Archiv pro štítek: magie

ALTERNATIVA KE ČTYŘEM DENNÍM ADORACÍM KE SLUNCI

Mám pro vás, přátelé bílé kopretiny, dobrou zprávu. Mé články s lehkou duchovní tématikou budou vycházet na facebookové skupině Magická domácnost  Zbyňka Milnera a Hany Pernikářové.

západ slunce s ptákem

ALTERNATIVA KE ČTYŘEM DENNÍM ADORACÍM KE SLUNCI

Máte chuť komunikovat se sluncem a nechce se Vám do žádného systému?

Následující denní systém čtyř adorací jsem upravila pro nepersonalizovanou formu adorací, to znamená, že zde není ani slovanský systém se slunečním bohem Dažbogem nebo třeba egyptský systém se slunečním bohem Ra či Hórem, do kterých se slunce škatulkuje.

Vše, co zbyde po oproštění se od personalizované formy je… Slunce!

Slunce dohlíží na štěstí, úspěch, slávu, vzestup, ušlechtilost, počestnost, autoritu a úctyhodnost.

východ slunce

RANNÍ ADORACE
Otoč se čelem k východu. Imaginuj vycházející slunce a Jitřenku jako modrou oblohu s hvězdou stojící nad ním a provázející východ slunce. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně.

Ve Tvé kráse, Jitřenko, otevři brány rána.
Ó planoucí slunce, mladé a plné sil,
plamen můj ať se v ně také mění.
Plameny naše spojily se. Ctím Tvůj majestát!

POLEDNÍ ADORACE
Otoč se čelem k jihu. Imaginuj slunce zářící ve středu nebes. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Zářící slunce sálá až hoří, všechno pod ním vzkvétá. Má za sebou polovinu své cesty oblohou.

Ó planoucí slunce na vrcholu svých sil,
předej mi svou sílu a aktivuj mé sluneční Já,
mou Pravou vůli, Boží vůli.
Ať daří se mi procházet svým životem tak jasně,
jako Ty procházíš oblohou.
Plamenem Tvým proto rozžíhám své srdce.
Nechť spolu hoří nám.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!

VEČERNÍ ADORACE
Otoč se čelem k západu. Imaginuj zapadající slunce a Večernici stojící nad ním a zahalující ho do večerní temnoty. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně.

Ó vznešené slunce, pálíš méně,
nesa hlubokou moudrost.
Plamen můj ať mění se v moudrost zapadajícího slunce.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!
Ve Tvé kráse, Večernice, zavři brány večera.

PŮLNOČNÍ ADORACE
Otoč se čelem k severu. Imaginuj půlnoční Slunce na odvrácené straně planety zlatě zářící ve tmě. Cítíš se slavnostně, honosně a vzpřímeně. Slunce žhnoucí ve tmách prochází nocí, aby mohlo ráno znovu čerstvé vyjít na východním obzoru.

Ó žhnoucí slunce ve tmách,
ty neviděná záře,
vím, že tam jsi a očekávám Tě.
Procházíš nocí, abys ráno opět vyšlo
silné a hravé, odpočaté.
Plameny naše spojily se.
Ctím Tvůj majestát!

©Lucienne Delfína Poláková, 2017

http://lucienne.cz

Krajiny za prahem

KRAJINY ZA PRAHEM

V krajinách za prahem, v temném lese, kterým každý čaroděj prochází jako učebním procesem vyššího vědomí, je dobré požádat o průvodce a naklonit si ho prosbami a modlitbami. Každý se tam dostane, ne však každý projde skrz do světla Branou.

Zkoušky a prožité utrpení, které dokážeme zapracovat vědomě do sebe, nás činí silnějšími a vědomějšími, s většími možnosti pracovat pro ty, jež nás vedou a dle vůle matky Země.

Čím hlubší je hlubina, jež prozkoumáme, tím více můžeme následně podat ruku těm, jimž jsme posláni jako průvodci v jejich Cestě, protože pomoci může jen ten, kdo už dané utrpení prožil a pochopil. Bez pochopení je průvodce jen stínem bez opravdové moci.

