. Žádný odkazy. Vzpomenu si ještě na Okulturu, ale na tu se nedostanu z mobilu, protože má obrázky a ty se mi bloknou a stránka není načtena. Ale ani na Okultuře nejsou žádný odkazy. No já snad skončím na Googlu. To je smutný.

Přemýšlím, proč tomu tak je. No, já sama odkazy nemám, protože na to nemám nervy. Někoho tam mít a někoho ne. Aktualizovat odkazy a tak dále. Snad se o magii nemá mluvit. Já tedy o ní v současné situaci navenek nemluvím. Nevykládám nikomu karty ani z přátelské známosti – jeden výklad už má tedy spolupacientka slíbený asi měsíc a ten mě ještě čeká, ale už nic nikomu. Prd. Pouze pro vlastní potřebu. Do té doby, než se rozhodnu o tom, zda jsem dost dobrá na to být vykladačkou veřejně. A za peníze.

Tolik ve zkratce všechno důležité. Přežila jsem a dokázala se magicky adaptovat. Nezakrněla jsem. Když jsem přemýšlela o andělech, začala kolem mě kroužit včela a sedala si na ručník, co jsem měla na hlavě. Mokrý studený ručník, protože tam bylo na padnutí, taky bylo skoro čtyřicet ve stínu. Takže kolem mě andělé pracují jak včeličky – to je hezké. Konec dobrý, všechno dobré.