Archiv pro štítek: pes

Projikování do horoskopů, sabiánské a hinduistické symboly

„Čím je situace méně jasná a strukturovaná, tím víc se v ní odrazí to, kým jsme a o čem přemýšlíme: Lawrence Frank vyslovil v roce 1939 myšlenku, že to, co projikujeme, pomáhá odkrýt nejen utajované „záležitosti“, ale také skryté vlastnosti osobnosti.

Čím je materiál, ke kterému se vyjadřujeme, vágnější a víceznačnější, tím víc je naše interpretace závislá na pocitech, přáních, potřebách, zkušenostech, předpokladech, myšlenkových procesech a stavech, které máme. Proto Hamlet říká, že nic není dobré ani špatné: dobrými a špatnými dělá věci naše myšlení.“ (http://psychologie.cz/zrcadlo-duse-nemame/)

V horoskopu se objevují jako základní výklady tzv. sabiánské a hinduistické symboly. Jakmile si přečtete dané věty k úhlům dané planety, naskočí vám představy a intuitivní výklady. K nim výklad, třeba zde: http://astrolot.cz/apraxe1/astropsabby.html a podle toho, jaké už máte odžité zkušenosti, můžete aplikovat vědomosti a projikovat si do symbolu to, co je třeba k vašemu rozpoznání poznání. Takový malý interní brainstorming.

Já sama jsem byla v situaci, kdy jsem také vidívala scénky, je to úchvatná schopnost, ale je to strašně únavné v běžném životě. Chápu poustevníky, je to životní nutnost být sám a osamocen na své vize. Chvíli jsem si říkala, že bych mohla vytvořit další symboly, ale vidina popisování 365 stupňů horoskopu a vytvoření souvislostí byla nad moje síly. Ani dneska na to nemám, prostě každá chvíle života je na něco užitečná. Možná, kdybych se tenkrát překonala a měla svoje současné zkušenosti, tak bych to prostě vytvořila. Dneska tvořím hned, jak na něco přijdu, protože vím, že za pár minut na to zapomenu. A teď k výkladům pár stupňů mého horoskopu.

Už jsem to tu před asi sedmi lety (1. 8. 2007) nakousla. (https://lucienne.cz/2007/08/01/569934-duha-sabianske-symboly-a-pratelstvi/)

Sabiánské symboly vznikly v roce 1925 v Kalifornii v San Diegu, kdy astrolog Marc Jones vzal jasnovidku Wheelerovou do parku a na klidném místě ji předkládal kartičky s jednotlivými stupni Zodiaku. Kartičky se ji zjevovaly jako scénky. Později stupně upřesňoval s touž jasnovidkou astrolog Dan Rudhyar.“

Astrologická mandala Rudhyar

To jen k dokreslení symboliky. Pikantní, ale důležitá, perlička, je, že měl symboly předat komusi tak, jak je vidí jasnovidka, protože „je naprosto nezajímá, co si o konkrétní symbolice myslí, ale co konkrétně na daném stupni jasnovidka vidí.“ A já tu teď ukážu proč, tedy, každý si může udělat výklad podle svých vlastností, schopností a projekcí sám, jako  vám to tu předvedu teď.

Slunce ( 12 BL 25)
Sabiánské:
Slavný pianista okouzluje publikum.
Schopnost inspirovat a dojmout masy více či méně schopné přijmout lidství. Psychologické nebezpečí velkého úspěchu.

Polovinu života mám za sebou. Ve dvaceti jsem nevěděla, co s větou „Slavný pianista okouzluje publikum.“ dělat. V pětadvaceti jsem už pilně jasnoviděla a zabývala se krajinou a zemřelými, studovala tarot, ale zase byla velmi uzavřená. Ve třiceti jsem jasnoviděla už tak nějak mimochodem a docela mě to už otravovalo. Dva roky jsem psala na blogu a už měla stálé čtenáře. První články v tisku. V pětatřiceti jsem vydala první článek knižně. V šestatřiceti se chystám na vlastní knihu. Jsem schopna inspirovat a dojmout masy, některé články jsou nesmrtelné a stále vyvolávají bouřlivou diskusi. Psychologické nebezpečí velkého úspěchu prožívám v každé větší chvilce v duchovním životě. Velice rychle se stáhnu, abych náhodou nespadla. Odmítám být na špičce, neumím to udržet se tam. Jakmile jsem na přímé stezce s Bohem, utíkám zpátky k jistotě nevědomosti. Přímá linka k Bohu je pro mě strašně náročná.