Proto důvěřujme průvodcům, kteří jsou nám posláni či se o ně modlíme a prosíme, ale dobře prověřujme a analyzujme každou jejich radu, neboť Cesta je naše Cesta, ne jejich, a mnoho rad jsou jenom šalby ke zmatení, aby vyzkoušeli naše schopnosti rozlišování. Hlídejme každý svůj krok v temném lese a to ještě před tím, než ho učiníme. To především.

Opatrně a ostražitě naslouchejme, navnímávejme realitu, v temném lese je mnoho bytostí, které nás budou zkoušet, mnoho nástrah, které nás mohou poranit a dobít. Les není krutý, i když to tak může podle přicházejících událostí vypadat. Nekonečná bolest, starosti a slzy. Les zná smilování dle pokory daného žáka, čisté duše, modliteb a trpělivě konaných činů, které přichází. Je to vnitřní světlo, které pomáhá v temném lese neztratit směr a pohybovat se. Vnitřní světlo je napojení, víra a důvěra, pramen čisté lásky proudící z duše. Vděčnost za každý krok na Cestě, za vedení na Cestě. Uvědomování si souvislostí. Učení, poznání, pochopení.

Odmala jsem prozkoumávala realitu i se šátkem na očích, různě se omezovala a následně zkoušela, kam až dojdu, co všechno zvládnu. Nedávno jsem byla tak hluboko, že se mi takto nachozené kilometry ve městě a přírodě velmi hodily. Kus lesa, jímž jsem procházela, se dal projít jen tak, že jsem prostě zavřela oči a šla jen naslepo, podle vnitřního vedení. Nešlo jít jinak. Se zavřenýma očima jsem zvládla cestu nočním Brnem domů, dva přestupy, schody, silnice, chodníky, překážky. Jen zavřené oči a šlo to. Byl to jen trochu vyšší level oproti malé holčičce, co si zavázala oči šátkem a dělala vše, co dělala s otevřenýma očima. Dokonce i číst se tak dalo. Kupodivu. Všechno šlo.

Desetiletí práce v jiných rovinách vědomí, jeden dokončený příběh za druhým, jedna podaná ruka za druhou, to je naše odměna. Jen to, že můžeme tuto práci dělat. Že můžeme být průvodci, šamany a čaroději. Vidět za oponu a moci s tím něco dělat. Pro druhé i pro sebe. A většina spí, zatímco my bdíme a pracujeme. Jaká čest! A radost za tu možnost vidět a cítit a moci dělat více!

Temný les jen čeká, lačně čeká na tu důvěru v něj vloženou ve tmě životních událostí, jež chodí jedna za druhou. Vezměte lampu jak poustevník do jedné ruky, rozsviťte ji vnitřním světlem, do druhé poutnickou hůl a v poutnickém plášti se vydejte na Cestu, jež je tak zajímavá a cenná, tak dobrodružná a nádherná, že člověk nemůže odolat každému dalšímu kroku do Tmy s vírou, že tma je jen koncentrované světlo.

Jděme s bohy a s vírou a láskou!

