Archiv pro štítek: Občanská společnost

DRAVCI A LOVENÍ ANEB JAK PŘEŽÍT, Občanská společnost mimo západní kulturu

DRAVCI A LOVENÍ ANEB JAK PŘEŽÍT

Trottierová ukázala na případové studii ohledně Mrtvého moře „Dárci, modeláři a rozvojoví makléři: vepřový sud ve výzkumu vodního managementu“, jakým způsobem modelují dravci vyslaní komunitou sociální skutečností tak, aby sice komunitě pomohli, ale také aby si přišli na dobré peníze. Ukazuje přesně manipulaci na situacích, které daný makléř vyvolával, s kontextem, postoji, chováním, jednáním, slovy.

AbdouMaliqův text navádí na pochopení lidí ve společnosti jako infrastruktury, ne však jako sociální sítě, ale jako objektů, prostorů, jedinců a praktik, které se mění společně v infrastrukturu, která buduje život ve městě (zde africké vnitřní město Johannesburgu) a rozšiřuje ho. Ukazuje na ekonomickém zbídačení podle Marxovy teorie, kdy město nestačí pokrýt životní potřeby Afričanů, jež v něm žijí, na příkladech, sex, drogy, cestování, odpovědnost, spolupráce, konflikty, postoje.

JAN3c8757_profimedia_0040216086

Tyto dva texty pojednávají o jediné věci – lidé se snaží přežít a používají k tomu různé cesty a prostředky. Velcí dravci jednají za malé, kteří jim díky vymanévrovaným výhodám platí velkou daň. Malí dravci se snaží o přežití života s pár korunami v kapse, jen sami za sebe, hledají, kde by sehnali peníze a kontakty. Díky kultuře, ze které vycházejí, jsou zvyklí na konflikty a hádky, na více kohoutů na smetišti, boje a tvrdé zacházení.

Města plná lidí, kteří tam přišli, aby našli živobytí snadnější než na jejich původním území, nestačí uživit tolik hladových krků. Kriminalita je vysoká. Prostituce je pro africké ženy často téměř nutností, aby uživily tolik dětí, HIV/AIDS, další nemoci, drogy a peníze za ně, rychlé peníze, když nelze jak jinak přežít.

Slum in the centre of Cali, Colombia
A Colombian street kid recollecting garbage in the slum of Calvario, Cali, Colombia, 4 April 2004. El Calvario is a slum in the pure centre of Cali. Right here, on the dirty, stinky street lies the social bottom of the city. Poor dwellers recollect the garbage, children get high by sniffing the shoe glue and all together watch out for not getting shot dead by so called El Sheriff, the former policeman but now the illegal authority “Mano negra”, who fight the criminality in the ghetto. Theft, drug abuse, unemployment never let the slum people jump off the misery and stop being the second category citizen in the rigid catholic society of Colombia. Although missionary organizations fight (in the name of Jesus Crist) to help them, there seems to be no hope for the future.

Vyjednavač v případě výzkumu ohledně projektu v Mrtvém moři jednal nejenom za sebe, ale za komunity, které zastupoval a které mu daly důvěru k tomu, že to prostě vyjedná dobře a on použil úplně všechno. Podklady udělané tak, aby museli zájemci využít jeho nevládních neziskových organizací a zaplatit jim, shození výzkumníka s jeho vlastní rešerší a se slovy, že to má špatně a přes asistenta venku bleskové dodání nových neziskovek a zdrojů, které ovšem zase zaměstnávají další lidi, kteří budou mít práci. Citové vydírání a hraní si na rozhled a nadhled nad svým uvězněním a adoraci věznitelů, kouření a mocenské postoje.

Infrastruktura lidí v Johannesburgu samozřejmě také fungovala ve společenstvích, klikách, ganzích, jeden obíral druhého, ale když je výhodnější spolupracovat než bojovat, spolupracuje se, odpovědnost je předávána kompletně, jako třeba v cestování, kdy průvodce předá cestovatele druhému, který už má domluveného třetího atd.