Slunce ( 12 BL 25)
Hinduistické:

Dva vlci za svitu měsíce trhají kostru. Stupeň nenasytnosti a egoismu.
Lstivost, nestálost.

Vlk je divoký pes rozumu. Měsíc je naše podvědomí, v tarotech se luna spojuje s rakem, krabem, vodou, nocí, vlkem, psem. Podle jednoho výkladu je karta „Luna dějištěm tajuplných změn, pomalého vývoje, nepředvídatelných cyklů a prudkým posunem ve vnímání. Vědomí tu není vůbec k ničemu. Luna může být děsivým místem plným znepokojivých snů a nočních můr. Lze ji proto vykládat nejen jako tvůrčí očekávání, ale také jako celkový pocit úzkosti a obtíže s rozlišením skutečnosti od iluzí.

Horský pramen představuje hlubiny podvědomí, což v tarotu obvykle platí pro vodu ve všech podobách. Pramen je aktivní, řítí se přes skály, protože na rozdíl od jiných karet, které zobrazují vodu, se zde nedíváme na hladkou, nezčeřenou hladinu podvědomí, nýbrž jsme ponořeni do jeho vířících hlubin.

luna tarot 18

Z karty na nás hledí vlk a pes. Vlkův pohled je zlověstný, psův dobrosrdečný. Tato zvířata symbolizují rozdíly v našem vztahu k podvědomí. Jak jsme viděli u karty Síla a Ďábel, občas se podvědomí projeví v našem životě jako něco divokého, nekontrolovatelného, jindy však jako energie, která může být ovládnuta a využita jako pomocník. Zvířata nás sledují s očekáváním, jako by se ptala, jak na ně hodláme reagovat. Na tom pak bude záviset, zda na nás z karty vyskočí divoký vlk, nebo ochočený pes.“ (http://probud.se/index.php/tarot/tarot-sn/snyvelkaarkana/247-tarot-snu-18-mesic)

Mít ve slunci měsíc pro mě znamená právě onu jasnozřivost a život v temnotách. Koneckonců i život s Kojotem byl pěkně temný, protože Kojot je temnota sama. Nekonečné překonávání ataků vrozené choroby u Kojota a u sebe a život v její temnotě je taky strašlivý záhul. Jako Kojotova žena jsem ztvárnila dva vlčí tvory víc než v symbolu obrazu. Zajisté se mnoho jednalo o cesty ega, neboť bez „já“ bychom nemohli procházet svoje cesty životem. Temnotu a světlo luny přijímám plnými hrstmi a nenasytně jako máloco. Život na světle v odlescích blyštících se pohárů pro mě není. Bez temnoty umírám. Jsem víc uzavřená než otevřená a jenom ten, kdo dokáže číst ve stínech, dokáže přečíst kus mě. Koneckonců jsem Blíženec s ascendentem v Blížencích, což je zase dvojnost, jako jsou dva vlci, co jdou „na kost“. Noc a den. Temnota je součást mne samé. Koneckonců, v temnotě dokážu být i agresivní jako vlk, co se rve o kořist. Nejsem žádný beránek. V temnotě beránci nemají šanci.

Měsíc ( 0 KO 29)
Sabiánské:
Udatný válečník požaduje na shromážděném kmeni vůdcovskou moc.
Zvláštní schopnost načerpat z každé příležitosti rozšíření své společenské činnosti. Silná vůle.
Hinduistické:
Mládenec a dívka zavěšeni do sebe. Stupeň dvojí volby.
Jemnost a rozlišování. Možnost dvojího života.

V podstatě potvrzuje silnou stránku podvědomí a temnoty, která vede k velké roli podvědomí v životě. Jsem schopna vést sama svůj temný život. Jsem vůdčí tvor. Vůdčí role je mi ve společnosti vlastní. Dvojí život opět odkazuje na dualitu vnějšího a vnitřního života, dne a noci, dvou blíženeckých stran. Jiný je život ve skrytu než život navenek.

Merkur ( 18 BÝ 42)
Sabiánské:
Nový kontinent se vynořuje z oceánu.
Čelíme-li novým možnostem, vždy se objevuje závažná otázka: co s nimi budeme dělat?

Z naprosté nevědomosti k vědomosti. Opět odkazuji na skrytou schopnost psát o věcech mezi nebem a zemí a tedy objevovat je pro svět, stejně jako nové náhledy a dovednosti.

Hinduistické:
V poli mezi fialovými květy spí lehce oděná žena. Stupeň nezpůsobilosti.
Sklon k netečnosti, nerozhodnost.