Magie života a regenerace těla

Shodila jsem celkem 43 Kg. Za poslední půlrok jsem zhubla půsty 25 kg. Na dalších 30 se chystám…
Nastartovala jsem regeneraci těla skrze ducha, skrze sexuální sílu, skrze lásku, která je hybnou silou vesmíru. Stav, ve kterém nyní jsem, řadím spíš už do sféry zázraků. Dokážu se svým tělem a myslí pracovat. Dokážu pracovat se svou sexualitou. Dokážu v sobě dělat strašně moc věcí, co normálně lidi nedokážou.
Ale lidi, až uvidíte člověka, co zhubl rychle 25 kilo a hubne pořád do pryč, nemusí to být o tomhle. Já se nechávám vést bohy, nechávám se vést tělem, ale… Je to dost nebezpečné a i já uznávám, že se blížím k hranici vyhladovění těla a hrozbě anorexie. Půstuji půl roku s lehkými přestávkami. Tělo ani mysl už nemá hlad a to je sice dobré pro bytí v jeskyni o vodě, ale není to dobré pro běžný život. Je dobré pochutnat si s radostí na jídle a nedržet se jenom o vodě a sem tam ovoci zelenině, i když to je hlavní částí mého jídelníčku, nejím maso a nic z mouky. Jím především syrovou stravu, málokdy vařím a pokud vařím, tak rituálně a pro někoho.
Musím si teď dávat majzla na jídlo. Hýčkat sama sebe. A i to řadím do sféry zázraků. Jsem zvyklá tvrdě dřít, makat od nevidím do nevidím. Nespat, nejíst, kontrolovat dech, starat se o mnoho jiných místo o sebe. Moje realita je o péči o druhé. O mnoho jiných světů, o lidi a bytosti, které miluji. O vnitřní cestě, modlení a pokoře a víře. Zejména víře. Bez víry bych nebyla nic. O lásce. Bez lásky bych nebyla ničím, jen třtinou ve větru se klátící.
Děkuji svým třem mužům za velký respekt k mé realitě a za přijetí zázemí silné čtyřky s duchem nás prostupujícím, bytí živoucím pentagramem pro mě, pro mou lásku, pro mou pohodu, pro mou radost a pro mé zázemí.
Ale to není všechno, lidi. Ani práce pro Zemi není všechno, ani regenerace těla a pochopení není všechno. Ani obrovský soucit, ani obrovská láska není všechno. Ani obrovská bolest a odevzdání všeho ze sebe není všechno. Ani sebeobětování a obrovský žal není všechno. Všechno má být v souladu, i tělo, i mysl, i duch a láska, milování, partnerství, dobré jídlo, vínko a radost, smích i slzy.
Pokud bych přetáhla hranici, dostala bych se do pěknýho srabu. A to se může stát komukoli.
Je třeba respektovat své hranice!
Děkuji bohům za vstřícné vedení 🙂

Každý muž a každá žena je hvězda aneb láska je zákon, Láska pod vůlí

Nabízím inspirativní, a podle mého nanejvýš pravdivý, Kojotův článek doplněný o obrázky, jak je cítím já. Věřím v tyto základní body. I když budete jenom číst názvy základních tezí a dívat se na obrázky, pochopíte, oč mi jde.

Dodávám však, že nejsem thelémita, stejně jako už i Kojot je duchovně jinde. Mám svou vlastní Cestu… Článek je z 21.5.2007.

Theléma je myšlenkový systém, v němž se snoubí učení evropského hermetismu, kabaly i východních nauk; vychází z textu Liber AL vel Legis (Knihy Zákona), jež byla zjevena v roce 1904 mágu Aleistru Crowleymu.

hvezda

Dělej, co ty chceš, ať je cele zákon.

Slovo theléma znamená řecky vůle a právě vůle je jedním ze základních principů thelémské filosofie. Není jí však míněno prosté chtění, ale takzvaná Pravá vůle, jejíž následování vede k naplnění jedinečného údělu každé bytosti.

Tato ryzí vůle je nezkalená úmyslem a osvobozená od chtivosti výsledku. Každý má svou jedinečnou Pravou vůli. Pravá vůle jedné bytosti nemůže být v konfliktu s Pravou vůlí bytosti jiné. V konfliktu mohou být pouze chtění. Pravá vůle je záležitostí Jungova bytostného Já (Self, Selbst), zatímco chtění je záležitostí ega. Druhým základním principem je láska

 cernunnos

Láska je zákon, láska pod vůlí.

Láska je vnímána jako síla, jež spojuje protiklady a ruší dvojnost. Tato láska musí být pod vůlí, tedy v souladu s údělem každé bytosti. Není tím myšlena pouze láska partnerská a sexuální, i když ty jsou rovněž projevy univerzální lásky a tedy i způsobem, jak překonat protiklady. Když už hovořím o protikladech, měl bych vyjasnit, co jimi vlastně myslím: Všimněte si, že lidský jazyk a myšlení se nedokáže obejít bez protikladů. Světlo-tma, dobro-zlo atd. definují sebe navzájem. Cílem thelémy je překonat tuto dvojnost a nahlédnout tyto protiklady jako součást stejného archetypu (v tomto theléma souzní s Jungovou psychologií). Toho lze dosáhnout v extázi. Láska pod Vůlí spojuje protiklady do prapůvodní Prázdnoty.

 12325706

Každý muž a každá žena je hvězda.