V současné době to už nejsou jenom gangy dospělých, kteří týrají ulice a střílejí se mezi sebou, nová éra děcek, náctiletých, co nemají co dělat a jejich rodiče, tak bojují také a zakládají dětské gangy, co se střílí mezi sebou a budují si jméno, to je další ukazatel dnešní doby.

2369469_obrizka-afrika

Afričané jsou hrdí a vidí chudobu, snadné peníze, moc. Ta jim chutná. Drogové a zbraňové kartely, kluci si sami perou a žehlí obleky a košile, považují to za znak toho, že se o sebe dovedou postarat sami. Když jsem se na tyto dokumenty o gangách, drogách, podmínkách uvěznění, prostituci a dalších sociálních jevech dívala, ukazovalo mi to, že při vhodné konstelaci společnosti se dovedeme i jako západní kultura změnit do té samé podoby.

Občanská společnost, jak ji vidím já, není jenom o spolupráci k „dobrým“ činům, ale sociální a kulturní vazby mohou být s negativní konotací a je to plnohodnotná životní strategie, která logicky vyrůstá z podmínek toho daného místa, kraje, státu, historie, současnosti, politiky a právních předpisů a jejich dodržování, a to z obou stran. To, že je někde právní předpis naprosto neznamená, že je akceptován společností, společnost a lidé v ní se chovají dle nastavených měřítek a toho, co jim vštípila kultura, rodina, škola, okolí.

Dívejme se proto jako pozorovatelé a vnímejme, co doopravdy ta daná společnost potřebuje. Vnímejme to z kontextu, z aktuálních událostí, vždyť obecně známý fakt třeba z Japonska je, že pokud chtějí změnit něco v kultuře, trvá to třicet let, než to bude mít výsledky. Tenkrát to byl příklad s druhým jazykem, angličtinou.

Tak je to v jakékoli kultuře, je třeba strategických cílů a pominout bouře ve sklenici vody.

Hlavně konstruktivně.

Drogy-zajistene-predmety

Zdroje:

 

Simone, AbdouMaliq. 2004. „People as Infrastructure: Intersecting Fragments in Johannesburg“. Public Culture, 16(3), 407-429.

Trottier, Julie. 2006. „Donors, modellers and development brokers: the pork barrel of water management research“. Reconstruction: Studies in Contemporary Culture, 6(3), 1-28.

 

Občanská společnost mimo západní kulturu – AFRIKA A VODA – Ryan´s Well Foundation

OBČANSKÁ SPOLEČNOST MIMO ZÁPADNÍ KULTURU – AFRIKA A VODA – RYAN´S WELL FOUNDATION

 

Lewisův text analyzuje možnosti použití konceptu občanské společnosti jako takové vzhledem k pohledům různých myslitelů a konfrontuje tyto názory se společnostmi mimo západní kulturu. Zabývá se Afrikou a Japonskem v příkladech. Rozděluje použitelnost konceptu občanské společnosti na „to think with“ a „to act with“, přičemž vyjmenovává základní body odlišností kultur – lidé, kultura, historie a politika.

 

AFRIKA A VODA – Ryan´s Well Foundation

 

Před patnácti lety jsem několik týdnů putovala Afrikou. Přes Severní Afriku a Saharu jsem si osahala kulturu doslova od země. Spávala jsem s cestovním klubem na zemi mezi štíry a na

písku, hovořila s lidmi, procházela zákoutí, která ukazovala africký svět z té drsné strany. Chtěla jsem poznat, o čem Afrika je, ne pozlátko, to mne nikdy nezajímalo.