Tady nesouhlasím s výkladem. Není důvod, proč by lehce oděná žena nemohla spát v poli mezi fialovými květy. Naopak to odkazuje na důvěru k vyšším duchovním silám (symbol fialového květu na poli), jeho přirozené směřování k silám přírody a život v temnotě snu na denním světle.  Tohle opět jen potvrzuje to, co jsem řekla před chvílí. Netečnost a nerozhodnost snad je pouze k silám přírody, které nechávám jít svou cestou místo toho, abych chtěla vše řídit. Ostatně o tom je snad celý obrázek.

Jupiter ( 13 BL 21)
Sabiánské:
Dvě osoby spolu telepaticky komunikují.
V každé lidské bytosti je ukrytá schopnost zvítězit nad dálkou a časem, který rozděluje to, co je bytostně jedno.

Jupiter je planeta štěstí a moje štěstí leží v komunikaci v duchovní oblasti. Ano, jasnozřivost souvisí více než dost s telepatií.

Hinduistické:
Muž skrytý ve stínu stromu, noc. U nohou mu leží mrtvá kráva. Stupeň loupení.
Bohatství získané transakcemi, lstí a mnohdy pochybnými prostředky.

Kráva je posvátné zvíře, muž je symbolem stability, strom je příroda a noc je temnota, duše, podvědomí. O tomhle už jsem teď psala mockrát. Nesouhlasím s výkladem jako by posvátno, které s výkladem spojuje pochybné bohatství a loupení, bylo o pochybném bohatství a loupení. Naopak – posvátno nikdy nebylo a nebude o loupení a světském bohatství. Bohatá nejsem, naopak, často nemám ani na základní potřeby. Ale neloupím kvůli tomu, prostě se uskrovním, pak se ještě více uskrovním a když to nepomůže, osekám potřeby na holostromek. Jsem příliš rovná na to, abych se poddávala nečestným návykům. Mrtvá kráva u mne opět symbolizuje mou sílu v temnotě, setkání a práci s mrtvými, s přírodními bytostmi, magii a náboženství. Celkově velký přístup k posvátnu.

Je to jenom jedna z mnoha možností, jak uchopit svůj život. Může vás jenom obohatit…

Když já na kočky nejsem

„Když já na kočky nejsem.“ Prohlásila sousedka, s níž si povídám, když jsem venku s Eliškou. Jak může někdo nebýt na kočky?

Vzpomněla jsem si na sebe. Mládí jsem prožila s rybičkami. Respektive s bratrem a rybičkami. Jeden dostal akvárium do péče, když mu vychcípaly všechny rybičky, tak druhý řekl, že u něj rybičky nevychcípají a heč! Mám teď akvárko já. Pak mu taky vychcípaly rybičky, akvárium dostal ten první a tak dále a tak dále. Kolikrát jsem měla akvárko já, nemůžu říct, protože si to nepamatuju. Ale bylo to mockrát.

Chodila jsem ke kamarádkám, které měly myšky, křečky, morčata, psy, kočky… Jenom já nikdy nic. Cizí křeček, co jsem ho měla minutu, se mi pochcal do kapsy a vůbec jsem neměla štěstí na přítulná a neznečišťující zvířata. A to jsem je viděla jenom z dálky a nenapadlo mě, že si jich v životě tak užiju. Vlastně mě ani nenapadlo si o ně říct, protože matka byla samoživitelka a tak jsme to braly. Stejně jako mě nenapadlo říct si o zájezd do Ruska, který tenkrát frčel na základce, protože na to určitě nemáme. Máma, když se to po letech dozvěděla, řekla, že by si na to půjčila, ale už bylo pozdě. Ona vlastně tenkrát nevěděla, jak moc má cenzurované informace o našem životě. Ona o nás vlastně nic nevěděla.