Bůh je v thelémském pojetí decentralizovaný. Zatímco v minulém věku, v němž převládaly klasické monoteistické systémy (křesťanství a islám), byl Bůh jediným středobodem, k němuž směřovaly pohledy uctívačů (dobře patrné je to v islámu: všichni muslimové jsou při modlitbě směrováni k jedinému bodu), theléma (v souladu se současnou astronomií) tvrdí, že každý existující bod je středem. Tedy i každý z nás. Každý z nás v sobě může realizovat božství a učinit tak sobě vlastním způsobem, nikoli způsobem někoho jiného. Každá cesta k Bohu je jedinečná a je to cesta k sobě… Každý je zodpovědný sám za sebe, za svůj úděl, za svou Pravou vůli.

 14224818_10208369863061622_5138892815312079447_n

Nový věk

Jisté obrovské „hvězdy“ (neboli seskupení zkušeností) lze chápat jakožto Bohy. Jeden z nich je odpovědný za osudy této planety v období příštích dvou tisíc let (chvíle přechodu z jednoho období do druhého se nazývá Rovnodennost bohů, ta poslední nastala 20. března roku 1904). Historie tohoto světa zná podle thelémské nauky tři takové bohy (theléma užívá především egyptské motivy, ale to je jen jeden z mnoha možných vyjádření téhož): Isis, Matku, jež vládla době, kdy bylo universum chápáno jako prostý pokrm, který přichází přímo od ní; toto období se vymezuje matriarchátem. Dalším byl Osiris, a to pro období, které se datuje od 500 let př. Kr., odpovídající patriarchátu, vedoucí ke zkvalitnění zkušenosti, ale i vzdálení se světu. Nyní přichází Horus, dítě, jehož prostřednictvím docházíme k pochopení událostí, abychom nebyli přemoženi okolnostmi. Isidinu Aeonu (Věku) odpovídal též vztah Boha a Člověka jako pastýře a stáda, Osiridovu pak otce a syna. Nový Aeon překonává tento vztah a zvěstuje identitu Boha a člověka. S příchodem Nového Aeonu však přichází nejprve dlouhé přechodné období, v němž teprve postupně převládne nový, thelémský, Zákon.

 buh-a-bohyne-sex

Základní utvářející síly Universa

Základními elementy Universa jsou Nuit – prostor – což jest souhrn všech možných zkušeností, všech „hvězd“ (=seskupení zkušeností, tedy lidí, jiných bytostí, bohů…) – a Hadit, kterýkoliv bod, jenž tyto zkušenosti zakouší. Tato idea je symbolizována egyptskou bohyní Nuit (Nút), sklánějící se ženou, představující klenbu noční oblohy. Hadit má za symbol okřídlený glóbus v srdci Nuit. Nuit je tedy ženské, jinové kvality, je rozprostřená, zatímco Hadit je kvality mužské, jangové, a je pohyblivým bodem. Dynamické spojení mezi těmito protiklady je Ra-Hoor-Khuit a symbolizuje vnější objektivní universum. Nuit je kruh, Hadit bod, Ra-Hoor-Khuit spojení obou. Vezmeme-li na pomoc indickou mytologii, pak Šiva (Hadit) a Šakti (Nuit) ustavičnou kopulací stvořují Universum (Ra-Hoor-Khuit).

 julekort_side_2

Nemáš jiného práva, než konat svoji vůli

Každá z bytostí, hvězd, se má pohybovat po svém správném orbitu, jak to naznačuje povaha lidského postavení, zákon růstu, impuls vycházející z předešlých zkušeností. Všechny události teoreticky mají pro každého stejnou právoplatnost – a každá je z dlouhodobého hlediska stejně důležitá; ale v praxi je v nějakou danou chvíli pro individuum právoplatný pouze jeden jediný čin. Každý čin nebo pohyb je aktem lásky, sjednocením s Nuit; každý takový akt musí být „pod vůlí“ a musí být zvolen tak, aby naplnil a nikoli zmařil pravou podstatu bytosti, jíž se týká.