BRD48e71a_NIG04_SHELL_NIGERIA_LAWSUIT_0130_11

Viděla jsem oslepené ze znečištěné vody, lidi s boulemi parazitů vystupujícími z kůže, práci s minerály, protože pohoří Atlas je prostě složené z polodrahokamů a drahokamů, které tvoří nedílnou součást celého ekonomického procesu afrických zemí. Viděla jsem, jaké to je, když lidé nemají přístup k vodě a voda má cenu zlata. Zajímala jsem se, jak se k vodě dá dostat na poušti a prožila si žízeň i hlad, když došly zásoby a nebylo kde brát.

chudoba voda negramotnost války hlad nemoci vegetace
chudoba voda negramotnost války hlad nemoci vegetace

Voda má v Africe na přepočet stejnou hodnotu, jako u nás. Její cena je stabilní a nedá se o ní smlouvat. Pátrala jsem po nevládních neziskových organizacích už tenkrát, jak se to řeší, jak jde vstoupit do tohoto procesu a co pro to mohu udělat já jako člověk. Objevila jsem Ryan´s Well Foundation, kdy jsem právě na tuto nadaci napsala v roce 2009 projekt na téma Studny Brčko, kdy jsem u výrobny nápojů naplánovala spolupráci s touto nadací, kdy jsem vodu ve vizi firmy Brčko spojila s trvalým zdrojem vody, který nikdy nevyschne.

rw-2014-haiti

Tenkrát paní docentka Dohnalová řekla: „A proč chcete budovat studnu? Proč tam nepošlete kamion láhví vody?“ Odpověděla jsem: „Proč ne? Proč bych měla znečišťovat už tak zemi nesmírně obalenou plastovými pytli a odhozenými láhvemi od vody a jinými odpadky. Plasty se tam válí všude. Celé pláně pytlíků na keřích místo přírody. Pojďme podpořit něco trvalého, co jim zůstane, i když vodu vypijí a láhev odhodí. Pak budou mít přece opět žízeň. Udržitelný rozvoj, práce s přírodou, ekologie, podpora kultury a společnosti.“

V Africe díky kultuře, výchově, náboženstvích, politice, není jednoduché napasovat jakýkoli západní koncept občanské společnosti. Lidé jsou tam velmi spojeni se zemí a fungují v rodinách, v klanech, širokých rodech. Nejsme na to zvyklí. Demokracie je něco úplně jiného. Můžeme nabídnout pomocnou ruku třeba studnami či hmotnou pomocí, lékaři a polními nemocnicemi, stavbou škol a spíše inspirovat pomocí, přiblížit se k jejich kultuře, abychom vůbec uspěli, aby naši pomoc přijali.

rsz_ryan_team_photo-2-300x225

Ryan´s Well Foundation je výborná v tom, že sbírá peníze z celého světa už od roku 2001, 16 let. Samotný Ryan Hreljac, Kanaďan, se věnuje svému poslání přinášet vodu už od svých šesti let a nadace je rodinným podnikem.  Cílí na nejchudší regiony v rozvojových zemích, již zlepšili životy více než 892 725 zranitelným lidem díky tomu, že realizovali projekty ohledně vody pro 1 166 komunit a také postavili 1 245 latrín. Odpadky a neznečišťování si spodní vody v komunitě přímo souvisí s tím, kolik je vyprodukováno exkrementů, odpadků a jak je vyřešena kanalizace, odvedení nečistot mimo zdroj pitné vody, což eliminuje nemoci ze znečištění vody.

Tento typ spolupráce mezi západní a nezápadní kulturou považuji za nesmírně šťastný a fandím mu.

Jednou se snad i zapojím, protože voda je život…

 

Zdroje:

Lewis, David. 2002. „Civil Society in African Contexts: Reflections on the Usefulness of a Concept,“ Development and Change 33: 569-586.

https://www.ryanswell.ca/about-ryans-well/ryans-story/

https://www.ryanswell.ca/about-ryans-well/team/

https://lucienne.cz/2008/06/07/695508-rozvojovy-projekt-studny-brcko-pomoc-africe/

Japonsko, sociální kapitál, destrukce a živly ostrovní říše

Sociální kapitál

Text profesora Kennetha Newtona z Univerzity Southampton se zabývá sociálním kapitálem, občanskou společností a politickým a ekonomickým představením těchto politických pojmů.

