Archiv pro štítek: mráz

Počasí

Výstraha meteorologů na silné mrazy platí do dnešní 10. hodiny, pak se začne počasí měnit. Od severozápadu by se měl podle předpovědi začít sypat sníh, místy se ale bude měnit na mrznoucí déšť a může se tvořit ledovka.

Ano, čím víc toho o počasí vím, tím víc věřím v předpovědi počasí. No ono to je asi tak – podívala jsem se na radar (ČR+SR), nic tam nebylo, tak jaképak deště nebo vítr – tak asi před deseti lety. Kecaj. Další týden pršelo a byl vichr. Když se mi to stalo asi po sté, kdy jsem si předpověď vyložila po svém, tak jsem začala brát pomalu počasí vážně. Sice se mnohdy netrefí, ale když se trefí v 90%, tak se trefí hodně. Ono jih Moravy není jenom Brno, ale taky Znojmo, Vyškov a tak dále. A když řeknou, že na jihu Moravy bude sněžit a v Brně ani nekápne, tak třeba padají trakaře u Znojma, jak se často dozvídám v našem regionálním rádiu Kiss Hády. Bohužel mi odešly sluchátka, takže mám po poslouchání venku. Musím si vymyslet, jak si krátit čas. Hmmm.

Dříve jsem se modlila, mohla bych to znovu zavést. Když já si nic nepamatuju. Slovanskou magii dělám s různými přestávkami čtyři roky asi tak… no a pořád si to všechno musím odříkávat z kartiček 🙂  Já jsem prostě ztracenej případ. To Kojot se umí výrazně líp učit a jen tak mezi řečí mi řekl, že tu á čtyřku, kde měl napsaná ta zaklínadla pro bohy hoodoo, se měl naučit nazpaměť, tak se jí naučil. Jen tak.

Já se mít naučit, ještě k tomu své texty, tak asi dříve zešedivím. Nicméně na funkčnost adorací to nemá vliv, jenom u toho nesmím sedět, ale musím se řídit podle kartičky a vzpřímeně stát a usilovně si představovat své sluneční fantazie. Pak to funguje, i když třeba neřeknu slova přesně. Důležitá je hlavologie a otevřít srdce, to ještě musím trénovat. Není to jenom o rukách a nohách, jak jsem psala minule.

Od severozápadu opravdu začalo sněžit a venku je ledovka už pár dní, opravdu radši a z funkčních důvodů, chodím po silnici. I když k tomu mám i jiný důvod. No, doufám, že mě přeci jenom nikdo nezabije schválně, protože tudyvší silnice jsou posypané bordelem a  vůbec nekloužou. To už by musel být fakt magor. No co, jediné, o co byste přišli, je těch pár fotek zvířat a trochu textu.

Nicméně dobrá zpráva je, že má být příští týden až dvanáct stupňů. No jsem zvědavá v čem budu chodit. Ale když to hlásili… Možná měli i pravdu

Včerejší večer byl pěkně žhavý a pekelně temný

Ano, ano, jakpak to asi myslím? Je to prosté, milý Watsone. Jak jsem tak byla rozladěná z popisu předvčerejšího snu a byla jsem opravdu hodně rozladěná, tak jsem se chystala s Eliškou ven. Oblékla sem se, dala Elišce košíček a vodítko, rozsvítila jsem a v tu chvíli rána jak z děla, zášleh ohně nad mou hlavou, jiskry jenom pršely a v celém bytě temno. Aha, řekla jsem si, podívám se na jističe. Posunula jsem židli v předsíni, Eliška odešla kamsi na chodbu, slyšela jsem jenom chrastící vodítko, stoupla jsem si na židli a každý jistič v té tmě tak desetkrát nahodila a vyhodila. Nic. Tak musím k hlavnímu jističi na chodbě. Pochopitelně v tom výklenku bylo vidět prd. Naštěstí jsem si kdysi koupila do Bílovic baterku, až se budu vracet od autobusu večer, tak ať vidím na cestu. Hodila jsem baterku nahoru na lednici a tam leží už věky. Takže jsem sáhla a měla jsem světlo. Chudáci bez baterek. 

Jističe na chodbě jsou kryty krytem jinak než šroubovákem nedostupným, což jsem zjistila až co jsem v půl desátý vzbudila paní, co tu má všechno na starosti, abych jí řekla, že se do jističů nemohu dostat. Ona řekla, že by to neměl být žádný problém s klíčem. Ukázala jsem jí, že jsem s klíčem v díře naprosto neschopná cokoli otevřít a tak mi podala šroubovák, co měl uříznutou zadní stranu právě pro tuto situaci. Čouhalo z toho něco čtverhranného, čím jsem krabici otevřela za pomocí logiky, když to nejde nahoru a dolů, půjde to doleva nebo doprava. Povedlo se, napotřetí jsem byt nahodila. 