celebrate-ostara
„Dělej, co ty chceš“ neznamená „jednej, jak se ti zrovna zlíbí“, je to příkaz ke hledání Pravé vůle člověka, božského vědomí. Pravá vůle vyznačuje vědomím daný cíl, smysl individuálního života. Cíl, který je třeba hledat. Jakmile člověk dosáhne této své Pravé vůle (tj. pozná ji), neřadí již svá jednání za sebou jak právě přicházejí, libovolně a bez reflexí, neklátí se jako třtina ve větru událostí, nýbrž jedná vědomě jako celistvý člověk. Vše je v neustálé proměně. A vše, co se pokouší tomuto zákonu uniknout, co setrvává díky své síle a tuhosti, se rozlomí. Vše, co chce způsobit stagnaci, je smeteno nezadržitelnou vůlí času. Neexistuje tedy „trvalá“ Věčná pravda. Proto „Dělej, co ty chceš“ znamená dynamickou formuli symbolizující nekonečný pohyb vědomí. Vůle je naplněna teprve, až prodělala všechny zkušenosti.

kolo-roku
Druhou částí magické formule Nového Aeonu a jeho Zákona, jejíž prvou částí je Vůle, je princip lásky. Láska pod kontrolou Vůle je sjednocením, Spojením, Syntézou. Formule „láska pod vůlí“ vyžaduje spojení dualit – protikladů. Na jedné straně odstranění rozporu těla a ducha, na druhé straně odstranění rozporu muž-žena. Cílem je uvést vlastní vědomí pod primát vědomí božského.

14192594_834099306726774_1206719359852721045_n
Tato forma probuzení, zasvěcení, znovuzrození uvolňuje v člověku sílu, které nemůže nic vzdorovat. Aby však tato síla nepůsobila destruktivně a sebedestruktivně, musí být uvedena pod primát Pravé Vůle.
Člověk, který toto uskuteční, je odhaleným Bohem. Překonal stav oddělenosti od světa (já/ne-já), stav bezsmyslnosti a tím rozervanosti v sobě samém. Vše je jeho částí a on je částí všeho.

universe-structure
Cesta, kterou theléma učí, odmítá všechny tradované zákony a mravní představy. Není však nemorální, nýbrž stojí mimo morálku, neboť odmítá dualitu. Každá dualita je klam a každý zákon či morální představa spočívá na dualitách. Fikce individuálního já spočívá na odloučení individua od světa. Překoná-li člověk tuto fikci a vzdá-li se své ješitnosti, nalezne svůj střed – své božské vědomí.


Rituál Nového Aeonu postrádá možnost přenesení zodpovědnosti. Každý člověk zodpovídá sám za sebe. Není zpovědi, není odpouštějícího „Otce“. Není viny ani milosti. Praxe thelémy je založena na evropské magii, hermetismu a kabale, doplněná o prvky východní spirituality. V tradiční podobě jde o systém zasvěcovacích stupňů, po němž adept stoupá. Systém vychází z modelu, který vytvořili členové řádu Zlatý Úsvit, a který modifikoval Aleister Crowley a jeho žáci. V současné době existují různé řády nabízející zasvěcení. Ale z povahy thelémy plyne, že každý adept by měl najít vlastní cestu dle své Vůle a tu praktikovat. Nicméně thelémská magie ve svém“tradičním“ pojetí nabízí mnoho užitečných nástrojů, jak toho dosáhnout.

Závěrem

Tolik tedy úvod do myšlení, k němuž se hlásím, napsaný (tak jednoduše, jak jen jsem to dokázal) pro naprosté laiky. Mnohé jsem vynechal, abych udržel únosnou míru jednoduchosti a srozumitelnosti. Zájemce odkazuji na svou bakalářskou práci Aleister Crowley a thelémité; dozvíte se zde více o historii evropského hermetismu a jeho vyústění do thelémské nauky, leccos o Crowleym a mnoho jiného. Je to sice povětšinou jen kompilace a dnes bych to už napsal poněkud jinak, ale jako zdroj vcelku solidních informací lze tento text použít.