Pak přišly samý trapasy spojené se zvířaty. Nepustila jsem ven kočku, která se propašovala do mého pokoje u exex, tak jsem tam měla nasráno. Pak se k tomu ráno přiznávat… A tak. No prostě nikdy by mě nenapadlo, že skončím u Kojota v bytě plném zvířat, která jsem si velmi rychle (v řádu sekund) zamilovala a žila s nimi a pro ně. Myla klece, po sobě pět potkanů, starala se o stařenky s nádory, vytlačovala ven hovínka, ošetřovala proleženiny, uklízela blitky, sračky a vůbec mi to nevadilo. Brala jsem to jako standardní věc při soužití s potkany a další havětí. Až smrti mě dostaly. Patnáct smrtí ročně je strašlivě moc. Jako kdyby vám umřelo patnáct dětí na mor, druhej rok dalších patnáct, pak dalších patnáct. Cítila jsem se hrozně sama. Cítila jsem se hrozně. Smrt byla neúprosná. A nejhorší bylo to vědomí, že když si pořídím dalších patnáct potkanů, za dva roky jich budu patnáct pohřbívat, různě nemocných. To je asi to nejhorší, co mě zatím odrazuje od koupě dalšího milovaného potkana, protože potkani jsou moje srdeční záležitost. I tu klec bych s Kojotem předělala antikočkově, už mám v hlavě plán vymyšlený, takže zvířátku by nic nehrozilo. Ale ta smrt, to je hroznej kat.

Teď žiju s kočkou Myšinkou a s fenkou Eliškou. Až na to, že mi bytostně chybí potkan ( ne chlap 🙂 ), žiju docela spokojeně. Ano, je to dost povinností, ale to vůbec nevadí. Uvařit jídlo pro Elišku je to nejmenší, co pro ni můžu udělat. Lítám s ní furt ven, je to fajn.

Ale když si představím, že jednu dobu jsem se starala s Kojotem o dva potkaní vrhy, do toho velký potkani, želvy, kočky, Eliška, blavoři, myši, pavouci, které jsem každé ráno chodila zkontrolovat, jestli „ještě nechcípli“ slovy „ještě jste nechcípli, hajzlové“, gekončíci, žáby, hady jedovaté i nejedovaté a tak dále… Doma jsme měli volně desítky cvrčků, zvlášť v koupelně mě jeden cvrkal do praní. Pak jsme měli dalšího v prádle, v ložnici, v peřině, na vaně, u stolu, prostě všude. Cvrčci byli mor. I když jste si prohlídli peřinu, tak vám do ní během noci vlezli. Brrr. Hadi utíkali, pak chcípali na veřejných i neveřejných místech a když jste našli volného hada, který vás nekous, tak to byl svátek. Pamatuji si užovky domácí, které měly volnější terárium a dalo se z něj utéct, utekly nám několikrát po sobě, hlavně když potom jiní hadi spadli Kojotovi na hlavu z knihovny, to bylo slávy. Něco takového se jen tak člověku nestane. Když potkáte užovku, nezouvejte se. Opravdu to kousnutí za to nestojí, i když není jedovatá. Běžte pro nějaký hadr, tričko, cokoli. Hoďte to na hada. Hada se zmocněte, chytněte ho za hlavou a za tělo a dejte zpátky do terária. Vezměte tlusté knihy a postavte na díru. Čekejte na Kojota… a další pokyny. Vyřvěte se do peřiny, stres byl vysoký.

No a takové to bylo žití. Když mi teď někdo řekne, že není na kočky, tak mě to rozesměje. Kdyby jenom věděl…

Já být bez zvířat, tak jsem jak bez sebe. Jestli jednou budu mít domeček, bude plný zvířat. A bude tam spousta potkanů. A zásuvky se šňůrami budou zadělané ocelovými trubkami nebo nějak jinak, aby mohli mít potkani pré. To bude super. Nojo, potkani mi chybí. Ty Eliška ani Myšinka nenahradí.

Není askeze jako askeze aneb funkce psa v domácnosti

Pes. Velký pes. Línající pes. Bordel ze psa je asi stejně velký jako štěstí, které způsobuje. Moc velký. Velký pes, velké štěstí, velké starosti, domácí nesmí přijít bez domluvy a uklízet budu několik hodin, aby to tu bylo alespoň přijatelné. Domácí nesmí poznat, že velké štěstí přináší velký bordel. Nesmí na to ani pomyslet. Uklízet tolik chlupů, písku, zbytků kostí, šťopek z jablek, je prostě téměř nad moje síly, i když míra štěstí je vysoká. Je to téměř askeze. Božský bordel. Kdo se smíří s taem bordelu, postoupí na cestě k všeobecnému štěstí, protože uklízet bordel mu nebude vadit.

No tak jsem si to vysvětlila a hurá do luxování po důkladném zametání. Doufám, že je vám funkce velkého línajícího psa jasná. Jde především o velké štěstí, které je v souladu s kočkou v domácnosti. Velkou línající kočkou, co roztahává věci po bytě, čas od času chytne průjem z psího jídla a vůbec přináší velkou míru štěstí do bytu.

Cha!  Vlastníci předmětů pro štěstí ani neví, o co se nesoužíváním s kočkou a psem ochuzují.