Archiv pro štítek: Myšinka

KOČIČÍ ZÁBAVA U LUCIENNÍHO STUDIA

KOČIČÍ ZÁBAVA U LUCIENNÍHO STUDIA
 
Lucienne pořád kouká do knih a dvou počítačů. Studuje a nemá na mě čas.
 
NUDA!
 
Aspoň, že do toho koše si můžu vlézt a projevit z něj vyčítavým pohledem svou lítost… Když ho pak pěkně rychle vymrštím do vzduchu a k tomu hupnu na řadu knih a povalím je, až lítají stránky všude, bude zábava.
 
Snad ji to probere.
 
Jsem totiž hóóódná kočička!
myc5a1ka-v-koc5a1i-1.jpg

Moringa oilefera – strom života

Moringu oileferu jsem objevila loni přes Akášu jako kytičku, která je pro můj organismus velice zajímavá. Moringa je strom, který roste v nehostinných podmínkách a právě díky tomuto se naučil velmi dobře  uchovávat lidem i zvířatům prospěšné látky jako rostlina, co přežije všechno pro všechny, kdo ji potřebují.

Moringa se ponejvíce prodává jako sušený prášek, já ji kupuji přímo z Etiopie v tobolkách síly 3000 mg přes Ebay. Vyjde tak asi na čtvrtinu toho, co se prodává tady a ve větší síle. No, vydělávat se musí, já to chápu, ale kdo můžete, jděte ke zdroji, já beru vždy přes Fair Trade, aby práce byla férově zaplacená a ne otrocká.

Dnes ráno jsem vytáhla pytlík s tobolkami a pár si jich nasypala do pusy. Oblékala jsem se a najednou slyším šustění. Myšinka něco ukradla z tašky z léky a drtila to jak velký úlovek.

„Myško!“

„Co je? Nech mi to!!! Je to pro mně dobré a potřebuji to.“

„Myško…“ Zvednu jí hlavu od kořisti a vidím drcenou tobolku s moringou…

„Máš to mít, kočko! A do plnejch.“ Usměju se na ni a ona pokračuje v drcení stromu života a vylízávání z tobolky.

Moje kočka a já doporučujeme Moringa oilefera!

20170309_064118[1].jpg

moringa oilefera

Kdo má židli, ten si bydlí…

Bohyně, děkuji Ti za laskavé shlédnutí na mé záležitosti ohledně nového lůžka a nového stolku, který na mě v pátek čeká a bude zajisté důstojným partnerem židličce, kterou jsem dnes nalezla…

Bohyně mě neustále učí zlatou střední cestu. „Neber to nejlevnější,“ říká. Vždycky ber to prostřední. Se zárukou. Ale nacházet je v pořádku. Stolek si odnesu na zádech a židli jsem si přinesla v zubech 🙂 Věčné sliby, že něco někdy bude, nestojí za řeč. Bohyně vytvoří cestu, ale jít už musím sama…

Také se budu starat o tři nové přírůstky. Oblíbenkyně Bohyně, jako vše živé na Zemi, zlatá barva bohyně Země, tvar, který má ráda. Budou to v magickém pojetí tři hermafroditky, Achatina iredalei (oblovky zlaté). Pojedu si pro ně koncem září, až budou přestěhované do Brna. Nejsou sice tak velké, jako oblovky obrovské, které dorůstají až třiceti centimetrů, ale jak Bohyně říká, zvol zlatou střední cestu. Budou velké asi jako dlaň. Už jako malá jsem chovala šneky, tak se k tomu ráda vracím…

 

 

Rodinné štěstíčko

This slideshow requires JavaScript.

Dva potkani, kočka a já. Qvítko, Qytička a Myšinka. Potkyši mají svůj domeček a mají pořád otevřeno. Mohou jít kamkoli chtějí, kdykoli. Neuznávám drátěné hranice, ploty mezi jednotlivými tvory, zvláště v mé domácnosti. Konflikty se tu nevedou.

