Archiv pro štítek: Myška

Jak moc znám svojí kočičku?

To jsem si řekla, když jsem přemýšlela, kam dám láhev s pitím, která může, ale nemusí být, zavřená. No prostě styl „dobrá voda“. Nechat otevřenou, abych v noci nemusela myslet na otevírání? Co když kočka bude mít svojí chvilku a prožene se tu jako tajfun? Co když do škrabadla – náhrada nočního stolku – kopnu v noci nohou?  No, tady vidíte, že nevěřím ani sama sobě 🙂
A je to, rozhodování u konce. Na škrabadle a zavřená. Je to k uzoufání stejné už šest měsíců. Nicméně… Pokročily jsme od zavřených balkonových dveří k otevřeným dveřím bez sítě, kdy Myšinka přiběhne co pět minut na zavolání a bere to tak, že stačí být na viditelnou vzdálenost, takže učí i ona mne. Když mne vidí, tak je zticha, ať si hledám. A to pak hledám. Nejdříve, jestli náhodou něco periferně nespadlo z balkonu, ale už se učím a nejdříve projdu očima místnost. To byste neřekli, jak moc záludných míst, kde by se mohla schovat nepozorovaně a přitom viditelně má místnost má…. Řekla bych, že moje kočka má smysl pro humor, který tímto projevuje. No, možná je to i kočičí hrdost nad ubohým člověkem, který ji co pět minut hloupě volá, když ona stále a svébytně existuje. Existuje vůbec takový vůl, který by to nepochopil? Z její strany nafasovala toho největšího, určitě…

Už vám někdo v neděli v sedm třicet vylíznul oko?

Mně se lízání koutku oka děje každou chvíli. Je to stejně neúprosné jako studený čumák vložený do koutku oka. Je to příšerný. Myšinka mě tím častuje každý den, k mému vzteku, protože zjistila, že to na mě platí a vylezu z postele, abych jí utekla. Mezitím samozřejmě Myšinku ze sebe desetkrát sundám, ona si desetkrát vyleze na postel a dělá, že nic, a pak zaútočí. Teplej jazyk a studenej čumák. Fuj! To je kombince, to by nikdo z vás, pokud není masochista, nechtěl.

Ale ono se to neděje jenom v posteli. Ono se to děje i na stole, když zrovna čtu články a nic nedělám. To je signál, na který Myška čeká a okamžitě vycítí. Jde tvrdě za cílem – skočí na stůl, přitulí se jako bychom si hrály na hlazení fousků nosem a už ho tam mám, ten teplej jazyk.

Úúúúúú……  No pořád je to lepší, než přecvakávat zuby tenké dráty případně čůrat do postele, jak znám případy koček ze svého okolí. Ale je to strašná vlastnost.

Zajímavé na tom je, že Myška pozná, kdy se v posteli jenom tak flákám a přemýšlím a kdy jdu doopravdy spát. Možná ta spací pozice, nevím. Ale nějak to pozná a pak mě neterorizuje.

Jak mi kočka sežrala perly

Děsíte se správně. V noci jsem se vzbudila s tím, že jsem vytušila, že mi chybí mé klokočovoperlové kyvadlo na zápěstí. Posbírala jsem co jsem mohla – no zas tak moc toho nebylo – a dala na škrabadlo pro kočku, co mám vedle postele jako stoleček. Ráno jsem se jala vyčíslovat škody a chybělo pár perel. Do kelu.

Rozdělala jsem peřiny, vyvěsila na balkon, aby z nich povětří sundalo mé energie z nočních můr, prohledala každou píď kolem postele a tři perly mi chybí. Kolik mi chybí klokočí, to nevím, ale to se dá nahradit. Ale kde se tady v Brně dají sehnat perly? A to speciálně říční a ne mořské? Ony totiž říční se dobře drží a už je používám celá léta. A teď jsou s největší pravděpodobností sežrány mým souživočichem. Jinak bych je totiž našla.

Pochopitelně spí Myšinka v posledních dnech uprostřed postele, kde se perly s klokočím vysypaly, takže k jejímu zvídavému hraní je jen kousek. A to ona jakýkoli kousek čehokoli najde, to zkouší sežrat. Mnohdy se jí to i podaří, když jí věc neseberu z držky.

Ach jo. Někomu spadne mobil do záchodu a perly nosí celý život nedotknuté. To jenom já si mobil hodím do čaje a perly mi sežere kočka…