Mezitím se ozvalo:“Vezměte si toho svého psa!“ 

Eliška si v pohodě vlezla i s chrastícím vodítkem správcové do bytu. Tak jsem jí vyvedla z bytu a uvázala k zábradlí na chodbě. Eliška za celou dobu ani neštěkla, nekníkla, prostě nic. Byla úplně skvělá. Myšinka ani jednou nevylezla na chodbu a seděla v temné předsíni temného bytu jak myška. Dveře byly otevřené snad deset minut. Taková příležitost zdrhnout a ona nic. No zlatíčko, tomu se říká vychovaná zvířata. Nezradila.

Tak jsem byt zavřela a šly jsme na procházku. A garantuji vám, že mě rozladění dokonale přešlo. Takovej plamen jisker… Myslela jsem, že se všechny jističe roztavily žárem. Nechápu, že ještě fungují.

Tak jsem si pro všechny případy pustila na celou noc rádio, dvakrát jsem vynadala bytostem, že straší Elišku a pak klidně usnula. Ale ani noc neprobíhala ideálně klidně.

Kdo slyší trávu růst, slyší vodu téct. Odpoledne jsem dala prádlo nasáklé vodou  na vzduch balkonu, kde mělo být nad nulou.  Plán byl jednoznačný – prádlo na balkonu vykape a večer ho sklidím i se sušákem domů, kde doschne. Ovšem počasí mě napálilo. Voda místo vykapání zmrzla a doma roztála. Kapalo mi na podlahu. Musela jsem dát pod sušák hadr, protože jsem měla pod sušákem asi metrovou louži a rozpustila se mi sůl u jedné nohy postele. Naštěstí to uschlo pod sušákem do rána, takže se žádná katastrofa nekonala.

Ráno jsem z rádia slyšela, že snad má být pět stupňů. No bylo, ale pod nulou! Tomu se říká neúplná informace. Všude namrzlo, jinovatka na trávě, krása.

No nakonec to nebyla tak špatná noc. A do toho ten sen…

Mrznout neznamená promoknout a zmrznout

Tak tak. Pšík. Mrznutí je rozhodně lepší než zmrznutí. Pochopitelně s vodou, respektive s rozpuštěným sněhem, když je venku -4°C. Znáte to, vaše nohy mají 36,5°C… Suchý mráz je v pohodě, vydržím v poho půl hodinky mínus dvacet s Eliškou. Ale nesmí mi nohy prosněžit a následně rozmoknout a promrznout, byť desetiminutově.To jsem si rozhodně se sebou nedomluvila. Můžete si o mně mluvit jako o šílenci, ale za prvé nejsem sama, kdo chodí s holejma nohama v zimě, mnohé z především mužských osobností dávají své chlupaté duo na odiv celý rok.

Ale hlavně, až si budete přát, abych už dostala konečně ve svých letech rozum, řekněte si třikrát po sobě:“Je to suchý mráz a na šlapky má vždycky teplo ať už z třícentimetrového korku od pantoflí nebo jeho ekvivalentu v gumě (to když chci předstírat, že jsem normální a beru si naboso jakési polomokasíny). Tudíž mým ženským orgánům vůbec nic nechybí a je to zima cílená a záměrná, se zimou pracuji i duchovně, takže to má nějaký smysl.

Howgh!

Nezapomeňte na ozdravné pobyty v kryokomorách, za které si tvrdě platíte, je to taky suchý mráz a taky máte boty a jste tam podstatně dýl za léčivým účinkem, který následně vyháníte rotopedy a jinými posilovacími stroji. To já nedělám. Nejsem šílenec.

Pokud bychom chtěli měřit šílenost brněnských cyklistů, mezi které se tak trošilinku vtírám i já vlastněním horského kola, tak na dnešní zledovatělej a nad tím rozbředlej sníh vám nepomohou ani horská kola, zvlášť když se dva metry před světly kroutíte a jezdíte esíčka, abyste náhodou nemuseli sesednout a vedle jsou auta nebo tramvaj. Obzvláštními agenty na Darwinovu cenu (nejhloupější smrt) jsou cyklisti – silničáři. Ten centimetr gumy, kterým se dotýkají silnice, s tím se nezastaví skutečně nikde. I takové sebevrahy už jsem viděla. A mezi nima snad jedna, dvě holky.

Aby bylo jasno – miluju silnice a na nich kola silničky. Rychlost, walkman a teploty kolem dvacítky.

Tak snad jsem to vyjasnila.
Ano – mrznu na nohách.
Ano – je to řízený magický experiment.
Doufám, že je to teď už dovopravdicky jasný.