Newton si dal v tomto textu za úkol porovnat dvě hlavní teorie úpadku politické podpory v západních zemích. První teorie je postavena na konceptu sociálního kapitálu, důvěře a občanské společnosti, přičemž sociální kapitál je poměrně nový pojem z 70. – 80. let 20. století a vyjadřuje, že kromě ekonomického kapitálu disponuje jedinec či sociální skupina sociálními vztahy a dovednostmi, symboly, které je možno směňovat za podobné vztahy či přímo za peníze. Druhá teorie je politicky zaměřena na výkonu vlády a ekonomiky, přičemž je každá z nich většinou brána samostatně. Tyto teorie byly křížově testovány na porovnání národních dat a případových studiích čtyř zemí, které odmítají podporu a/nebo politický výkon.

Důvěra, formální a neformální sítě a politická angažovanost jsou domény, na kterých se zkoumá kvalita sociálního kapitálu.

Ve skupině bílých studovaných labutí totiž objevil Newton čtyři černé – Švédsko, Finsko, Nový Zéland a Japonsko, které mají vysokou úroveň sociálního kapitálu, stejně jako úpadek politické podpory.

Výjimka však potvrzuje pravidlo, tyto hraniční případy neznamenají, že máme hodit souvislosti mezi sociálním kapitálem a politickou podporou do koše. Dají se však interpretovat tak, že výkon může mít více co do činění s úpadkem politické podpory než se sociálním kapitálem. Důkazy představuje naše puzzle vnitřních poměrů studovaných zemí, přestože se čtyři země liší.

Já bych ráda poukázala na historii a náboženství Japonska z hlediska sociálního kapitálu a politické podpory.

Japonsko je ostrovní říše, která tedy mohla a také využívala možnosti dobrovolné izolace, vzhledem k historii, kultuře a víře je plná extrémních radikálních změn politických a společenských podmínek.

Šintoismus je původní japonské náboženství, dnes je praktikováno většinou zároveň s buddhismem, křesťanství je velmi omezeno. Hluboce zakořeněný synkretický postoj k šintoismu a buddhismu silně ovlivňuje postoje Japonců k autoritě, především politické a také jejich rodinnou sounáležitost místo budování silné občanské společnosti, i když se to pozvolna mění, jak ukáži dále.

Šintoismus je založený na polyteismu, božstva jsou známa pod názvem kami. Božstva jsou personifikovanými přírodními silami a úkazy, s uctíváním přírody. Právě díky obklopení mořem a v sopečné oblasti jsou Japonci tak poddajní moci, protože jsou mocí obklopeni. Moc živlů se vlila do jejich žil a autorita je pro ně svatá. Japonská historie je bojem o zvětšení území v Asii, první i druhá světová válka souvisí úzce s výkonem ekonomiky a politickou mocí, která s vrozenou skromností, pracovitostí a oddaností vytváří doslova granát, který kam se hodí, tam vytváří destrukci na zakázku, viz kamikaze (božský vítr, viz kami výše), Nagasaki a zastavení Japonců atomovou bombou. Jinak se prostě zastavit nedali.

V Japonsku je velice aktivní mafie a korupce je zcela běžná. Co se nevybojuje silou se vybojuje penězi a projevovanou mocí elit.

V časných devadesátých letech, po přerodu Japonska v letech osmdesátých do druhé nejsilnější světové ekonomiky a znovuobnovení členství v mezinárodních organizacích se politická podpora snížila z obecně nízké podle standardů OECD na rekordně nízké úrovně. V devadesátých letech přišlo období deflace a minimálního růstu, přesto postupně víra v demokracii jako formu vlády vzrostla v letech 1968 až 1993 (Inoguchi, Kobayashi), ale důvěra v politiky prudce klesla, stejně jako spokojenost s demokracií, důvěrou v parlament a mnoho dalších veřejných institucí.