Nedávno jsem nemohla usnout, potkyši šramotili dlouho po půlnoci. Po delší době šramotění jsem zařvala vztekle z postele: „Tak co je to tady?“ A rozsvítila jsem. Jeden z potkyšů stál nehnutě na kleci a dělal, že tam není. Měla jsem na kleci nějaké věci a on je tam v tichu cupoval.

„Nešramoť! Chci spát.“ Zhasla jsem.

Šramocení… Znovu. Ale trochu jiné. Potkyš potichu slézal do klece, aby to nebylo slyšet a tím vytvářel neuvěřitelný hluk.

 

 

Překvápko k ránu

Nemohla jsem spát, okno na ventilačku a psala jsem kamarádovi dlouhý mail. Najednou co to? Rychlostí stíhačky tu začal poletovat malý orel.

pták na obrazu 1

Myšinka začala šílet. Pták v dosahu! Přestala vnímat co dělá a hodila dršku o skříň. Okamžitě jsem ji všemi silami zavřela do předsíně. Otevřela jsem dveře na balkon a okno. Pták se pořád ne a ne trefit. Sedl si na okno.

pták na okně 3

V tu chvíli jsem tam už lítala se smetákem s úmyslem ptáka neporanit a vyhodit z bytu. Další den mám jít za Kojotem a snažit se dojít na chovatelskou stanici zraněných ptáků nebylo mým cílem. Ale vidíte, že situace byla krajně dramatická. Myšinka se tvrdě dobývala do obývací místnosti. Eliška nevěděla, co si má myslet. Já jsem málem zmrzla a bylo to já nebo pták.

Prostě drama!

Naštěstí všechno dobře dopadlo no a dokud neumřeli, žijí šťastně dodnes…

Problematika trestání

Shrnu to: jsem proti trestání. Za prvé to moc nepomáhá a zoufalí lidé či zoufalá zvířata dělají zoufalé věci. Trest patří k věcem, které zoufalost vyvolávají. Je to nemohoucnost se bránit, protože pokud už trestám, tak mám převahu nebo tím převahu získávám v té dané věci. Tím u trestajícího i trestaného roztáčím kolo znovuzískávání převahy nad situací a tak dále, do nekonečna.

Když jsem byla malá, říkali mi, že přeci musím být rozumnější, když jsem ta větší. No, rozumná nejsem, ale v této věci si myslím, že mám docela jasno.

Mám hodná zvířata nebo máme s Kojotem hodnou Elišku s Myšinkou, oba jsme je měli dlouhý čas. Nikdy nezlobí. Mají své slabé chvilky – Eliška vyžere uvařené slupky od brambor z koše nebo něco jiného, Myšinka soustavně nažírá pytel s Eliščími granulemi a skáče na zábradlí od balkonu, ač jsme v pátém patře. Netrestám je za to. Za prvé mám klid, za druhé nemám ustrašená zvířata, za třetí mám větší odpovědnost, protože předcházím takovým kolizím a vůbec. Mám klidnější vztahy s oběma, protože když potřebuju, aby něco přestaly dělat, sáhnu do kuchyňské linky pro kokinka a granule a ty je zaručeně odvedou od všech činností, co dělají, ať už dělají cokoli.

Pan domácí chodí a trochu trápí Myšinku. Je vyjeven, že se Myšinka ničeho nebojí. Ano, ničeho se nebojí a to je důsledek mojí výchovy, protože nikdy nic Myšince nedělám. I Kojot jenom tak zlobí laskáním. Prostě Myšinka se nemusela nikdy bránit nebo škrábnout. Dneska jsme Myšince stříhali drápky, pan domácí držel Myšinku, já ji v rychlosti stříhala, přeci jenom mám už něco nastříháno. Říkal, že ho pak bude Myšinka nenávidět, když jí dělá takové věci. Já na to jako proč, když jsem jí nestřihla, celou tu krátkou dobu ani nemňoukla a klidně se posadila ke dveřím, hlavnímu dějišti. Má to za sebou poprvé v životě a pohoda jazz.

Takže – netrestat. Nikdy. Buď je trestáte pravidelně a pak se bojí a nebo je nikdy netrestáte a pak to nechápou. Obojí je na prd. Radši zaveďte kokinka. A je jedno u koho.