Jaroslav A. Polák: Stručný úvod do thelemy aneb Čemu že to vlastně věřím

Moje cesta

Poznání sebe i poznání světa kolem. Sama cesta je cílem, ať jdeme kamkoli. Okultní vědy jsou stejně dobré v poznání jako kupříkladu háčkování. Jsou to prostě složité vzory, které zpracováváte. Ale ať děláte, co děláte, nikdy není hotovo. Čím větší je uháčkovaný kus hadru, tím větší má obvod, který je třeba opět obháčkovat. Když si do toho hodíte třeba fraktální geometrii, dostanete se k dalším miliardám objektů a jejich spojením. Tolik spojení, které je třeba naplnit. To mě vede k předurčení Bohyně a Boha jako těch, kdo spřádají božskou hru Lílu a vedou své hráče . A to zase k dualitě energií, dualita k jednotě a jednota k nekonečnu, neustále se měnícímu se jsoucnu, které bylo, jest a bude…

Tento text vznikl jako komentář na FB jako odpověď na tuto otázku: „Chtěl bych se vás na něco zeptat…..co vás lákalo do magie(okultismu),co si myslíte že vám to přinese?co obdržíte?“

koucing05

Proč nejsem pilot vrtulníku

Popravdě řečeno, narazila jsem na tenhle problém v Ábíčku online. Trochu jsem se vrátila do dětství a znovu si vrátila pocity, jaké jsem měla při odebírání Sedmičky a Ábíčka. Bylo to super! Měla jsem vlastní časopisy, což je věc, kterou nemám v podstatě ani teď. Nějak mě současné časopisy neoslovují, nebo jsem z nich vyrostla, případně vystřízlivěla. Typické malformace nesnáším, zvlášť, když jsou záměrné. Kupříkladu Týden už neodebírám právě z tohohle důvodu. Jinak sleduji čiré internetové dění, i když jenom tak zběžně, tedy důkladně, ale pro pestrost jen zběžně.

Vlastně jsem typický bulvární čtenář, ale začínám se nacházet v Technetu.cz a na IDnes.cz případně Ona.idnes.cz. A také vědecká rubrika v ABC současně s Morrisonem skýtá dobrý druh informací. Je to v kostce, s malým videem či obrázky a redaktor je kvalitní, což po denním sledování Blesku, AHA a podobných krávovin mohu směle posoudit.

Popravdě řečeno už léta obdivuji zápletky dětských knížek. Kolikrát naprosto netuším, jak bych se v dané zápletce zachovala já. Například otázka posmrtného života, posmívání při chození na náboženství a jak je to s upíry by mě asi dostaly víc než jak přicházejí děti na svět. S péčí o děti mám bohaté zkušenosti a někdy jsou jejich otázky ukrutné.

No co bych asi řekla dvanáctiletému dítěti o posmrtném životě, upírech (jež reálně existují) a vytrvání v chození na náboženství, to fakt nevím. Posmrtný život není prokázaný, upíři neexistují a náboženství je jen otázka náhledu na skutečnost? Fakt se z toho takhle vylhat je umění. Nicméně stoslovný závěr takový, aby prošel většinovou skutečností, to je umění. Dělat takovou poradnu není vůbec jednoduché. Krátké odpovědi na složité otázky, jaká úleva v dnešním bulvárním světě.

Ale co je důležitější, vzpomínám si na své představy o životě dospělého. V určité fázi svého života jsem si pod vlivem svých zkušeností se sebou řekla, že být takovým esoterikem není vůbec špatný nápad. Tohle se mi, například místo domu ve dřevě se zahradou a patrem, splnilo. Tenkrát jsem však pojmenovala situaci jinak, podle svého dětského vidění. Ale pocit byl týž.  A jsem čím jsem chtěla být.

V asi patnácti letech jsem chtěla profesionálně psát, živit se slovy. Složila jsem několik básní a byly fajn. Když jsem je našla jako velká, byly pořád dobré. Nicméně nejsem básník, dokonce nejsem ani prozaik, jsem blogger. Jsem víceméně spokojená. Už mám jiné uspokojující podněty než samé biče z češtiny a čtení mých prací před celou třídou. Nicméně pokud se mám podívat na takového typického spisovatele, vidím Kojota. Já píšu ale úplně jinak. Ono je to taky poznat na počtu vydaných knih, to ale mohu změnit.

Dneska jsem taky byla na WuWejovi a přečetla si tam pár recenzí a komentářů. Všimla jsem si, že už nejsem v seznamu blogů, což mě trochu zamrzelo, co si asi Wu myslel, když mě ze seznamu mazal. Popravdě, číst recenze knih, které si v životě nepřečtu, je trochu mimo můj šálek čaje, ale on to vidí asi stejně.