V roce 2003 se Japonsko umístilo na samém konci tabulky porovnání deseti asijských zemí AsiaBarometer díky důvěře ve státní správu a samosprávu, parlament, armádní, právní, vzdělávací a veřejné zdravotnické systémy. Eroze japonského sociálního kapitálu je ukázána na stabilní čtyřiceti dvou procentní sociální důvěře v rocích 1980, 1990 a 1995. Kompozitní indikátor občanské aktivity také zůstává v tomto období konstantní, ale počet dobrovolných sdružení se dramaticky později násobí. Japonci přikládají postupně větší význam působení v klubech a zájmových skupinách, než občané jakékoli jiné země zahrnuté do AsiaBarometru.

Národ tak svébytný jako Japonsko je napůl ukrytý v neformálních strukturách podsvětí, peněz a skrytého vlivu. Přestože se občané druží, spolčují a mají důvěru v demokratický systém, nemají důvěru ve výkon politického systému a politiků, kteří Japonsko řídí.

Smrtí císaře Šówa (Hirohito) v roce 1989 a s nástupem císaře Akihita na trůn začalo nové období japonské historie – období Heisei. Doba je ještě příliš těhotná změnami, které v Japonsku postupují vzhledem k mocenské kultuře zažité po tisíciletí velmi pomalu. Široká rodina bude vždy v Japonsku základní jednotkou. Jedno jejich přísloví totiž zní: „Nikdo z nás není tak chytrý jako my všichni dohromady.“

Další japonské přísloví totiž zní: „Meditovat nad svou příští dráhou – dobře bavit myši pod podlahou.“

A to je přímá výzva k akci, japonský přístup k životu v kostce.

Studijní text:

Kenneth Newton 2006 „Political Support: Social Capital, Civil Society and Political and Economic Performance.“ Political Studies, 54(4), pp. 846-864.

Vysvětlení vzniku a fungování občanské společnosti – Rymsza, Zimmer a jejich Embeddness, teorie Sociálního původu Salamon, Anheier

Vysvětlení vzniku a fungování občanské společnosti

občanská společnost

 

Práce autorů Rymszy a Zimmer měla dva cíle – podat přehled existujících modelů vztahů neziskových organizací a státu, popsat zakotvenost neziskových organizací v rámci uspořádání sociálních států a to s ohledem na současnou situaci v zemích Visegrádské skupiny.

Autoři popisují tyto modely: Rámec čtyř K Najama se čtyřmi základními rámci vztahů NO a stát – rámec kooperativní, konfrontační, komplementární a kooptativní rámec – odlišnosti v cíli a strategii k dosažení cíle; dále model Youngův, kde se nahlíží na vztah státu a NO poskytujících sociální služby v rámci aplikovaných ekonomických teorií; Salamon a Anheier jsou autory modelu sociálního původu, teorie vychází z oblasti společenských věd, kdy vztah státu a NO vychází ze složitých vzájemných vztahů, které se vyvíjely na pozadí historických a společenských změn v dané oblasti. Visegrádskou skupinu zemí spojuje podobná historická zkušenost a modely vývoje vztahů stát – NO jsou zde velmi podobné, státy se kloní spíše k modelu liberálnímu místo sociálně-demokratické cesty, nicméně příklon k liberální cestě není tak jednoznačný a přímočarý, aby se dalo mluvit o zřetelném směřování.

Ohledně textu Rymszy a Zimmer chci mluvit právě o modelu sociálního původu, tedy ukotvení společnosti v pozadí historických a změn v dané oblasti, která se vyvíjí a s ní i myšlení společnosti a systém fungování státu a neziskových organizací. Autory této teorie jsou často citovaní Salamon a Anheier, kteří vycházejí z myšlenek neoinstitucionalistů Moora a Esping-Andersena.