Jedna komentátorka mi napsala: „Dobrý den, četla jsem téměř celý Váš blog, a musím napsat, že Vaše upřímnost je hodně kouzelná. Vše co tu píšete, není manipulativní, nic nepodbízíte. Ač píšete něco zmateně, popř. to neznám nebo tomu nerozumím, snažím se to pochopit, protože cítím, že je to upřímné.“ To je super pochvala. Moc si jí cením už proto, že jsem se na vědění, které sem dávám, hodně nadřela. A ano, jsem upřímná. Nic nepodbízím, s lidmi nemanipuluji. Kdo tohle může po deseti letech psaní říct… To je přece vynikající.

No, má to jeden závažný aspekt – nefabuluji. Nejsem korektní „spisovatel.“ Momentálně čtu Kojotův povídkový román v tištěné podobě, vidím jeho korektury finálního textu a divím se, že mi takový klenot dal. Už ho čtu asi po sté. Sice napřeskáčku, to bych to nebyla já, abych to četla odpředu dozadu, ale přečtu si kousek, popřemýšlím, pak zase kousek, zjistím, že jsem se ztratila a hledám minulou myšlenku někde dvacet stran dozadu. Naprosto se ztrácím v elfích jménech, ale přitom zcela vnímám inspiraci různými díly, krajinami a městy. Usmívám se u toho, když na ten vtip přijdu. Je to dobrá próza, ale kdybych uměla skládat slova a situace jako Kojot, nebyla bych to já. Bylo by to vymyšlené. Sice dobře, ale vymyšlené. To já neumím. Proto nejsem pilot vrtulníku a jsem jen esoterik a blogger.

Je to asi jako čisté víno. No, konkrétně já zrovna čisté značkové víno neocením, chybí mi ta ovocná dezertní vína, co se po nich člověk rychle opije, jsou sladká a opojná jako májový deštík a ráno po nich bolí hlava. Dneska jsem zrovna takové víno hledala v regálech a už ho asi nikdo nevyrábí. No spokojila jsem se s asi jediným ovocným patokem v regále, který teď upíjím s vodou a jsem spokojená. Přesně patok jsem chtěla a taky ho mám. Hurá. Dneska večer upeču bábovku se švestkami, udělám si játra na víně (vína mám opravdu hodně, takže tam naleju klidně litr vína a zahustím to a bude!), alkohol se vyvaří a zbyde příjemná chuť.

A abych to spojila s osobním přesahem, úplně budu spokojená s blogováním kvality ovocného vína. Na vysokou literaturu nemám hlavu a dobré víno nepoznám. Nejsem znalec. Leda by to bylo ledové tokajské víno a to už do toho člověk jde s tím, že kvalita rovná se cena a tudiž si to může vychutnat. Možná i některé mé texty jsou hodny zařazení kvality ledového tokajského vína. Ale takové texty jsou vzácné 🙂 stejně jako čtenáři, kteří si vychutnají mých aktuálně 1145 příspěvků. Wow. Taková vzácnost, mít takového čtenáře. To si snad ani nezasloužím…

A tak piju víno, přemýšlím o tom, co v životě budu dělat dál, čím se budu zabývat, jak budu prohlubovat svůj esoterický život, o čem budu psát, do jakých časopisů a co, do jakých knih vtisknu to, co vím a jak. Jaké magii se budu věnovat, koho budu oslovovat, kým se budu inspirovat a zda má smysl dělat hodinu a šestnáct minut ráno ásanu v pranájámě jako Lon Milo Duquette. No, mám aktuálně rozepsaný třeskutý námět duchovního života v konceptech, to někdy z poledne, a zatím v konceptech zůstane. Vyjádření s vínem se mi zdá lepší. Hlavně mě psát baví a to je hlavní. Tedy – jedna z hlavních věcí.

Další věc, kterou vím, že už nikdy nechci chodit na noční směny, jedno jako co. Jakákoli profese, která mi vezme noc, je pro mě špatná profese. Dneska jsem byla nakoupit, koupila dvojnásobné množství mouky, tuku, cukru a mléka, dokoupila další nezbytné suroviny a jak jsem to tak táhla sídlištěm, vyhýbala jsem se překážkám a cestou jsem narazila na tři jabloně, které lze obrat, zpracovat a sežrat. Účelné využití vlastního času, kombinatoriky cest sídlištěm se znalostí terénu – přece nebudu drkotat po rozbitých chodnících, když můžu jít po silnici – a schopností.