Salamon a Anheier poukazují spíše než na statické modely na možné čtyři cesty, postupy, jejich výčet je v úvodním odstavci. Velikost neziskového sektoru a míra podpor sociálních služeb jsou klíčovými zkoumanými faktory.

Následně se pokusím krátce argumentovat, proč mne zaujala právě teorie neoinstitucionalismu, na kterém autoři staví, a poukázání na fakt síly a projevovaného vlivu neziskového sektoru jako silného politického aktéra už vzhledem k majoritnímu podílu v oblasti zaměstnávání pracovních sil.

Osobně mne vždy zajímají motivace autorů k jejich studijnímu zaměření a také proč si vybrali právě to konkrétní zakotvení, z čeho vycházeli. Sociální model je mi velmi blízký právě díky tomu, že zahrnuje společenské a historické změny, jež jdou hluboko, tisíciletí dozadu. Nelze analyzovat fungování státu s neziskovými organizacemi bez kontextu celé historie, jen vyseknout teorii ekonomickou či funkční nad společenský řád, ve kterém je společnost ukotvena a v rámci kterého funguje.

Teorie neoinstitucionalismu se vyvinula postupem času od starořeckých filosofů a merkantilismu přes další směry do institucionalismu jako teoretického přístupu zkoumajícího různé společensko-vědní obory. Neoinstitucionalismus oproti institucionalismu vnáší do centra pohled k politickým aktérům.

Neziskové organizace jsou velcí političtí aktéři, vždyť kupříkladu neziskový sektor zaměstnává v osmi zemích sledovaných Salamonem a Anheierem 11,9 milionu pracovníků, to je 4,5% všech pracovních sil.

Jsou velké rozdíly mezi jednotlivými kulturami a společenským uspořádáním vycházejících z různých typů historie, např. v Maďarsku je zaměstnáno pouze 0,8% pracovních sil oproti třeba Japonsku – 2,5%, Německu – 3,7% a nejmarkantnější rozdíl oproti Maďarsku je USA s 6,9% zaměstnaných v neziskovém sektoru. Střed je 3,3%. Údaje jsou z roku 1990.

Ovšem USA s nezávislostí jeho obyvatel a vedení k samostatnosti ukazují krásně liberální cestu, kdy jsou společností s malou státní podporou pro sociální sektor, ale značně vyvinutým neziskovým sektorem. V Německu jde oproti tomu cestou centrálně plánovanou, pro kterou je charakteristické, že stát je sice dominujícím investorem v sociální oblasti, ale přesto se zde rozvinula i silná nezisková sféra. Japonsko vede jeho tradičně silná role státu a rodiny do korporativistického modelu, pro který je charakteristická malá podpora státu pro sociální oblast a zároveň slabě rozvinutý neziskový sektor. Nu a Maďarsko je kupodivu ve skupince se Švédskem, sociálně-demokratická cesta, kde je typická vysoká podpora státu pro sociální oblast a velmi málo rozvinutý neziskový sektor.

Pohled Salamona a Anheiera je především pohledem sociologicky-historickým a nehovoří o potenciálním vývoji vztahů do budoucnosti.

S neziskovými organizacemi se proto musí počítat jako se silným politickým aktérem, který nejenom, že doplňuje ve svém fungování prostor mezi trhem a státem, ale také dovede ovlivňovat moc zákonodárnou, moc výkonnou a soudní právě díky své síle a ukotvenosti.

strukturálně operacionální definice nno

Studijní text:

Marek Rymsza, Annette Zimmer 2004. „Embeddedness of Nonprofit Organizations: Government-Nonprofit Relationships.“ In Annette Zimmer & Eckhard Priller (eds.), Future of Civil Society. Making Central European Nonprofit Organizations Work. Opladen: VS Verlag, 169-197.