Vyhýbala jsem se rozjetým jablkům s mou pojízdnou taškou a řekla si: „To je přesně to, co musím udělat se svým životem. Najít místo, kde se budu seberealizovat a u toho se najím za přiměřené množství času a práce, které do toho vložím.“ Takže základní složky přežití – bydlení, jídlo, spánek, sex, peníze. Byl o tom na netu článek, jak se tomu jeden chlápek věnuje profesionálně jako firma a že přežít v divočině zkoušel už když byl malý. No, já jsem zase zkoušela všechny uvrtat do toho, že jsem nevidomá a vázala v rodině okolostojícím šátky a chodili jsme v terénu bytu tak, abychom nezakopli. Tak v tom už jsem se taky realizovala, chce to najít další cíl.

Mám velkou knihovnu. Teda, už tak moc velká není. Vyrostla se mnou a mnoho knih jsem už prodala a nebo vyhodila. Zbývá zlaté esoterické dno a dvě poličky odborné literatury ze sociologie a sociální práce. Bohužel nevím, jestli to je to, čemu se teď chci věnovat, tedy jestli chci svůj studovaný obor znovu otevřít a vřítit se do něj. Asi ne. Nemám na to tu správnou charitativní náladu. Ten profesionální drajv. Možná jsem to studovala zbytečně. Jen pro touhu po titulu asi ne. No stále se bavíme o víně a tedy i o jablkách, z nichž to dnešní víno piji.

Zítra je půjdu očesat a přemýšlet můžu u toho…

 

 

První sušenka a víno

Můj příchod křesťanství byl přes jedno velký napřesdržku, ale nevadí. K této cestě bych se asi jinak v životě nedostala. Totiž – jsem spíš na ten pohanský multitasking. Možná právě proto je pro mě křesťanství víc náročné na přechod, než jiné formy spirituality.

Před několika měsíci jsem se ptala Kojota, jestli můžu dělat křesťanství dohromady se slovanskou magií a voodoo. Kojot se zamyslel a řekl, že jo. No a opravdu to skloubit jde. Do toho má zemřelá zvířata, andělé, kameny, bytosti…

Magie jako taková je v rituálu naprosto bezprostřední, alespoň pro mě. Myslím, cítím, žiju. To křesťanství, i když skrz usilovné hledání cesty v jejich rituálech, je zvláštní. Ta vůně a chuť vína v kalichu je zvláštní. Já nejsem zvyklá pít víno a tak jsem byla zaskočená. Čekala jsem vodu, já nevím… A u hostie mi sousedka málem umřela na šok, když jsem do ní kousla. Zatvářila se jako kdyby kousla zmiji a tak jsem ji už dál nekousala. Byl to fakt trapas. U vína jsem otřela ústa místo pohárku, no aspoň si to budu pamatovat. Ale co mě zaskočilo, byla má voda v lahvi. Teprve s pořádným lokem v lavici do mě skočil ten Duch svatý, nemohu to jinak říci. Působil trochu jako droga. Při pomyšlení na ten rituál mi stydne hlava na týle a vršku hlavy. Řekla bych, že rituál má stálejší platnost, ale uvidím až s odstupem času.

Začetla jsem se do Magie od Veselého a zkouším dělat v duchu různé rituály. Obzvlášť se chystám pilovat příchodové magické kruhy a pentagramové rituály.

Už pár dní je u mě Eliška a Myšinka. Myšinka mi dnes, před chvílí, ukradla tyčinky pro Elišku a půl jich sežrala, zmizla i menší část alobalu. Myslím, že jí nic nebude. Oběma se daří dobře, Eliška už dobře baští a výtah vítá.

No a já? Mám nejkratší sestřih za posledních dvacet let. Teď si zas budu nechávat dorůst vlasy. Nechala jsem si opravit dvoje hodinky, takže si zvykám na okov pásku. Snad dneska budu lépe spát. To horko je příšerný. Kojotkovi jsem poskytla svůj obrvětrák, takže se ovívám představou Kojota v aerodynamické kuchyni, kde ladí své obrázky a fotky. No, moc to nepomáhá, ale vlahá sprcha je dobrá.